Publikace je o mezigeneračním učení převážně v souvislostech rodiny, ale také v souvislostech různých kurzů neformálního vzdělávání, jež mohou být pro mezigenerační učení podnětným prostředím.
V odborných diskurzech různých oborů – pedagogiky, psychologie či sociologie je možné vidět různé akcenty na to, čím rodina ve vztahu k rozvoji člověka je: „rodina je primárním edukátorem dětí“, říkají pedagogové, „rodina je místem, kde jsme potvrzováni“, říkají psychologové, „rodina je primární socializační jednotkou“, říkají sociologové, „rodina je jedním z míst, v nichž se všichni učíme“, říkají mezigenerační studia.
Toto poslední vymezení je prezentovanému tématu nejbližší a právě z něj publikace vychází. Objevují se názory, že automatická transmise v rodinách je minulostí. Je tomu skutečně tak? Jak probíhá učení v rodině? Kdo koho učí? Co se v rodině učíme? Lze identifikovat nějaké modely mezigeneračního učení v rodinách a podmínky, za nichž k němu dochází? Existují v těchto ohledech nějaké generační rozdíly? To jsou základní otázky, jimiž je vedena tato publikace.
Milada Rabušicová, Lenka Kamanová, Kateřina Pevná: O mezigeneračním učení. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 208 s. ISBN 978-80-210-5750-0.
Knihu si můžete objednat ZDE.
web o změnách ve vzdělávání