Příspěvek a prezentace z kulatého stolu SKAV 17. 6. 2010 na téma „Jak dlouho bude ještě vládnout známka v českých školách?“.
Autorka v úvodu svého příspěvku píše: „Opravdu není co závidět učitelům, kteří si připraví pro děti do hodiny zajímavé úkoly, představují si, jak to děti bude bavit. „Budeme dělat to a to“, říká paní učitelka. Jaká je první otázka dětí? „Bude to na známku?“ „Ne, nebude“, říká paní učitelka a myslí si, že děti potěší. Ozve se zamručení. „Tak proč to máme dělat?“ Další průběh práce pak odpovídá tomuto naladění. To, co se teď bude dělat, není nijak důležité, takže se tomu nemusí věnovat moc pozornosti ani námahy, stačí pracovat na takové úrovni, aby se paní učitelka moc nenaštvala a náhodou přece jen práci nepotrestala špatnou známkou. Možná to připomíná pracovní morálku některých dospělých – udělat práci jen do té míry, aby ji nebylo možné nezaplatit, ale k dobré kvalitě, poctivě odvedené práci to má daleko. Ano, trénink k tomuto postoji přichází brzo, většinou od první třídy základní školy, pokud je vedena v klasickém duchu. A trvá dostatečně dlouho – minimálně devět let povinné školní docházky.“
Celý příspěvek si můžete přečíst ZDE.
Prezentaci najdete ZDE.
Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.
web o změnách ve vzdělávání