Server iHNed.cz tento týden publikoval v rubrice Oxbridge třídenní anketu s diskusními otázkami o vzdělávání a výchově dětí.
„Koncept Oxbridge debat vznikl počátkem 19. století na půdě debatních spolků univerzit Oxford a Cambridge (název je spojením názvu obou univerzit). Při tomto formátu debat si své argumentační a rétorské schopnosti pilovali představitelé států, prominentní intelektuálové a zajímavé osobnosti. Jako téma debaty se vybere měsíčně jedno kontroverzní téma a k němu tvrzení, ke kterému se na živé debatě vyjadřují osobnosti z protilehlých názorových táborů svými argumenty pro či proti.“ Tak uvádí server tuto rubriku.
Diskusní rubriku najdete ZDE.
Kdo má vychovávat – škola, nebo rodiče? Hon za kariérou, nebo ctění hodnot? Jak připravit dítě do života? To jsou otázky o vzdělávání, na které čtenáři odpovídali. Účastníci mohli aktivně vstupovat do debaty a průběžně hlasovat, která strana je přesvědčila svými argumenty. Nejzajímavější příspěvek byl vždy vyhodnocen a odměněn. Škoda, že otázky o vzdělávání probíhaly v tak krátkém čase. Mohly by být zajímavou sondou do názorů veřejnosti.
Otázky sice již byly uzavřeny, každopádně odpovědi účastníků debaty stojí i tak za přečtení. Zvláště pro učitele.
Kdo má vychovávat – škola, nebo rodiče?
Děti tráví ve škole v průměru více času než s rodiči. Čekáte od školy, že bude vaše dítě nejen vzdělávat, ale i vychovávat pro život? Nebo považujete výchovu za čistě rodinnou záležitost, do které by škola měla zasahovat jen minimálně? Jak ideálně rozložit výchovu mezi školu a rodiče?
Hon za kariérou, nebo ctění hodnot? Umíme v našich dětech správně kombinovat obojí?
Vzdělanost a kariéra by se neměla u našich dětí vylučovat se slušným vychováním. Ne vždy však tomu tak je. Jak se k tomu stavíte při výchově vy? Vidíte raději své dítě jako úspěšného vědce, nebo kladete důraz hlavně na jeho morální kredit a slušné vychování? Kde je podle vás ona ideální hranice?
Jak připravit dítě do života? Kladete důraz na znalosti a učení, nebo spíš na dovednosti pro život?
Pro život jsou podstatné jak znalosti získané ze školy, tak i praktické dovednosti. Jak motivujete své děti pro ně k ne vždy zábavnému učení? Vychováváte je v duchu, že praxe je podstatnější než teoretický základ? Jak byste vysvětlili svému dítěti, že je důležité myslet i na uplatnitelnost na trhu práce?
web o změnách ve vzdělávání
sobota 9. března 2013
IQ na vzestupu
J. R. Flynn odhalil jednu z nejvíce fascinujících záhad kolem výzkumu IQ – fakt, že každá následující generace dosahuje v IQ vyšších výsledků než ta předchozí.
Když sociolog James R. Flynn začal analyzovat výsledky IQ testů za více jak 50 let, všiml si něčeho zvláštního. V testech, které hodnotily každodenně používaná slova, vykazovali dospělí obrovské zlepšení – o téměř 18 bodů. Dávalo to smysl. Dnes mají lidé jiná povolání a mnohem více jich chodí na vysokou školu než v roce 1950. Když ale zkoumal výsledky dětí, překvapilo ho, že u dětí tak výrazný posun nenastal. Přitom obratnost v práci se slovy se obvykle projevuje už v nižším věku; děti slyší a vstřebávají rozšířenou slovní zásobu dospělých. To se ale nestalo. Dětské IQ se zvedlo jen o 4,4 %. „Růst IQ v čase vzbuzuje zajímavé otázky o americké společnosti“, říká Flynn, ze svého novozélandského domova, „a tato je z nich nejzajímavější.“
Flynn je na nejasné otázky zvyklý. Poté, co odhalil jednu z nejvíce fascinujících záhad kolem výzkumu IQ – fakt, že každá následující generace dosahuje v IQ vyšších výsledků než ta předchozí – strávil více jak 25 let snahou vysvětlit proč. Oním důvodem, říká Flynn, není to, že by se lidský mozek náhle a rychle vyvinul. Je tomu spíše tak, že spolu s modernizací jsme se na svět začali dívat skrze to, čemu říká „vědecké brýle“. Bezděčně rozřazujeme informace do abstraktních kategorií a rozeznáváme komplexní vztahy mezi koncepty – což jsou přesně ty schopnosti, které inteligenční testy posuzují.
Průměrný růst IQ o 30 bodů za poslední století je znám jako „Flynnův efekt“. Flynn se k tomuto převratnému objevu, stejně jako k novějšímu výzkumu růstu výsledků IQ u žen a u obyvatel rozvojových zemích, vrací ve své nové knize „Jsme stále chytřejší? Růst IQ ve dvacátém prvním století“.
Celý text si můžete přečíst ZDE.
Když sociolog James R. Flynn začal analyzovat výsledky IQ testů za více jak 50 let, všiml si něčeho zvláštního. V testech, které hodnotily každodenně používaná slova, vykazovali dospělí obrovské zlepšení – o téměř 18 bodů. Dávalo to smysl. Dnes mají lidé jiná povolání a mnohem více jich chodí na vysokou školu než v roce 1950. Když ale zkoumal výsledky dětí, překvapilo ho, že u dětí tak výrazný posun nenastal. Přitom obratnost v práci se slovy se obvykle projevuje už v nižším věku; děti slyší a vstřebávají rozšířenou slovní zásobu dospělých. To se ale nestalo. Dětské IQ se zvedlo jen o 4,4 %. „Růst IQ v čase vzbuzuje zajímavé otázky o americké společnosti“, říká Flynn, ze svého novozélandského domova, „a tato je z nich nejzajímavější.“
Flynn je na nejasné otázky zvyklý. Poté, co odhalil jednu z nejvíce fascinujících záhad kolem výzkumu IQ – fakt, že každá následující generace dosahuje v IQ vyšších výsledků než ta předchozí – strávil více jak 25 let snahou vysvětlit proč. Oním důvodem, říká Flynn, není to, že by se lidský mozek náhle a rychle vyvinul. Je tomu spíše tak, že spolu s modernizací jsme se na svět začali dívat skrze to, čemu říká „vědecké brýle“. Bezděčně rozřazujeme informace do abstraktních kategorií a rozeznáváme komplexní vztahy mezi koncepty – což jsou přesně ty schopnosti, které inteligenční testy posuzují.
Průměrný růst IQ o 30 bodů za poslední století je znám jako „Flynnův efekt“. Flynn se k tomuto převratnému objevu, stejně jako k novějšímu výzkumu růstu výsledků IQ u žen a u obyvatel rozvojových zemích, vrací ve své nové knize „Jsme stále chytřejší? Růst IQ ve dvacátém prvním století“.
Celý text si můžete přečíst ZDE.