Mladí lidé opouštějící současnou školu by si z ní měli odnést především schopnost a chuť trvale se učit. Jak toho dosáhnout ve školní výuce? Odpovědí na položenou otázku je tato publikace, z které přinášíme ukázku.
Zdroj: Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce. Praha, Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2057-2. ISBN 978-80-246-2057-2. Str. 52–54.
Autoři nabízejí nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů.
Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis „ideální“ výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita nejen výzkumníky, ale i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.
Ukázka: Souhrnné charakteristiky výuky
3.2 Pozitivní atmosféra
Výuka, v které vnímáme pozitivní atmosféru pro učení. Je charakterizovaná zájmem a zapojením obou aktérů výuky – učitelů a žáků, respektem k jedincům, kteří se učí, zkoumají, hledají v oblasti učení. Je akceptovaná snaha v učení i výsledky učení – a to jak v učitelově činnosti, tak mezi žáky.
Pozitivní naplnění
– žáci dávají najevo zájem o sdělení učitele i spolužáků
– přicházejí s relevantními dotazy a vlastními podněty
– snaží se ukázat, že něco umí
– při zadávání úkolu jsou pozorní, snaží se porozumět tomu, co mají dělat, a uložené úkoly plní se zaujetím
– učební výkony spolužáků jsou třídou ceněny
Negativní naplnění
– žáci nereagují na výzvy a otázky učitele, dávají najevo okázalý nezájem o výuku
– uložené úkoly neplní nebo plní mechanicky bez zájmu
– mnoho žáků neví, co je jejich úkolem
– ve třídě je hluk a nepořádek
– pokud se vyskytne jedinec, který spolupracuje s učitelem, ostatní žáci na něj pohlížejí s despektem.
3.3 Kontextovost výuky
Výuka propojená s kontextem znamená především zasazená do vztahů a souvislostí, v kterých se žák aktuálně učí. Znamená to především výuku, která dává žákovi smysl, je propojena s jeho životem a životem skupin, v kterých funguje nebo bude fungovat. Vnímáme, že do výuky vstupuje konkrétní realita, žákovské zkušenosti nejsou jen letmo evokovány, ale jsou plnohodnotnou součástí učebního procesu. Obsahy, s kterými se pracuje, jsou propojeny jednak s realitou žákova života a života společnosti, jednak jsou logicky provázané ve smysluplný celek.
Pozitivní naplnění:
– učitel povzbuzuje žáky, aby uváděli výuku do souvislosti s vlastní zkušeností, vlastními názory a postoji, vybízí žáky k uvádění příkladů, vlastních zkušeností
– učitel vyučuje s důrazem na okolnosti a souvislosti, vyzývá k tomu žáky
– učitel často používá aplikaci – poznatek a vědomost v konkrétní situaci, upozorňuje na mezipředmětové souvislosti, navozuje situace, které vedou k aktivaci zkušenosti a s touto zkušeností pracuje
– žáci reagují na kontextové situace aktivně a se zájmem
– na možnost evokace vlastních zkušeností žáci reagují pozitivně
– žáci přinášejí vlastní náměty do výuky
Negativní naplnění:
– nové poznatky učitel sděluje velmi formálně bez ohledu na jejich konkrétní realitu
– v hodině je patrná nuda a nezájem
– verbální projev žáků je minimální
– výklad učitele se většinou shoduje s tématem v učebnici
– žáci jsou vybízeni k zapamatování a k zapisování
– učivo je navzájem nepropojené
Publikaci si můžete objednat ZDE.
Další ukázky ZDE a ZDE.
web o změnách ve vzdělávání