Julia Makhinchuk, Michaela Endrštová: "Nemůžu se dočkat září." Ukrajinské děti se na táboře učí česky a připravují na školu

sobota 27. srpna 2022 ·

Chodit do školy bude pro ukrajinské děti od září povinné. Během léta proto mnohé z nich navštěvují kurzy, kde se učí česky a také se snaží navyknout na prostředí českých škol. Například do příměstského tábora na Základní škole Dukelská v Benešově chodí 13 ukrajinských dětí. Některé už se dorozumí, jiné zatím ovládají jen pár slov. "Nemůžu se dočkat, až v září začne výuka," říká jedenáctiletá Máša.


Zdroj: Aktuálně.cz 21. 8. 2022


"Co nemá ráda Nina?" ptá se učitelka čtrnáctiletého Ruslana, který sedí před ní na koberci spolu s dalšími dětmi. "Dort," odpovídá Ruslan po chvíli přemýšlení. Učitelka kýve na znamení, že si chlapec správně zapamatoval, jakou sladkost nemá jeho spolužačka ráda, a ukazuje na obrázek zmrzliny. "Má ale ráda zmrzlinu. Dort je podle ní moc kalorický, zato ve zmrzlině je jen mléko," usmívá se učitelka Tetjana Bezkorovajná. 


Kartičky s obrázky jídla nebo oblečení jsou jednou z pomůcek, které používá při výuce češtiny na příměstském táboře. Přihlásilo se na něj 13 dětí. V průběhu léta se koná v Benešově celkem šest táborů s výukou češtiny pro děti od 6 do 15 let, přihlásit se mohly až na dva. Město na akce dostalo dotaci od ministerstva vnitra.


Každý tábor si stanovuje svůj program. Na Základní škole Dukelská mají děti dva dny v týdnu češtinu, ale navštívily také například nedaleký zámek Konopiště. Učitelky se shodují, že nejdůležitější je, aby se děti socializovaly. Za necelé dva týdny do benešovské školy nastoupí a je potřeba, aby se orientovaly v tom, jak to ve škole chodí. 


"Jazyk se dá dohnat v průběhu školního roku, a ačkoliv je samozřejmě také důležitý, my se nyní zaměřujeme na to, aby si děti zvykly na místní poměry, aby se sžily s prostředím školy a naučily se základní věci, které třeba mají z Ukrajiny zažité jinak," uvádí zástupkyně ředitelky Eva Eliášová. 


Tetjana Bezkorovajná, která ve škole už třetím rokem vyučuje češtinu pro cizince, vysvětluje, že například vzala děti do školní jídelny, aby se naučily, jak mají pozdravit, říct si o oběd a poděkovat. "Nebo aby věděly, že jsou v přízemí budovy, ne v prvním patře, protože my to na Ukrajině máme naopak," přibližuje. Děti si budou muset zvyknout také na odlišný systém známkování nebo na spojení "paní učitelko" místo oslovování pedagogů jménem, jak je zvykem na Ukrajině. 



Studium nebude jednoduché, obává se dívka


Menší děti se zatím teprve učí slovíčka, starší už rozumí celým větám. Jednou z žaček, která se celkem dorozumí, je třináctiletá Nina z Charkova, kterou za dva týdny čeká nástup do osmé třídy. Do benešovské školy docházela už v červnu, aby si tam zvykla.


"Myslím si, že jsem se za tu dobu docela začlenila. Mám hodné spolužáky, kteří mi pomáhají, když třeba něco zapomenu. Většina z nich umí anglicky, proto se s nimi můžu normálně bavit a zároveň i pilovat češtinu. Mluvíme spolu převážně anglicky," popisuje dívka, která z druhého největšího ukrajinského města uprchla na začátku března. Tedy jen krátce poté, co zemi napadlo Rusko.


"Češtině rozumím, ale ne moc. V hovorové češtině se jakž takž chytám, ale studium nebude jednoduché," obává se dívka. Když například dostane úkol, musí vyhledávat informace na internetu a používat překladač, který ale často překládá kostrbatě nebo nepřesně. 


"Sním o tom, že ze mě bude novinářka. Přemýšlela jsem nad filologií, umím tři jazyky. A teď se učím česky a francouzsky," líčí dívka. Ve škole se nejvíce kamarádí s Ruslanem, se kterým se seznámili na jaře na adaptačních kurzech, poté spolu začali chodit do školy. Ruslan do Česka přijel s rodinou z Oděsy, která leží na břehu Černého moře, před téměř půl rokem. "Čeština je dost podobná ukrajinštině, a proto je snadná. Ale myslím si, že jsem se adaptoval o něco méně než průměrně," uvádí budoucí matematik, který se pro účast na táboře rozhodl sám v naději, že se díky tomu naučí rychleji česky. Při komunikaci se spolužáky zatím používá překladač v mobilu. Říká ale, že se ničeho nebojí a je připravený na všechno. 


Podle zástupkyně ředitelky Eliášové by stačilo, aby se děti učily česky alespoň hodinu denně. "Největší problém ale je, že přijdou domů a mluví jen ukrajinsky. To je asi největší chyba. Bylo by potřeba, aby se i u nich doma objevovala čeština, ať už by se děti dívaly třeba na české pohádky, nebo filmy. Pomohlo by to celé rodině. Ale rodiče to vnímají spíš tak, že se snaží udržet si svůj jazyk," vysvětluje. 



Ukrajinské třídy už vznikat nemají


Děti se však česky budou muset rychle naučit. V minulém školním roce pro ně byla ještě docházka do škol dobrovolná, to se však od září mění. Navíc už ministerstvo školství nedoporučuje zřizovat zvláštní třídy pro ukrajinské děti, které fungovaly na jaře. 


Segregované skupiny podle ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala po určité době přinášejí mnohem více problémů než přínosů. "Integrace dětí do českých tříd má pozitivní dopady třeba na klima ve třídě nebo na vztahy mezi žáky. Má řadu přínosů," říká Zatloukal.


S tím benešovské pedagožky souhlasí. "Děti se budou učit jenom v češtině. Pokud se chtějí začlenit, tak musí se vším všudy. Pokud chtějí studovat naše střední školy, musí tímto projít," říká Eliášová s tím, že na výuku jen v ukrajinštině by škola ani neměla dostatek učitelů. V jedné třídě bude jedno, maximálně dvě ukrajinské děti. 


Také podle učitelky Bezkorovajné je lepší, když budou ukrajinské děti chodit do běžných tříd. Čeští spolužáci těm ukrajinským podle ní rádi pomohou. "V minulém školním roce jsem učila v šesté třídě, kam přišla ukrajinská holčička. Všichni ji měli rádi, hned měla kamarádky. Ty ji teď pořád někam zvou a samy se chtějí naučit ukrajinsky," popisuje.


Jak navíc upozorňují odborníci, pokud do třídy chodí více ukrajinských dětí najednou, vyčlení se z kolektivu a baví se jen mezi sebou. Ukázkou toho jsou dva devítiletí chlapci Vladlen a Gleb. Na první pohled je vidět, že k sobě mají blízko, působí téměř jako sourozenci. "Poznali jsme se ještě na základní škole v Oděse," vypráví Vladlen a svírá přitom Glebovu ruku. Oba říkají, že už umějí nějaká slovíčka, která nacvičují před nástupem do české školy. 


Zato Máša z Černivecké oblasti hraničící s Rumunskem, která koncem srpna oslaví jedenácté narozeniny, už si našla české kamarády. Do školy chodila krátce už v minulém školním roce. "Nemůžu se dočkat, až v září začne výuka. Česky umím moc dobře, se spolužáky se bavím česky. Na dětském hřišti mám kamarádku Nelu a Natu. Tady se mi moc líbí, nejlepší je lepit figurky z hlíny a zdobit trička," vypráví vesele Máša.


Nástup do školy čeká i o něco stydlivější sestry – jedenáctiletou Ivanu s osmiletou Evgenií, které pocházejí z Užhorodu. Nebo desetiletou Zlatu z Charkova, která třímá v ruce štětec a malými tahy vymalovává na bílém tričku zlatou sovu. Na táboře totiž mají takzvaný zvířecí týden. "Tady se mi to moc líbí, jsou tady dobří lidé, všichni jsou moc hodní. Čeština mi trochu jde, už umím i nějaká slovíčka, jako třeba kočka," odpovídá dívka rychle, načež se vrátí zpátky ke své práci. 


Tuto benešovskou školu ale děti, které zatím neovládají češtinu, prý nezaskočí. "Jsme integrační škola, máme tu sedmnáct asistentů pedagoga. Takže jsme zvyklí, že je někdo jiný. Ať už zdravotně, chováním, nebo tím, že je to cizinec. Nestává se, že by někdo nezapadl do kolektivu, přestože je odlišný," dodává Eliášová. Normální kapacita školy je 960 žáků, nyní byla navýšena o třicet míst, aby mohla přijmout ukrajinské žáky. 

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger