Témata: Příprava budoucích učitelů, moderní technologie ve výuce, zkušenosti z projektu Škola dotykem UNIVERZITA, orientace v online světě nebo celoživotní vzdělávání.
Přijďte si poslechnout inspirativní přednášky na témata týkající se digitalizace školství a celé naší společnosti.
Určeno pro: Konference je určena zástupcům akademické obce, ředitelům, ředitelkám a pedagogům základních a středních škol, odborné veřejnosti, studentům, budoucím učitelům a všem, které vzdělávání zajímá. Účast je bezplatná.
Pořadatelé: Akci pořádá vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř (EDULAB) ve spolupráci se společností Samsung Electronics Czech and Slovak a Pedagogickou fakultou UK.
Místo a čas konání: v aule Pedagogické fakulty UK M. D. Rettigové 4, 110 00, Praha 1, 9–14 hod.
Program a registrace ZDE.
web o změnách ve vzdělávání
pondělí 9. října 2017
Jana Hrubá: Mlácení prázdné slámy
Ještě se mi nestalo, že bych kulatý stůl SKAV a EDUin opustila před závěrem. Až tentokrát – předvolební kulatý stůl s experty politických stran na vzdělávání.
Obsazení bylo vskutku reprezentativní, včetně bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové. Moderátor Tomáš Feřtek prostudoval předvolební sliby stran a kladl cílené otázky. A ejhle! Mnozí vyzývali ke shodě napříč stranami nad stavem podfinancovaného a zbyrokratizovaného školství. Někteří také připomínali, že společnost vnímá potřebu změny, nespokojení rodiče proto začali zakládat školy a že stav nelze změnit za čtyři roky.
Jelikož ve školství hodně pamatuji, naskočila mi otázka: Čí zástupci byli předsedy vlád, ministry školství , seděli ve vládách, ve Sněmovně a v Senátu Parlamentu ČR celé ty roky, dopustili tento stav, nebo ho dokonce vyvolali neuváženými změnami legislativy, protože se nezamýšleli nad dopadem svých rozhodnutí a nezajistili je finančně? Byli to zástupci většiny těchto stran. Nevadilo jim, že společnost nemá dlouhodobou vizi vzdělávání, neshodli se na koncepci a strategii a vedli jalové stranické půtky o dílčí otázky a formulace. Nedovedli některé své dobré záměry veřejnosti vysvětlit a získat pro ně učitele. Dopustili ostudný propad učitelských platů.
A teď nás zahrnují předvolebními sliby, že to všechno napraví – někdy dokonce kroky nazpět místo nasměrování vzdělávání do budoucnosti. Stokrát napsané a řečené věty, žádná svěží myšlenka. Školství bylo při každých volbách na papíře prioritou – a pak při rozdělování ministerských postů zbytkovým resortem. A nikdo z politiků necítí odpovědnost. Stav přece nelze zlepšit za čtyři roky! To nelze, ale lze ho nekoncepčními zásahy pěkně zhoršit. Dokonce i za pár měsíců. Ještě že v mnoha školách přes to všechno pracují pedagogové respektující potřeby dětí a studentů. Ale v jakých podmínkách?
Obdivuji mladou kolegyni z Hospodářských novin, že dokázala z té prázdné slámy vytvořit článek. Já jsem z kulatého stolu musela předčasně odejít. Udělalo se mi jaksi nevolno. Asi je to tím, že tolik pamatuji.
Obsazení bylo vskutku reprezentativní, včetně bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové. Moderátor Tomáš Feřtek prostudoval předvolební sliby stran a kladl cílené otázky. A ejhle! Mnozí vyzývali ke shodě napříč stranami nad stavem podfinancovaného a zbyrokratizovaného školství. Někteří také připomínali, že společnost vnímá potřebu změny, nespokojení rodiče proto začali zakládat školy a že stav nelze změnit za čtyři roky.
Jelikož ve školství hodně pamatuji, naskočila mi otázka: Čí zástupci byli předsedy vlád, ministry školství , seděli ve vládách, ve Sněmovně a v Senátu Parlamentu ČR celé ty roky, dopustili tento stav, nebo ho dokonce vyvolali neuváženými změnami legislativy, protože se nezamýšleli nad dopadem svých rozhodnutí a nezajistili je finančně? Byli to zástupci většiny těchto stran. Nevadilo jim, že společnost nemá dlouhodobou vizi vzdělávání, neshodli se na koncepci a strategii a vedli jalové stranické půtky o dílčí otázky a formulace. Nedovedli některé své dobré záměry veřejnosti vysvětlit a získat pro ně učitele. Dopustili ostudný propad učitelských platů.
A teď nás zahrnují předvolebními sliby, že to všechno napraví – někdy dokonce kroky nazpět místo nasměrování vzdělávání do budoucnosti. Stokrát napsané a řečené věty, žádná svěží myšlenka. Školství bylo při každých volbách na papíře prioritou – a pak při rozdělování ministerských postů zbytkovým resortem. A nikdo z politiků necítí odpovědnost. Stav přece nelze zlepšit za čtyři roky! To nelze, ale lze ho nekoncepčními zásahy pěkně zhoršit. Dokonce i za pár měsíců. Ještě že v mnoha školách přes to všechno pracují pedagogové respektující potřeby dětí a studentů. Ale v jakých podmínkách?
Obdivuji mladou kolegyni z Hospodářských novin, že dokázala z té prázdné slámy vytvořit článek. Já jsem z kulatého stolu musela předčasně odejít. Udělalo se mi jaksi nevolno. Asi je to tím, že tolik pamatuji.