Jiří Hlavenka: Školství po Covidu – zajímá to tady vůbec někoho?

úterý 11. května 2021 ·

Diskutujeme-li dnes vzdělávání, diskutujeme Covid. Jak vést online výuku, zvládáme ji? Kdy a co otevírat nebo ne, s jakými omezeními. Testy, roušky.Je to pochopitelné, toto nás dnes trápí. Ale Covid pomine, nebo alespoň ustoupí do pozadí a bude možné se vrátit zpět k normální výuce.


Zdroj: Pedagogické info 21. 4. 2021


Opravdu k “normální”? Jak si to představujeme, že děti přijdou po roku a čtvrt do školy, otevřou zaprášené sešity na stránce kde skončili a pokračujeme dál, jako kdyby se nic nestalo? Tak to nebude – že výuka po návratu bude vše, jen ne normální. Vzdělávací systém by ale měl být připraven, měl se celou dobu intenzivně připravovat na to, do jaké nenormální situace rovnýma nohama vpadneme, co nás čeká a co s tím. Bohužel se ale jeví, že opět opakujeme staré chyby. To jsme v Covidu zažili několikrát: vyčkáme čím nás situace překvapí a poté začneme vymýšlet. Jsme přece mistři improvizace a pokusy na lidech děláme rádi! 


Zkusme se protentokrát – na situaci připravit. Nedělejme pokusy na dětech; ještě je čas.



Místo výuky nás čeká socializace


Snad ani nepotřebujeme zprávy školských psychologů, abychom intuitivně a zkušenostně vytušili, co se stane s dítětem, které je rok přikované k obrazovce počítače ve svém dětském pokoji, když je na rok vytrženo z kolektivu svých vrstevníků a ze vzdělávacích procesů, ve kterých je socializace důležitým faktorem. Do škol se vrátí děti, které přišly o návyky interakcí v kolektivu. Část ztracených sociálních vazeb sice zase získají novou formou sociálního potýkání přes Internet – fakticky ale nevíme, co tento nový či jiný typ socializace přinese a co odnese. Řekněme si to na rovinu: do škol se vracejí jiné děti. A jiné děti je potřeba učit jinak.


Nezapomínejme však na další dopady v oblasti zdraví, tělesného i duševního. Absence pohybu, v řadě rodin pravděpodobně horší stravování, dětské deprese. “Strašně moc toužím obejmout své kamarádky” – to je jedno svědectví z reportáže, ale cítíme, jak časté to může být.


Víme, co máme v tomto směru dělat? Jsou učitelé připravení, vyškolení? Vědí, co je čeká a jak musí ke své práci po znovuotevření škol přistoupit? Velmi se obávám, že ne. Je na to připravena škola jako instituce systémovým přístupem, například zapojením školních psychologů? 



Nerovnosti: snad ještě horší problém


Nemůžeme už přejít ke kurikulární výuce, máme tu větší problém. Zejména u nižších tříd se obrovsky prohloubí nerovnosti, dané skladbou a fungováním rodiny. V části rodin je dokonce možné, že absence ročníku zanechá nepatrné stopy – představme si oba rodiče, kteří fungují v režimu home office, věnují se dítěti intenzivně a vědí jak na to. Tam dovedou dokonce zahradit i tu trhlinu desocializace. 


Ale pak si představme jiné rodiny. Oba rodiče chodí do práce – brzy ráno odejdou, pozdě odpoledne unavení přijdou, večeře a spát. Dítě je celý den doma – samo se svítící obrazovkou, možná se starším sourozencem. Opět nepotřebujeme důkladný výzkum, abychom si odvodili, jaký vliv to na dítě může mít. 


Současně pak platí, že v režimu online výuky je ne každý zapojen, rozhodně ne stejnou měrou; hovoří se o fenoménu odpojených dětí, které se online vyučovat nemohou, nechtějí nebo neumějí, zúčastňují se výuky zcela formálně. 


I zde není těžké si představit, jak bude vypadat třída po návratu, ve které určitá část dětí bude mít za sebou rok strávený intenzivní domácí školou s rodiči, a další část jej prožije v režimu, který s určitou nadsázkou lze přirovnat k ročnímu pobytu na vězeňské samotce.


Vracím se k otázce uvedené u předchozího odstavce: vědí učitelé, vědí školy, jak se popasovat se situací, kdy se do lavic pomalu vracejí děti s dramaticky rozdílným pokrokem za dlouhou dobu roku nebo dokonce roku a půl? Kdy najednou budou mít před sebou děti, z nich část šlapala vpřed jako kdyby Covidu nebylo, zatímco u jiné části se může projevit dokonce i regrese? Jsou na to učitelé metodicky připravení, vyškolení, vědí jak postupovat?



Ano, je zde i vzdělávání samotné


Záměrně to kladu až na třetí místo, ale i bronzová medaile je medaile. Nepochybně dojde ke ztrátě či oslabení základních gramotností. Leccos jde vynechat a přeskočit, základní gramotnosti ovšem nikoli; a ostatně tu máme i onu kurikulární výuku, kde budou učitelé stát před problémem, jak dohnat nedohnatelné. Problémy zde jsou velmi různé podle stupňů a typů škol – základní gramotnosti se týkají mladších dětí, vedle toho například odborné školy s praktickou výukou budou stát před úkolem, jak dohnat například u tříletého učebního oboru celou polovinu výuky, kterou navíc nebylo možné simulovat přes počítač – tam, kde je nutná praktická výuka. Pár měsíců zabere jen opáčko, a zbude rok, za který bude nutné zvládnout to, na co jsou vyhrazené dva a půl. Nehledě na eskalující problém dětí v blížící se či počínající pubertě, kde se namísto práce v kolektivu může rok a půl paření her od rána do večera, sjíždění videí či chatování může docela zásadně projevit na sociální vybavenosti chlapce nebo dívky.


Otázku, zda jsou na to učitelé a školy perfektně připraveni a vědí, co s tím, raději ani nepokládám.



Ještě je čas, ale je za pět minut dvanáct


Ztratíme rok, někde rok a půl. S tím už mnoho dělat nejde; jistě drobně pomůže současné navracení se na pár týdnů před prázdninami, ale zásadní vliv to mít nebude. Neztrácejme další měsíce tápáním a metodami pokus-omyl při otevření škol. Tyto další ztráty – například špatnou školu danou nereflektováním těchto velkých problémů a přístupu “začneme zase učit tak jako před pauzou”, který skončí dalšími škodami. Celý školský systém – odshora až dolů, tedy až k rodičům – musí vědět, co jej čeká, a musí využít volný čas k nalezení správných postupů, získání kompetencí i znalostí.

Byli jsme rok a něco v dlouhém, temném tunelu, jeho konec se blíží. Zkusme se prosím ještě navrch nevybourat.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger