Markéta Hronová: Většina učiva je dětem v životě k ničemu, říká kritik českého školství Šteffl

čtvrtek 5. května 2022 ·

Dlouholetý kritik českého školství a vizionář Ondřej Šteffl bude radit ministru školství Petru Gazdíkovi, jak měnit školy, aby připravovaly děti na budoucnost. Sám otevírá vlastní po celé republice. Žáků má dost. Přinášíme ukázku rozhovoru, který najdete v aktuálním tištěném Finmagu.


Zdroj: Finmag.cz 30. 4. 2022


Mnoho učitelů nemůže Ondřeje Šteffla vystát – kritikou českého školství nikdy nešetřil a často přicházel s názory, které se zdály učitelům přehnané.


Už před deseti lety na diskuzích o budoucnosti vzdělávání říkával: Změna je pro nás ve Sciu trvalý stav. Nemůžeme učit žáky to, co je aktuální teď, musí být připraveni na budoucnost, a to je možné jedině tak, že se budou umět přizpůsobovat novým věcem.


Léta ho měli za blázna, postupem času ale začalo jeho názory sdílet čím dál víc lidí. A nyní – po covidu – už se jeho rady „nestydí“ vyslechnout ani ministerstvo školství, kde byl léta persona non grata.


Svůj byznys Šteffl řídí převážně ze své chalupy na Mělnicku. Myšlenky si urovnává při pravidelných procházkách v okolních lesích, a ve dřevem osázené kuchyni s krbem a ověšené bylinami přijímá také novinářskou návštěvu.


Na stejném místě jsme se setkali už před sedmi lety, kdy mi Šteffl oznámil, že bude otevírat první Scioškolu. „Nedovedu si představit, že by to nefungovalo,“ říkal přesvědčeně.


Splnily se vaše představy ohledně toho, jak budou ScioŠkoly úspěšné?


V zásadě ano. Naprostá většina věcí se potvrdila. Lidský mozek je totiž nastavený tak, aby si všímal věcí, které jsou překvapivé. Když něco běží normálně, tak tomu nevěnujeme pozornost. Jsme tak naučení už od dob lovců a sběračů, že když se něco šustne v křoví, musíme dávat pozor, jestli to náhodou není tygr nebo had. Ale samozřejmě jsou věci, které fungují jinak, než jsem si představoval, a ty přirozeně registruju víc.


Jaké? 


Za těch sedm let mnohem líp víme, kam bychom chtěli děti směřovat. Rozpracovali jsme osm ScioKompetencí, které ukazují, co bychom všichni měli umět, my i děti, abychom byli připraveni na budoucnost. Také jsem nečekal, jak náročná práce to pro naše průvodce bude, jaká zátěž jsou emoce, které jsou s dětmi přirozeně spojené. A překvapilo mě, jak strašnou sílu má mainstreamový proud představ o tom, k čemu je škola. Mnohem víc, než jsem čekal, k nám proniká vnímání vzdělávání jako přípravy na akademický postup a na selekci, která je v našem školství hluboce zakořeněná, od známkování až po profesorské tituly.


Přes koho k vám proniká? Přes rodiče, děti, nebo průvodce?

 

Přes všechny, třeba i skrze média. Pořád se píše o tom, jak probíhá maturita, noviny připravují děti na přijímací zkoušky. Tohle všechno na lidi dopadá a já si ze začátku neuvědomoval, že to bude takhle silné a že to bude potřeba neúnavně přetlačovat. 


Možná proto, že děti přijímací zkoušky a v naprosté většině i maturita opravdu čekají. 


Ano, ale to není ten problém. Příklad: na Ukrajině teď zuří válka, všichni žijeme v ohromné nejistotě. Každý chápe, že kdyby se uměl líp vyrovnávat s nejistotou, bylo by mu líp. A že mu znalost přítoků Amazonky nebo orgánů kruhoústých v porozumění světu nepomůže. A přes to všechno je problém vysvětlit, že naprostá většina toho, co se děti ve školách učí, jim v životě k ničemu nebude. Ve škole by se jistě mohly děti učit třeba zvládat stres a nejistotu, kterou dnešní svět přináší. Ale většina rodičů od školy spíš čeká druhy zájmen, planimetrii a Přemyslovce. 


Děti by se měly učit zvládat nejistotu místo Přemyslovců? 


Ano. A místo té ohlupující přípravy na přijímačky. Ale to je těžké lidem vysvětlovat. Nedovedou si představit, jak by škola mohla děti připravit na zvládání nejistoty.


A je opravdu možné mít školu bez učení poznatků z biologie, zeměpisu, historie a místo nich se učit spíš pečovat o psychiku?

 

Ano, ale ani to nejde bez znalostí. I v péči o psychiku potřebujeme vědět, jak funguje mozek, co škodí, co pomáhá. Na to, jak se vyrovnávat se stresem, existují osvědčené techniky. Nebo umění se učit. O tom, jak se efektivně učit, byly napsány stohy knih, ale naše děti se o tom ve škole většinou nic nedozvědí. Ve školách se neustále směřuje hlavně k akademickým znalostem.


Kanadský profesor Michael Fullan, který vedl reformu vzdělávání v Ontariu, tomu říká posedlost akademickým výkonem. My všichni jsme jím posedlí, protože školu tady máme dvě stě padesát let, chodíme do ní už asi devátou generaci a to, co se tam děje, bereme jako dané. A správné. Nic jiného si ani neumíme představit.


Nevidíte žádný posun v tom, jak se ve veřejných školách učí?


Zájem pedagogů o jiné způsoby učení roste čím dál víc. Studenti naší střední školy teď sami organizovali pedagogickou konferenci – což je jedna z dovedností, která se jim myslím bude v budoucnu hodit – a spousta učitelů na ni přijela i o víkendu a chválili si ji. Dalším změnám pomohl i koronavirus, nutnost zavést distanční výuku, a jakkoli je to hrozné, tak tomu pomůže i válka na Ukrajině. Když si představíte, v jakém světě teď žijeme, tak k čemu vám je znalost pravěku a středověku? Potřebujete úplně jiné znalosti, abyste se vyrovnávali s dnešním a hlavně budoucím světem.


Na řadě škol to vidí, posun je zřetelný. Ale zdaleka to není všude. Určitě si ale nemyslím, že by všechny školy měly vypadat jako ScioŠkoly. Měly by být různé. Svět je složitý a bude třeba různých lidí s různými znalosti a dovednostmi. Teď je například, víc než kdy dřív, zřetelné, že tato země bude potřebovat i vojáky, a ve ScioŠkolách vojáky nevychováváme.


První školu jste ale založil v roce 1990. Bylo to prestižní gymnázium PORG. To je výkonová škola, jaké teď kritizujete. Co vás přimělo změnit názor na funkci školy?

 

PORG nevznikl jako čistě výkonová škola, to se z ní snažil udělat až Václav Klaus mladší, ale ano, studenty jsme vybírali podle schopností, i když vlídné chování k nim bylo důležité už tam. Názory mi myslím změnilo hlavně studium. Od roku devadesát jsem přečetl možná stovky knížek o vzdělávání, kognitivním rozvoji, vývojové psychologii, spoustu věcí jsem se naučil. Viděl jsem školy v zahraničí. A doba se změnila. Když jsem chodil do školy já, příprava na budoucnost moc nedávala smysl. Mysleli jsme, že budeme žít pod nadvládou Sovětského svazu věčně. Dneska už nepochybně každý vidí, že svět je čím dál složitější a rychlejší, a my se musíme naučit s neustálými změnami a nejistotami žít.


Jak se dá připravit na budoucnost, když nevíme, jaká bude? 


Tu otázku mi lidé často pokládají. Ale přece když jedu na Papuu Novou Guineu, taky nevím, co mě tam čeká, ale asi nepojedu oblečený jako doma, asi si s sebou vezmu vybavenou lékárničku, antimalarika a třeba nůž, ten se hodí vždycky, a budu se snažit si o zemi něco přečíst. Nicméně zpět k PORGu, dnes bych ho rozhodně neotevíral jako víceleté gymnázium a lituji, že jsem jejich rozmach vlastně podpořil.

 

O omezování víceletých gymnázií se mluví aspoň patnáct let. Kdybyste byl ministr školství, co byste s nimi udělal? 


Kdybych byl ministr školství, tak nevím, ale kdybych byl autoritativní samovládce, tak bych je zrušil. Ministr ovšem musí respektovat politickou situaci a stojí proti němu velká nechuť je rušit, to se týká zejména elit, které jimi prošly nebo tam posílají své děti. Jako politicky neprůchodné se ukázalo i jejich pouhé omezování…



Celý text rozhovoru najdete ZDE.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger