Když to baví děti, baví to i mě

středa 9. února 2022 ·

Učitelé ZŠ a MŠ Janovice v Moravskoslezském kraji již druhým rokem získávají metodickou podporu v projektu Pomáháme školám k úspěchu. Během tří let se zaměřují na změnu přístupu k výuce žáků, učí se cíleně spolupracovat se svým kolegou na přípravě výuky i reflexi odučených hodin, na využívání různorodých textů ve výuce. Společně se zamýšlejí nad specifikací cílů svých hodin, cestami, kterými jich mohou dosáhnout a jak z výstupů žáků konkrétně poznají, zda se výuka daří. Usilují o lepší učení žáků.


Mgr. Lenka Ševčíková je učitelkou na prvním stupni základní školy v Janovicích a Mgr. Markéta Lúčanová učí český jazyk a hudební výchovu na druhém stupni stejné školy. Na začátku školního roku seznámily své kolegy s tím, čemu se v projektu Pomáháme školám v úspěchu již rok věnují.


Lenko, Markéto, vím, že jste i před vstupem do projektu hodně času věnovaly přípravě výuky, že nejste učitelky s typicky frontální výukou, máte třídní knihovny, využíváte texty ve výuce, jste zapojeny do jiných projektů, například Učíme se venku, obě jste absolvovaly kurz Čtením a psaním ke kritické gramotnosti (RWCT) aj. Co vám spolupráce v projektu přináší?


Lenka: Mně spolupráce v projektu přináší inspiraci. I když se o naší škole říká, že jsme pokrokoví, vždy si z našich setkání odnáším metody, texty, něco, co chci vyzkoušet s dětmi v praxi. Učí mě to kolegiální spolupráci. Asi bychom se jinak nedonutily, abychom se s kolegyní scházely a tvořily společně hodiny, navštěvovaly se v hodinách.


Markéta: Určitě hlubší přemýšlení nad výukou. Uvědomění, že je někdy lepší stanovit si jeden cíl. Jít si jednou cestou, aby hodina měla konkrétní směr. Že není nutné děti naučit všechno najednou, ale postupně přidávat. V tom jsem se zlepšila.


Lenka: Souhlasím. Nazvala bych to správným zacílením hodiny.


Markéta: Také si uvědomuji, že se svým spolupracujícím kolegou Lukášem jsme se vždycky míjeli na chodbě a nepředávali jsme si vědomosti a materiály. Teď k tomu čas máme a jsme schopni sdílet, což vnímám jako pokrok.


Lenka: Výhodou je také to, že si naši přípravu ukládáme, že naše hodiny máme zaznamenány a můžeme se k nim vrátit.


Markéta: Nebo je sdílet s ostatními. I když my jsme malá škola a nemáme vždy možnost s někým dalším sdílet.


Jestli se nepletu, v další fázi projektu si již začínáte sdílet vznikající materiály – vaši přípravu na hodiny, výstupy žáků a reflexi – s učiteli z jiných škol v projektu, čímž získáte další zdroj inspirace. To vše jsou přínosy pro vás, pedagogy. Co ale přináší tato spolupráce žákům vašich tříd?


Markéta: Naše výuka není frontální. Děti se v rámci různých metod využívaných ve výuce lépe poznají, i učitel pozná, co konkrétním žákům sedí, přemýšlí nad typologií jednotlivých žáků a nad možnou variabilitou hodiny, aby zaujala různé žáky. Hodiny se nenesou pouze v duchu „napište si“ nebo „vypracujete“.


Vidíte změnu v učení žáků, když si takto plánujete výuku?


Matkéta: Jednoznačně. Moje 9. třída, kterou učím, je skvělá. Více jsme se poznali, pořád zkoušíme něco nového a nádherně reagují. Myslím si, že jsou hodně kreativní i kriticky přemýšlejí a posouvají se. Děti reagují jinak, vidím, jak se zapojují, jsou aktivní, baví je to. A zapojují se všichni, ať už jsou introverti, extroverti. Každý má prostor, i slabší žáci. Všichni dostávají šanci aspoň v něčem vyniknout, i když pokrok u nich je pomalejší. Ale je! To si myslím, že je důležité. A vidím změnu i u sebe.


Lenka: Od té doby, co jsem absolvovala kurz RWCT, už ani nedělám „klasické hodiny“, změna se mi tedy posuzuje hůře. Důležité je uvědomit si i to, že i když se hodina takto naplánuje, ne vždy se povede. Učím třídu početnou, temperamentní, někdy záleží na náladě třídy. Pomáhá mi ale, že vím, k jakému cíli chci dojít. A baví to děti a baví to i mě.


Rozběhl se druhý rok projektu, na co se těšíte nebo na co byste se chtěly zaměřit?


Lenka: Já bych chtěla pokračovat ve stávající práci ve čtenářství a výzvou bude pisatelství. V první třídě se zase vrátím ke čtení pro nečtenáře. Je vždy skok přejít ze čtvrté třídy do první. Už jsem podobné texty dělala, ale zase se k nim musím vrátit, oprášit je a objevit nové. Budeme také rozvíjet kolegiální spolupráci. S kolegyní Blankou máme hudební výchovu a výtvarku pro starší děti, zkusíme připravovat hodiny v těchto předmětech.


Markéta: Ráda bych prozkoumala různé cíle při práci s texty, které nám nabízí čtenářské kontinuum. Například přemýšlet s žáky nad záměrem autora. A výzvou bude pisatelství.


Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho radostné práce s žáky i kolegy.


Rozhovor vedla Lenka Menšíková, projektová manažerka Pomáháme školám k úspěchu financovaného Nadací The Kellner Family Foundation.




___________________________


Obecně prospěšnou společnost Pomáháme školám k úspěchu o. p. s. iniciovala v roce 2009 Nadace The Kellner Family Foundation s cílem pomáhat zvyšovat kvalitu výuky ve veřejných základních školách. Zaměřuje se na společné profesní učení učitelů, které je propojeno s učením žáků. Podporujeme lídry škol při vytváření kultury příznivé pro učení dětí i dospělých, budujeme učící se komunitu. Obsahově se zaměřujeme na čtenářství, pisatelství, kritickou gramotnost a na sebeřízení při učení.


Do projektu Pomáháme školám k úspěchu je v současné době zapojeno 113 základních škol po celé České republice, které financuje Nadace The Kellner Family Foundation. Po dobu tří let získávají školy v projektu metodickou a finanční podporu s vizí, aby se „každý žák učil naplno, s radostí a své učení si řídil.“


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger