Zuzana Hronová: Chudobu a nevzdělanost rodičů často zdědí i jejich děti, varuje Rut Veselá

čtvrtek 9. února 2023 ·

„Když se spoléháme na to, že žáky podpoří ve studiu jejich rodiče se základním vzděláním, tak to nemůže fungovat,“ upozorňuje v rozhovoru pro Deník metodička kariérního poradenství z Člověka v tísni Rut Veselá. Ta rovněž koordinuje projekt Retrostipendia, financovaný Nadací Albatros. Projekt podporuje sociálně znevýhodněné děti na cestě za kvalitním vzděláním. Bez pomoci by skončily již po základce, takto si udělají maturitu a některé jdou i na vysokou školu.

Zdroj: www.denik.cz 31. 1. 2023

 

Jak složité je přesvědčit rodiče ze sociálně slabých poměrů, že by měli nechat své dítě studovat na střední škole? Dítě jim může brigádami významně pomoci s rodinným rozpočtem, popřípadě se postará o mladší sourozence.

 

Základním kritériem při výběru do našeho programu jsou rodiče, kteří dosáhli jen základního vzdělání. Většinou nemají životní zkušenost, že vzdělání vede k lepšímu životu. Často řeší spoustu vážných existenčních trablů s bydlením, s dluhy, s prací. A studium je finančně náročné. Není úplně divu, že nemají motivaci nutit děti do studia. Hodně záleží na přístupu samotných mladých lidí. To je první náš boj – přesvědčit tyto teenagery, že vzdělání je pro ně důležité. Tam, kde není ani motivovaný rodič, ani motivované dítě, nezmůžeme nic. Tam, kde aspoň nějaká motivace existuje, mohou naše stipendia a další podpora zafungovat. A takové rodiny vybíráme.

 

Fungují vaše stipendia třeba i ve zdánlivě beznadějných vyloučených lokalitách?

 

Vyloučené lokality jsou naše působiště. Například loni se podařilo kolegyni z naší pobočky v Ústí nad Labem připravit na přijímací zkoušky sedm dívek z vyloučené lokality v Předlicích. Za pomoci intenzivního doučování, dobrovolníků a přijímaček nanečisto zdarma pak všechny úspěšně zvládly přijímací zkoušky na maturitní obory, což je velký úspěch. Máme ale stejnou radost i z přijetí dalších na učební obory.

 

Jak si to vysvětlujete?

 

Kolegyně díky doporučením učitelů vybrala šikovné žákyně a intenzivně je připravovala. Pro mě nový, nadějný moment bylo to, že šlo o dcery matek, které studium samy nedokončily a vnímaly to jako svou životní prohru. Teď chtějí, aby to jejich děti zvládly lépe. Jenže dostat žáky na střední je teprve první krok, často vše ztroskotá až potom.

 

Proč?

 

Mnozí naši klienti studují na segregovaných školách, kde je horší úroveň výuky, takže pak na střední učivo nestíhají, octnou se v neznámém, náročném světě. A celé to stojí rodinu hodně peněz. Například povinný kadeřnický nebo kuchařský kufřík na učňáku stojí čtyři tisíce korun. Při tomto nárazu nastává největší odliv dětí. Aby studenti naše stipendium získali, musí splňovat určitá kritéria v prospěchu a docházce a musí se také aspoň jednou měsíčně sejít se svým kariérním poradcem a probrat, co jim nejde. To nám dává prostor jim s učením od začátku pomoci, řešit aktuální průšvihy, zprostředkovat dobrovolníka, který pomůže s doučováním.

 

Ale jen školní podpora a stipendia by znevýhodněné teenagery nepřesvědčily. Myslím, že hlavní motivace ke dlouhodobější spolupráci je blízký, kamarádský vztah s našimi kariérními poradci. Ti jsou jim totiž nablízku i při řešení osobních problémů či vztahů. A také jim rozšiřují obzory a přátelství i za svět vyloučených lokalit.

 

Když je úspěšně provedete prvákem a chytnou se, je vyhráno?

 

No, spíše prvákem a druhákem. Pak už existuje velká šance, že školu dodělají. Ale úplně vyhráno není. Některé dívky otěhotní a studium nedokončí. Díky nestálému bydlení se rodiny často stěhují a v novém bydlišti pak už na školu znovu nenastoupí. Také jsou tito mladí lidé více ohroženi všemi závislostmi. A častěji se nám teď svěřují s psychickými problémy, odborná pomoc je těžko dostupná. I to bývá důvodem k ukončení studia.

 

Mnohé dívky z vyloučených lokalit se nejprve starají o mladší sourozence a pak brzy mají své děti. Nějaké pohodové dětství a dospívání s časem a klidem na studium vůbec nezažijí. Co se s tím dá dělat?

 

Takhle fungují jejich mámy, i další ženy v jejich okolí, tak je pochopitelné, že si svoji budoucnost jinak představit moc neumí. Jsem ráda, že v našem programu s mladými pracují kariérní poradkyně, které jsou pro dívky novým vzorem. Plánované rodičovství je jedno z našich velkých témat, vše se slečnami probíráme, ale přesto jich hodně právě z tohoto důvodu vzdělávání ukončuje. Roli hraje také to, že je antikoncepce drahá a pomohlo by, kdyby ji pojišťovny proplácely.

 

Jaký argument nejvíce zabírá na rodiče, kteří ve střední škole často vidí jen další čtyři roky, kdy dítě nevydělává?

 

Kde se nám to podaří, spolupracujeme i s rodiči, pomáháme v komunikaci se školou, snažíme zprostředkovat pomoc při řešení jejich existenčních potížích. Protože jinak je vzdělávání to první, na co rezignují. Také jim vysvětlujeme, že nekvalifikované práce ubývá a že při hospodářské krizi jako první přijdou o zaměstnání právě ti nekvalifikovaní.

 

Jak velký problém znamená, že se většinou jedná o nevzdělané rodiče, kteří dětem nemohou se školou pomoci?

 

Problém je to samozřejmě velký, náš vzdělávací systém bohužel od začátku počítá s výraznou pomocí rodičů. Jenže ti málo vzdělaní často neumí své děti ve vzdělání podporovat. S tímto handicapem nastupují děti už do první třídy a v průběhu studia se jen prohlubuje. Česko je jedna z mála zemí v EU, kde není povinná docházka i na střední škole, a když do středního vzdělávání netlačí naše klienty rodiče ani stát a oni sami nevěří, že vede lepšímu životu, mají malou motivaci dál studovat. Ale doufáme, že když naši aktuální klienti vystudují a najdou si dobrou práci, budou pak jako rodiče umět podpořit svoje děti.

 

Jak moc požadavky na různé domácí úkoly a dodělání látky doma prohlubují nerovnosti ve vzdělávání?

 

Je to velmi diskriminační a nespravedlivý prvek v průběhu celého vzdělávání. Nyní se opět blíží přijímačky na střední školy, letos nastupuje silný populační ročník 2007/8 a školy kupodivu nestihly navýšit kapacity. Nedostatek studijních míst logicky zvyšuje náročnost přijímacího řízení. O to větší budou mít nevýhodu mladí lidé, kterým rodiče neposkytnou podporu, nezaplatí drahé přípravy a přijímačky nanečisto. Letos se může stát, že nebude chybět motivace, ale místo ve třídě.

 

Zmínila jste také délku povinné školní docházky, která se u nás vztahuje jen na devět let základní školy. Pomohlo by podle vás prodloužení povinné docházky?

 

Myslím, že by to určitě pomohlo. Pak by nebyla jednoduchá volba ve vzdělávání nepokračovat. A nám by ubyla ta těžká práce děti k dalšímu studiu motivovat. Absolvováním dvou ročníků střední školy se výrazně zvýší šance, že školu dokončí. Pomohlo by také kvalitní kariérní poradenství na základních školách. Sociálně znevýhodněné děti mají jen velmi úzké povědomí o tom, co by mohly dělat, vůbec nevědí o té široké a pestré paletě možností. A málo si věří.

 

Váš stipendista od vás dostává tisíc korun nebo když se mu daří, tak 1500 korun. Ale co když mu jeho kamarád řekne: Já dělám na stavbě a vydělám si tam dvacet tisíc měsíčně, pojď tam taky. Jak těžké je odolat?

 

To se samozřejmě děje. Ale snažíme se tomu čelit tím, že z našich teenagerů vytváříme na pobočkách vrstevnické skupiny, party, nabízíme alternativu v trávení volného času, rozšiřujeme obzory, jezdíme se stipendisty dohromady na výjezdy. Díky tomu se ocitnou ve velké partě vrstevníků, kde studovat je „cool“.

 

Velký problém žáků z vyloučených lokalit představují také nevyhovující podmínky pro domácí přípravu. Často obývají jednu společnou místnost s rodiči i sourozenci, nemají pracovní stůl, na ubytovnách je hluk dlouho do noci.

 

Ano, často žijí v prostředí, které je pro studium nevyhovující, nemají klidné místo k učení, pomůcky. Když je potřeba, nabízíme možnost se doučovat u nás v kancelářích nebo klubech.

 

Ekonomové i sociologové několikrát státu spočítali, že peníze na podporu zaostávajících žáků a na jejich další studium se později mnohonásobně vrátí do státní kasy v podobě daní odváděných úspěšnými zaměstnanci. A navíc stát ušetří na sociální podpoře těch neúspěšných. Slyší stát na tyto argumenty?

 

My tyto argumenty také do kolečka opakujeme a dokládáme našimi zkušenostmi z terénu. Když se spoléháme na to, že žáky podpoří jejich rodiče se základním vzděláním, tak to nemůže fungovat. Při distanční výuce během covidu byla najednou ta nerovnost více vidět, učení zblízka zažil každý rodič, vzdělávání bylo velké téma. Do doučování sociálně znevýhodněných dětí se zapojily v rámci svých praxí studenti pedagogických fakult. Vznikl Národní plán doučování, z něhož je teď financované doučování těchto dětí na jejich školách. To je dobrý směr.

 

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger