V pozitivní atmosféře rozvíjejí svůj potenciál děti i dospělí

pátek 6. srpna 2021 ·

S Lydií Šlajchovou, absolventkou dvouletého výcviku zaměřeného na práci s dětmi s náročným chováním ve škole, o tom, co jí tento výcvik přinesl a jak využije zkušenosti i získané kontakty ve své současné praxi.


Zdroj: Učitelský měsíčník 2/2021


Co vám osobně přinesla účast na tomto výcviku?


Radost, novou energii, setkání s vynikajícími lektory, znovu a znovu obdiv k práci ČOSIV. Zpětně velmi oceňuji i to, že jsem za dva roky výcviku mohla navázat kontakty s kolegy z různých profesních oblastí – sdíleli jsme mezi sebou zkušenosti a postoje a společně hledali strategie, které by pomohly poskytovat širokou a smysluplnou podporu pro děti s náročným chováním. Za velmi důležité pro komunikaci a pomoc pedagogům a nepochybně i pro podporu rodinám těchto dětí považuji i to, že máme k dispozici velké množství kontaktů na odborníky, organizace, konzultanty a koordinátory v krajích, a můžeme tak poskytnout potřebné informace, spoluvytvářet komplexní mapy služeb či propojit školy nebo rodiče s poskytovateli kvalitní péče.


Vzpomenete si na nějakou konkrétní situaci, která vám z výcviku utkvěla v paměti?


O vynikajících přednášejících jsem již mluvila. Ale přiznávám se, že když řeknete výcvik, vybaví se mi okamžitě neformální rozhovory a práce ve skupinách. Myslím, že se nám tak i otevřela příležitost pro další spolupráci při naší budoucí lektorské práci. Někteří z nás se již domluvili na společném vedení kurzů ve dvojicích, počítáme i s případným střídáním lektorujících vzhledem k tomu, komu by konkrétní kurz byl určen.


Nezapomenutelná je také perfektní organizace každého setkání a dokonalý servis. To vše spoluvytvářelo svobodnou a pozitivní atmosféru. Vzhledem k tomu, že se nejvíce učíme nápodobou a prožitkem, i tuto zkušenost můžeme zprostředkovat pedagogům a školám. Dobrá organizace chodu školy i samotné výuky, kvalitní servis ze strany vedení, podpora kreativity, podpora věcné diskuse – v pozitivní atmosféře mohou rozvíjet svůj potenciál děti i my dospělí. Nadměrný stres a chaos není dobrým pomocníkem pro nikoho. Ostatně právě to dnes každodenně zažíváme se zátěží způsobenou pandemií koronaviru.


V jaké chvíli jste během výcviku zažila své největší „aha“, tedy uvědomění něčeho dosud neznámého, rozšíření dosavadních obzorů?


Nejvíce mě zřejmě překvapilo mé vlastní nadšení z možností, které pro prevenci problémového chování přináší systém PBIS (Positive Behavioral Interventions and Supports). Základní pilíře, které s tímto konceptem souvisejí – tedy předvídatelné, konzistentní, pozitivní a bezpečné prostředí školy a efektivní edukace – sice pro mě byly i v dosavadní práci s dětmi samozřejmostí, ale uvědomila jsem si, že zásadní roli pro vytvoření funkčního prostředí ve školách mohou sehrát právě relativně jednoduché intervence a přehledné a konzistentní nastavení podmínek a procesů. Nepochybuji o tom, že každý učitel pak velmi ocení snížení zátěže spojené s řešením náročného chování žáků.


Jak nyní ve své současné praxi využíváte zkušenosti získané z výcviku?


Po období jisté několikaleté skepse z absence kvalitních systémových řešení v našem školství mne výcvik dokonale ujistil o smysluplnosti a důležitosti postupných kroků či krůčků, které by prošlapávaly cestu k bezpečnému, radostnému a samozřejmě kvalitnímu vzdělávání. Velké uspokojení mi přináší otevřenost, zvídavost a profesní i lidské zakotvení kolegů a kolegyň v mateřské škole, kde v současné době pracuji. Začátek školního roku je pravidelně ve znamení různých změn – do skupiny dětí ve třídě přicházejí děti nové, u nás se z velké části změnil i tým pedagogů. Proto pro nás bylo právě teď ústředním tématem prožívání, pocity a potřeby dětí, ale samozřejmě i nás dospělých. A tak jsme všichni společně hledali, co nám pomůže, abychom se ve školce cítili dobře. Velmi jednoduše se podařilo formulovat pozitivně znějící pravidla. Velkou nadějí do budoucna je pro mne skutečnost, že neoddělitelnou součástí naší práce jsou vzájemné konzultace, poskytování zpětné vazby, společné hledání co nejlepší individuální podpory pro děti a hlavně společné vědomí důležitosti kvalitního vztahu i kvalitního prostředí.


V oblasti speciálního vzdělávání se pohybujete už dlouhou řadu let. Můžete nějak srovnat dřívější a současné přístupy? V čem se liší, co mají společné?


Z úst lektorů výcviku opakovaně zaznívala slova o současné změně paradigmatu. Bráním se srovnávání či hodnocení přístupů speciálně pedagogické intervence i systémových řešení problematiky speciálního vzdělávání. Těžko je můžeme oddělit od celospolečenského kontextu. Přesto lze říci, že vždy záleželo na individuální lidské zkušenosti a odhodlání vykročit neprošlapanou cestou. Teorie attachmentu Johna Bowlbyho, na klienta zaměřený přístup Carla Rogerse, Já a Ty Martina Bubera, metoda instrumentálního obohacování Reuvena Feuersteina a další práce jsme měli k dispozici i dříve. 


To, co radikálně ovlivňuje a mnohdy zásadně mění základy, jsou výzkumy v neurovědách, genetice a pak následně v neuropsychologii či speciální pedagogice. Na základě současných poznatků o vývoji a fungování mozku se potvrzují dřívější teorie či víceméně intuitivně zvolená řešení, která ovšem nebyla považována za standardní. Tedy zjednodušeně řečeno – od prostého trénování dovedností ke kvalitnímu a věrohodnému vztahu. Dnes můžeme prohlásit, že neexistuje účinnější neurobiologická metoda než vztah. A také to, že mnoho náročných situací mohou učitelé vyřešit sami pouze tím, jak k dětem přistupují.


I tříleté děti umí formulovat, co jim vadí a v čem se cítí dobře. Svým chováním nám ukazují, co potřebují a co vzhledem ke svým dosavadním zkušenostem nejsou schopny vyjádřit jinak. Dříve se v souvislosti s náročným chováním dětí příliš neřešily jeho spouštěče, ale zásadní bylo odstranění nežádoucího chování a nácvik chování žádoucího – systém odměn a trestů. To, že se dítě podvolí a naplňuje naše představy, není učení. Jako pedagogové bychom měli vykročit z rámce obvyklých postupů a ptát se, proč se dítě chová tak, jak se chová.




________________________________


Lydie Šlajchová

Od září roku 1977 pracovala sedm let jako vychovatelka a na částečný úvazek jako učitelka v Základní devítileté škole internátní pro děti se zbytky sluchu v Praze – Radlicích. Následně působila dva roky v Albatrosu, nakladatelství pro děti a mládež. V roce 1986 nastoupila do Psychologického ústavu ČSAV, kde působila až do roku 1999. V roce 2002 začala pracovat jako učitelka speciálního oddělení ve Fakultní MŠ se speciální péčí v Praze 6. Podílela se na vzniku ZŠ Hnízdo Únětice, kde pracovala v dvojroli asistentky pedagoga a tzv. vychovatelky v družině. Nyní pracuje v MŠ v Horoměřicích. Absolvovala řadu seminářů, výcviků a workshopů, které byly orientovány převážně na problematiku filozofie, psychologie a speciální pedagogiky, včetně supervizních zkušeností a tříleté sebezkušenostní účasti ve skupině PBSP.



Dvouletý výcvik zaměřený na podporu dětí s problémy chování ve škole


Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) pořádala v letech 2018–2020 unikátní dvouletý výcvik zaměřený na podporu dětí s problémy v chování ve škole. Tréninkový program zaměřený na metody diagnostiky potřeb dětí s problémy v chování a intervenční postupy vhodné pro školní prostředí byl připravený ve spolupráci s předními tuzemskými i zahraničními odborníky. Cílem programu bylo vyškolit spolupracující lektory, kteří po skončení kurzu budou s podporou ČOSIV realizovat kurzy v jednotlivých krajích ČR. Více než tři desítky expertů z řad psychologů, speciálních pedagogů, sociálních pracovníků, učitelů a ředitelů škol ze všech regionů v České republice se tak díky tomuto výcviku staly významnou podporou pedagogů při hledání funkčních forem podpory dětí, které pocházejí z rodin zasažených domácím násilím, rodičovskými konflikty, dětí s ADHD, Aspergerovým syndromem či duševním onemocněním. Pořádání celého výcviku finančně podpořila mezinárodní nadace Porticus.


Získejte pro Vaši školu podporu v práci s dětmi s náročným chováním


Necelé tři desítky absolventů výcviku v práci s dětmi s náročným chováním, který pořádala Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV), jsou nyní připraveny pomoci v této oblasti pedagogickým nebo sociálním pracovníkům, jestliže se na ně obrátí s prosbou o podporu či spolupráci. Pokud byste takovou podporu uvítali, obraťte se na Moniku Durďákovou (monika.durdakova@cosiv.cz).

 

Zdroj: Pro redakci Řízení školy, Učitelský měsíčník Václav Zeman; vzdělávací společnost School My Project, s. r. o.



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger