Lenka Kašparová: Jde to i bez pětek

čtvrtek 13. října 2022 ·

Robert Čapek alias Líný učitel seznamuje ostatní pedagogy s moderními výukovými metodami a také se věnuje vlastní učitelské praxi. Kromě toho stihl vydat už osm knih, kde ostatním učitelům radí, jak učit, a příliš se přitom nezapotit.


Zdroj: Krásný rok 9/2022


Už zase ta škola. S příchodem září čeká na mnohé děti návrat do lavic a s ním nekonečné hodiny vyplněné každodenní nudou. Jde učit tak, aby to byla zábava? Jak na to, jsme se zeptali Líného učitele. 


Jaký je váš nejsilnější zážitek z doby, kdy jste sám chodil do školy?


Záleží na tom, jaký. Tím negativním byl zřejmě moment, kdy jsem v rozčilení hodil na učitelku židli, to bylo někdy v páté třídě. Bojoval jsem za nějakou křivdu a byl jsem v právu, takže učitelka z toho ani neudělala větší průser. Netrefil jsem ji. 


Největší pozitivní emoce jsem asi cítil, když jsem úplně bez učení složil maturitu z českého jazyka na výbornou. A to díky své taktice. Ke každé otázce jsem se naučil pouze jednu jedinou básničku a nic víc. Takže místo obvyklého chrlení názvů básnických sbírek jsem cituplně zarecitoval asi dvě sloky Machara a pak se na ohromenou maturitní komisi jen skromně usmíval. Pochvala maturitní komise a jednička byly ovšem moje! 


Jako první jste zmínil velmi špatnou zkušenost. To zní, jako byste na školu neměl moc dobré vzpomínky… 


Neměl jsem štěstí na učitelky na základní škole, zvláště ne na prvním stupni. Skoro každá mě nějak týrala. Sahaly i k fyzickým trestům a stále si rodičům stěžovaly. Ti se tomu hrozně divili, protože doma jsem byl andílek s nosem zabořeným v knihách. To byl nejspíš první důvod nevraživosti učitelek, vyučování mi přišlo dětinské a nudilo mě. Byl jsem i v poradně, což v těch dobách byla opravdu rarita, a psycholog napsal do školy, aby mě přesunuli o ročník výš. To se nestalo, takže jsem otravoval dál a spolu s mou nechutí k autoritám bylo o konflikty postaráno. Byl jsem trojkař a čtyřkař v době, kdy to nebylo ani zdaleka tak obvyklé jako dnes. Později jsem už své školní vzdělávání vesele ignoroval. Škola mi sloužila jen jako čítárna. Zvláště na střední škole. Čím jsem byl starší, tím se mi známky lepšily, skoro bezpracně, protože se učivo stále více podobalo tomu, co jsem měl už dávno přečtené. 


Proč jste se stal učitelem? A proč jste se stal líným učitelem?


K profesi učitele mě vedla delší cesta. Dlouho jsem byl volnočasový pedagog. Až později jsem vyzkoušel učitelský chlebíček a to mě bavilo skoro stejně jako dělat volnočasové aktivity. Ono se to v mém podání příliš nelišilo. Dělal jsem ve třídě něco, co moji kolegové ne. Například jsem se snažil, aby každá hodina měla nějakou pointu, wow efekt, jak jsem byl zvyklý právě z volnočasových aktivit. Kromě základní školy jsem pak učil i na pedagogické fakultě a ke svému intuitivnímu učení nacházel i inspiraci v různých alternativních pedagogikách. Toho, jak se reálně učilo ve školách, jsem měl po krk. Sepsal jsem soubor metod v knize „Moderní didaktika“ a začal jsem lektorovat učitele ve sborovnách. 


Při tom jsem přemýšlel, jak by mohl opravdu kvalitně učit a hodnotit učitel z veřejné školy, který nemá k dispozici moudrost a praxi desítek let ověřené pedagogiky například montessori nebo waldorfu. Vzdělávací strategie Líného učitele byla pak na světě brzy. Byly to myšlenky a postupy, které jsem už školil dlouho. Jen jsem je dal do smysluplného a vzájemně se doplňujícího celku. 


V čem je líný učitel jiný než běžný učitel? 


Líný učitel ví, že pracovat ve třídě mají žáci. Aby se mu dařilo být Líný, musí být didakticky chytrý. Nabídnout žákům takové činnosti, které pro ně budou zábavné a zajímavé. Předat žákům většinu komunikace ve třídě. Snažit se upozadit třeba i v hodnocení – ve prospěch sebehodnocení a vzájemného hodnocení žáků. Je nemyslitelné, aby Líný učitel vedl výklad a měl ve třídě apatické, pouze poslouchající žáky. Nebo aby vedl ve třídě řízenou diskusi se třemi žáky a zbytek třídy měl nohy na stole. Nic takového! Je toho samozřejmě mnohem víc, koneckonců o práci ve stylu Líného učitele už vznikly čtyři knihy. Dokonce byly o té strategii obhájeny i diplomové nebo rigorózní práce. Kdybych to měl shrnout v jedné větě, tedy: Líný učitel vytváří ve třídě bezpečné klima, kde volí pestré metody a aktivity, hodnotí podporujícím způsobem, symetricky komunikuje, umožňuje žákům velkou spoluúčast na dění ve třídě a upevňuje férová pravidla. 


Jak vypadá běžná hodina Líného učitele? 


Řekněme, že vám nyní představím dva měsíce výuky Líného učitele, pokud by učil dvě hodiny týdně svůj předmět. Takže to je 16 hodin, v nichž by takový učitel realizoval tyto hlavní aktivity: 1. brainstorming, 2. práce s textem klíčovými slovy, 3. metoda čtyři rohy, 4. analýza filmového dokumentu metodou pyramida, 5. expertní skupiny, 6. práce na stanovištích, 7. myšlenková mapa, 8. práce s textem – Vennovy diagramy, 9. poslední slovo patří mně, 10. projektová výuka, 11. metoda sněhové koule, 12. výroba výukového plakátu, 13. problémové vyučování, 14. úniková místnost, 15. metoda vyslanec, 16. třístupňový test. Každá ta hodina má jiný úvod, tedy evokaci nebo libreto, rozličné způsoby sdílení nápadů a výtvorů, jiné hodnocení či reflexi. Takže je to vlastně za ty dva měsíce zhruba čtyřicet různých činností. Co z toho je běžná hodina? 


Lépe se určí, co se v ní zcela jistě nikdy neodehrává. V žádné z těch hodin není frontální výuka, tedy výklad nebo powerpointová prezentace, nikde není učitel ten, kdo výhradně hodnotí, nikde nepadají špatné známky. 


Jak se podle vás pozná dobrý učitel od špatného? 


To je celkem složitá, ale zároveň i jednoduchá otázka. Dobrý učitel je dobrým didaktikem, diagnostikem, motivátorem, má partnerský vztah se svými žáky, které vidí optimisticky, vede vzdělávání pomocí kladné motivace a přináší do své výuky radost a další pozitivní emoce. Špatný dělá ve třídě ty antipedagogické věci: vede dlouhé a nudné monology, dává špatné známky, otravuje žáky drilem, požaduje nesmyslné hlouposti, demotivuje žáky, stresuje je testy, vzbuzuje obavy a strach. 


Dám příklad z obou světů. V tom prvním učitelku zastavují žáci a ptají se: „Kdy budeme psát test, paní učitelko?“ Ona udiveně říká: „Já vás ale neučím.“ Žáci: „To je škoda, všichni ty vaše testy tak chválí!“ A druhý svět je učitel, který ve třídě vyhrožuje: „Bude tady klid, nebo budeme psát test!“ Takové testy jsou zdrojem stresu, žákům se při nich klepou ruce, svírá se jim žaludek, bojí se výsledku… Proč? Jde přece jen o test z fyziky. Jeden učitel rozdává radost, druhý stejným prostředkem strach. Kdo je dobrý a kdo špatný, je zřejmé. 


Co vás přesvědčilo, že váš přístup k výuce je správný – kdy se stalo, že jste si začal věřit? 


Copak já, já jsem si věřil od první hodiny ve třídě. I když jsem mnohdy narazil, věřil jsem stále, že moje vzdělávací filozofie je v zásadě správná. Důležitější je, že strategii Líného učitele věří i mnozí učitelé, kteří mi to dávají najevo na seminářích nebo mi píší maily. 


Kdo je váš „velký učitel?“, jaký máte vzor? 


Vzor všech učitelů by měl být Komenský. Beze srandy. I když se v něčem mýlil, kdyby jeho principy u nás ve školách platily, měli bychom skvělé školství. Pro mě je velkou inspirací. Upřímně věřím, že kdyby dnes žil, napsal by Líného učitele on. Osobně se mi také vždycky líbil Pestalozzi. Tenhle švýcarský reformátor pracoval především pro ty nejpotřebnější. To je mi blízké, sám mám blízko k těm neúspěšným žákům, kterým mnozí učitelé příliš nepřejí. Kdybych hledal vzor ve své práci lektora, byl by to Peter Bero. Tento guru slovenských učitelů je tak laskavý a moudrý, že je úplně mým protipólem. On je tím pravým Mirkem Dušínem pedagogiky, já v nejlepším případě Červenáčkem. A když se k němu do týmu přidá i jeho choť Zuzana Berová, také prvotřídní lektorka, jsou pro mě oba úžasnými lektorskými vzory. Jejich matematické učebnice jsou inspirující. 


Má být učitel kamarád, nebo autorita? A dá se to i spojit? 


Nemyslím si, že by učitel měl být kamarád. To ale nevylučuje skvělý vztah. Učitel by měl být pro žáka neformální autoritou, férovým dospělým, mentorem a vzorem. Teprve po tom, co žák stane na stejné cestě a ujde po ní řádný kus, vzájemný respekt může ve vyšším věku a mimo školu přerůst v přátelství. 


Jde žáky motivovat k učení jinak než známkováním? 


Jistěže ano. Stovky škol, kde známky nemají, jsou tím nejlepším důkazem. Děti jsou k učení přímo naprogramovány, stačí využít jejich spontaneitu a hravost. Motivovat je má samotná činnost, zábavné úkoly, experimentování, objevování nového. Hodnocení je může motivovat také, pokud je správné, tedy podporující. 


Jak známkovat, aby děti nebyly ve stresu a zároveň jim vyučující dal najevo, že od nich požaduje určitou úroveň znalostí? 


O tom nyní píšu celou knihu. Čtvrtý díl Líného učitele s podtitulem „Vše o školním hodnocení“ se bude věnovat i známkování. Zjednodušeně řečeno, učitel by měl pozitivně hodnotit úkoly, které žák obdrží v diferencované obtížnosti na své úrovni a splní je a zároveň netrestat zhoršením známky chyby, kterých se dopustí. Chyby zasluhují zpětnou vazbu, jedině tak se žák učí. My učitelé chyby potřebujeme využít k učení a žáci je potřebují dělat. 


Nemůžou vést alternativní metody výuky k nižší úspěšnosti dětí u přijímaček? 


Je chyba našeho školství, že kvalitní výukové metody vnímáme jako alternativní! Každý si může odpovědět sám, kdo je lépe připraven. Jestli žák, který je alternativními metodami veden k řešení problémů, ke čtení s porozuměním a k samostatnosti, má myšlenkové nástroje, je formativně hodnocen, umí pracovat s chybou, a protože má rozvinutou schopnost sebehodnocení, zná svoje klady i rezervy, a dokáže se tedy na přijímačky dobře připravit. Nebo žák sedící apaticky při výkladu učitele, memorující se na testy tuny hloupostí, které pak zapomene pokud je vůbec kdy uměl, a který je často demotivován školní nudou, nepochopením úkolů a špatným hodnocením. O kterého bychom měli mít strach u přijímaček? 


Učíte se i vy od svých žáků či studentů? Pokud ano, co jste se od nich naučil? 


Za ty roky toho bylo opravdu hodně. Jak po odborné, tak po lidské stránce. V období, kdy jsem jako start-up chystal založení své školy. Ekonomické podklady, marketing, architekturu školy, která měla být postavená z kontejnerů, a mnoho dalších věcí zpracovali mí studenti. Stejně tak když jsem měl grant na vytvoření učebnice, mezi spolutvůrce, ilustrátory a lektory jsem zařadil své studenty. A ti do projektů přinesli mnoho nového, co mě obohatilo a naučilo fůru věcí. 


Jste na některé své žáky hrdý? Někteří z nich už jsou dospělí. Víte, jak se jim daří? 


Ano, vím. Ale znám je více z rodinné stránky než z profesní. Ovšem tady bych upozornil na to, že jsem lektorem učitelů od roku 2000. Stejně jako Komenský jsem se stal učitelem učitelů, a ti jsou také mými žáky. A zde mám radost i z té profesní stránky, protože ji často vidím. Když mi někteří napíšou mail, že jim Líný učitel otevřel oči nebo když mi ve sborovně učitel řekne, že Moderní didaktika je jeho učitelská bible, jsem rád. A když vidím, že tihle kolegové dokážou pohnout i děním ve své škole, pak jsem na ně opravdu hrdý. 


Co podle vás vede některé učitele k represivním metodám výuky? 


Důvodů bude víc, mohou se i kombinovat. Vyhořelost, pedagogická neschopnost, špatný vztah k dětem, psychické problémy. Kdo ale dává pětky prvňáčkům, je pro mě lidské monstrum, to zkrátka nelze nijak omluvit. Učitelé mají často těžkou pozici, jsou přetíženi, může se jim zdát, že nemají zastání. Nic z toho však nemůže omluvit jednání učitele, který poškozuje děti. 



Více: další informace najdete na linyucitel.cz nebo na jeho facebookových stránkách.



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger