Dlouhá řada studií ukázala, že nejefektivnější způsob učení se je vysvětlovat látku někomu dalšímu, což tradičně vedlo k organizaci vrstevnického učení (peer-tutoring) mezi žáky.
Zdroj: Scio 6. 5. 2015
Díky rozvoji technologií se dnes otevírají nové možnosti – výzkumníci na několika univerzitách ve světě vyvíjejí virtuální žáky, kteří mohou být vyučováni svými lidskými „vrstevníky“. Jedním z výzkumníků je profesor Daniel Shwartz, který na Stanfordově univerzitě vede laboratoř pracující na vývoji „vyučovatelných zástupců/agentů“ (teachable agents – TA).
Žáci musejí při vyučování přemýšlet o tom, jak látku vysvětlit, uvědomit si základní východiska a souvislosti problému. Na podporu zachycení tohoto meta-kognitivního procesu vyvinuli výzkumníci robota, na jehož obrazovce se zobrazuje každý krok při učení, a nazvali jej Betty’s Brain.
Žák Betty „naučí“ určitou látku se souvislostmi a potom při „zkoušení“ může sledovat, jak uvažuje a propojuje získané poznatky. Dává-li nesprávné odpovědi, žák okamžitě zjistí, kde došlo k chybné konstrukci znalostí.
V Lund University ve Švédsku vyvíjejí robota Time Elf, jehož úkolem je zpochybňovat správnost odpovědí studenta a přimět jej k hlubšímu zamyšlení. Podle žáků je Time Elf zábavný, má jakousi „osobnost“ a žákům záleží na tom, aby se něco naučil.
Vyučovatelní zástupci mohou též pomoci žákům zvládnout případné neúspěchy, například robot Co-Writer vyvíjený portugalskými a švýcarskými výzkumníky se učí psaní správných tvarů písmen podle příkladů, které mu dodávají jeho lidští kolegové, a postupně se zlepšuje. Děti si tak cvičí rukopis a posilují přesvědčení, že se mohou zlepšit (o počátcích zapojení inteligentních agentů do výuky viz ZDE).
Zdroj.
web o změnách ve vzdělávání