Lukáš Hladík: Učitelské povolání je nesmírně důležité, učitelé děti formují, tráví s nimi osm hodin denně, říká výherce ankety Zlatý Ámos Marek Valášek

čtvrtek 23. června 2022 ·

Letošním výhercem ankety Zlatý Ámos se stal Marek Valášek, učitel matematiky na Anglicko-českém gymnáziu Amazon a zakladatel dvou vzdělávacích portálů: Mathematicatoru a Learntube. Narozdíl od většiny učitelů nevystudoval pedagogickou fakultu, místo toho studoval 5 let Matfyz. Ve známost vešel během posledních 8 let na YouTube a potom v období koronaviru, kdy se intenzivně věnoval online výuce a natáčení online kurzů na přijímací zkoušky na střední a vysoké školy. Jaký je jeho pohled na učitelskou profesi? Co by se podle něho mělo změnit v českém školství? To a více se můžete dočíst v tomto rozhovoru.


Zdroj: Studentské listy 5. 6. 2022


Jak se díváte na anketu Zlatý Ámos? Co jste si o ní myslel, než jste se do ní byl přihlášen?


Než jsem byl do ní přihlášen, nevěděl jsem o ní vůbec nic. Nyní si myslím, že je to báječný počin a neříkám to jenom, protože jsem ji vyhrál. Zlatý Ámos dělá skvělou práci v popularizaci učitelské profese.


Jak jste reagoval, když vás studenti přihlásili?


U mě ta situace byla jiná než u ostatních kandidátů. S nápadem nominovat mě přišli moji studenti z internetu. Ten příběh začal v první vlně pandemie, když jsme spolu s Tomášem Ficzou streamovali výuku matematiky a češtiny. V některých školách byla distanční výuka opravdový kámen úrazu. Chodilo mi mnoho emailů od rodičů a studentů, že jsou vděční za naší práci. Ozvali se mi dokonce z jedné školy, že by mě chtěli nominovat do ankety Zlatý Ámos. Sesbírali polovinu podpisů. Pak se k tomu přidali moji studenti ze školy, kde učím a posbírali zbytek.


Máte nějaké speciální metody vyučování?


Považuji se za úplně klasického učitele ze staré školy. Neřekl bych, že používám příliš moderní metody. Jsem učitel, který si dává hlavně záležet na tom, aby věci dávaly smysl a aby do sebe zapadaly. Žádný vzoreček nikdy nesmí spadnout z nebe. Snažím se studenty hodně navádět otázkami, aby na co nejvíc věcí přišli a odvodili si je sami. 


Je něco, co se snažíte předat svým studentům mimo vyučovanou látku? Například, co by se jim mohlo hodit v jejich budoucím kariérním životě?


Já byl mimo školství většinu mého pracovního života. Věnoval jsem se hlavně podnikání a doučování. To je obrovská výhoda, protože studentům mohu předat i něco z ,,reálného života”. Také s nimi mluvím o investování, finanční gramotnosti a dalších oblastech, kde se s matematikou můžeme setkat v praxi. Zkrátka jim chci co nejvíce zasadit matematiku do reality. Mimo školskou látku, řešíme třeba jak si rozplánovat práci, jak si srovnat priority a podobné věci. 


Mělo by to dělat i více učitelů? Proč to nedělají?


Většina učitelů šla učit hned poté, co dostudovali vysokou školu, a proto nejsou úplně propojení s tím ,,reálným světem”. Dobré by bylo, kdyby měl každý učitel pět, deset let praxe mimo učitelství, kde by mi mohl aplikovat to, co se ve škole naučil. Učitelé by poté tu látku mohli předávat studentům s úplně jiným nábojem a s jinou perspektivou. 


Moc lidí z praxe ve školství ale není a do budoucna ani nebude. Je to tím jakým způsobem se vyvíjí naše legislativa ohledně školství a toho, kdo může učit. Představte si IT experta, který by měl zájem učit, na to by si ale potřeboval dodělat pedagogické minimum, tři roky na pedagogické fakultě, což se mu samozřejmě po všech stránkách nevyplatí. Hlavní věc je dostat do školství kvalitní lidi a nemyslím si, že když budeme klást další překážky tomu, aby mohli lidi z praxe učit, tak to školství pomůže.


Může člověk kvalitně učit i v případě, že učitelskou práci bere čistě jako své povolání, a ne jako poslání?


Ano, může, ale nebude to ten učitel, na kterého budou žáci vzpomínat dvacet let poté. Jedna věc je předat znalost nebo informaci, dovednost. Druhá věc je inspirovat, zažehnout nadšení pro ten daný obor. Na to aby člověk mohl inspirovat, tak musí být sám nadšený. Málokdo si to uvědomuje, ale učitelská profese je extrémně náročná. Je velmi lehké, aby vás semlela. Já učím jenom na půl úvazku a to proto, abych si udržel tu pozitivní energii. U učitelů se často stává, že jsou přetížení a nemají pak ani čas na sebevzdělávání a zlepšování svých metod učení. Nesmí se to pro ně stát rutinou, pak jde kvalita učení dolů.


Jak k učení přistupujete vy?


Když jsem založil Mathematicator a zjistil jsem, že se dá učit velmi dobře učit přes video, tak jsem si dal cíl – naučit náš národ matematiku. Takže pro mě je to jednoznačně poslání.


Myslíte si, že schopnost předávat informace se dá naučit, nebo je dána od přírody?


Dlouhou dobu jsem byl zastáncem toho, že člověk se může naučit všechno, co bude chtít. Stále jsem toho názoru, ale míň si už myslím, že můžete dosáhnout jakékoliv úrovně. Talent hraje určitě roli. Je občas lepší nelámat věci přes koleno a neplatit tak vysokou cenu za to, abyste byl úspěšný v něčem, co vám nejde. Možná je lepší jít tím směrem na, co mám talent a tam se stejným úsilím dosáhnout mnohem lepších výsledků. 


Na druhou stranu, když vás to bude bavit, tak proč na tom nedřít. Díval jsem se na rozhovor s Adamem Ondrou. Je považován za nejlepšího horolezce na světě. Má ohromný talent a zároveň má neuvěřitelné nasazení a píli a neskutečným způsobem na sobě pracuje. Říkal, že od odmalička chtěl být profesionální horolezec, ale i kdyby se mu to nepovedlo, tak by to pro něj nebyl vyhozený čas, protože ho to bavilo.


Máte nějaký učitelský vzor ze svého mládí? Co dělal a v čem vás tak ovlivnil?


Můj učitelský hrdina je pan docent Mirko Rokyta. Měli jsme ho na Matfyzu na matematickou analýzu. Matematická analýza je největší postrach prvního, druhého a třetího ročníku. V prvním ročníku jsme jeli adaptační kurz a tam nám řekli: ,,Tak se podívejte se na souseda vlevo na souseda vpravo. Příští semestr tady jeden z nich nebude, protože v prváku je matematická analýza.” 


My jsme měli to obrovské štěstí, že jsme měli na analýzu pana Rokytu. Byl to díky tomu ten nejlepší zážitek z celého Matfyzu. Pan Rokyta je mistr ve svém řemesle, všechno od něj dává smysl a zároveň je to skvělý člověk. Je vidět, že mu moc záleží na tom, aby tu látku studenti pochopili.


Je něco konkrétního, co jste si od něj vzal?


Mám to štěstí, že s ním občas spolupracuju. Jednou za rok se sejdeme a natočíme video na nějaké zajímavé matematické téma. Beru si od něj základní principy vyučování matematiky. Jednou mi řekl: ,,Marku nesmíte udělat příliš velký logický skok ve výkladu jinak ty děcka ztratíte.”


Co vás přimělo založení Mathematicatoru?


Začalo to poměrně nevinně, vedl jsem nějaký přípravný kurz k maturitě a nestíhal jsem jim říct vše, co jsem potřeboval. Tak mě napadlo, že bych studentům natočil videa. Ty lekce jsem nahrál na Youtube a lidem se to líbilo, takže jsem v tom pokračoval. Skoro rok jsem strávil vytvářením videí na Youtube. Když už to bylo časem nepřehledné, nabídl se mi jeden klučina, že mi udělá webové stránky, a tak vznikl Mathemitacator. 


Na Mathematicatoru mám spolu s videi na Youtube i placené kurzy a videa. Narodila se mi dcera, a proto už nebylo možné z finančních důvodů dělat vše zadarmo. Learntube jsme založili později s mým dlouholetým kamarádem a přenesli jsme myšlenku Mathematicatoru na ostatní předměty. Můžete tam najít přípravu s Tomášem Ficzou na přijímací zkoušky z češtiny, na maturitu z češtiny, na Scio testy z češtiny. Další lektor je například Broňa Sobotka se svou angličtinou. Naše motto je: ,,Každý by měl mít možnost učit se od toho nejlepšího učitele.”


Dovedete si představit, že by nějaká škola fungovala čistě online?


Bohužel dovedu a není to dobrá zpráva. Spousta vysokých škol se v pandemii naučila, že se dá natočit přednáška a do školy se potom chodit nemusí. Jsou dokonce školy, kde částečně rezignovali na učení na přednáškách a jenom studentům pouští záznam z minulého roku. Škola by ale měla být víc než jen o předávání znalostí a dovedností. Učitel by vás měl vést otázkami, abyste na odpověď přišli sami. Práce ve škole je mnohem jemnější. Online výuka přes videa nikdy nenahradí diskusi a bádání nad tématy.


Jak se díváte na soukromé školy v Česku? Sám učíte na soukromé škole. Jsou o tolik kvalitnější než ty veřejné?


Za prvé chci říct, jsou u nás skvělé státní školy a jsou u nás i špatné státní školy, stejně tak jsou skvělé soukromé školy a špatné soukromé školy. Vím o školách, které jsou soukromé a jsou mnohem horší než státní. 


Soukromé školství je hlavně o tom, že máte možnost výběru. Pokud se někomu nelíbí, jak vypadají veřejné školy, tak si může vybrat školu soukromou, která více splňuje jeho představy. Soukromé školy mají také mnohem větší svobodu, protože jsou placeny rodiči, a rodiče jsou více bráni jako partneři a škola jim často víc naslouchá. Chtěl bych z toho vyjmout školy, kde si to můžete zaplatit a pak projdete bez problémů, i když to budete flákat. Gymnázium Amazon je přesný opak této představy, u nás studenti nemají zadarmo nic. Je to opravdu náročná škola.


Jak se díváte na momentální podobu maturitní zkoušky. Je adekvátní nebo by se měla změnit?


Budu mluvit o státní maturitě z matematiky. Myslím si, že bychom měli víc rozlišovat jednotlivé úrovně. Ta současná státní maturita je poměrně jednoduchá. Lidem, kteří se naučili jenom látku ke státní maturitě a jdou na vysokou, kde budou mít matematiku, tak jim to zdaleka nebude stačit. Já mám kurz, který se jmenuje Jak nevyletět v prváku z matiky, kde řeším rozdíl mezi tou úrovní státní maturity a tím, co potom potřebujete na vysoké škole. Protože studenti přijdou na vysokou a zjistí, že umí polovinu toho, co by potřebovali. Na druhou stranu je maturita z matematiky pro spoustu lidí těžká. A pro lidi, který matematika zajímá, je zase směšně jednoduché.


Takže jakou změnu navrhujete?


Já bych diferencoval maturity pro gymnázia, střední odborné školy, učiliště a ostatní střední školy. Chápu, že stát chce mít nějakou výstupní kontrolu, aby zjistil, jak to na školách funguje. Už když se zavedly státní maturity, tak jsem říkal, že to je špatný nápad. Mělo by se to nechat na těch školách, jak ty maturity budou náročný. Škola sama nejlépe ví, co a jak učí. Prestiží střední školy je jestli se ty studenti dostanou na vysokou škole a jestli tam vydrží.


Kdybyste mohl cokoliv změnit na českém školství, co by to bylo?


Ono to není jenom o českém školství. Ono je to o celé společnosti. Učitelské povolání je nesmírně důležité, protože učitelé formují naše děti a měli bychom tam chtít jenom ty nejlepší lidi. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale učitelé tráví s našimi dětmi třeba osm hodin denně. 


Druhá věc je, že musíte těm učitelům dát dobré podmínky. Mně se třeba líbí skandinávský model, kde učitelé mají jednou za sedm let rok volna, aby se mohli naučit něco nového a zároveň nevyhořeli. Přicházíme o spoustu kvalitních lidí, tím že vyžadujeme nějaké papíry, proto aby člověk mohl učit. A zároveň se potýkáme s obrovským nedostatkem učitelů, a navíc máme ve školství dost lidí, kteří tam, s prominutím, nemají co dělat. 


Obrovskou roli v tom hraje ředitel. Ředitel by měl dbát na to, aby měl jenom ty nejlepší kantory. Jenomže velké množství ředitelů stojí před rozhodnutím, že buď budou mít špatného učitele nebo žádného. Správně by se na to místo mělo tlačit několik dalších, aby měl ten ředitel možnost volby. Ale to je běh na dlouhou trať. Když se podíváme na české školství a řekneme si, že třeba dvacet až třicet procent učitelů nedosahuje potřebných kvalit, tak jsou to desetitisíce učitelů, které jen tak nenahradíme.


Nejdůležitější je zvýšit prestiž českému školství a zpřístupnit ho i pro odborníky z praxe (teď mám na mysli především střední a vysoké školy), protože chceme, aby naše děti učili lidé, kteří opravdu vědí, o čem mluví a naučí studenty to, co v praxi opravdu využijí.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger