Teenager tráví hodiny chatováním s virtuálním kamarádem. Svěří mu toho více než skutečným přátelům nebo rodičům. Je to problém, nebo běžná věc, kterou přinesl boom AI technologií? Odpověď nabízí pravidelný pořad Radiožurnálu nazvaný Antivirus.
Umělá inteligence se rychle zabydluje na českých základních a středních školách. Problém ale je, že se na školy dostává rychleji, než se stíhá adaptovat samotný školský systém. Z dostupných průzkumů – například od agentury IPSOS z letošního ledna – vyplývá, že AI dnes používá zhruba 80 procent žáků, ale jen kolem 30 procent učitelů. A ti ji navíc využívají spíš při přípravě výuky než přímo v hodinách. „Běžnou součástí výuky tedy AI ještě není, ale rozhodně už nejde o okrajový jev,“ říká Eva Nečasová, spoluzakladatelka neziskové organizace AI dětem.
Při zběžném nahlédnutí do médií na nás dříve nebo později vykouknou články, které hodnotí některé problémy vysokých škol, malou schopnost rektorů řídit svoje školy nebo konflikty mezi rektorátem a fakultami. Stačí připomenout tragikomický příběh s odvoláváním děkana Ševčíka na Vysoké škole ekonomické, spory o děkana na Katolické teologické fakultě, nebo odvolávání rektora ČVUT.
Tři týdny v měsíci mají žáci převážně online výuku, týden tráví na výpravách po celém Česku. Unikátní model expediční ScioŠkoly však musí od září skončit. Ministerstvo školství nyní nečekaně ke konci června ukončilo pokusné ověřování kombinovaného vzdělávání pro základní školy, v němž expediční ScioŠkola fungovala. Rodiče žáků nyní nevědí, co dělat.
Umělá inteligence může během několika let proměnit samotný smysl školy. Podle Vojtěcha Komendy z AIExcellence, Ladislava Mrklase z CEVRO Univerzity a Jana Vöröše Mušuty z EDUinu už dnes část rodičů přemýšlí o domácím vzdělávání a školy podle expertů stále připravují děti spíš na svět, který mizí. Klíčové budou praxe, sociální dovednosti a schopnost učit se celý život.
„České školství potřebuje data, ne alibismus!“ Škola, kde se bojíte odpovědět, protože odpovědi končí u inspektora!
Nové
šetření České školní inspekce (ČŠI) má ambiciózní cíl: měřit přidanou hodnotu
škol. Teorie je krásná; školy, které posouvají žáky i z náročných
poměrů, by měly být odměněny, zatímco školy se silným rodinným zázemím by
neměly být chváleny jen za startovní čáru.
Realita
je ale v troskách a školní chodby ovládla panika. V mém
komentáři rozkrývám, proč se úřednický absolutismus a neschopnost státu
transparentně komunikovat mění v totalitu (ne) dat.
Proč se
všichni hrozí takových dotazníků? Co nutí rodiče, kterých se nikdo neptal na
souhlas, k nepříčetnému vzteku?
A proč
se ředitelé hroutí pod tlakem byrokracie a strachu z DPIA, zatímco
stát si s informační povinností neláme hlavu? Proč i ty nejlepší
vzdělávací úmysly krachují na neschopnosti centrálních institucí garantovat
bezpečí a důvěru.
Ředitel Základní školy Be Open Marek Adler komentuje na sociální síti Facebook causu testování ČŠI: "Učitelé se dozvěděli obsah dotazníku až ve stejnou chvíli jako děti. Nebo vůbec, pokud se jim nedívali přes rameno. Takže neměli možnost jakkoliv ošetřit znepokojení a jiné emoce dětí. Toto mělo být ošetřeno v instrukcích pro učitele. včetně soupisu všech otázek, který měl být veřejný."
Ve
srovnávacích testech pro žáky
Pokud se chce člověk dostat na střední školu s maturitou, měl by zkusit štěstí na Vysočině, ve Zlínském, Moravskoslezském či Jihočeském kraji. Šance na přijetí je zde stejně jako v Ústeckém či Olomouckém kraji významně vyšší než v Praze. Nutno dodat, že tristní situace v hlavním městě trvá už několikátý rok po sobě. A stejně tak dlouho probíhá diskuse o tom, jak moc a jak zbytečně Česká republika dokáže naprosto mrhat potenciálem dětí.
Před devíti lety vydal Dominik Dvořák článek s názvem „Vzdělávací obsah: ukazují Bernsteinova teorie a sociální realismus cestu z krize?“. Má potenciál nahlodat představu o tom, že směr, který zvolila Česká republika při tvorbě kurikula základního vzdělávání, je univerzálně platný. Ač jsou koncepty, které text prezentuje, v zahraniční debatě přítomné už čtvrt století, u nás mimo akademickou sféru příliš nepronikly.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje zásadní reformu řízení vysokých škol. Pracovní dokument ministerstva, který má redakce k dispozici, vznikl jako podklad pro fokusní skupinu k věcnému záměru nového vysokoškolského zákona a popisuje rozsáhlé změny v tom, jak jsou české univerzity spravovány a kdo rozhoduje o jejich vedení. Klíčovým aspektem by měl být vznik tzv. univerzitní rady, která by mimo jiné měla řídit volbu rektora v otevřeném mezinárodním výběrovém řízení, role akademického senátu by byla výrazně omezena. Následovat nyní budou jednání s reprezentacemi vysokých škol, tedy Českou konferencí rektorů a Radou vysokých škol, jejichž komentáře redakce shání.
Tuzemský vzdělávací systém je neefektivní a financování škol prostřednictvím tzv. PHmaxů, tedy maximálního počtu odučených hodin hrazených státem, je zvrácené. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekla stínová ministryně školství Renáta Zajíčková (ODS), která stojí za návrhem reformy školství 8+2. Podle ní je třeba současné vzdělávání přizpůsobit 21. století a potřebám nejmladší generace. V rámci této změny považuje za důležité se vypořádat s akutními problémy, jako například vysokou mírou odkladovosti či přijímacími zkouškami na střední školy.
Učitelské listy - Copyright © 2008 · Agentura STROM
Theme by Brian Gardner · Bloggerized by Zona Cerebral and GirlyBlogger · Modified by J4W