Zuzana Hronová: Místo učitele páťák v mikině. Jsou to kámoši, říkají děti, které učí starší spolužáci

pátek 29. července 2022 ·

Na základních školách je to běžný obrázek. Učitel vykládá, část žáků tempo nestíhá, pro další je naopak pomalé. Mít ve třídě dva pedagogy nebo několik asistentů je utopie, lidé chybí. Pomoci může vrstevnická výuka mezi staršími a mladšími dětmi. Prosazuje se nesměle, ale přináší výsledky. Každé dítě učí starší spolužák, který si tak zkouší aktivní přístup, odpovědnost, kreativitu a komunikaci.


Zdroj: Chytré Česko, Aktuálně.cz


V lavicích roudnické základní školy sedí skupinky sedmáků. Někteří mají dětské peníze, jiní pokladničku, plastové ovoce, zeleninu nebo jiné jídlo. Kolem se proplétají třeťáci a anglicky se snaží zeptat, kolik jídlo stojí, a správně ho zaplatit. „What would you like? Can I help you?“ ptá se drobné dívky jedna ze sedmaček, co by si přála a jestli jí může pomoci. „Počkat, ty už jsi tu byla, ne?“ zarazí se. „Ne, to bylo moje dvojče,“ usmívá se třeťačka s nákupním košíkem. Její kamarádka si nemůže vzpomenout, jak se anglicky řekne kukuřice. Starší dívky napovídají, že podobné slovo určitě slyšela, jestli si v kině kupuje praženou kukuřici. „Popcorn!“ zvolá žačka. „No, skoro, ale jen část toho slova,“ pomáhají jí. „Pop?“ – „Tak ta právě ne,“ usmívají se sedmáci v roli učitelů.


Hodina angličtiny je založena právě na vrstevnickém vyučování. V soukromé Základní škole Smart v Roudnici nad Labem ho nazývají Buddies program. Nápad sem v roce 2016 přinesla vedoucí prvního stupně Marie Kozáková poté, co ji nadchl v australské základní škole nedaleko Melbourne, v níž působila jako dobrovolná učitelka. Buddy znamená v angličtině kamarád a právě na kamarádské dvojici mladšího a staršího spolužáka program stojí. V Austrálii či USA je oblíbený už desítky let.


V Česku ho částečně využívají například Montessori školy, které učí první až třetí třídy dohromady, stejně jako čtvrté až šesté a sedmé až deváté. Na některých školách přidělují buddyho coby průvodce třeba malým cizincům či dětem s poruchami učení nebo jiným handicapem. V Roudnici má každý žák od páté do osmé třídy mladšího svěřence, jehož několikrát do měsíce učí ve třídě a pomůže mu, s čím je potřeba. V lockdownu například kamarád malému svěřenci vysvětloval, jak zvládnout online výuku, nebo si s ním jen povídal. Když jdou třídy na výlet nebo do bazénu, funguje pomoc staršího mladšímu i tam.


Školu Smart založila v roce 2014 Klára Koubská s dalšími rodiči, kteří v Roudnici postrádali vhodnou školu pro své děti. Třináctitisícové město na Litoměřicku je známé nejen rozlehlým historickým centrem, hradem a zámkem, ale také složitější sociální situací. Deset procent obyvatel řeší nejméně jednu exekuci, v průměru jich mají pět. A je tu i několik menších vyloučených lokalit.


„Prvního září k nám nastoupilo pět dětí, pak se o nás dozvěděl další rodič, tak jsme jich měli šestého šest. Do konce školního roku se počet zdvojnásobil,“ líčí začátky ředitelka. Dnes má škola 140 žáků, maximálně 16 dětí na třídu. Ze začátku museli školu rodiče dotovat a učitelé pracovali spíše jako dobrovolníci. Když na konci prvního školního roku úspěšně zvládli návštěvu České školní inspekce, mohli žádat o stoprocentní dotaci. Pět let trvalo, než se škola stala soběstačnou, dnes už se sama uživí. A v roce 2020 získala za Buddies program prestižní cenu EDUína, jíž společnost EDUin oceňuje inovativní přístupy ke vzdělávání.


„Tohle je maloměsto, ne Praha, nemáme tolik poučených rodičů, kteří by tento způsob výuky vyhledávali, i tak má ale škola jméno a zájem o ni roste,“ pochvaluje si Koubská trvalý převis poptávky nad nabídkou. Přestože mají v Roudnici osmileté gymnázium, mnoho žáků Smartu po páté třídě neodchází – loni tam nepřestoupil nikdo, i když někteří žáci úspěšně složili přijímací zkoušky, letos by měly odejít dvě děti.



Velký učitel, rádce i kamarád


Každý prvňáček dostane při slavnosti na začátku školního roku svého buddyho. Kamaráda z páté třídy, jenž mu bude následující čtyři roky pomáhat se školou a dvakrát měsíčně ho bude vzdělávat v některém z předmětů. Nebo se s ním zúčastní mimoškolní akce a během ní se o něj stará. Buddy je první, za nímž dítě jde, když má ve škole nějaký problém.


Velký kamarád provází malého až do páté třídy, páťák se pak sám stane průvodcem. Jeho bývalý buddy začíná devátou třídu a musí se plně věnovat přípravě na střední školu. Když mají deváťáci po přijímačkách a na základce končí, hledá jim škola místa, kde by mohli vykonávat alespoň dva týdny nějakou prospěšnou činnost. Například v domovech pro seniory či ve školce.


Vrstevnické učení má i svá úskalí. Učitelé mohou nové žáky poznat jen při zápisu, mívají poznamenané jejich záliby a snaží se k nim najít vhodného buddyho. Ne vždy si ale dvojice sedne. Na konci školního roku se proto učitelé ptají, zda si děti v páru vyhovují, nebo chtějí výměnu. „Někdy mi třeba velký žák řekne, že se snaží s přiděleným dítětem navázat kontakt, ale že na něj nereaguje. Jindy zase dáme omylem dva mlčenlivé k sobě, tak to pak pro další rok obměníme,“ líčí ředitelka Koubská.



Duben, za kamna zase vlezem?


Hodinu nakupování si pro třeťáky na angličtinu vymysleli sami sedmáci. Připravili několik stanovišť, na některém čekaly pracovní listy s obrázky a jejich anglickými pojmenováními, na dalším tematické bingo nebo právě obchod se zbožím, penězi a pokladnou.


„Buddies mě baví, protože nás učí podobně staří lidé, jako jsme my. A mluví podobně jako my,“ říká třeťák Eliáš. „Můj buddy je i můj kámoš. Když byla distanční výuka, tak mě naučil, jak pracovat ve výukovém programu Microsoft Teams,“ dodává.


Po třičtvrtěhodině odcházejí sedmáci do své třídy a rozebírají, jak se lekce povedla. „Všechno jsme připravili na naší hodině. Co bude mít kdo za stanoviště, nachystali jsme si materiály. Občas jsme museli improvizovat, ale snad jsme to zvládli,“ shodují se. A rozhodně netvrdí, že by šlo všechno samo. „Buddies program je pro nás docela náročný, ale dá se to. Pomáhá nám, že i my jsme byli ti malí, díky tomu víme, co nám nevyhovovalo, a co se nám naopak líbilo.“


V další třídě zase páťáci pomáhají prvňákům se čtením a doplňováním slov. Dvojice leckdy tvoří žák a žákyně, takže třeba urostlý páťák v mikině s kapucí pomáhá malé dívce v šatičkách a s culíky na hlavě. „Jestli neznáš to přísloví, tak nevadí. Zkus to přečíst a ono ti vyplyne, jaké slovo se tam bude hodit: ‚Březen, za kamna…‘ “ – „Vlezem? To se fakt říká, jo?“ – „No a ‚duben, ještě tam…‘ “ – „Zase vlezem?“ – „No, skoro. Co se s tím rýmuje jinýho?“ – „Budeme?“ – „A aby se to úplně rýmovalo?“ – „Budem?“ – „Jo, super!“


„Pokud starší žáci odpovídají mladším na jejich dotazy, sami si ujasňují zkoumaný problém a mohou mladší žáky aktivizovat pokládáním otázek. Často se potvrzuje, že žáci od svých vrstevníků vnímají různá řešení snáz a rychleji. Výhodou je, že děti mluví stejným jazykem a učivo i dovednosti si předávají efektivně,“ vysvětluje výhody vrstevnické výuky Jana Kargerová Poche z Katedry primární pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.


Roudnické učitelky si program pochvalují i v matematice. Na škole se učí Hejného metodou, která vede děti k tomu, že se samostatně učí počítat a logicky myslet. Nejlépe hrou, pomocí krokování, schodů či hadů a zvířátek. Když žáci začínají, přijdou jim novinku vysvětlit starší spolužáci, kteří ji už mají osvojenou. Osmáci pak zase čtvrťákům ukazují fyzikální a chemické pokusy. „Nevysvětlují jim podstatu, ale názorně jim ukazují, jak to funguje,“ líčí ředitelka.


Většinu starších žáků taková výuka baví. „Jsem ráda, když můžu mladším pomoct s nějakým problémem,“ říká páťačka Klára. Kromě svého prvňáčka se stará i o ukrajinskou spolužačku Polinu. Ta přijíždí do Roudnice každý rok za babičkou, umí proto česky a nemusela do adaptační skupiny Smartu. Šla rovnou mezi české páťáky.


Ne všichni ale program přijímají s nadšením. „Nebaví mě to, ale pomůžu rád,“ říká páťák Jenda. Vedoucí prvního stupně Kozáková upozorňuje, že nemusí vyhovovat všem, někdo ho může přímo odmítat. „Jeden takový případ jsme měli. Žákyně nám řekla, že jí to nevyhovuje a nechce se zapojit. Respektovali jsme to a v době programu si četla knížku,“ vysvětluje Kozáková. Dodává, že nemá cenu žáka nutit. Kdyby vykonával rádcovskou roli z donucení, nemělo by to pro mladšího kolegu význam.



Velcí nejsou postrachem, ale ochránci


Na první pohled by se mohlo zdát, že z vrstevnického učení těží hlavně mladší, kterým starší žáci pomohou se školou. Koubská ale zmiňuje, že i starší získají řadu dovedností. Naučí se srozumitelně formulovat věty, naučí se respektu a trpělivosti a rozvinou také svoji kreativitu. To když se snaží podat problém z jiné stránky, pokud mladší kamarád věc nechápe. Podobně to vidí i expertka Kargerová Poche. „Vrstevnická výuka rozvíjí dovednost spolupracovat a komunikovat, přispívá k osobnímu a sociálnímu rozvoji dětí. Učí projevovat ohleduplnost při jednání s druhými, poskytovat a přijímat pomoc,“ vyjmenovává.


Program navíc podle Koubské pomáhá atmosféře ve škole. „Malé děti se baví s těmi o čtyři roky staršími, nebojí se jich a berou je jako své ochránce. Nemáme problémy s nežádoucím chováním,“ upozorňuje ředitelka s tím, že učení je také velmi efektivní. Každý žák má v danou chvíli svého učitele. „Jednomu pedagogovi by 15 individuálních sezení trvalo 15 hodin,“ říká.


Kozáková zase upozorňuje na to, jak se mohou zlepšovat starší žáci, kteří třeba sami mají s výukou problémy. Díky roli buddyho ale „vyrostou a ožijí“. Pocit, že se i slabší žák může stát rádcem mladších, ho většinou posouvá nahoru. „Starší průvodci mají šanci rozvíjet svou sebedůvěru, sebeuspokojení a sebeúctu,“ potvrzuje Kargerová.


Letos ze školy vycházejí první deváťáci, kteří se při přijímacích zkouškách na střední poprvé poměřili s dětmi z běžných škol. Ředitelka uvádí, že většina testy zvládla a může odejít na školu, kterou si vybrala. „Uspěli jsme i z hlediska znalostí. Navíc mám ohlasy z přípravných kurzů na střední školy, lektorka mi říkala, že naše děti umí o problémech uvažovat a vymýšlet řešení.“ Kozáková z prvního stupně dodává, že se děti ze Smartu na kurzech před přijímačkami nebály komunikovat. „Nemají z nás ‚přerespekt‘, bereme je jako partnery, učíme je s dospělými diskutovat,“ vysvětluje.



Zkusit to i na běžné základce


Roudnický buddies program je podle ředitelky Kozákové možné zavést i na běžné základce. Vadit nemusí ani 30 dětí ve třídě. „Na 30 malých žáků bude 30 velkých a zase vzniknou dvojice. Jen by se musely dát do dvou skupin, aby se vešly do třídy,“ říká. Při zavádění programu doporučuje začít u prvňáků, pro které je i tak všechno ve škole nové. A u páťáků coby jejich starších kamarádů. Spolupráce by ale šla začít od nuly i mezi druháky a šesťáky. „Přijde mi, že rozhodující je nadšení učitelů. Pak se dají dělat zajímavé věci,“ prohlašuje.


Školám, které by se chtěly vrstevnickým učením inspirovat, radí vše důkladně připravit učitelkami obou spolupracujících tříd a starším žákům zadat vymýšlení aktivit na hodinu daného předmětu. Den či dva před touto hodinou by pak s nimi učitelky měly nápady probrat a usměrnit je, aby vše fungovalo. Hodinu po vrstevnické výuce pak učitel malých dětí probranou látku upřesní pedagogickým jazykem. „Nejde si ráno říct: ‚Uděláme si buddies.‘ Chce to všechno předem domluvit, připravit a se staršími žáky nacvičit,“ upozorňuje Koubská. Občas se některá ze skupinek starších žáků na úkol „vykašle“ nebo ho odflákne. Učitelka to musí včas odhalit a spolu s dětmi napravit.


Na další úskalí upozorňuje Kargerová Poche z pedagogické fakulty. Vrstevnická výuka je v režii žáků, může proto hrozit, že děti odmítnou spolupráci, budou mladší spolužáky odsuzovat nebo zneužijí jejich psychické zranitelnosti. Důležité proto je učení sledovat a průběžně vyhodnocovat. „Učitel do něj vstupuje trochu neviditelně, ale jeho působení je ve skutečnosti velmi důležité,“ upozorňuje expertka.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger