Petr Kain: Zpožděná pandemická generace: děti narozené v době covidu mají horší výsledky ve vývojových testech

středa 1. června 2022 ·

Americká pediatrička Dani Dumitriuová si stejně jako mnoho jiných dětských lékařů na počátku pandemie oddechla. Zdálo se, že novorozenci, jejichž matky prodělaly covid, jsou zcela v pořádku. Odpadly tak obavy, že by mohl mít koronavirus podobné devastující dopady na zdraví dětí jako například virus zika, který způsoboval mikrocefalii, tedy vývojové poškození mozku.


Zdroj: Hospodářské noviny 30. 5. 2022


Dumitriuové, která působí v newyorské Presbyterian Morgan Stanley Children’s Hospital, ale možné dopady covidu na dětské zdraví nedaly spát. A jelikož spolu s ostatními lékaři nemocnice vedla od konce roku 2017 pečlivé záznamy o komunikaci a motorických schopnostech dětí do šestého měsíce věku, napadlo ji tyto předcovidové údaje porovnat s daty o dětech narozených během pandemie. Výsledek ji rozrušil. Děti narozené po vypuknutí pandemie vykazovaly horší výsledky ve všech zkoumaných oblastech, ať už šlo o hrubou či jemnou motoriku (hrubá vyžaduje zapojení většího počtu svalů těla, jemná zase přesnou a koordinovanou práci rukou) nebo o komunikační schopnosti. Nezáleželo přitom na faktu, jestli rodiče dětí prodělali nákazu covidem, nebo ne. Zdálo se, že příčiny horších výsledků tkví v samotném pandemickém prostředí.


Jak Dumitriuová připouští, výsledky jejího výzkumu naznačují, že roli pravděpodobně sehrává obrovské množství stresu, které maminky i otcové v těchto bezprecedentních časech pociťovali. Jednak mohl negativně ovlivnit vývoj mozku plodu, jednak mohli vystresovaní rodiče odlišně či prostě jen méně často komunikovat a interagovat s dítětem. Lockdowny posledních dvou let navíc mnoho rodin s novorozenými a malými dětmi uvrhly do izolace a mrňouskové tak přišli alespoň na čas o možnost setkávat se s vrstevníky.


Výzkum americké pediatričky Dumitriuové, který přineslo lednové vydání časopisu Nature, není ve vědeckém světě ojedinělý. Týmy badatelů se snaží přijít na to, zda a jak pandemie ovlivnila vývoj nejmladší generace. Obrázek, který dohromady skládají, je zatím rozostřený, mnohé práce navíc dosud neprošly recenzním řízením. Z toho, co zatím víme, například vyplývá, že interakce s rodiči a dalšími lidmi, jejichž tváře byly zahalené respirátory, nemá na vývoj dětské psychiky negativní dopad. Varovné ale je, že některé další práce potvrzují zjištění Dumitriuové.


Příkladem je výzkum vývoje malých dětí, který organizuje Národní ústav zdraví USA. Americký biofyzik Sean Deoni, který na něm participuje, došel spolu s kolegy k závěru, že děti narozené v pandemii mají v porovnání s těmi předcovidovými mnohem horší výsledky.


V testu kognitivních schopností, což je s nadsázkou řečeno něco jako IQ test pro mimina, zkoumal Deoni data 700 dětí ve věku tří měsíců až tří let, přičemž porovnával výsledky dosažené v letech 2011 až 2019 s těmi, které měly děti v letech 2020 a 2021. Typické skóre, kterého dosahovaly děti v první skupině, se pohybovalo v rozmezí 85 až 115 bodů. Pandemická generace silně zaostávala – výsledky se zpravidla pohybovaly od 60 do 80 bodů.


Největší propad zaznamenaly děti narozené do rodin s nejnižšími příjmy, platí rovněž, že výsledky chlapců se zhoršily více než u dívek a také že nejhůře se pandemie vepsala do hrubé motoriky dětí. Jak Deoni tvrdí, za zpomalený vývoj „pandemických“ dětí může pravděpodobně z velké části málo mezilidského kontaktu. Když spolu s kolegy v rámci dalšího výzkumu studoval, jak rodiče interagují doma se svými dětmi, přišel na to, že počet slov, která ve vzájemné komunikaci obě strany používají, se oproti předcovidové době snížil. Nedostatky v hrubé motorice (tedy typicky v chůzi, běhu či skákání) je zase možné připsat tomu, že děti měly méně možností hrát si na hřištích s vrstevníky.


Jak už to bohužel bývá, i v pandemii se ukazuje, že nejvíce na ni budou doplácet děti z rodin s horším socioekonomickým postavením. Potvrzují to i údaje z Nizozemska – v porovnání s předcovidovým obdobím se sice zhoršily učební schopnosti u všech dětí, zaostávání potomků méně vzdělaných a chudších rodičů bylo ale o 60 procent větší než u dětí, jejichž rodiče dosáhli vyššího vzdělání a jsou majetnější. Velký vliv na to měla pravděpodobně distanční výuka, při které se zvyšoval vliv rodiny na proces vzdělávání.


Takové výsledky jsou samozřejmě alarmující, mnozí pediatři i vědci nicméně upozorňují, že z hlediska dlouhodobého vývoje dětí to ještě nemusí nic moc znamenat. Tuhle ztrátu mohou snadno dohnat. Vědci a lékaři poukazují na některé výzkumy, které doložily, že když se zásadně změní prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, změní se zásadně i jeho vývoj. Studie zkoumající psychický stav dívek vyrůstajících v rumunském sirotčinci například došla k závěru, že ty, které byly před dosažením věku dvou a půl roku adoptované britskými rodinami, měly o dva roky později výrazně méně psychických problémů než holčičky, které takové štěstí neměly a zůstaly v rumunské institucionální péči.


Jinak řečeno, vrátíme-li se v následujících letech k „předpandemickému“ životu, negativní vliv, který napáchaly poslední dva roky izolace na dětech po celém světě, by mohl časem vymizet. Ale co když se k takovému životu nevrátíme?


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger