Eva Kézrová, Ondřej Čihák: Všechny děti by měly dostat vysvědčení za to, že ten rok přežily. Není to samo sebou, míní psychiatr Pöthe

úterý 1. června 2021 ·

České děti během pandemie strávily ze všech evropských dětí nejvíc času na online výuce. Až další měsíce a roky ukážou, jak moc se uplynulý rok projeví nejen na jejich vzdělání, ale především na psychice. Už teď se některé z nich nechtějí vrátit do lavic, mají úzkosti a další psychické problémy.


Zdroj: www.irozhlas.cz 24. 5. 2021


Ano, některé děti se do lavic už teď nevracejí,“ potvrzuje host Leonarda Plus dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe. „Mám klienty, kteří se prostě vrátit nedokázali, ani nevystoupili z auta. Byli odcizeni, nebo se obávali, že zas bude pandemie,“ dodává.


Děti jsou také demotivovány navazovat vztahy. „Některé se sice vrátily, ale každé je jiné, mají jinou zkušenost, a to nejen s online výukou. Žáci byli doma, nemohli mezi kamarády a nemohli se ani setkávat v rámci rodiny.“



Chodit do školy je normální


Někteří rodiče prý také přeceňovali online výuku. „Jeden můj klient to řekl přesně: moje maminka nechápe, že když dostanu jedničku, tak nebudu šťastnější. On dokázal pojmenovat to, že je opravdu nešťastný.“


 „Tito rodiče si neuvědomovali psychickou stránku celé věci, tedy důsledky izolace a deprivace. Navíc ještě v prostředí, kde je tatínek naštvaný, maminka také, oba se hádají a jsou tam ještě sourozenci. Takže nemáte ventil, nemůžete jít za kamarády a být mimo rodinu,“ vysvětluje lékař Pöthe.


Proto je teď tak zásadní pozitivní postoj rodičů k návratu dětí do škol. „Děti už nevědí, proč by do školy měly jít. Ale rodiče jim musí říci, že je normální být ve škole, potkat spolužáky a učitele. Děti potřebují vidět, že dospělí vidí ve škole hodnotu.“


„Návrat by měl být i ze strany školy takový, aby bylo vidět, že jsou učitelé rádi, že tam žáci jsou. Pojďme si to prostě užít a udělat z toho hrozného roku nějaký dobrý závěr. A zas od září začneme normálně makat,“ radí Pöthe.



Musíme děti uklidňovat


V psychologii platí, že špatné období zpracováváme přibližně stejně dlouho, jako trvalo. „Takže příští rok by měl být ještě o tom přemýšlení, psaní. O tom kreativně naložit s negativními zážitky,“ nabádá.


Mnoho děti také podvědomě očekává, že se situace, kterou teď rok prožívaly, může zase vrátit: „Zodpovědnost dospělé společnosti je v tom, že se nemluví do větru katastrofické věci, protože děti je velmi citlivě vnímají.“


Nedůležitější je uklidnit naše nejmenší, aby nežili v hrůze. „Aby neměli ve své hlavičce válečný stav. A to můžeme předpokládat u všech dětí, i těch zdánlivě klidných. Ty mohou mít noční můry a nevíme proč.“ „Když se pak náhodou zeptám dítěte, jestli se nebojí, že tatínek umře, tak řekne, že ano,“ sdílí lékař svou terapeutickou zkušenost.


Připomíná, že děti mají různé fantazie, často i ty nejhorší, které s námi nesdílejí. „Proto je potřeba si s nimi aktivně povídat a říkat jim třeba, kolik lidí se uzdravilo, a celkově uplynulý rok reflektovat.“


„Děti potřebují pozitivní program do života a hlavně potřebují ocenit. Všem bych dal velké vysvědčení za to, že vydržely rok a vůbec chtějí zpátky do školy. Protože to po tom všem není jen tak. Udělal bych jim uvítací party, aby věděly, že škola stojí o to, aby je tam měla,“ shrnuje dětský psychiatr Peter Pöthe.



Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger