Luboš Kreč: Zakladatel vzdělávací platformy Khan Academy Salman Khan

středa 20. října 2021 ·

Můj sen je, aby vzdělávání bylo návykové jako počítačové hry, říká guru on-line vzdělávání ze Silicon Valley.


Zdroj: Hospodářské noviny, Víkend 21. 9. 2021


Svou Khan Academy považuje za záchrannou síť pro všechny děti světa, které mají přístup k internetu. Salman Khan říká, že většina žáků nechodí do dobrých škol, a tak díky jeho neziskové platformě dostanou důstojné podmínky ke vzdělávání. „A zároveň jim pomáháme dosáhnout důležitých milníků, jako je přijetí na vysokou školu nebo do práce,“ vysvětluje.


Svět on line vzdělávání nejspíš nemá většího průkopníka a podporovatele než Salmana „Sala“ Khana. Prostřednictvím jeho projektu Khan Academy, který založil v roce 2009, se už doučovaly desítky milionů dětí, YouTube kanál platformy má skoro sedm milionů odběratelů a videa hlásí bezmála dvě miliardy zhlédnutí. Čtyřiačtyřicetiletý rodilý Američan, jehož rodiče ovšem pocházejí z Indie, na sebe znovu výrazně upozornil při pandemii, kdy téma vzdělávání přes web získalo kvůli karanténám a zavřeným školám na důležitosti. „Technologie nám teprve ukážou, co dovedou,“ říká Khan, který byl hostem konference věnované budoucnosti konference věnované budoucnosti školství FutureEdu, již v září pořádal Pražský inovační institut a další organizace.


HN: O digitalizaci vzdělávání se mluví dlouho, vy jste jejím průkopníkem. Byl covid opravdu tím milníkem, který školy, ale také rodiny přiměl moderní technologie skutečně akceptovat při výuce?


Uvidíme. Něco se nepochybně změnilo. O digitálních technologiích ve školství se mluvilo dlouho a hlavně v západním světě se s tím v posledních letech docela pohnulo. Na co ale covid hodně ukázal, je kvalita digitálního vybavení v domácnostech žáků a jejich rodičů. Mají chytré telefony, asi i notebook, ale aby byli vybavení na kvalitní práci několika lidí přes internet, to ani náhodou. Na to by se mělo zaměřit hodně pozornosti. Tohle byl dosud skutečný blokátor, proč nešlo plně využít potenciál on line nástrojů ve vzdělávání. Pokud ve třídě s 30 dětmi jen jedno z nich nemá dostatečné vybavení, aby mohlo pracovat třeba na počítači doma, nemůže na on line učitel spoléhat, nemůže dětem dávat domácí úkoly přes internet.


HN: To jsme však věděli už dřív. 


Ano, ale teď se to víc odhalilo. A pak je tu jeden filozofický aspekt – lidé by spolu měli při studiu komunikovat, měli by na sebe reagovat, nemělo by se stávat, že někdo přednáší 30 dalším a ti jej pouze tiše poslouchají a nijak se nezapojují. A při hodinách přes Zoom si spousta lidí včetně učitelů uvědomila, jak důležitá interakce je a jak těžké je děti zapojit. Takže začali vymýšlet různé triky a metody, což je něco, co zůstane a co se přenese i do off line hodin. Je to naprosto zásadní věc, které se dosud nevěnovala dostatečná pozornost.


Pro mě bylo vždy důležité, aby učitelé potkávali žáky tam, kde jsou. A to nejen fyzicky, ale také z pohledu jejich dovedností a míry pokroku. Což je těžké, protože učitel je pouze jeden a žáků desítky a každý z nich potřebuje jiný přístup. Existuje však spousta studií, které ukazují, jak zapojení moderních technologií tomuto pomáhá – a nutnost řešit tento problém kvůli covidu narostla, ještě víc se zvětšil rozdíl mezi žáky právě kvůli technickému handicapu. Poprvé je vidět, že i mainstreamoví učitelé berou tuto otázku vážně, hodně se mluví o personalizaci vzdělávání a intenzivní výuce, aby se dohnalo to, co se zameškalo.


HN: To je i pro vás dobrá příležitost, ne?


Je. Loni jsme kvůli tomu spustili neziskovku Schoolhouse.world, kde nabízíme zdarma výuku matematiky a přípravu na přijímačky na univerzity přes Zoom. Je to postavené na dobrovolnictví. Ty, kteří chtějí vyučovat, prověříme, zjistíme si, zda na to mají. Jdou do toho ale srdcem, spousta z nich jsou středoškoláci, kteří chtějí pomáhat a zároveň získat nové zkušenosti.


HN: Covid také dosáhl ještě jednoho pokroku, který jde paradoxně proti technologiím: že se děti začaly těšit zpět do školy a pochopily důležitost kontaktu a socializace.


Naprosto souhlasím a je to jedno z těch prozření, jež vám dojdou, až když je prožijete, až když tu možnost chodit do školy ztratíte. Viděl jsem to na svých dětech, jak byly šťastné, že už nemusí trávit celé dny u počítače a povídat si s kamarády jen přes obrazovku.


HN: Zároveň mám pocit, že kolem on line vzdělávání byla v minulosti příliš velká očekávání, nemyslíte? Po založení Khan Academy jste inspiroval komerční projekty jako Coursera a edX, o kterých se po roce 2010 hovořilo jako o přelomu, ale žádnou revoluci nezpůsobily.


V technologickém světě se stává, že když určitá novinka nabírá na zajímavosti a popularitě, lidé začnou mít přehnaná očekávání. A přesně to se po roce 2010 stalo s Khan Academy, Courserou nebo edX. Najednou se mluvilo o tom, že on line learning změní všechno, že to bude revoluce. Je to podobné jako e commerce. Když na konci 90. let lidé viděli, že se přes web dají prodávat knihy, okamžitě měli pocit, že e commerce všechno změní, jenže přišla internetová bublina, která splaskla, a najednou byla očekávání pryč. 


A dnes? Amazon a spol. opravdu změnily maloobchod. Myslím, že ve vzdělávání procházíme podobným procesem. Na druhou stranu on line učení není úplně srovnatelné s klasickým vzděláváním, nemůže mu tak snadno konkurovat jako e shopy kamenným obchodům. Bude to víc synergický proces, oba způsoby se budou doplňovat.


HN: Jak se mění Khan Academy?


Máme v Khan Academy tři pilíře. Zaprvé pomáháme se vzděláváním dětem od předškolních až po teenagery, a to ve většině jazyků. Zadruhé máme systém, že dětem přizpůsobíme kurzy na míru, a navíc jdeme díky internetu přímo k nim. A zatřetí jim pomáháme dosáhnout důležitých milníků, jako je přijetí na vysokou školu nebo do práce. A v tomto posledním směru dosud on line výuka nehrála tak velkou roli, jak by mohla.


HN: Co přesně máte na mysli?


Loni nás oslovilo několik velmi kvalitních vysokých škol, jestli by nemohly použít systém, jímž si Khan Academy ověřuje, co lidé, kteří na naší platformě působí, umí. Chtěly to jako určitý způsob výběrového řízení. My na 100 procent nezjistíme, že za někoho jeho práci ve skutečnosti nedělá třeba sestra, nicméně když jsme spustili Schoolhouse.world, potřebovali jsme hodně lidí, kteří u nás budou vyučovat, kteří budou dávat lekce, zároveň jsme si potřebovali ověřit, že tomu opravdu rozumí, že jejich výuka nebude kontraproduktivní. 


Takže jsme rozjeli znalostní testy a hodnocení a každý musel ještě snímat svou tvář, když zkoušku vyplňoval, samozřejmě včetně zvuku. Je docela těžké to přechytračit. Například Chicagská univerzita, jedna z těch opravdu elitních, za námi přišla, že to chce použít nejen při přijímačkách, ale že by ji zajímali i ti studenti, kteří již u nás učí. Protože někteří jsou opravdu dobří. Letos se k tomu přidala také moje alma mater MIT. Vzkaz je jasný: když jste dobrý a umíte dobře učit jiné lidi určitý předmět, máme o vás zájem.


HN: Takže byste takhle mohli pomáhat i při shánění práce.


Právě. Už o tom jednáme s několika firmami. Když máte na Khan Academy středoškoláka, který zjevně opravdu skvěle rozumí biologii nebo matematice či statistice, a navíc to umí dobře vysvětlit a naučit jiné, proč byste ho nenajal? A takových talentů je u nás fakt hodně. Protože, co si budeme povídat, v řadě oborů je titul z vysoké školy jen formalita, která pomůže zaměstnavatelům rozřadit uchazeče, ale naším prostřednictvím mají v rukách nové a velmi praktické síto. Bavíme se o nástroji, který lidem pomůže získat práci, dostat se na školu, zvládnout důležitý test. A to je velká věc. Kdekoliv na světě.


HN: A firmy mohou ještě narazit na někoho z druhého konce světa, kdo by jim jinak nepřišel do cesty.


Nejen to. Firma či univerzita může říct, že chce získat někoho, kdo umí to a to a kdo to dokáže na naší platformě učit. A mnoho lidí, kteří by o takové místo stáli, se prostě k nám přihlásí, budou učit a současně procházet jakýmsi výběrovým řízením, během nějž ale budou pomáhat stovkám dalších lidí se vzdělávat. A přesně – ještě to bude někdo, kdo může sedět na druhém konci světa a vy byste se o něm normálně ani nedozvěděl.


HN: Takže se mění poslání Khan Academy?


Naše mise je pořád stejná. Chceme zprostředkovat vzdělání co nejvíce lidem a dětem, ať jsou kdekoliv. Vzdělávání má tři složky: učení, socializaci a uplatnění. A to všechno jsme vždycky chtěli obsáhnout. Pořád nám chodí dopisy od mladých lidí, kterým jsme pomohli. Psala nám dívka z Afghánistánu, která kvůli Tálibánu nemohla chodit do školy, naštěstí se dostala k internetu a pomocí Khan Academy se vzdělávala sama, absolvovala SAT testy, pak dostala politický azyl v USA, když o ní napsaly New York Times, dnes se věnuje výzkumu kvantových počítačů v Arizoně.


HN: Tím, že covid nasvítil téma vzdělávání, zlepšila se pro vás situace při vyjednávání se sponzory a donátory? Jsou teď lidé ochotnější vám přispívat?


Trochu se to zlepšilo, pandemie udělala ze vzdělávání jedno ze dvou či tří hlavních globálních témat. Ono to bylo vždy důležité téma, ale nikdy vysloveně prioritní. Hodně se mluvilo o nedostatku inovací, ale pandemie tohle změnila. Navíc se ukázalo, jak důležité je mít záchrannou síť, kterou nabízí třeba i Khan Academy – že pro všechny děti tu je určité místo, kde dostanou důstojné podmínky. Protože většina dětí nechodí do dobrých škol.


HN: Sídlíte v Silicon Valley. Jak se tamní startupový ekosystém staví ke vzdělávání? Nezapomněl na něj také trochu?


Na konci 90. let teklo do vzdělávání hodně investičních peněz, souviselo to s boomem internetu, kdy si všichni říkali, že pokud je web dobrý k propojování lidí a nakupování, bude vhodný i ke vzdělávání. Pak to ale odvanulo a kolem roku 2010 v Silicon Valley najednou vzdělávání nikoho moc nezajímalo. Paradoxně to byla Khan Academy, která ukázala, že internet a vzdělávání opravdu mohou dobře fungovat a doplňovat se. 


Ačkoliv jsme neziskovka, stimulovali jsme určitý zvýšený zájem o tuto oblast, vzniklo několik projektů, jak jste zmiňoval, které jsme inspirovali. Co následovalo, jsme si už říkali – určité vystřízlivění z příliš velkých očekávání. Na druhou stranu, není to neúspěšný příběh, třeba platforma pro výuku jazyků Duolingo nebo Coursera vstoupily na burzu v New Yorku. Takže v Silicon Valley je teď znát zájem o vzdělávání, lidé tu chápou, že to je nejen důležité, ale že to může být i byznys. Zlepšilo se to.


HN: A politici?


Když pomineme to, že část z nich prostě jen hovoří a nic se neděje, většina z nich ke vzdělávání přistupuje způsobem „pojďme vylepšit systém, který už existuje, pojďme ho posouvat po kouskách“. Jenže nikdo nemá odvahu přijít s fundamentálně jiným, novým řešením. Něco se děje třeba na vysokých školách, kde technologie hrají čím dál důležitější roli. Ale je zřejmé, že vzdělávání celkově bude muset projít zásadnější změnou.


HN: Mimochodem, když jste začínal s Khan Academy v roce 2009, on line video nebylo ještě tak rozšířené a samozřejmé jako nyní. Které nové technologie se vyplatí sledovat dnes? Virtuální realitu?


Sám mám technologické vzdělání a vím, že je hrozně lákavé říct o některé technologii, že je cool, a hned dumat, jak ji využijeme a jak s ní změníme svět. Jenomže bychom se na ně měli koukat opačně – nikdy nepoužívat technologie pouze pro to, abychom je používali, ale musíme si říct, jaký problém chceme vyřešit a jak a zda nám s tím daná technologie pomůže. A třeba zjistíme, že to dokážeme bez technologií. 


Každopádně také v letech 2006 a 2007, kdy jsem začal chystat první lekce pro rodinu a psal jsem první programy, nebylo on line video žádná převratná technologie. Služby jako Netflix tu byly od konce 90. let, video se využívalo při vzdělávání už dávno, byť v trochu jiné podobě. Od 70. let 20. století se navíc vyvíjely aplikace, které lidem pomáhaly s personalizací a se zpětnou vazbou při vzdělávání. Podstatné je, jak přesně technologie použijete a co s nimi děláte. Když dáte dvěma lidem psací stroj a papír, výstup bude jen zdánlivě stejný – oba nakonec napíší hodně odlišné knihy. 


To, na čem dnes stavíme – on line video, zpětná vazba, software, herní prostředí –, je stejně pouze začátek, ani zdaleka jsme nevyužili všechen potenciál. Průběžně je vylepšujeme, s nasazením strojového učení se například zlepší doporučování. Přijdeme na to, jak dělat kurzy zábavněji, návykověji, využijeme data pro pochopení, co dělá dobrého lektora dobrým učitelem, rozpoznávání tváří půjde možná využít pro analýzu studentů a toho, jak jsou zapojeni do výuky. Virtuální realita mě také baví, ale myslím, že v nejbližších několika letech nebude ve vzdělávání ničím víc než hračkou. Kde bude naopak její role růst, je péče o psychické zdraví lidí.


HN: Jak?


S pomocí vizualizace můžete lidem pomoct bojovat s různými traumaty a strachy. Mívám klaustrofobické pocity v letadle a bavil jsem se s kamarádem, který dělá ve Facebooku na jejich brýlích pro virtuální realitu Oculus, došli jsme k tomu, že by mi mohlo pomoct, kdybych seděl v ekonomické třídě, ale díky brýlím měl pocit, že jsem v byznys třídě. Dělám si samozřejmě trochu legraci, ale toto jsou způsoby, jak virtuální realitu půjde velmi účinně využít a lidem tím pomoct. Bude to však trvat a jsem pořád poněkud skeptický, kolik času uplyne, než se s pomocí virtuální reality budete cítit, jako byste byl někde ve skutečnosti.


HN: Zrovna v souvislosti se školstvím se moc často nehovoří ani o zapojování umělé inteligence.


Je to tak a rovněž zde umělá inteligence najde a nachází uplatnění. I když před pár lety jsme zkoušeli velký projekt se strojovým učením a narazili jsme. Hodně záleží, jakými daty technologie nakrmíte, výstupy mohou být ovšem opravdu zvláštní… A tam jsme si právě uvědomili, že někdy je lepší nenasazovat technologie za každou cenu a zkusit jít jednodušší cestou.


HN: Dokázat udělat vzdělávací kurzy třeba tak návykové jako počítačové hry by ale mohlo být zajímavé.


To je můj sen. Ovšem je třeba mít na paměti, že tvůrci her mohou kdykoliv změnit obsah, jen aby udrželi vaši pozornost, aby vás nalákali. To u vzdělávání nejde. Ale my se už dnes snažíme něco z herního prostředí aplikovat.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger