Štěpán Kment: Vynaložení prostředků na vzdělávání ukrajinských dětí nám pomůže dlouhodobě

úterý 12. dubna 2022 ·

Se spoluautorem studie o integraci ukrajinských uprchlíků, kterou připravili výzkumníci z PAQ Research a Českých priorit, jsme mluvili o výzvách českého vzdělávacího systému.


Zdroj: Apolena Rychlíková, A2larm.cz 1. 4. 2022


Podle vašich odhadů by do Česka mohlo přicestovat až 200 tisíc mladistvých uprchlíků. Pojďme si nejdřív říct, do jakého rámce, co se týče kvality a kapacit českého vzdělávání, vstupují?


V našich dvou scénářích počítáme s 300 a 500 tisíci uprchlíky celkem, přičemž z vyjádření politiků vidíme, že nad půl milionu, a možná i při nižších číslech, by Česko žádalo o pomoc sousedy. Vzhledem k tomu, že prchají primárně ženy a děti, a na základě rozdělení věkových skupin, které teď počítáme podle dat ministerstva vnitra, je uprchlíků do 18 let zhruba 45 procent. V tomto školním roce se rozjíždí první ucelený systém jazykové přípravy češtiny jako jazyka pro cizince, což vytváří alespoň nějaký půdorys pro vzdělávání uprchlíků v povinné školní docházce. Ale už ne mimo ni, tedy na středních školách.


České školy s cizinci zkušenosti mají – z celkové populace žáků je bezmála pět procent cizinců, ale je to nerovnoměrné rozložení. Z mapy, kterou jsme připravili, je vidět, že před válkou bylo v našich školách skoro 9700 ukrajinských žáků, přičemž většina jich byla ve velkých městech, hlavně v Praze a prstenci kolem ní. Zkušenost s Ukrajinci mají také školy u fabrik, kde Ukrajinci pracují. Naopak na Moravě, kromě Brna a okolí, a ve Slezsku je zkušenost s Ukrajinci a cizinci obecně nižší.


Jak se český vzdělávací systém stavěl k dětem cizinců doposud? A jaký je vlastně rozdíl mezi studujícími migranty a uprchlíky?


Nynější systém výuky češtiny jako dalšího jazyka (ČDJ) probíhá přímo v základní škole, pokud je zde více jak pět procent žáků – cizinců. Pokud žák – cizinec školu určenou pro výuku češtiny jako dalšího jazyka nenavštěvuje, musí dojíždět nebo se připojovat online. Z expertních rozhovorů, které jsme pro naši studii prováděli, vyplynulo, že efektivita výuky ČDJ je o poznání nižší, když se dítě připojuje přes počítač. Když ale dojíždí, někdy se zase nerado vrací do kmenové školy, protože vzdělávání tam nerozumí. Systém nabídne žákům jen 200 hodin výuky ČDJ, což je podle organizace META, která se vzdělávání cizinců dlouhodobě věnuje, málo. Současně neexistuje žádné organizované vzdělávání uprchlíků ve smyslu přípravy učitelů nebo metodických materiálů – vše vzniká až teď za pochodu.


Mají děti válečných uprchlíků na rozdíl od dětí „mírových“ migrantů nějaké speciální potřeby?


Samozřejmě: uprchlické děti primárně potřebují psychosociální podporu. Dynamika přípravy vzdělávacího systému na příchod uprchlíků je sice v Česku neznámá, ale tzv. education in emergencies je již ustálený obor, který všude uplatňuje podobné principy. Nikdy nebudete mít vysoké kapacity psychologů a dětských psychiatrů, a proto je třeba učitele vyškolit v tom, jakými aktivitami a hrami mohou rozpoznat duševní stav dětí. To lze dělat i online. Tento systém je důležitý, abychom dokázali všem dětem po republice nabídnout stejnou úroveň zdravotní pomoci.


Co tedy navrhujete?


V naší studii navrhujeme, aby kromě učitele ČDJ byl normovaný 0,05 úvazek asistenta pedagoga na každého žáka – uprchlíka. Ve skupině 20 uprchlických dětí, kde by se učili česky, mohli by se aklimatizovat a postupně integrovat, by tak byl navíc jeden asistent, aby celé břemeno nepadalo na jediného pedagoga. Zde lze uvažovat o najímání ukrajinských učitelek, které také prchají do ČR.


Jaká jsou největší rizika spojená se vzděláváním a integrací uprchlíků? Je české veřejné školství, které dlouhodobě trápí nedostatek lidí i nízké platové ohodnocení, na tuto vlnu připraveno? Když si vzpomenu na debaty o inkluzi, bylo velmi náročné diskutovat o začleňování dětí se speciálními potřebami. V čem je nyní situace jiná?


První výzvou pro integraci žáků – uprchlíků je paradoxně absence systému pro sledování naplněnosti škol a dětských skupin. Dosud školy informují o svém stavu včetně příchozích žáků prostřednictvím výkazů, které posílají jednou za několik měsíců. Reálně tedy nevíme, jak na tom školy z pohledu naplněnosti jsou. Potom není divu, že je školství zanedbáno při krizovém plánování. Zkrátka nelze dobře sledovat, kde jsou ještě místa, a tak může vznikat lokální přeplnění, typicky v Praze a okolí, zatímco jiné školy by Ukrajince mohly přijmout. Jinými slovy, pokud stát hledá ubytovací kapacity a případně pracovní místa pro realokaci po ČR, je třeba dodat třetí složku, a sice možnosti místního vzdělávacího systému. Bez dynamického systému sledování kapacit škol riskujeme segregaci žáků – uprchlíků, což zhorší jejich integraci.


Platové ohodnocení učitelů regionálního školství se naštěstí zvyšuje na velmi dobrou úroveň, srovnáme-li ho třeba s odměnami vysokoškolských pracovníků, nicméně máme za sebou dva roky pandemie. Ta od učitelů vyžadovala velké nasazení a vyčerpala je – naše data ukazují, že pro tři čtvrtiny učitelů bylo zajištění výuky na dálku více stresující než zajištění běžné prezenční výuky před pandemií. Loni v červnu jsme pomocí zkráceného sebediagnostického dotazníku zjistili, že 38 procent učitelů trpí středně těžkými symptomy úzkostí a depresí. Ne všichni tito učitelé musí mít dlouhodobé problémy v duševním zdraví, ale přítomnost těchto symptomů je výrazně vyšší než ve zbytku populace (v průběhu epidemie šlo většinou 11–19 procent Čechů, mimo epidemii 6–9 procent).


Proto ve studii akcentujeme nutnost práci s uprchlíky učitelům zaplatit a nepovažovat ji za srovnatelnou se vzděláváním zaopatřených dětí. MŠMT nyní publikovalo doporučení a financování pro zakládání adaptačních skupin, které jsou sice flexibilní, ale nevázané na školní docházku. Je to řešení do září, které pomůže těm, pro které je zápis do školy náročný, ale ty uprchlické děti nebudou mít kontakt s dětmi českými. Pro studii a její pokračování mluvíme s řediteli základních škol, kteří popisují, jak důležitý je kontakt mezi vrstevníky – např. i systémem patronů, kdy se český vrstevník stará o ukrajinského. Tedy volit jen podporu odloučeného od zápisu do školy nemusí být vždy nejlepší pro příchozí děti a mladistvé. Zkrátka vynaložení prostředků na podporu vzdělávání a obecně integraci ukrajinských dětí nyní nám pomůže dlouhodobě, zatímco zanedbání pomoci ještě víc vyčerpá učitele, vytvoří nerovnosti v pomoci dětem uprchlíků a znesnadní jim další pokrok ve vzdělávání.


Můžete říct, o kolik procent se zvýší zastoupení dětí v jednotlivých vzdělávacích stupních od mateřské po střední školy?


Je obtížné odhadovat, kolik dětí do škol přijde nyní a kolik zůstane dlouhodobě. Předně, rodiče nemusí své děti zapsat téměř až do konce školního roku, což prakticky znamená, že některé děti nemusí nastoupit až do září. Nutnost starat se o děti ale brání ženám v ekonomické aktivitě nebo obstarávání jiných věcí, takže je vhodné, aby systém spíše otevíral dveře, než odrazoval. Ze studie RAND vyplývá, že v průměru se do deseti let od skončení konfliktu do domovské země vrací jen třetina uprchlíků. Válka ovšem Ukrajince semkla, což pravděpodobně bude pro jejich návrat motivující. Současně ale není vůbec jasné, zda Rusko národní jednotu nerozbije natolik, že z Ukrajiny zůstane stěží obyvatelná země ovládaná loutkovou vládou. To všechno bude mít vliv na podíl ukrajinských uprchlíků, kteří se rozhodnou zůstat v ČR. Krátkodobě lze podle našich scénářů očekávat 142 500 až 237 500 dětí a mladistvých ve věku do 19 let. V dlouhodobém horizontu odhadujeme, že na úrovni předškolního vzdělávání (do pěti let) se může počet zapsaných dětí zvýšit o 7,1 až 11,8 procenta. Na úrovni základního vzdělávání odhadujeme dlouhodobé zvýšení počtu zapsaných žáků o 5,1 až 8,4 procenta. Na středoškolské úrovni počítáme dlouhodobě se zvýšením počtu možných zapsaných žáků o 3,4 až 5,6 procenta. Výpočty vychází z aktuální naplněnosti škol a nezahrnují ostatní demografický vývoj.


A co školy mateřské? Jejich kapacity jsou u nás dlouhodobě nedostačující, Česko navíc patří k zemím, které už dnes mají nejvíce dětí na učitelku v mateřské škole. Co to může znamenat pro nově příchozí děti?


Kapacity MŠ jsou velmi nízké. Podle zákona musí obec i cizincům s místem pobytu ve spádovém obvodu zajistit místa v MŠ pro děti od tří let. Nelze ale škálovat tisíce míst bez mimořádných opatření. Vláda při využití nouzového stavu může uvolnit kvalifikační předpoklady pro práci s dětmi nebo povolat studenty pedagogických fakult. Zcela ovšem chybí data o naplněnosti dětských skupin, které by byly vhodnější vzhledem k dočasnosti setrvání alespoň části dětí. Oproti MŠ jsou ale nákladné, proto je vhodné, aby stát hradil tento finanční nárok a zároveň motivoval k zakládání nových dětských skupin, které mohou být provizorní. Lze také využít ukrajinských učitelek pod supervizí českých pracovníků mateřské školy. Už teď k tomu vidíme kroky v „lex Ukrajina“, třeba dočasné vypuštění některých hygienických pravidel při rozšiřování MŠ a dětských skupin nebo snížení kvalifikačních předpokladů. V úvahu v Praze přichází také modulární stavby pro rozšíření prostorových kapacit. V Lotyšsku navíc stát skupuje kapacity soukromých mateřských škol, kde je to nutné, což by šlo uvažovat i zde.


Ve vaší studii odhadujete, že pro kvalitní integraci nově příchozích bude nutné jen do systému základních škol „nalít“ mezi 1,2 a 2,1 miliardy ročně. Co ostatní typy škol?


Není to ročně, ale během 12 měsíců. Jak jsem popisoval, doporučujeme kratší intenzivní podporu začlenění, kterou ostatně upřednostňují i učitelé a ředitelé. U ostatních typů škol jsme nemohli vyjít z existujícího systému výuky ČDJ, nicméně proporčně potřebují úplně stejné prostředky. Pokud tedy ministr Gazdík hovoří o 5,2 miliardy korun, jsou to peníze, které by měly k začlenění stačit.


Žáci – cizinci vstupující na střední školy nemají žádnou normovanou jazykovou podporu – tu může poskytnout školské poradenské zařízení, tedy běžně poradny, nicméně MŠMT odrazuje od jejich využívání. Zdá se totiž, že se připravuje rozšíření zmíněné výuky i na střední školy. Už včera ale bylo pozdě. Bez jasného vymezení integrační výuky se některé uprchlické děti a mladiství zapojí lépe a jiní hůře, a to kvůli rozdílným přístupům škol. Zároveň se nelze vymlouvat na decentralizovaný systém – ministerstvo školství může školám rychle poukázat prostředky k čerpání a legislativně či metodicky vymezit, jak se mají příchozí ukrajinští žáci vzdělávat.


Navrhujete také stanovit hranici 20 procent uprchlických dětí v jedné škole. Proč? Co vás k tomuto číslu vedlo?


Výzkum Agentury pro sociální začleňování v roce 2019 zjišťoval, kolik odlišných dětí ve třídě je pro majoritní rodiče důvodem pro zvažování přehlášení jejich dítěte na jinou školu. Tento jev je známý jako white flight. U Romů, žáků s poruchami učení, nevidomých a neslyšících je to pět žáků ve třídě, u cizinců šest žáků a v případě žáků ze sociálně slabých rodin deset žáků. Při třídě o velikosti 30 žáků je tedy oněch šest žáků – cizinců právě 20 procent. Samozřejmě, aktuální solidarita tuto mez rozšiřuje, ale dobře víme, že čím déle bude válka pokračovat, tím menší vlídnost bude. Oproti jiným skupinám, jako jsou žáci s poruchami v chování či s autismem, ale vnímá třetina rodičů cizince jako obohacení kolektivu.


Hranici jsme zvolili rovněž pro zamezení vzniku segregovaných škol. Obecně je koncept celoukrajinských škol nebo tříd (mimo ty integrační s výukou češtiny, kde se postupně žáci – uprchlíci sbližují s Čechy) problematický, protože ztěžuje integraci prostřednictvím kontaktu uprchlických dětí s dětmi českými. Z výzkumů víme, že děti se jazyk učí rovněž interakcí s vrstevníky a nezřídka to je i hlavní motivace k učení. Celoukrajinské školy pracují s konceptem, že se většina dětí vrátí a naváže na své vzdělávání, nicméně na to nelze spoléhat a následovat ukrajinskou distanční výukou lze i při zápisu do běžné školy, respektive třídy.


Strop dvaceti procent by rovněž měli využívat státní plánovači při zajišťování ubytovacích kapacit, jak už jsem zmiňoval. Pokud se bude sledovat naplněnost škol dynamicky, měl by strop zabránit, aby škola dostala větší zátěž, než zvládne. Stejně jako u inkluze zdravotně znevýhodněných, má škola určitou odbornou kapacitu, kterou lze vyčerpat. Čili jde i o snahu co nejlépe využít možnosti učitelů věnovat se dětem zasaženým válkou individuálně.


PAQ Research v čele s Danielem Prokopem dlouhodobě upozorňuje na to, jakým způsobem vstupují socioekonomické poměry rodiny do možností dětí se kvalitně vzdělávat. Jak se z pasti dědičnosti chudoby v oblasti vzdělávání vyhrabat?


Z dlouhodobého hlediska je důležité zlepšit data, která sbíráme o dětech a jejich úspěšnosti. Abychom třeba mohli lépe spojit sociální znevýhodnění či etnicitu s průchodem vzdělávacím systémem. Nebo abychom mohli školám, které vzdělávají sociálně slabší děti, dát automaticky vyšší finanční a personální podporu. Náš vzdělávací systém by měl lépe pracovat s neúspěšnými školami, které nyní jsou spíše ponechány sobě napospas než identifikovány a zlepšovány za pomocí ředitelů a učitelů jiných škol. Podobně jako vidíme v jiných zemích agendu regionálního rozvoje a snižování meziregionálních nerovností, i v Česku musíme zapojit do této mise vzdělávací politiku – pobídky a bonusy pro kvalitní učitele, aby šli učit do škol na periferii, síťování více či méně kvalitních škol pro shromáždění poznatků a také práci se spádovými oblastmi, které některé obce využívají k segregaci. Důležité je nejít po velkých územních celcích, ale mikroregionálně, ideálně na úrovni škol a ve spojení se sociálními podmínkami, jako je nevyhovující bydlení a exekvovanost. Postupně bychom měli dojít k systému, kde nejkvalitnější škola je ta nejbližší.


Které regiony budou vlnou dětí uprchlíků nejvíce zasaženy?


Sledujeme efekt diaspory, tedy stěhování části uprchlíků do oblastí, kde již Ukrajinci žili před válkou. Opět lze vyjít z mapy zapsaných ukrajinských žáků ve školách k září 2021. Jsou to primárně Praha, Brno, Plzeň a jejich okolí (např. v Černošicích se vzdělávalo více ukrajinských žáků než v Liberci či Pardubicích), Olomouc a středočeský kraj a pak oblasti, kde Ukrajinci žijí a pracují kvůli struktuře průmyslu. Svou roli bude hrát bytová politika státu – zda kapacity nabídnou solidární domácnosti, budou se vykupovat místa v hotelích a tak podobně.


Dá se předpokládat, že tu ukrajinské rodiny zůstanou? Co vlastně tato uprchlická vlna znamená z dlouhodobého hlediska pro český vzdělávací systém?


Ano, odhadujeme, že 90 až 150 tisíc ukrajinských uprchlíků by v České republice mohlo zůstat. Pro náš vzdělávací systém tento šok snad pomůže zviditelnit otázku vzdělávání cizinců, jejichž podmínky v uplynulých letech nebyly jednoduché. Podle dat, která loni zveřejnila organizace META podporující mladé migranty, do školy nechodila více než polovina osmnáctiletých lidí, kteří mají jiný rodný jazyk než češtinu. Podle organizace je to tím, že na základních školách nemají podporu ve výuce češtiny. Navíc by bylo vhodné, aby padly bariéry, které cizojazyčné dospívající odrazují od studia na střední škole. Jde také o to motivovat ředitele středních škol, primárně těch akademicky zaměřených, aby k sobě uprchlíky a cizince pustili, tedy nahradili test z češtiny pohovorem. Právě začlenění těch tisíců ukrajinských žáků středoškolského věku teď a přechod desítek tisíc základoškoláků na střední školy v dalších letech bude definiční pro jejich budoucnost, práci, potažmo působení v české společnosti. Pokud se aspirujícím žákům zavřou dveře gymnázií a maturitních oborů jen pro horší znalost češtiny, přijdeme o potenciál mladých chytrých lidí. Samozřejmě by to mělo vliv i na český ekonomický rozvoj, odvedené daně podle úrovně dosaženého vzdělání a podobně, nicméně přední je lidský rozměr – umožnit jim vzdělávat se podle dovedností a zájmů.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger