Helena Zítková: Rodiče by po škole měli chtít zrušení známek a povinných domácích úkolů

čtvrtek 7. července 2022 ·

Dnešní škola nemusí být taková, jakou si ji pamatujeme, a vlastně by ani z mnoha důvodů taková být neměla. Rodiče dnes hrají velmi důležitou roli v tom, jaká bude podoba vzdělávání dětí ve školách. Možná důležitější, než kdy jindy předtím.


Zdroj: Magazín Eduzín 19. 6. 2022


Pro posun k opravdu kvalitnímu modernímu vzdělávání je klíčové, aby rodiče po své škole nevyžadovali výchovu k poslušnosti a s ní spojené přístupy učitelů, které sami ve škole zažili, protože ty patří do minulého století a jsou již dávno přežité. Proto by rodiče po škole mohli, či dokonce měli, žádat následující. 



Bezpečné prostředí, protože strach do školy nepatří


V dnešní době je na základě poznatků z neurovědy více než jasné, že základem kvalitního učení je pocit bezpečí. Pokud se náš mozek cítí ohrožený, přepíná se do svých nižších funkcí a doslova bojuje o přežití prostřednictvím automatického výběru z triády útok – útěk – ustrnutí. V tomto stavu se nemůžeme učit, i kdybychom sebevíc chtěli, protože náš mozek nám to jednoduše nedovolí. Škola má být proto místem, kde je dětem dobře, kde se necítí ohrožené a nemají důvod ke strachu. Teprve potom se mohou kvalitně učit. Je na škole a na učitelích, aby takové prostředí pro všechny děti zajistili. 



Respektující komunikaci, protože pocit podřízenosti do školy nepatří


Respekt je jednou z podmínek bezpečného prostředí a vzájemná respektující komunikace je jeho hlavním projevem. Ve škole nastává specifická situace v tom smyslu, že do komunikace spolu vstupují učitelé jako dospělí profesionálové a dítě ve své konkrétní vývojové fázi mnohdy s ještě ne zcela rozvinutými komunikačními a sociálními dovednostmi. 


Nicméně z hlediska lidskosti a důstojnosti jsou si učitelé i děti rovni a jako partneři v komunikaci jsou na rovnocenné úrovni. Ačkoliv je tedy sice dítě mladší a má méně zkušeností, není vůči učitelům v podřízené roli. Učitelé jsou zodpovědní za to, že bude k dítěti ve škole přistupováno s respektem. Je přirozené, že učitel je pro dítě sociálním vzorem, a proto má být také modelem respektující (nenásilné) komunikace. Není tak možné, aby učitelé na děti ve škole křičeli, ponižovali je, zastrašovali, zesměšňovali či ironizovali nebo se jinými obdobnými způsoby pokoušeli uplatnit nad nimi moc, protože ji jednoduše nemají. 



Podporu vnitřní motivace k učení, protože tresty a odměny do školy nepatří


Děti jsou přirozeně zvídavé a zvědavé a učitelé tak mají skvělé výchozí podmínky pro to, aby nechali každé dítě projevovat se ve své jedinečnosti a bezprostřednosti. Je škoda tuto šanci promarnit a udusit dětskou zvídavost manipulací v podobě odměn a trestů. Takzvaná metoda „cukru a biče” není proto z pohledu vnitřní motivace a zodpovědnosti za vlastní učení v moderní škole uplatnitelná. Mnohými, zejména prvostupňovými, učiteli používané odměny (často v podobě usměvavých smajlíků, razítek, bonbónků, dukátků a dalších uměle vytvořených vnějších motivátorů) nejsou z pohledu přirozené zvídavosti a touhy učit se vůbec v pořádku. Děti se takovému manipulujícímu postupu velmi rychle přizpůsobí a bez vidiny odměny nechají svou zvídavost v klidu spát. 


Stejné je to s tresty. Ty jsou také pouhou manipulací a nevedou k ničemu jinému, než k motivaci dítěte se trestu vyhnout, a to i způsobem, který nemá s touhou se učit vůbec nic společného. Navíc učitelé smí ve škole používat pouze výchovná opatření uvedená v zákoně (napomenutí, důtky). V podstatě to znamená, že dítě nemůže ve škole dostávat žádné tresty. Není například možné, aby bylo dítě potrestáno zkoušením, testem nebo úkolem navíc, pětkou za nepřinesený domácí úkol, pohlavkem, zůstáváním „po škole“, několikanásobným přepisováním výroků typu „Už nikdy nebudu mluvit sprostě“ a podobnými výmysly učitelů. Používání těchto ponižujících postupů žádný dokument učitelům v dnešní době neumožňuje. 



Smysluplné činnosti, protože bezcílné přepisování z tabule a nesmyslné biflování do školy nepatří


V dnešním světě přehlceném informacemi nemá cenu dělat z dětí chodící encyklopedie, které na požádání odříkají namemorovaná fakta. Tento přístup je již ve vzdělávání překonaný a škola rozhodně nemá být místem, kde děti dostanou nebo si zapíší informace, které se mají doma naučit, aby potom mohly být v životě úspěšné. Škola totiž není „přípravou na život”, jak se často říká, ale je plnohodnotnou součástí života, který děti žijí právě teď. Z tohoto důvodu má být místem, kde mají děti příležitosti objevovat a prozkoumávat svět kolem sebe, vnímat ostatní lidi a tvořit s nimi vztahy, diskutovat, tvořit a spolupracovat. Mají mít také možnost zkoušet, chybovat, znovu zkoušet a vyhodnocovat to, co dělají, a hlavně poznávat samy sebe a zjišťovat a rozvíjet se v tom, co je zajímá. Jednoduše řečeno, děti mají mít ve škole prostor ke svému růstu ve všech sférách svého bytí. 



Podporu kritického myšlení, protože bezduché přijímání informací do školy nepatří 


Kritické myšlení je založeno na práci s informacemi, které se k nám z různých stran dostávají, a je to zcela jistě jedna z důležitých dovedností, kterou by měla škola v našich dětech rozvíjet. Dá se předpokládat, že kriticky myslící člověk umí dobře nakládat s informacemi a jen tak se nenechá obalamutit a opít rohlíkem. Abychom dokázali odolávat nebezpečné manipulaci, je potřeba informacím rozumět a vědět, jak je ověřovat. 


Důležité v tomto směru je, aby učitelé nebyli ve škole jedinými nositeli informací. Pro rozvoj kritického myšlení je zapotřebí, aby dítě mělo měl přístup k informacím z různých zdrojů a dostalo prostor je prozkoumávat, učit se je analyzovat, mezi sebou porovnávat, vyhodnocovat a dávat je do kontextu vlastního chápání a porozumění světu. Zkrátka s informacemi důkladně pracovat. Je například skvělé, když má dítě ve škole možnost zpochybňovat informace, které se k němu dostávají. To je totiž základ kritického myšlení. 



Kvalitní zpětnou vazbu, protože známky kvalitní zpětnou vazbu neposkytují


Rodiče i dítě získávají na základě kvalitní zpětné vazby konkrétní informace o tom, jak se dítě učí, kde se nachází na cestě za cílem a zda jeho úsilí k cíli vůbec vede. Dlouhodobě zažitá představa, že známka říká, jaké má dítě ve škole výsledky učení, je zcela mylná. Známka je jen subjektivně vytvořené číslo, které nedává nikomu žádnou konkrétní informaci o ničem. 


Výsledná známka na vysvědčení může být koktejlem složeným z různých přísad, a to u každého dítěte jinak. Různí učitelé mají odlišná hodnoticí kritéria, jeden a ten samý vyplněný test může být tak několika učiteli ohodnocen různými známkami. Do celkové známky se pak mohou promítnout nejen různě ohodnocené znalosti a dovednosti dítěte, ale také subjektivně učitelem „měřená” snaha a aktivita dítěte v hodinách, pětky za opisování, zapomínání pomůcek nebo neodevzdané domácí úkoly, ale také různé emoce a nálady učitele. 


V souvislosti s tím se naskýtá otázka, k čemu jsou vlastně potřeba všechna ta pololetní a závěrečná vysvědčení plná nicneříkajících subjektivně vytvořených známek. Jisté je, že rozhodně nemají nic společného s podporou dítěte v jeho učení. Jediné, co známky dokáží, je roztřídit a seřadit děti podle hodnoty známky. To může vést ke škodlivému škatulkování a porovnávání dětí mezi sebou, což může být pro učení velmi demotivační.



Dobrovolné domácí úkoly, protože povinné domácí úkoly do školy nepatří


Škola se jako veřejná instituce řídí zákony a pravidly ukotvenými v legislativních a na ně navazujících školských dokumentech (zejména Rámcových vzdělávacích programech). Z pohledu povinných domácích úkolů je zásadní, že školský zákon vymezuje pravomoce učitelů pouze do školního prostředí. Znamená to, že učitelé nemají žádné právo zasahovat do volného času dětí a jejich rodičů a nemohou povinně vyžadovat plnění jakýchkoliv úkolů nad rámec školního vyučování. Samozřejmě mohou nabízet a doporučovat různé možnosti pro procvičování, prohlubování a upevňování toho, co se ve škole děti učí, pouze však na dobrovolné bázi.


Rodiče by se měli zajímat o to, co se děje ve škole, mohou se chodit dívat do hodin a diskutovat s učiteli. A pokud zjistí, že škola nenaplňuje jejich očekávání, mohou se ptát, proč to tak je, informovat školu, že s jejich postupy nesouhlasí a požadovat pro své dítě kvalitní vzdělávání. 




_________________


Helena Zitková působí na Univerzitě Pardubice, kde připravuje budoucí učitele anglického jazyka na jejich profesní dráhu v oblastech moderní pedagogiky a osobnostního rozvoje. Zejména se zabývá tématy sebeřízeného učení, bezpečného prostředí a rozvoje soft skills. 

Dlouhodobě také působí jako lektorka dalšího vzdělávání učitelů a je programovou ředitelkou konferencí Vzdělání pro budoucnost, jejichž hlavním organizátorem je Mensa ČR. Má zkušenosti jako učitelka na základní i střední škole i v soukromém a firemním sektoru. Je spoluautorkou knihy Připravte děti na život – Rozvoj soft skills pro každého.


9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
10. července 2022 v 11:11  

Vyjádřím se jen k domácím úkolům, a to k domácím úkolům z angličtiny. Jsem zastáncem toho, aby studenti z angličtiny domácí úkoly dostávali. Díky tomu mají další kontakt s jazykem, protože čím častější kontakt je, tím efektivnější učení. Jestli povinný nebo dobrovolný domácí úkol, to je ke zvážení. Pokud učitel dokáže všechny své žáky/studenty motivovat k tomu, aby domácí úkoly plnili a zadává smysluplné úkoly, které studentům pomáhají, určitě přesvědčí většinu. Pokud se motivace nedaří, dalo by se uvažovat o povinném domácím úkolu. Také záleží na věku žáků/studentů a na prostředí rodiny. Pohled na případné zadávání domácích úkolů z angličtiny by u žáků měl být jasný i rodičům, a to hlavně u mladších žáků.

Anonymní řekl(a)...
11. července 2022 v 9:47  

Paní Zítková asi nezadává svým studentům seminární práce, nechce po nich nic a věří v jejich vlastní nasazení. Ať se, prosím, věnuje řádně svým studentům na VŠ a vzdělává je tak, aby byli schopni učit jazyky atraktivně a co nejlépe (najít schopné angličtináře je nadlidský úkol) a nekafrá do vzdělávání učitelům na základkách. My jí do učení na VŠ taky nekecáme. Děkujeme.

Anonymní řekl(a)...
12. července 2022 v 13:40  

Souhlasím.

Anonymní řekl(a)...
13. července 2022 v 11:15  

Paní Zítková, jděte se podívat na týden do nějaké veřejné základní školy než něco takového napíšete !!!
Pokud je to článek rodiče nestandardního dítěte, pak se dá pochopit, Vy jste však mentor budoucích učitelů.
Rodiče vyžadují, nevyžadují...?
- lépe spolupracují, nespolupracují, navrhují,...
Strach do školy nepatří?
- lépe napsat strach ze školy, ještě lépe strach z učení do školy nepatří, protože obava/respekt či odpovědnost za své chování a učení do školy patří ...
Pocit podřízenosti do školy nepatří?
- slušnost, pozdravit, poprosit, poděkovat - to jsou znaky podřízenosti? Mluvit s učitelkou vulgárně jako k partnerovi, sourozenci, rodiči? Nechceme?
Moc nad dětmi - tu opravdu učitelé nemají, ale odpovědnost za ně mají mnohem vyšší než rodič!
Tresty a odměny do školy nepatří?
- odměny jsou a budou vždy a všude (práce i sport a rodina) a těžko zničí vnitřní motivaci, pokud nějaká je, tresty, které zmiňujete již dávno ve škole nejsou, jediným trestem je informace pro rodiče, žádost o rodičovskou spolupráci (děti tomu říkají poznámka). Tento Váš odstavec je tak pro první třídu maximálně ještě třetí třídu, jinak jste mimo realitu.
Stejně bych napadl všechny další odstavce, ale už mne to nebaví. Takže viz první věta mého komentáře!

Anonymní řekl(a)...
14. července 2022 v 14:41  

Souhlasím s předchozími reakcemi.
A přidávám - učitel musí, učitel by měl, učitel dělá špatně tohle a tamto, prostě všechno.
Kde je rodič, a jeho práce na přípravách dítěte pro školu, aby učitel mohl přirozeně naplňovat ideály, které autorka uvádí? Tento článek je spíš než co jiného namířen PROTI učitelům.
Učitel se nestal učitelem proto, aby děti týral, mučil atd...
Na základě takovýchto článků už ale věřím tomu, že učitele přestává bavit být učiteli.

Anonymní řekl(a)...
16. července 2022 v 14:48  

Paní Zítková, velmi Vám děkuji za Váš příspěvek. Stručně a jasně jste zhodnotila úroveň našeho státního školství. Z komentářů pod článkem je vidět, že někteří učitelé si pletou autoritu vynucenou strachem s přirozenou autoritou. Nejsou ochotni připustit, že dítě může být rovnocenným partnerem dospělému. Nechápou také rozdíl v pojmech vnitřní a vnější motivace. Sama jsem učitelka (praxe 25 let). Neustále slýchám od svých kolegů, že ty děti jsou stále hořší, jsou drzé, líné, neplní si své povinnosti, nezajímá ji nic jiného než mobily a počítače.....Nikdo si nenajde čas, promuvit si s dětmi o tom, jak se cítí, co je baví, co jim dělá problém, co je nudí. Všichni se vymlouvají na nedostatek času....nestihneme probrat učivo.... Do jisté míry je to, bohužél, pravda. ŠVP jsou závazné, ČŠI "řádně" kontroluje jejich plnění, zastrašuje ředitele škol a ti pak následně vyvíjejí tlak na své učitele. Systém je dokonale promyšlen. Systém nepožaduje samostatně uvažující občany, systém potřebuje poslušné občany.

Anonymní řekl(a)...
18. července 2022 v 13:11  

Dobrý den,
asi takhle. Pokud chceme, aby ve veřejných základních školách nezbyl žádný učitel, tak si klidně trvejme na všech v článku uvedených nesmyslech.
Vy si opravdu myslíte, že bez vynucené autority mohou učitelé na základních školách fungovat?
Možná existuje jeden učitel ze sta, který je schopen naplňovat Vámi popsaný idealistický scénář, ale jsme v situaci, kdy ve škole učitelé scházejí a ne v situaci, kdy jich můžeme 99 % propustit.
Jedním z cílů vzdělávání je získání a upevnění pracovních návyků. Jak si myslíte, že dopadne student medicíny nebo práv, když ho základní a střední škola škola nenaučí některé věci nabiflovat a psát domácí úkoly?
Pokud toto vynecháme, tak se brzy začneme bát chodit k lékaři.
Nepopírám, že v současném školství je potřeba udělat významné změny, ale rozhodně ne takové, jaké navrhujete.

Anonymní řekl(a)...
26. srpna 2022 v 19:43  

...no nic nového, scroluju článkem a titulky jsou stejné jako to, co jsme se učili kdysi dávno (víc než deset let) na VŠ.... Každý moudrý učitel ví, že nebude děti děsit, trestat a vyhrožovat jim. Ze svých kolegů snad neznám nikoho, kdo by dělal takové věci, protože by dlouho u nás na pracovišti nevydržel. Jenže ono je to jako s rodiči, lékaři, všemi profesemi (někdo je šílený, někdo moudrý a vnímavý). Výchova je spolupráce a celá filozofie výchovy či dnes populární "nevýchovy" začíná jasně v rodině. Jojo "rodiče bojujte za to, aby... a aby...., protože učitelky jsou příšery" Respektujte své děti a budete respektováni....? Pak na wc kluci obalí někoho toaletním papírem a budou do něj kopat a jaký respekt jim má učitel v tu chvíli vyjádřit? (myšleno ironicky) Popsat jim emoce "aha, ty jsi měl vztek, tak asi jsi ho proto omotal papírem...., pojď mi říct jak se cítíš...." Ne ne ne. Tady je strach na místě. Strach z trestu (např. příjezd policie/záchranky) je pro někoho to jediné, aby neublížil ostatním... Celý koncept je možná snadněji uchopitelný na SŠ a to možná ještě "výběrové", alternativnějšího typu nebo křesťanské, kde hodnoty z rodiny se např. lépe setkávají s hodnotami ve škole. Nicméně i tam začátek v rodině.... Proto bych zanechala svobodu, ať se učitelé i rodiče rozhodují intuitivně a v nejlepší prospěch svých dětí. Protože moudrý člověk ví jak na to. A rozhodně se nenechte vmanipulovat do "trendů" různých výchov. Protože za 30 let bude vše zase jiné. A zase se přijde na to, že něco je špatně. Takže: rodiče zajímejte se o výchovu svých dětí, ale nic nepředimenzujte a ve škole si popovídejte s učiteli, protože někdy jsou vážně fajn a pokud ne, pak teprve zkuste ředitelnu :)

Anonymní řekl(a)...
8. prosince 2022 v 13:24  

Narazila jsem na pravidla domácí přípravy a dost mne to vyděsilo :)

https://www.zs-mpb.cz/stranka-koncepce-domaci-pripravy-74

Připadá vám to v pořádku?
Iva

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger