Čím víc se nořím do materiálů NEMES z 90. let, tím víc se musím obdivovat Miluši Havlínové, jak dokázala organizovat týmovou práci velké skupiny odborníků i praktiků různých profesí, stupňů i typů škol.
Jan Kovařovic, poslední předseda NEMES, o tom řekl v rozhovoru pro Zpravodaj SKAV: „Klíčovou roli měla „matka zakladatelka“ Miluše Havlínová. Jako pedagogická psycholožka pracující ve Státním zdravotním ústavu měla řadu dokladů o negativním vlivu naší školy na vývoj dětí i představu, jakým směrem bychom měli jít, měla i mezinárodní přehled (také díky tomu, že mohla studovat ve Francii), měla i zkušenost práce ve významném výzkumném týmu a některé její formulace našly cestu i do základní vize, kterou pro UNESCO připravil Edgar Faure (Učit se být, 1972). Neméně důležitá byla její schopnost vést ostatní i s nimi na stejné úrovni spolupracovat, její otevřenost a efektivní metody týmové práce, osobní nasazení i silný humanistický, etický akcent. K názorové shodě se dospívalo ne převálcováním, ale dalším hledáním a prohloubením diskuse v pracovních skupinách, na setkáních členů a četných dílnách.“
„Týmový způsob práce předpokládá, že veškeré výsledné studie – dílčí i syntetické – jsou dány členům NEMES k vyjádření v plénu a k písemné interní oponentuře. Z dohodnutého způsobu práce zároveň vyplývá, že budeme usilovat o jejich uveřejňování s cílem vyvolat veřejnou diskusi mezi učiteli, rodiči, odborníky a všemi ostatními zainteresovanými osobami…
Ještě než budou tyto příspěvky zveřejněny, můžeme však seznámit čtenáře se základními požadavky, které klademe na tvorbu připravovaného projektu vzdělávací politiky, školství a pedagogiky v naší zemi. Je zde i aktuální pohnutka k této informaci: dovídáme se, že ministerstvo zahájí a ukončí přípravu školské reformy během jednoho roku (30. 6. 1991),“ napsala M. Havlínová ve svém článku „Všenáprava věcí lidských začíná nápravou školy“ v informaci o projektu NEMES v 1. čísle revue Výchova a vzdělávání 1990–91.
„Čím se projekt nápravy musí vyznačovat:
1. Především svým cílem.
2. Komplexností přístupu.
3. Alternativností realizačních programů.
4. Výkonnými realizačními programy.
5. Spoluprací s učitelskou veřejností.“
Podrobnosti k těmto bodům „Čím se musí vyznačovat podle NEMES projekt nápravy“ si můžete stáhnout ZDE.
Své cíle a úkoly si skupina NEMES formulovala ve stanovách
„Posláním NEMES je zasazovat se o demokratickou školskou reformu, která je v jejím pojetí základní součástí širšího procesu transformace vzdělávací politiky, školy a výchovy v kontextu celého životního cyklu člověka.
Tomuto poslání podřizuje další cíle své činnosti: Podílí se na přípravě, objasňování, realizaci a hodnocení reformy základního a středního školství i školských zařízení včetně předškolních. Předkládá vlastní návrhy a oponuje návrhy vztahující se ke školské reformě. Usiluje o identifikaci a zveřejňování stanovisek odborníků různých oborů a učitelů, vychovatelů a rodičů ke školské reformě. Získává pedagogickou i širší veřejnost k účasti na školském reformním hnutí. Spolupracuje při tom s ostatními členskými sdruženími Pedagogické unie, s odborovými svazy, se státními orgány i organizacemi, s výzkumnými pracovišti, s pedagogy sítě státních i nestátních škol a zařízení.“
Stanovy NEMES si můžete stáhnout ZDE.
Jak vznikala studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“
Po celou dobu přípravy návrhu transformace měli členové NEMES řadu příležitostí ke své účasti.
– NEMES uspořádala anketu ke zjištění názorů učitelské veřejnosti na klíčové otázky reformy.
– Výstupní studie pracovních skupin, které vznikly v 1. etapě projektu, byly zaslány všem členům k oponentuře.
– V srpnu 1990 byla z hlavních myšlenek těchto podkladových studií sestavena maketa ideového projektu školské reformy a členové ji mohli stavebnicově pozměnit a vepsat své připomínky. Koordinátorka M. Havlínová zaevidovala na sedm desítek příspěvků. Vše bylo prodiskutováno na členském shromáždění.
– V druhé etapě na podzim 1990 byly přestrukturovány pracovní skupiny a členové dostali možnost přihlásit se ke spolupráci nově zvoleným koordinátorům.
– Konalo se několik diskusí k projektu, o návrzích se diskutovalo i na celostátní konferenci „J. A. Komenský a přítomnost“ v Brně, kde bylo předneseno 10 příspěvků, které seznamovaly pedagogickou veřejnost se základními myšlenkami projektu NEMES.
– Pro členy byly pořádány semináře (např. v dubnu 1991 o vnější a vnitřní reformě) a workshopy (v květnu 1991 s Eliškou Walterovou ke kurikulární strategii).
– V květnu 1991 byly zahájeny první redakční práce – Rada NEMES, tj. výkonný výbor a koordinátoři skupin, a přizvaní členové na dvou celodenních zasedáních vypracovali strukturu textu a hlavní myšlenky kapitol. Text potom dotvořila na základě dříve zpracovaných materiálů redakční komise.
– V srpnu 1991 byl návrh studie zaslán k vyjádření všem členům NEMES. Ještě v létě byla studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ předána ministru Vopěnkovi.
– S publikací stostránkové studie byl ovšem problém. Části vyšly v Učitelských novinách a v revue Výchova a vzdělávání.
Zdroj: Materiály NEMES, archiv autorky.
Je třeba dodat, že všichni členové NEMES – renomovaní odborníci i praktici ze škol – pracovali na studii dobrovolně a zdarma, že se dokázali sjednotit na společné vizi a ve svém volném čase vytvořit ucelenou představu nápravy vzdělávání. Jejich práce byla skutečně týmová.
Další díly seriálu najdete ZDE.
web o změnách ve vzdělávání