Pavel Bobek: O (ne)přirozenosti učení. Věda o učení – proč rozlišovat dovednosti biologicky primární a sekundární

pátek 29. října 2021 ·

Na facebookové stránce EDUinu se nedávno objevilo toto trefné zamyšlení jedné kolegyně. Ve svém komentáři umě shrnula, jak vnímáme přechod z dětí z volnějšího prostředí mateřské školy do formálnějšího režimu školy základní a jeho vliv na dětskou (a přeneseně i naši dospělou) psyché. Ve zkratce: intuitivně cítíme, že škola a vůbec formální vzdělávání je něco, co jde proti dětské přirozenosti.


Zdroj: Otevřeno.cz 6. 1. 2021 



Co se učíme přirozeně a co nikoliv


Začněme tím, co je na tomto našem pocitu pravdy. Ano, striktně vzato, učit se číst, psát a počítat nepatří mezi činnosti, které by člověk přirozeně vykonával. Například čtení, poprvé doložené ve starověké Mezopotámii, je vymožeností posledních asi pěti tisíc let. Z hlediska třísettisícileté historie homo sapiens představuje doba, kdy čteme a píšeme, jen nepatrný zlomek (asi jednu šedesátinu) našich dějin. 


Tyto dovednosti – nazývejme je podle Davida Gearyho biologicky sekundární – se musí naprostá většina z nás explicitně učit, protože jsou příliš nové na to, aby v našem mozku byly evolučně zakódovány. Už staří Sumerové se čtení učili ve školách – metodami stejně nepřirozenými jako jsou ty dnešní. Nemuseli se ale učit chodit, rozpoznávat obličeje blízkých, číst emoce z výrazů v obličejích nebo se ústně dorozumívat v mateřském jazyce. Stejně jako oni, i my se těmto dovednostem – biologicky primárním – naučíme přirozeně, bez školy i explicitní výuky. 



Zažehnout oheň, nebo naplnit vědro?


Ve své průlomové práci Why Don‘t Students Like School předkládá kognitivní psycholog Daniel T. Willingham (mimochodem oblíbenec Dylana Wiliama) svým čtenářům nečekané zjištění: lidský mozek přemýšlí jen nerad. Zatímco ovládání svalů, vnímání tepla a chladu stejně jako řízení mimořádně komplexních dějů uvnitř našeho organismu zvládá skvěle, myšlení je náročné, pomalé a s nejistým výsledkem. Za většiny okolností je pro lidský mozek přirozené myšlení se vyhýbat.


Nelze tedy předpokládat, že z dětí přirozeně a tak nějak zázrakem přírody vyrostou vzdělaní lidé, aniž bychom je vytrvale nevedli k přemýšlení a učení. Z pár mimořádně nadaných a cílevědomých šťastlivců možná ano, ale většinu bychom pravděpodobně odsoudili k doživotní ignoranci nebo jim přinejmenším podstatně ztížili start do života. 


Přijmeme-li bez výhrad romantizující představu o dítěti, které je samo nejlepším znalcem svých potřeb a ideálně se rozvíjí bez zásahů dospělých, vystavujeme velkému nebezpečí zejména ty žáky, kteří nemají štěstí na dobře zajištěné rodiny a podnětné domácí prostředí.


Jinými slovy, příroda za nás vzdělání nezařídí a ani ukázat správnou cestu mnohdy není dost. Pro učitele tedy platí, že nestačí jen zažehnout oheň, ale spíš cílevědomě a kousek po kousku pomáhat plnit pomyslné vědro, které si každý nese, zkušenostmi a vědomostmi.



Úspěchem k radosti z učení


To však neznamená, že ve škole musíme nastolit atmosféru donucování a strachu. Jak píše Willingham, přemýšlení a učení může děti a lidi jako takové bavit – pokud v něm zažívají úspěch a pokud se učí od někoho, ke komu mají důvěru a koho mají rádi. Úkolem nás učitelů je tedy vytvořit stabilní, pozitivní a předvídatelné prostředí – a učit. Prostředí, v němž za našeho vedení každý žák překonává přiměřeně obtížné překážky a dosahuje zaslouženého úspěchu. 


Pokud tedy někdo kolem vás tvrdí, že se děti naučí číst, psát a počítat nebo třeba hrát na klavír „přirozeně“, zbystřete. Lidská přirozenost je sice zkoumavá a zvídavá, to však nestačí k tomu, abychom se biologicky sekundárním dovednostem naučili sami od sebe. Na to jsou tu všechny tyto dovednosti teprve krátce a evolučně jimi doposud vybaveni nejsme. Proto se prozatím bez „nepřirozených“ škol – a určité dávky explicitní výuky – neobejdeme.


Literaturu k článku najdete ZDE.


Přečtěte si i další články blogu Explicitní didaktika



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger