Tajný učitel: Příručka pro začínající učitele – tipy 7 učitelů

pondělí 22. března 2021 ·

Dnešní text bude trochu odlišný od jiných částí Příručky – požádal jsem totiž další učitele, aby začínajícím a budoucím učitelům dali své vlastní tipy do začátků. Ať už jste na střední škole nebo univerzitě, nebo dokonce už učíte, tohle je seznam tipů od šikovných inspirativních učitelů a učitelek, kteří mají různé krátké či dlouhé zkušenosti z různých škol a různých stupňů. Požádal jsem je o tři tipy.


Zdroj: blog autora 7. 3. 2021



Jelikož jsou tipy univerzální, nepsal jsem k učitelům a učitelkám „hlubší“ informace, jen jak dlouho učí. Předmět, místo nebo typ školy nejsou podle mě důležité (v tomto případě). Prosil jsem o tipy na sociální síti Twitter, proto někteří učitelé vystupují pod svým reálným jménem, stejně jako na Twitteru, a někteří mají „jen“ jméno svého profilu.



Ondřej Lněnička, učí 12. rok, z toho je 4. rokem ředitelem


1) Učte pro děti 


Každý Váš krok ve třídě přímo ovlivňuje Vaše žáky. Učitelem jste se pravděpodobně stali právě kvůli práci s dětmi, tak veškeré své snažení směřujte k nim. Ptejte se sami sebe, co která aktivita žákům přinese, co se při ní naučí. Ověřujte si, že se tak stalo, či dokonce, jestli se tak vůbec mohlo vůbec stát. Učí učitel. Ne pomůcka, ne metoda, ne učebnice. Vy. Vy tvoříte učitelský svět kolem sebe. Využijte toho, zapojte své žáky a užívejte si každou minutu. Přijdou chvíle, kdy to růžové nebude, ale ta práce stojí za to. 


2) Zahoďte jeden metr 


Každý človíček ve třídě je individualita. Naše snažení by nemělo směřovat k rozřazení těchto človíčků do škatulek. Mělo by být o nalezení jejich možností, jejich talentů a podnícení jejich radosti k objevování jejich vlastních schopností. Buďte jim průvodcem v tomto objevování. Každý z nich nebude objevovat stejně rychle a stejně nadšeně. Někomu něco nepůjde, nebo naopak někomu půjde něco o mnoho lépe. A to je v pořádku. Dokonce je to skvělé! Oceňujte individuální pokroky, sledujte žáka jako takového, ne pouze jeho „čísla“ na papíře. 


3) Buďte autentický učitel


Buďte vždy sví. Uleví se Vám. Žáci ocení, když s nimi budete komunikovat bez přetvářky a upřímně. Učitel je člověk, dělá chyby, má své nálady a své názory. Nestyďte se za ně. Tvoří Vás, patří Vám. To je ten nejlepší vzor, který žákům můžete dát.



Bohuslav Hora, učí 27. rok, z toho byl 12 let zástupcem ředitelky, 17 let je lektorem


1) Věnovat pozornost starším kolegům, jejich zkušenostem, často jsou neocenitelné. Tím si budujte osobní vzdělávací síť. A v dnešní době to mohou být kolegové i jinde, ne jen v mojí kmenové škole. Na sociálních sítích se to začíná dobrými učiteli hemžit.


2) Etika učitele – něco jako učitelské desatero. Každý z nás si něco takového vytváří. Mohlo by to být něco jako nezesměšníš, neonálepkuješ, omluvíš se, poděkuješ, pomůžeš… Stálo by za to sepsat si to.


3) Plán osobního rozvoje, růstu – i když mám titul, ještě to ze mě dobrého učitele nedělá. Stěžejnější jsou ty měkké dovednosti učitele, pedagogika a psychologie, schopnost spolupracovat, sdílet, bránit se proti vyhoření a vytrvat. Ze začátku to není vůbec jednoduché, ale které povolání je, když se dělá zodpovědně, s láskou a srdcem na dlani. Myslete na sebe. Je dobré si ten plán sepsat. Kde budu za 5 let?



David Lopaur, učí 3. rok


1) Mít touhu hledat vlastní cesty


Přemýšlel jsem, jak tuto podoblast nazvat. Já osobně jsem se totiž během svého vysokoškolského studia nesetkal s příliš inspirativní praxí, takže ze mne Pedagogická fakulta spíše formovala unifikovaného učitele stylu „posouvače“ informací. Rovnice by vypadala zřejmě následovně: sekundární zdroj → vypracování prezentace → předání učiva žákovi. Z didaktického hlediska zřejmě mizerná hitparáda, naštěstí mi život nabídl pár inspirativních pedagogů. Ti naprosto od podlahy změnili můj pohled na výuku, vzdělávání jako takové a především cíle, kterých v tomto procesu chci dosáhnout.


Svého času jsem třeba neměl ani ponětí o nějaké aktivizující výuce. Proto bych chtěl všem začínajícím či studujícím kolegům doporučit, aby měli neustálou touhu se zlepšovat, vyvíjet se a hledat nové informace o tom, jak udělat naši práci více efektivnější, komfortnější či zábavnější. Nejen pro samotné žáky, ale také pro nás. Vymýšlejte nové materiály a zapojujte do jejich tvorby i studenty. Inspirujte se a inspirujte druhé, sdílejte mezi sebou nejen dobrou praxi, ale i tu špatnou. A především si v novém pracovišti vytipujte ty, kteří vás mohou někam posunout. Poznáte je podle toho, že žáci jejich styl výuky hodnotí kladně, v jejich hodinách aktivně pracují, zapojují se, řeší problémy a mnohdy vlastně ani nevnímají, že jsou v „procesu učení“. Vrátí se vám to a jednou to můžete být pro ostatní právě vy, kdo nové pedagogy může obohatit a ukázat jim tu svou vlastní, ale dozajista správnou, cestu.


2) Spravedlivě vést


Ve škole je extrémně důležitá důvěra mezi jednotlivými články, zvláště ve vztahu učitele s žáky. Vysvětlujte jim, proč tu či onu činnost děláte, proč jste zvolil tyto metody nebo k čemu jim to reálně bude – případně jim dejte možnost do celého procesu zasáhnout a ovlivnit jej. Nechte se od nich hodnotit, jděte s kůží na trh a klidně využijte jejich připomínek v rámci pravidelného feedbacku – my žáky ostatně hodnotíme také. Velmi tím přispějete k pozitivnímu klimatu, které u vás ve třídě vznikne, nehledě na rapidní zvýšení jejich motivace. Dejte dětem také najevo, že nejste žádný dráb uplatňující politiku cukru a biče, ale naopak jim dokažte, že vaše role je spíše průvodcovská – chcete je provést po cestě poznání a co všechno objeví, to je z velké části na nich.


Výše uvedené však implicitně neznamená, že v kolektivu nebudou platit žádná pravidla a že byste měli být ve všem benevolentní. Naopak. Velmi dlouho jsem se vzhledem k mé povaze učil, jak nastavit pravidla funkční, na nichž se s žáky dohodneme a budeme je dodržovat (včetně mě, protože jsme v naší třídě všichni společně – když řeknu, že něco opravím do pondělí a pak jim to dám až v pátek, jak po nich potom chtít, aby dané termíny dodržovali i oni?). Má role je tak z velké části dohlížitelská: opakuji pravidla, pozitivně komentuji dodržování a klidně přistoupím i k námi zvolené sankci za případné porušování. Důležité je totiž nastavit stejný metr a pravidla, která budou platit po celou dobu vaší výuky. Žáci se tak naučí, že to, co si sami vymysleli na základě nějaké reálné životní zkušenosti, platí pro všechny – ať už je to nadaná Maruška ve třetí řadě u okna, anebo raubíř Martin u dveří. Budou tak vědět, co od každé situace očekávat a kde je hranice, za kterou se už nemají vydat, což pro ně bude znamenat zaručený pocit bezpečí a jistoty, kterou budeme jako učitelé garantovat.


3) Vytyčovat individuální cíle


Každý žák je jedinečný a takové bychom jim měli vytvářet i podmínky pro vzdělávání. Určitě znáte ten obrázek, kde jsou shromážděna zvířata pod stromem a úkol zní jasně: vyšplhat na něj. Opice by ho zvládla na jedničku, pes na dvojku a chudák ryba kouká, co si s tím má jako počít. Velmi obdobně nadané máme i žáky. Tak pracujme s tím, v čem je každý dobrý, kde má hranici potenciálu a co by šlo rozvíjet! Mapujme růst, neporovnávejme je mezi sebou, ale spíše porovnávejme výchozí a současný stav. Co totiž motivuje více, než když sami vidíte, že jste se za měsíc neskutečně zlepšili (vždy v rámci svých možností) a někam se posunuli? A když to máte podložené svým badatelským deníkem, kde je ten kus práce vidět? No a pokud vás někdo navíc ocení, za vaši práci pochválí a správně vyzdvihne úspěchy a oblasti k případnému zlepšování, budete nejen velmi spokojení, ale také získáte i zdravou sebedůvěru a touhu po dalším poznání. Ano, je to velmi náročné na čas, ale vyplatí se to a vaši žáci si vás budou vážit. A i když se vám něco jednou za čas něco nepovede, přejdou to mávnutím ruky a podpoří vás v jakékoli situaci – prostě budou stát za vámi tak, jako vy stojíte za nimi po celou dobu své práce. A to je na tom to krásné a důležité.



@lordemund13, učí 21. rok


1) Nebát se zeptat starších kolegů. Nikdo učený z nebe nespadl a navíc mohou být na škole zažité některé věci jinak, než by si začátečník představoval. Lepší se opakovaně zeptat, než něco pokazit.


2) Nebát se přiznat chybu a to ani před studenty. Když učitel teprve sbírá zkušenosti je přirozené, že se občas nějaká hodina nepovede, v něčem se spletete atd. Žáci to většinou berou v pohodě a spíš ocení přiznání chyby, než hloupé výmluvy. 


3) A když zjistíte, že škola nefunguje podle vašich představ, nebojte se odejít. Lepší dříve než později. 

A jedna bonusová rada: pokud nemáte Twitter, tak si ho založte a sledujte nějaké učitele, kteří vás budou inspirovat. A také vás povzbudí, když se něco nepodaří. Člověku moc pomůže, když zjistí, že v tom není sám.



@slecnakejsy, učí 6. rok ve školství, před tím učila několik let v soukromém sektoru


1) Být laskavý a důsledný – nestojí to nic, ale získáš tím mnoho. V přátelském prostředí s jasně danými mantinely se učí lépe prostě všem.


2) Zapomeň na to, že něco nevědět je konec tvé kariéry. Jo, jasně že to víš. Ale zkus tomu i věřit. Upřímnost děti spíš ocení, než kdyby sis hrál na strejdu Googla. A půjdeš příkladem.


3) Mysli na to, že KAŽDÉ dítě se může stát nejlepší možnou verzí sebe sama. Tak jim podej pomocnou ruku a naťukávej. 


Bonus: A ještě bych ideálně připsala, ať se vyhýbá toxickým kolegům, kteří mají neustále potřebu na děti nadávat, vysvětlovat ti, že to teda určitě nepůjde, že seš naivní a žiješ v realitou nepolíbeném světě a na každý větší nápad se tváří jako na něco neskutečně otravného.



@prayforlasagne, učí 1. rok


Dlouho jsem přemýšlela, jak tohle téma uchopit. Rad by se našla spousta, ale které z nich vyselektovat do složky „nevyžádané“, a které naopak označit jako naprosté „must-do“? Nakonec jsem vybrala tři pro mě naprosto zásadní rady, které ti start tvé učitelské kariéry mohou výrazně ulehčit:


1) Praxe


Pokud víš, že chceš skutečně učit, ale z nějakého důvodu zatím spíš brigádničíš v mekáči na směny, doporučuju začít alespoň doučováním. Ve svém okolí – tím spíše v době koronavirové – určitě najdeš spoustu dětí, jejichž rodičům už vstávají vlasy hrůzou z představy, že na ně budou až do konce školního roku pořád sami. S Googlem se už kamarádíš, jinak bys teď nečetl/a tenhle článek, proto zkus rozhodit sítě – nějaká ta rybka, jíž jsou vody češtiny nebo matiky naprosto cizí, se do nich jistě chytne. Na částečný úvazek ale hledá učitele i spousta škol, neboj se proto zkusit učit ještě dřív, než dojdeš ke státnicím. Časově ti na většině školách jakožto studentovi vyjdou vstříc, vedení školy si je totiž dobře vědomo toho, že musíš trávit čas i ve své alma mater. A kdo ví, třeba ti po škole rovnou nabídnou plný úvazek, takže ten přechod ze studentského světa bude krásně plynulý.


2) Hledání


Dejme tomu, že praxi máš již za sebou, ale plný úvazek ti nikdo nenabídl; na poličce se práší na tvůj tvrdě vybojovaný modrý tubus a práce v nedohlednu. To se ti ale samozřejmě stát nemůže, protože začneš práci hledat včas, žejo, ŽEJO?! Kdy ale začít? Ideální je začít na jaře, ještě než se tvoří úvazky a jsou přijímací zkoušky, např. v únoru–březnu. Rozhodně ale nic nezkazíš tím, začneš-li hledat už dřív. Učitelů sice chybí ve školách pořád spousta, nespoléhej ale na to, že tě přijmou hned na prvním pohovoru.


3) Materiály


Ať už se řadíš mezi čerstvě zaměstnané, nebo teprve bojuješ s vejškou, či dokonce střední (fandím ti!), a každoročně na konci roku zoufale hledíš na to množství materiálu, které se ti z dob studií zase nahromadilo, a chystáš se jej proto obřadně spálit, zadrž! Vyhraď si čas a prober se tou spoustou papírů. Co už nejspíš v životě potřebovat nebudeš (ahoj, textová lingvistiko!), tím nakrm kontejner, různých přehledů nebo dokonce taháků se ale nezbavuj – později v praxi jako když najdeš. Může se ti totiž snadno stát, že se jednou přistihneš, jak se nevěřícně šklebíš u kopírky, zatímco dětem kopíruješ svůj vymazlený tahák z gymplu na kondicionály.



Daniel Pražák, za katedrou od roku 2012


(Chybou v komunikaci došlo k tomu, že Dan napsal víc tipů, a kdo jsem, abych mu to zkracoval?)


1) Na nic si nehraj


Byla to věta, kterou jsem se slyšel, když jsem se poprvé ptal, jak učit. Díky moc, to opravdu pomáhá. Ale fakt. Na nic si nehraj. Žáci poznaj přetvářku a dokážou to vrátit. Buď sám sebou.


2) Je v pohodě dělat chyby, dovol si to


Neboj se dělat chyby. Budeš je dělat, to je jasný. Dělaj je i tvoji zkušebně starší kolegové. Jsme ve škole od toho, abychom se učili. Děti, ty, já. A učíme se skrz to, že zkoušíme nový věci a děláme chyby. 


3) Hospodářka, vrátná a kávovar 


Pozdrav je, usmívej se, zkamaraď se s nima. Tyhle lidi jsou v chodu školy naprosto zásadní. Usnadní ti hodně věcí. Svůj street credit v kabinetu získáš třeba tak, že dostaneš od hospodářky extra balík papírů do tiskárny. A ten kávovar. Nauč se ho ovládat. Je to centrum kabinetu/sborovny. 


4) Najdi si smečku


Možná ji nenajdeš u sebe na škole, ale jsme v 21. století a na sociálních jsou nejenom učitelské memes, nebo koťátka. Najdi si lidi, kterým se můžeš svěřit, o který se můžeš opřít, kterým si vyleješ svoje pedagogický srdce tehdy, když to bude těžký. Protože ono to těžký bude, ale taky krásný. A sdílená radost a sdílená starost je půl úspěchu.


5) Znej svoje práva a povinnosti


Potřebuješ se uvolnit kvůli přípravě na státnice, protože ještě studuješ? A víš, že na to máš právo? A na fakt dlouhou dobu? Konkrétně 40 dní pro státní zkoušku. A víš, co vůči dětem, rodičům a škole můžeš a nesmíš? Zjisti si to. 


6) Poslouchej. Kolegy, žáky, sebe


Buď jako houba (nemyslím jedovatou, nebo abys nosil klobouk). Ale poslouchej názory ostatních. Nemusíš znovu vymýšlet Ameriku a objevovat kolo, a to platí i pro poslouchání žáků. Ptej se jich – na to, co jim vyhovuje, na to, co bys mohl změnit. 


7) Odpočívej


Pokud ti bude blbě, bude dost možná blbá i tvoje hodina. Dovol si odpočívat. I když ti možná bude připadat, že teď musíš hlavně dělat přípravy, doplňovat třídnici a číst vzdělávací blogy. Odpočiň si od školy. Najdi si činnosti, u kterých se vygumuješ. Někteří ředitelé třeba koukaj na Too Hot To Handle, fakt. 


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger