Anežka Hesová: Pět klíčových zásad a jak si v nich vede Česko

Co mají společného země s úspěšnými a spravedlivými systémy vzdělávání? Lucy Crehanová to ve své knize Chytrozemě shrnula v pěti zásadách. Na otázku, které z nich se daří nebo nedaří realizovat v českém prostředí, odpovídá odborná korektorka knihy Lucie Slejšková ze společnosti EDUin.

Zdroj: Hospodářské noviny, Magazín Investice do vzdělání 01/2023, 31. 1. 2023

 

1. Předškolní vzdělávání, které připraví děti na školu

Před nástupem do školy nemusí dítě umět počítat a psát písmena, mělo by ale získat určité návyky a kompetence k učení: umět se soustředit, připravit si své pomůcky, naslouchat apod.

 

Jak je na tom Česko?

 

Naše školky jsou na tom různě, někde děti tyto kompetence formou her učí, jinde s předškoláky téměř trénují dovednosti první třídy. Vzdělávací plány ale máme nastaveny dobře. Náš hlavní problém je ten, že v regionech, kde je to nejvíce třeba, řada dětí do školek nechodí vůbec a ve školkách chybí kvalifikovaní učitelé. Jinde se řada dětí do školek nedostane, ale z opačného důvodu – chybí místa. Kvůli tomu hodně dětí nemá šanci potřebné kompetence ve školce získat, a jak víme z výzkumů, vytváří se tím prostor pro školní neúspěch.

 

 

2. Užší kurikulum, které jde na hloubku

Je lepší zahrnout do kurikula méně témat a zaměřit se na to, aby je žáci mohli dokonale zvládnout.

 

Jak je na tom Česko?

 

Na tom se zdánlivě shodneme. Problém nastane ve chvíli, kdy máme v konkrétních předmětech ubrat z obsahu, na který byli rodiče a učitelé po desetiletí zvyklí. Češtináři mohou mít pocit, že bez větného rozboru to nepůjde, chemikáři zase, že se neobejdeme bez oxidačních čísel sloučenin. Zástupci firem vám řeknou, že řadu znalostí své pracovníky snadno doučí – co je ale rychle nenaučí, jsou dovednosti a kompetence, které si bohužel uchazeči ve škole neosvojili.

 

 

3. Společné kurikulum pro všechny děti 

Lépe se daří společnostem, které namísto rozdělování dětí na studijní a nestudijní dokážou dovést ke splnění úkolů všechny děti. S rozřazováním dětí do různých škol je dobré počkat do 15–16 let věku.

 

Jak je na tom Česko?

 

Odborníci v Česku považují tuto zásadu za fakt, přesto je jediná, kterou se skutečně nedaří prosadit. V praxi by to totiž znamenalo například neposílat část dětí na víceletá gymnázia. Data ovšem jednoznačně ukazují, že výuka na základních školách a víceletých gymnáziích se příliš neliší a přidaná hodnota je minimální. Tak selektivní systém, jako má Česko, má již jen málo zemí a pro společnost je nevýhodný.

 

 

4. Učitelé jako spolupracující odborníci 

Učitelé mají mít možnost učit se od sebe navzájem a kariérně (ale také platově) růst. Mělo by se k nim přistupovat jako ke kvalifikovaným odborníkům.

 

Jak je na tom Česko?

 

Pracujeme na tom, situace se lepší, i když relativně pomalu. Velmi nám chybí kariérní systém, díky kterému by platově rostli ti, kdo pracují kvalitně, nezávisle na věkovém kritériu. V jiných zemích mají na rozdíl od Česka celou škálu různých pozic (vedoucí učitel, mentor, supervizor), do nichž se mohou učitelé dalším studiem kvalifikovat a odborně i platově růst.

 

 

5. Školy, které se těší dobré podpoře

Problémy škol se nemají řešit výměnou vedení, ale jejich podporou. Ideální je, když dobří učitelé přecházejí na školy, které se potřebují zlepšit.

 

Jak je na tom Česko?

 

Pokud má v Česku škola špatné výsledky, nemáme jasno, co s tím. Jinde mají jasný mechanismus – nejprve se snaží škole poskytnout podporu, přeřadit tam úspěšné učitele nebo mentory. Výměna vedení je až poslední možnost. Nám chybí i plošná data o tom, jak jsou jednotlivé školy kvalitní. Musíme si také uvědomit, že často právě školy, které mají zdánlivě „horší výsledky“, pracují s dětmi, jež vyžadují zvýšenou péči.

 

 

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do vzdělání.