Kde v Česku mají kvalitní základní školy? A jaké faktory ovlivňují vzdělávací úspěšnost dětí? Odpovědi na tyto otázky nyní nabízí studie společnosti PAQ Research.
Zdroj: Magazín Eduzín 2. 11. 2022
Kde v Česku mají kvalitní základní školy? A jaké faktory ovlivňují vzdělávací úspěšnost dětí? Odpovědi na tyto otázky nyní nabízí studie společnosti PAQ Research.
Která základní škola je nejlepší? Hned na začátku je nutné říct, že studie záměrně nezmiňuje žádná jména škol či konkrétních obcí. „Místní samosprávy obvykle mají dobrý přehled o tom, jak si která obec či škola vede. Pokud bychom ale zmiňovali konkrétní školy, mohlo by to posílit třeba žebříčkování škol nebo zápisovou turistiku, kdy si rodiny účelově mění trvalé bydliště do spádové oblasti prestižní školy,“ vysvětluje ekonom Václav Korbel, který se na projektu PAQ Research podílel, a dodává: „Naším cílem je posílení kvality vzdělávání ve všech školách na sledovaných územích. Proto i data lokálním aktérům prezentujeme a snažíme se s nimi hledat priority a cíle, kterým se vyplatí věnovat, a investovat do nich.“
Regiony s nejlepším
vzděláváním
Kde se tedy nacházejí
ty nejlépe či nejhůře hodnocené školy? Z analytických dat lze vyčíst, že
některým městům se v oblasti vzdělávání daří mnohem lépe, než by nasvědčovala
sociální situace žáků. V této souvislosti „vyčnívají“ zejména Krnov, Bruntál,
Kravaře, Hlučín, Uherský Brod, Poděbrady, Litvínov a Kadaň. „Čtyři regiony z
této skupiny – tedy Krnov, Litvínov, Bruntál a v menší míře Kadaň – mají
výrazné sociální problémy, ale jejich školám se daří jim dobře čelit,“ popisuje
Václav Korbel.
Například v Krnově by
se dalo očekávat, že základní vzdělání nedokončí osm procent žáků, ale reálné
číslo je „pouze“ 4,7 procenta; v Litvínově by
podle míry chudoby a sociálních problémů mělo ve školách být až 3,5 procenta
propadlíků, ale skutečné číslo je méně než poloviční. Je to zejména proto, že
zřizovatelé do vzdělání nadprůměrně investují, do škol se daří shánět podpůrné
profese, jako jsou asistenti
pedagoga, speciální pedagogové nebo školní psychologové. Školy v těchto územích jsou také často inovativní a
pedagogicky kvalitní. V některých obcích s rozšířenou působností jsou svou
kvalitou vyhlášené místní pedagogicko-psychologické poradny a jejich pracovníci
mají menší úvazky i na školách, takže dobře znají situaci v terénu.
Například Hlučín a
Kravaře zase vysoce skórují v oblastech, jako je „kvalita výuky a profesní
rozvoj pedagogů“, což vyplývá mimo jiné i ze zpráv České školní inspekce. K
tomu přispívá i vysoká kvalifikovanost a aprobovanost učitelů stejně jako to,
že ředitelé škol v oblasti se pravidelně scházejí, spolupracují, vzájemně se od
sebe učí a soustředí se i na dobré klima ve školách.
Možná trochu
překvapivě se oblasti s nejlepším vzděláváním nenacházejí v Praze, Brně ani v
prstenci bohatých obcí kolem nich, jako jsou například Říčany, Beroun, Dobříš
nebo Kutná Hora, jejichž žáci za svým potenciálem spíš zaostávají. Specifikem
velkých měst je nadprůměrné zastoupení dětí s odlišným mateřským jazykem – a to
platilo už předtím, než zejména do těchto regionů přibylo mnoho uprchlíků z
Ukrajiny.
Problém v těchto oblastech je s dostupností předškolní
péče nebo nedostatečným využíváním
podpůrných opatření. „Ve velkých městech je zároveň složitější sehnat pro výuku
kvalifikované a aprobované učitele,“ vysvětluje Václav Korbel. „To platí
zejména o Praze, kde město sice na platy pedagogů uvolňuje prostředky nad rámec
tabulkové mzdy, ale přesto mají absolventi vysokých škol možnost vydělat si víc
peněz v soukromém sektoru než ve školách,“ dodává. S nedostatkem aprobovaných
učitelů se perou například i na Benešovsku. Překvapivě vzdělávání zaostává v
některých mikroregionech v Plzeňském nebo Pardubickém kraji, kde jsou ale
vzdělávací problémy často spojené také s vyšším podílem žáků s odlišným
mateřským jazykem.
Exekuce a chudoba jsou
strašákem vzdělávání
Zpráva dává data o
vzdělávání do kontextu s daty o sociální situaci. „Nejméně z jedné poloviny
totiž vzdělávací úspěšnost a neúspěšnost dětí souvisí se sociálními problémy,
kterým rodiny čelí,“ vysvětluje Václav Korbel. „Nejvíc zničující vliv na
prospívání dětí ve škole má takzvaná destabilizující chudoba, tedy exekuce,
bytová nouze a počet lidí žijících ve vyloučených lokalitách.“ A není divu –
exekuce a chudoba způsobují často rozpad rodin, které neustojí existenční
starosti. Ekonomická nestabilita s sebou nese vysokou míru chronického stresu,
zdravotní i duševní problémy. Navíc v situaci, kdy rodina řeší například ztrátu
bydlení, nebývá pro ni vzdělání vysoko na seznamu priorit a témat k řešení.
„Průměrně je v Česku postiženo
exekucemi asi
třináct procent rodičů, což je samo o sobě vysoké číslo, ale existují obce s
rozšířenou působností, kde to číslo dosahuje až 35 procent. Každé třetí dítě
tam vyrůstá v rodině s takovou zátěží, a to samozřejmě ovlivňuje všechno
ostatní,“ dodává Korbel. Sociální problémy a vzdělávací neúspěšnost představují
jakési spojité nádoby. V obcích, kde je míra destabilizující chudoby vysoká,
jsou téměř pravidlem i větší problémy ve školách. Zní to až banálně, ale je to
tak: kde mají děti sotva kde spát, tam jde obvykle škola stranou, i když to
není tak jednoznačné.
Pomáhají kvalitní
mateřinky, škodí segregace
V tom, jak se
žákům v konkrétních městech daří, hrají kromě sociální situace roli i faktory
na straně škol – základních i mateřských. Dlouhodobě například pomáhá, pokud je
dostupná kvalitní předškolní péče. Ta zejména pro děti ze
znevýhodněného prostředí, jimž se doma rodiče z nejrůznějších důvodů dostatečně
nevěnují, představuje doslova sociální výtah a
velmi jim usnadňuje i přechod na základní školu. Je ale potřeba, aby především
tyto děti nenastupovaly do mateřských škol až na poslední, povinný ročník, ale
ideálně co nejdříve. Pochopitelně je pro školy výhodné to, když na nich
zřizovatel nešetří, i když je vždy otázkou, zda je účelnější utratit peníze na
údržbu budovy, nebo spíš třeba na další vzdělávání učitelů.
Zrušte segregované
školy
Dalším faktorem, který
zvyšuje úspěšnost žáků v regionu, představuje společné vzdělávání s podpůrnými
opatřeními pro ty žáky, kteří je potřebují. „Dlouhodobě se ví, že je třeba
zamezit vzniku takzvaných segregovaných škol, kde v některých místech jsou až
čtyři pětiny žáků romského etnika nebo bydlí na ubytovně, která je ve spádové
oblasti školy,“ vysvětluje Václav Korbel. Zrušení jedné segregované školy a
rozdělení jejích žáků mezi ostatní například nastartovalo vzdělávací úspěch již
několikrát zmíněného Krnova na severní Moravě.
Co dalšího může ještě
městům a obcím pomoci, aby se v jejich školách děti lépe učily? Podle Václava
Korbela je to například dostupnost předškolních zařízení pro děti mladší tří
let. „V Česku se ohledně dvouletých dětí ve školkách vede velmi polarizovaná
debata. Přitom zahraniční studie ukazují, že když je předškolní zařízení
kvalitní, s přiměřeným počtem dětí, které v něm stráví několik hodin párkrát v
týdnu, nebrzdí to rozvoj dětí. Dětem z horších sociálních podmínek to může
naopak v rozvoji pomoci,“ argumentuje Václav Korbel. Nezanedbatelný přínos ale
mají podobná zařízení i pro rodiče, v českých reáliích zejména matky, které se
mohou aspoň na částečný úvazek vrátit do práce a zlepšit ekonomickou situaci
rodiny.
Česká školní inspekce
chválí Moravu
Data do analýzy PAQ
Research pocházejí zejména z otevřených zdrojů a administrativních dat
například z ministerstva financí a školství, z inspekčních zpráv České školní
inspekce, z výsledků testování CERMAT, Exekutorské komory a Ministerstva práce
a sociálních věcí. Zmíněná analýza ale není jediným momentálně dostupným
zdrojem, který poskytuje informace ohledně kvality vzdělávání v jednotlivých
regionech Česka. Letos v květnu vydala i Česká školní inspekce obsáhlý materiál
nazvaný Vzdělávání v datech.
Také podle něj se ty nejlépe vyučující školy nenacházejí v Praze a ve středních
Čechách, nýbrž zhusta spíš na východě: v Moravskoslezském, Olomouckém nebo ve
Zlínském kraji. Úspěšní jsou ale i v Liberci nebo Rokycanech.
A podle jakých
kritérií inspektoři školy hodnotili? Kromě toho, že sledovali, do jaké míry se
školám daří podporovat všechny žáky, tedy i ty sociálně slabé nebo s odlišným
mateřským jazykem, se zaměřili i na to, zda mají jednotlivé hodiny spád a jsou
dobře organizované, jestli se v nich účelně střídají odlišné vyučovací metody
nebo zda při nich žáci samostatně objevují nové poznatky.
Analýza se věnovala i
tomu, jestli učitel během hodiny alespoň některým žákům poskytoval zpětnou
vazbu využitelnou k jejich dalšímu učení nebo zda byla při výuce příjemná
atmosféra. Za důležitý ale Česká školní inspekce považovala třeba i fakt, jak
kvalitně ředitelé řídí svoji školu nebo jak se jim daří vést pedagogický sbor.
Text vyšel v akademii
Lidových novin.
Žádné komentáře:
Okomentovat