Kristýna Matějková: Vyšší střední třída by zrušení víceletých gymnázií nerozdýchala, myslí si programový ředitel EDUin Hřebecký

pondělí 18. července 2022 ·

Nový ministr školství Vladimír Balaš (STAN) znovu otevřel myšlenku na zrušení víceletých gymnázií. Podle něj a dalších kritiků prohlubují nerovnosti v českém vzdělávání. A pro jejich omezení je i programový ředitel organizace EDUin Miroslav Hřebecký.


Zdroj: Hospodářské noviny 13. 7. 2022


Zatímco původně měla být gymnázia školou pro pět procent nejnadanějších dětí, v dnešní době je navštěvuje i přes 20 procent z nich. „Často jde spíš o ambice rodičů než dětí,“ říká v rozhovoru s HN Hřebecký. Výsledkem je, že se na děti vyvíjí příliš velký tlak a učitelé na gymnáziích nemají motivaci vyučovat kvalitně, dodává.


HN: Ministr Balaš pro Seznam Zprávy uvedl, že není zastáncem víceletých gymnázií a rád by vedl debatu o tom, jak fungují a zda jsou potřeba. Odůvodnil to tím, že děti, které zůstanou na základní škole, nemají motivaci, a těm, které odejdou na víceletá gymnázia, zase chybí sociální dovednosti. Souhlasíte s ním?


Ten citát nelze použít úplně absolutně. Každý, kdo vychodí základku, samozřejmě automaticky nemá silnější sociální dovednosti. Víceletí gymnazisté je však mají potlačené. I když máme plnou pusu inkluze, provozujeme sociální exkluzi (vyloučení – pozn. red.). Pokud někoho oddělíte už v páté třídě a dáte ho do prostředí samých budoucích právníků a lékařů, když to přeženu, je potom schopný komunikovat jen se svými. Když ale pak přijde do styku se zedníky, kteří mu přijdou opravit chalupu, společnou řeč s nimi nenajde. A jsem přesvědčen, že kdyby byli do deváté třídy společně, šlo by jim to dohromady lépe.


HN: Není však víceleté gymnázium bezpečnějším místem pro nadanější děti, které by na základní škole mohly být šikanované?


To si veřejnost často myslí. Ano, někde, kde nejsou zvládnuté kolektivy, to tak být může. Děti jsou ale k rozdílnosti často už vychovávané. Víceletým gymnazistům se zdůrazňuje, že jsou budoucí elita a vůdci národa.


Často jde spíš o ambice rodičů než dětí. To jsou ty primářské rody, které mají v jídelně rozmístěné obrazy a každý nedělní oběd začíná prohlídkou portrétů předků. A dětem se říká: Podívej, to je tvůj pradědeček a dědeček, kteří byli oba primáři. Já jsem primář, ty budeš jednou taky a budeš viset tady. Některé rodiny to takhle mají a je jim jedno, pokud jim učitel řekne, že jejich dítě na to nemá.


HN: Vidíme to elitářství i na gymnáziích mimo velká města?


Na okresech je to paradoxně ještě větší soutěž než ve velkých městech, protože je tam méně gymnázií. A hodně často jsou kolem nich soustředěné právě ty místní elity jako primáři, soudci a tak dále.


Když se zaváděla víceletá gymnázia, byla to víceméně nostalgie po první republice, kdy jsme měli školství úplně jinde. Řeklo se, že je uděláme pro pět procent úplně nejnadanějších. Dnes jich tam chodí 12 až 20 procent, v Praze to bývalo i 25 procent. To přece není o těch úplně nejnadanějších. Na česká gymnázia se dostávají děti z nejlepších rodin a nejmotivovanějších rodičů, na to máme výzkumy. Chodí tam samozřejmě i děti, které se rády učí. Ale negativa tu převažují nad pozitivy.


Přijímací zkoušky na víceletá gymnázia jsou chrtí závody. Dostane se tam často smečka chrtů, a pokud se mezi nimi ocitnou dva žáci, kteří jsou méně odolní, zažívají daleko větší stresy. Z dítěte, které je zvyklé mít jedničky či dvojky, se v tom konkurenčním prostředí stane čtyřkař. Ne každý takový stres snese, obzvlášť pokud v to dítě vkládá důvěru rodina.


HN: A není problém právě to, jak tam ty děti vybíráme?


Je to problém. Vzhledem k tomu, že jednotná přijímací zkouška tvoří 60 procent hodnocení přijímaček, většina ředitelů ji dá jako jedinou povinnou zkoušku. Plus k tomu zahrne známky nebo umístění na olympiádách. To se jen sečte a děti jsou vybírané podle tohoto závodu.


Navíc Cermat, tvůrce té zkoušky, nám přiznal, že se v testech na víceletá gymnázia jde nad rámec kurikula základní školy. Kdo chce svoje dítě dostat na gymnázium, musí ho dát na kurzy, kde ho to nadrtí speciální agentury. Matikáři a češtináři jsou navíc pod obrovským tlakem rodičů, že se kvůli nim jejich dítě nedostalo na gymnázium. A tak jsou nuceni ty vybrané učit látku navíc, než co by měli. Ovlivňují tím tedy i kurikulum základních škol.


To všechno jsou negativa, proti nimž máte to, že se někdo rád učí a chce se učit víc. Dobrá škola je ta, která dokáže individualizovat výuku. Učitel by měl mít na výuku tři přípravy, aby byl schopný cílit na pomalejší, průměrné i rychlejší žáky. Že to jde, dosvědčují malotřídky, kde mají jednotlivé ročníky různou látku.


HN: Je na českých základkách prostor, aby si všichni učitelé dělali tři přípravy?


A je na to prostor na malotřídce? Je, protože musí být. Celé je to o pedagogickém leadershipu. Když se naučíte strategii výuky, že spíše rozdáváte úkoly, zjistíte, že je to méně práce. Ve správné vyučovací hodině mají být zpocení žáci, ne učitel.


HN: Jaká je úroveň výuky na gymnáziích?


Gymnázia jsou nejkonzervativnější součást vzdělávací soustavy. Jako jediný druh školy nikdy od revoluce neměla nouzi o zájemce o studium. Chodí tam lidé orientovaní na výkon, takže jim nasadíte nějakou laťku a oni ji splní. A nemusíte se starat o to, jak zajímavě učíte. Nějak monotónně odučíte, dáte jim test a oni vám ho napíší. Z velké části se na gymnáziích pedagogicky provozuje nejnižší řemeslo. Není frajerství dostat nejlepší žáky, ale dostat ty nejhorší a posunout je dál. Pedagogičtí supermani jsou na druhých stupních základek a učilištích. Základní školy se proměňují, protože musí.


HN: Je tedy pravda i ta ubývající motivace na základních školách, kterou zmiňoval ministr Balaš?


Je to tak. Pro některé z nich to ale může být i pozitivním impulzem. Když ti jedničkáři odejdou na víceleté gymnázium, pro určité dvojkaře se otevře možnost být premianty. V drtivé většině se však stává, že se zápal spíš vytratí. Trochu, ne absolutně, protože se na gymnázium nevejdou zdaleka všichni, kdo by tam chtěli, a někteří ti jedničkáři na základních školách zůstanou. 


HN: Nicméně podle letošních výsledků dlouhodobé studie o českém školství CLoSE jsou na tom žáci víceletých gymnázií a druhých stupňů základních škol studijně velmi podobně.


Může to být jednak tím fenoménem dvojkařů, kteří najednou mohou vyrůst. Je ale otázka, jestli vám sledování tvrdých dat na základě testů z matematiky nebo češtiny řekne, jak se rozvíjí osobnost.


Další věc je, k čemu vůbec vedou jednotné přijímací zkoušky, a to nejen v páté třídě na víceletá gymnázia, ale i v deváté třídě na čtyřletá. Deváťáci jsou připravováni na přijímačky a velmi poskočí. Je to však za cenu toho, že se ve vší tichosti oddělí třetina dětí, která jde na učňáky, a řekne se jim: Jste předem přijatí, tak si zalezte dozadu a buďte zticha. A matikář si hraje vpředu s těmi, které potřebuje připravit na průmyslovky a gymnázia.


A pak se nemůžeme divit, jaká je situace na dnešních učilištích. Jsou to děti, jež mají pocit, že nemají budoucnost, protože je společnost rovnou odpojila. Proto nemají motivaci ke studiu ani k řemeslu, mají tak vysokou studijní úmrtnost a volí extremisty. A my samozřejmě potřebujeme učiliště, protože potřebujeme řemeslníky. Všichni nemohou sedět jen v kanceláři u počítače.


HN: Jak tohle změnit?


Musíme v nich budovat sebeúctu a motivovat je jako osobnosti. Bez ohledu na to, co budou dělat. Ideální je projektová výuka, do níž se zapojí úplně všichni, typově nějaký kulturní projekt. Zapojí se do něj ti, kteří jsou nadaní pro divadlo, zpívání nebo hraní. Ti, kteří jsou „myslivny“, to zorganizují, udělají tomu propagaci, zajistí finanční dary od sponzorů a pozvou lidi. Ti, kteří jsou manuálně zruční, ušijí kostýmy, udělají pódium a kulisy. Vyniknou tak všichni. A ty děti vědí, že i když se hraje na pódiu, bez ostatních by se to nemohlo konat. Ukáže jim to, že se o sebe musí vzájemně opírat, protože má každý nějakou svou jedinečnost.


HN: Jaký by tedy byl ideální stav školství?


Žádná víceletá gymnázia, všichni dohromady. Školy by se měly členit spíše vnitřně, to znamená žádné školy s rozšířenou výukou něčeho.


Lepší financování. Ve vyspělém světě když má škola problémy, není za to kritizovaná inspekcí, ale naopak dostane zvýšenou podporu i peníze, přesouvají se do ní kvalitnější učitelé a jsou lépe placení.


Nezavírejme víceletá gymnázia ze 100 procent na nulu, to by vyšší střední třída nerozdýchala. Ale můžeme to postupně přivírat.


Zejména Praha má momentálně nedostatečné gymnaziální kapacity. Radní pro školství bohužel nenašel odvahu říci, že ve jménu deváťáků zapomene na páťáky, a udělat z některých gymnázií jen čtyřletá. Kdyby takhle utlumil několik víceletých gymnázií, zůstalo by více lidí na základkách a méně z nich by si řeklo, že si to jen zkusí. Mezi 20 procent nejchytřejších to zkusí více lidí než mezi nejchytřejších pět procent. 


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger