V Evropě, podobně jako v dalších částech světa, se poznatky z neurovědy stále častěji aplikují i do oblasti vzdělávání. Cílem je vytvořit společný metodologický rámec, který by školám pomáhal se začleněním nových objevů přímo do vyučování. Práce neurovědců totiž může významně pozměnit pedagogickou praxi.
Zdroj: magazín Perpetuum 27. 3. 2018
Vizualizace mozku prostřednictvím magnetické rezonance nám ukazuje mozek přímo během učícího procesu, a my proto dokážeme snadněji pochopit, na jakých principech je naše učení založeno. Vyplývá z toho, že mezi vědci a učiteli by měla být ukotvena spolehlivá spolupráce, jež by nám umožnila pedagogické a didaktické schopnosti neustále posouvat vpřed.
Je také důležité, abychom si byli vědomi rizik, které s tím souvisí. Naše vzdělávání nemůže být zdaleka založeno jen na výsledcích výzkumů odborníků z oblasti neurovědy. Vzdělávání je velmi komplexní záležitost, proto nesmíme opomenout ani další oblasti, které se mu věnují, ať už se jedná o obory psychologie, sociologie nebo filozofie.
Dalším rizikem je také případná nedostatečná komunikace mezi těmito dvěma oblastmi: mezi neurovědci a školními institucemi. V minulosti se například po vědcích požadovalo doložení fixní inteligence, byl vyjádřen zájem o objasnění problémů s učením, pamětí nebo pozorností. Fixní inteligence ale žádnými dostatečnými důkazy podložena nebyla. A dnes je již známo a vědecky ověřeno, že náš mozek se mění a že v něm vznikají nové neurony a také že učení je celoživotní proces. Takovým nedorozuměním bychom se díky lepší spolupráci a komunikaci mezi vědci a školními institucemi mohli v budoucnu vyhnout.
Původní zdroj.
web o změnách ve vzdělávání