Co dělají čeští učitelé jinak než ti v zahraničí?

pátek 16. července 2021 ·

Rozdíly mezi tím, jak se učí v Česku a v jiných zemích Evropy, hledala srovnávací ministudie, kterou pro program Učitel naživo připravili Daniel Prokop a Václav Korbel z PAQ Research.


Zdroj: Beduín 24/2021


Využili v ní data z mezinárodního šetření mezi učiteli 2. stupně ZŠ TALIS 2018 (v ČR se ho účastnilo přes 3400 učitelů a přes 400 začínajících učitelů) a doplnili je o zjištění z TIMSS 2019, mezinárodní šetření žáků 4. třídy, jehož součástí bylo v Česku i dotazování 264 učitelů a 26 začínajících učitelů.


Sami autoři upozorňují na limity analýzy. Data se omezují na výše zmíněná mezinárodní šetření a vycházejí z odpovědí učitelů, které mohou být subjektivně zkreslené. Autoři připomínají, že jejich cílem není hodnotit, co je dobře nebo špatně. Není totiž zřejmé, co dělá učitele kvalitním a efektivním (na to jednoznačné odpovědi neexistují), chtějí pouze rozdíly mezi zeměmi zmapovat. „V každé zemi mohou nakonec fungovat jiné postupy a procesy,“ uvádějí v úvodní pasáži. Odpovědi českých učitelů porovnávají se skupinou zemí, které mají dobré vzdělávací výsledky (např. Finsko, Estonsko, Irsko), případně se skupinou zemí geograficky blízkých (Rakousko, Slovensko, Maďarsko).


Jako první hledali odpověď na otázku, zda mají učitelé na učení vůbec čas, a to i v kontextu diskuse o zatížení českých učitelů administrativou. Odpovědi z TALIS 2018 nenaznačují, že by na tom byli hůře než jejich kolegové ze zahraničí. Čeští učitelé podle něj věnují administrativě zhruba 7 % hodiny, 9 % padne na zjednávání pořádku ve třídě. Ve srovnání s okolními zeměmi (8 a 12 %) a se zeměmi s vysokými vzdělávacími výsledky (7 a 12 %) jsou na tom tedy subjektivně o něco málo lépe.


Největší rozdíly ministudie zaznamenala v četnosti využívání výukových metod v hodinách. Z obou šetření vyplývá, že učitelé v Česku méně než v jiných zemích využívají aktivizačních metod, které zapojují žáky do procesu učení (například práce ve skupinách nebo projektová výuka). Ve srovnání s učiteli v zemích s velmi dobrými vzdělávacími výsledky ti čeští například podstatně méně zadávají úlohy, které nemají jasné řešení, méně často rozdělují žáky do malých skupin a v rámci výuky nedovolují (nebo alespoň v roce 2019 nedovolovali) používat ICT techniku. Častěji než učitelé v zemích s velmi dobrými výsledky shrnují obsah předešlé vyučovací látky, stanovují na začátku hodiny jasné cíle výuky nebo vysvětlují, jak nová látka souvisí s tou předchozí.


Čeští učitelé si také méně věří. Netýká se to ani tak jejich sebedůvěry ve vztahu k vlastní výuce, tam je podle Daniela Prokopa a Václava Korbela rozdíl jen malý. Výrazný je ale rozdíl v tom, jak učitelé hodnotí svou schopnost zapojit žáky do výuky a motivovat je k učení. „V České republice si věří v této oblasti kolem 60 % učitelů, v zemích s vysokými výsledky je to 80 %. O něco nižší je také sebedůvěra v řízení třídy, ale v této oblasti není rozdíl tak výrazný,“ uvádí se v ministudii. 


„Země, kde větší část učitelů využívá aktivizační metody, jsou také ty země, kde mají učitelé vyšší sebedůvěru v oblasti zapojování žáků,“ konstatuje se ve studii. To by podle jejích autorů mohlo naznačovat, že u českých učitelů nízká sebedůvěra v zapojování a motivování žáků může souviset s tím, že nedokáží dostatečně často a efektivně využívat aktivizační (ale nejen ty) metody.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger