Jana Potužníková: Na 80 % českých učitelů odmítá zeštíhlit objem učiva. Proč?!

pondělí 21. února 2022 ·

Po celou dobu pandemie vydává ministerstvo školství doporučení k tomu, aby školy „ubraly“. Ve známkování, ale i v objemu učiva. Také dokument Strategie 2030+, který nastiňuje, kudy se školství bude vyvíjet v dalších letech, mluví o tom, že objem probíraných znalostí by měl rozhodně klesnout. Ale podle zjištění České školní inspekce s tím má 80 % učitelů problém. Zajímá vás proč?


Zdroj: Maminka.cz, 11. 2. 2022


Ke konci ledna vydala Česká školní inspekce tradiční výroční zprávu shrnující dění v českém školství v uplynulém roce. Na více než osmi stech stránkách najdete podrobnou analýzu kdečeho. A kromě jiného údaj o tom, že se 80 % učitelů staví odmítavě k trvalému zjednodušení nebo vypuštění vzdělávacího obsahu, který je uveden k jim vyučovaným předmětům ve Školním vzdělávacím programu (dříve školních osnovách), a že 70 % pedagogů mělo stejný problém „ubrat“ dokonce i tehdy, když k tomu mělo dojít z mimořádných důvodů, tedy například během lockdownů.


Proč český učitel lpí na objemu učiva? Dokonce i v době, kdy se on i žáci topí v problémech spojených s pandemií? Nebylo by to výhodné pro všechny, přestat se trápit tradiční strukturou předmětů a vytěžit to podstatné? To, co se zdá být jednoduše hodné odsouzení, ale jednoduché není. 



Nařízení, doporučení, ale návod nikde


„Prvním a zásadním problémem, který pedagogům nedovoluje přijmout nebo rovnou aplikovat myšlenku zeštíhlení vzdělávacích programů (dříve osnov), je to, že jednoduše nevědí, JAK to mají udělat. Dostanou pokyn nebo doporučení. Z ministerstva, ale klidně i z OECD. Ale to přece automaticky neznamená, že budou vědět, co s tím,“ říká k tomu Jan Zeman, analytik společnosti EDUin, informačního centra o vzdělávání, s tím, že pokud se bavíme o takových pokynech a doporučeních, pedagogům k nim často chybí jakákoliv podpora načrtávající způsob, jak je převést do praxe. Nemají správnou „kuchařku“ a musí si poradit sami.



50x a stále poprvé


A to se neděje poprvé. Jen během lockdownů bylo doporučeno neznámkovat, ale zvolit slovní hodnocení. Nicméně pedagogy nikdo nenaučil, jak to mají dělat. A můžeme jít ještě dál do minulosti. „Už v roce 2017 dělala Česká školní inspekce výběrové zjišťování výsledků žáků a pedagogů se mimo jiné ptala, co si myslí o Rámcovém vzdělávacím programu (dříve osnovách). Objem učiva tehdy pedagogové jako problém neviděli, negativně se k němu vyjádřilo jen 18,5 %. Ale vadily jim jiné věci. Třeba mluvili o tom, že je pro ně Rámcový vzdělávací program špatně uchopitelný, nevědí, jak s ním pracovat, nemají dobrý návod. Nevědí, jak požadavky Rámcového vzdělávacího programu převést do Školního vzdělávacího programu, podle kterého pak učí děti ve školách,“ popisuje Jan Zeman.



Bez podpory ve slepé uličce


Aby mohli zohlednit doporučované změny, potřebují k tomu dále i upravené učebnice nebo pracovní sešity pro žáky. Jenže vydat je trvá! A pak je tu znovu otázka: jak si zatím poradí bez nich? Podle čeho zeštíhlí výuku? Nikdo je nesvazuje, mají volnou ruku. Ale svoboda může být kontraproduktivní.


Už teď se chystá další revize Rámcového vzdělávacího programu, podle které by první školy mohly začít učit od září 2024. „A my víme, že už teď se musí právě připravovat souběžně učebnice a pravidelné vzdělávání učitelů, jinak se za dva roky ocitnou ve stejné slepé uličce. Budou mít před sebou změny, které jim nikdo nepomůže realizovat. A představa, že nové postupy předáme 69 000 pedagogům ZŠ během jednoho víkendového školení, je lichá,“ říká k tomu analytik, podle kterého je na každý takový krok navázána ještě spousta dalších souvislostí.


Když například současné návrhy změn Rámcových vzdělávacích programů nechtějí učit pouze předměty jako dějepis nebo biologie, ale širší „vzdělávací oblasti“ jako Člověk a společnost, Člověk a příroda, zvyšuje se tím potřeba dalších změn: vzdělávání pedagogů pro vícepředmětovost či výuku v tandemu a také příprava školení, materiálů apod. A to pak zase vyvolává potřebu dalších změn, vzdělávání pedagogů, přípravu školení, materiálů… Jde o přenastavování gigantického systému!



Pane učiteli, proč můj syn neodmaturoval?!


A pak je tu také ten fakt, že učitel sice ví, že může zeštíhlovat objem učiva, ale také ví, že jeho žáci musí jít dál. K přijímacím zkouškám, státním maturitám. A tam – pokud pedagog bude akceptovat výzvu k zeštíhlení objemu učiva – mohou pohořet. „Ani na to zatím systém nemyslí. Takže učitel sice může něco redukovat, ale dokud někdo nezmění přijímací zkoušky, maturity, hrozí mu, že bude mít pak přede dveřmi kabinetu rodiče, kteří se budou ptát, proč jejich děti neumí tohle a tamto a neudělaly tu nebo onu zkoušku. Ani sem ta doporučení zatím nedohlížejí,“ vysvětluje Jan Zeman.



Učím postaru, protože mě to tak naučili


V neposlední řadě doporučení ke změnám narážejí na fakt, že průměrný věk českého učitele roste. Podle zmíněné výroční zprávy České školní inspekce je dnes 41 % učitelů základních škol starších 50 let! Řada z nich tedy studovala před 25 lety i více. Mají zaběhnuté postupy, vědí, jak se to dělalo kdysi, a v tom novém tápou, protože nemají nové postupy. Mají jen doporučení.


„Což jistě neznamená, že zkušený učitel je automaticky neadaptibilní učitel. Mnozí své mladší kolegy strčí do kapsy, ale jen to ukazuje i na to, že také výuka samotných pedagogů už během studia potřebuje posunout. Třeba k takovým vyučovacím metodám, které by dětem umožnily více věcí zkoušet a zažívat, aby školní znalosti uměly poté použít v běžném životě. O to jde, že i v takových otázkách chybí progres. Studuje se moc vědy a málo učení,“ říká k tomu analytik společnosti EDUin Jan Zeman. 



Člověk to najednou chápe…


Pokud si sečtete předchozí fakta, nakonec musíte přiznat, že pokud 80 % českých pedagogů odmítá trvale zeštíhlit objem učiva v jimi vyučovaných předmětech, mají k tomu vedle obvykle skloňovaných domněnek o neschopnosti vystoupit z komfortní zóny i slušnou dávku objektivních důvodů. Kromě nich pak zřejmě i strach z nových věcí nebo něco tak zdánlivě „banálního“, jako je pracnost takových zásahů. Protože na změnu vzdělávacího programu se váže spousta papírování a byrokracie.


„Již bylo řečeno, že reagovat bez návodu na doporučení o redukci učiva není snadné, obzvlášť pokud průměrná příprava hodin v ČR zabere učiteli 7,3 hodiny týdně oproti evropskému průměru 6,5. A s nepromyšlenými požadavky na redukci učiva mohou paradoxně počty takových hodin narůst. Protože se musí všechno překopat,“ říká k tomu ještě Jan Zeman.


Takže ano. Neochota českého pedagoga ke změnám je v tomto směru nakonec docela pochopitelná. A ukazuje na spoustu hlubokých strukturálních věcí, které je v českém školství potřeba řešit i vedle otázek, jestli známkovat, nebo ne.


Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger