Zuzana Hronová: Bez kvalitních učitelů zůstanou regiony dál chudé. Zbytek Česka na ně bude doplácet

středa 22. září 2021 ·

Zajistit kvalitní školství pro všechny regiony i žáky bez ohledu na jejich původ zatím Česko nedokázalo. Do chudších krajů, jako jsou Karlovarský nebo Ústecký, se vysokoškolsky vzdělaným učitelům nechce, často tu proto učí nekvalifikovaní lidé. Špatné vzdělání dává místním horší podmínky při hledání práce a roste tak další neperspektivní generace. Přečtěte si 3. díl volebního speciálu Aktuálně.cz.


Zdroj: Aktuálně.cz 14. 9. 2021


Jestli jste někdy jeli do Varů, dáte mi za pravdu, že po hodině a půl děsných okresek si už myslíte, že musíte přijet do horoucích pekel, ale ony jsou tam místo toho Karlovy Vary a musí to být vyvedeno obrovskými písmeny, protože jinak byste tomu nevěřili,“ píše Marek Eben ve své knize Myšlenky za volantem o ceduli na příjezdu do krajského města. Ilustruje tím problém Karlovarského kraje – je těžko dostupný a nedá se odsud dojíždět do Prahy, takže lidé častěji odcházejí a málokdo sem nově přichází.


Tím spíše se sem nehrnou vysokoškoláci, upozorňuje starosta Chebu Antonín Jalovec (Volba pro město Cheb). "Dostat sem učitele nebo lékaře je složité, i když mu dáme byt jako pobídku," říká. Chybí tu pro ně zajímavá a dobře placená pracovní místa, a každodenní dojíždění je bez dálnice obtížné. Partneři příchozích by na místě těžko hledali uplatnění.


Učitelé berou v Karlovarském kraji násobně méně než lidé se základním vzděláním, kteří dojíždějí pracovat za hranice do německých továren. „Tady jsou pedagogové za chudáky, dělníci za elitu s vilou a bazénem, to na motivaci nepřidá,“ říká učitelka Lucie Poláková z Vyšší odborné školy Cheb.


Následky panujícího stavu popisuje sociolog Daniel Prokop ve své knize Slepé skvrny. Ve srovnávacích testech PISA považovaných za nejdůležitější mezinárodní šetření výsledků vzdělávání dosahují žáci z Karlovarského a Ústeckého kraje výsledků na úrovni Bulharska a Malajsie. Bohatší kraje se drží evropského nadprůměru a Praha je na úrovni nejvyspělejších ekonomik. Sedmnáct procent dětí skončí v Karlovarském a Ústeckém kraji u základního vzdělání. „U části populace se k tomu zřejmě přidává i pocit, že aspirovat na vyšší vzdělání nemá v regionu, kde je chudoba historickou konstantou, smysl,“ uvádí Prokop. 


Slabou úrovní školství tak Česko v daných regionech pěstuje další generace chudých obyvatel, na které zbytek státu doplácí. Jak vypočítávají ekonomové Jana Krajčová a Daniel Münich z ekonomického institutu CERGE-EI ve studii Vysoké náklady nízkého vzdělání, žáci s nedostatečnou gramotností mají výrazné problémy s uplatněním. Řešením je lepší vzdělání, pak budou platit daně, místo aby pobírali sociální dávky. Stát a místní úřady také ušetří na prevenci kriminality či léčení nezdravého životního stylu. 


V programech politických stran se školství objevuje dlouhodobě. Velmi často politici mluví o nutnosti dobrého vzdělání pro všechny. O vykročení novým směrem se sice Česko pokouší, většina změn ale zůstává jen na papíře. Už v roce 2001 připravilo ministerstvo školství za vlády Miloše Zemana (tehdy ČSSD) Bílou knihu jako program rozvoje vzdělávání v zemi. O deset let později vznikla nová strategie, plánovaná do roku 2020. Předsedou vlády byl tehdy Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ani tu se ale nepodařilo prosadit. 


"Snahy ministerstva v tomto ohledu narážejí na to, že mezi ním a školami je často nepřekonatelná propast. Klíčoví hráči – ředitelé škol – navíc primárně neodpovídají jemu, ale zřizovatelům – hlavně obcím a krajům," vysvětluje Karel Gargulák, analytik společnosti EDUin, zabývající se vzděláváním.


Změna přišla až s nynější Strategií 2030 za ministra Roberta Plagy ve vládě Andreje Babiše (oba ANO). Ke tvorbě ministr přizval odborníky na vzdělávání a lidi z praxe, ředitele a učitele. Část pedagogické obce proto program vzala za svůj. Do tříd se začal dostávat i díky pandemii a on-line výuce na dálku, které z modernizace udělaly nutnost.



Vypipláme učitele či lékaře. Zpět se nám vrátí minimum


Sokolovskou základní školu v Rokycanově ulici místní většinou nazývají Centrálka, protože leží v centru města. A v regionu vyčnívá. Od první třídy se tu žáci učí angličtinu, v šesté třídě přibírají němčinu a v osmé ruštinu nebo španělštinu. Funguje tu žákovský parlament, ředitel a učitelé se zajímají o názory rodičů na chod školy. Řada absolventů pedagogických fakult chce právě na takové škole učit. To by ale nemohla stát v Sokolově na Karlovarsku.


„Do školy hůře sháním mladé, nadšené a kvalifikované učitele,“ říká její ředitelka Petra Šišková, která v roce 2011 vyhrála anketu Zlatý Ámos o nejoblíbenější učitelku Česka. „A to mám ještě výhodu, že řediteluji ve větším městě. V menších obcích je problém daleko větší. Po covidu se situace mírně zlepšila, zájem učit teď mají lidé z jiných oborů. Ne každý se ale na to hodí,“ dodává.


Za hlavní důvod označuje skutečnost, že v Karlovarském kraji chybí vysoké školy a mladí odcházejí studovat jinam. „Zpátky se pak těch lékařů, učitelů, právníků či inženýrů vrací minimum. Region je nedokáže nalákat zpět,“ konstatuje Šišková.


Mezeru má od letošního podzimu zaplnit pobočka Fakulty pedagogické Západočeské univerzity. Otevřela se v Chebu a nabízí magisterský program pro učitele prvního stupně. Nevyřeší to však nedostatek druhostupňových a středoškolských kantorů.



Bez kvalifikovaných učitelů i psychologů


Nekvalifikovaní učitelé tvoří v Karlovarském kraji podle oficiálních statistik 12 procent všech pedagogů. Na některých školách dokonce není žádný učitel s kvalifikací, doplňuje ve své knize sociolog Prokop. Nekvalifikovaností se rozumí učitel bez jakéhokoli pedagogického vzdělání. I ty může škola v případě akutního nedostatku přijmout.


Prokop, který se problémem dlouhodobě zabývá, navrhuje kromě zřízení pedagogické fakulty v kraji také program, který by učitele za několikaletou misi v chudých regionech výrazně zaplatil. Osvědčilo se to například ve Francii.


V Česku se sice platy učitelů plošně zvedly, ředitelka sokolovské devítiletky ale postrádá více pobídek ze strany kraje. „To, že je tu krásně, nestačí,“ dodává. 


V chudších regionech, jako je ten Karlovarský, chybí i školní psychologové či sociální pedagogové, kteří pomáhají dětem z problémových rodin. Zatímco třeba v Praze má školního psychologa skoro každá škola, v celém Karlovarském kraji, kde je těchto dětí nejvíce, jich působí jen několik. "Chybí tu doučování i pracovníci, kteří by chodili do rodin a snažili se podporovat děti v jejich docházce do školy,“ upozorňuje Prokop ve své studii.


O příčinách málo kvalitního vzdělávání v Karlovarském kraji mluví i Jana Krejsová, jež má na chebské radnici na starosti rozvoj vzdělávání. Region musí zvládat výuku rostoucího počtu žáků s jiným mateřským jazykem než češtinou, například vietnamštinou, ukrajinštinou či mongolštinou, a podporovat děti ze sociálně slabých rodin. Chybí asistenti pedagoga a další podpůrné síly. „Mnohé děti tak předčasně končí školní docházku, na nadané žáky nezbývá čas,“ upozorňuje Krejsová, podle níž by pomohl cílený nábor pracovníků do regionálního školství.



Hodiny s vyhořelými učiteli děti nebaví


Problémy se ale netýkají jen Karlovarského kraje, jsou tu jen nejviditelnější. V celém Česku chybí podle šetření ministerstva školství z roku 2019 šest tisíc učitelů, alarmující je i vysoký věkový průměr učitelského sboru, 47,2 let. Nejvyšší je opět v Karlovarském kraji, 48,4 roku. Starší učitelé bývají častěji „vyhořelí“ než čerství absolventi a odcházejí do důchodu. Tento trend ještě umocnila on-line výuka během koronavirové pandemie, která mnohé starší lidi od dalšího působení odradila. 


Společně s kolegou Tomášem Dvořákem upozornil sociolog Prokop už v roce 2019 na další problémy českých škol. V tehdejší studii popsali, jak roste počet žáků s podprůměrnou gramotností, liší se kvalita základních a středních škol, a jak vzdělávací výsledky závisí až ze 45 procent na rodinném původu. Průměr zemí OECD přitom činí 30 procent, v Polsku, Estonsku či Finsku je dokonce vliv původu zcela zanedbatelný. Rozdíly tu stírá kvalitní a dostupné předškolní vzdělávání, třídy s méně dětmi a větší počet učitelů, asistentů či psychologů. Neznají tu také školy pro děti z vyloučených lokalit, kterých má Česko hodně.


Ředitelům navíc v Česku komplikuje práci velká byrokracie. Zřizovateli škol bývají obce, jimž na radnici chybí lidé, kteří by se vyznali ve školství. Všechny úřední úkony tak často přehazují na ředitele. Školy s přetíženými řediteli a nedostatkem personálu pak nemají na zlepšení sílu.


Takovým školám radí Krejsová z městského úřadu v Chebu, aby výrazněji spolupracovaly se zřizovateli. Především tam, kde má město specializovaný školský odbor. "Vyplatí se spolupracovat i s rodinami žáků nebo mezi sebou. Sdílením nápadů či zaměstnanců, například IT správců či psychologů," navrhuje.



Jak chce vláda řešit nedostatek kvalifikovaných učitelů a Anketu mezi politickými stranami k nerovnostem ve vzdělávání si můžete přečíst ZDE.



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger