Známkování je – na rozdíl od slovního hodnocení – pohodlné pro učitele, ale z pohledu učení dítěte je nepřínosné. Známky neříkají, co dítě umí. Kvůli nálepkování a srovnávání s ostatními mohou být pro dětskou duši škodlivé.
Zdroj: Seznam zprávy 23. 1. 2022
V rámci revize výuky na základních školách počítá Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy se zrušením klasifikace v prvních
třech ročnících. Od školního roku 2025/26 by se měly tedy v prvních,
druhých a třetích třídách přestat používat k hodnocení žáků známky.
Již dnes v našem školství legislativa kromě známek umožňuje
hodnotit žáky na vysvědčení také formou slovního hodnocení, většina škol však
stále i po tolika letech platnosti nového školského zákona upřednostňuje
používání známek, jak vyplývá z Výroční zprávy České školní inspekce za
rok 2022. Ta také uvádí, že známkování je pro učitele nenáročný
a rychlý způsob hodnocení, který ovšem nepřináší potřebné informace
k rozvoji žáků.
Jak se má změnit hodnocení dětí
Dá se tedy říci, že známkování je sice pohodlné pro učitele, ale
z pohledu učení dítěte je zcela nepřínosné. Známky neříkají nic
o tom, co dítě umí, ani neposkytují žádné další užitečné informace
o jeho učení. Nejsou ničím jiným než jen subjektivně vytvořeným číslem na
základě kritérií, která má každý učitel nastavená jinak.
To v běžné praxi znamená, že například výkon jednoho žáka
v testu nebo u zkoušení může být různými učiteli ohodnocen různě.
Stejně tak by mohla být odlišná jeho konečná známka na vysvědčení, pokud by
byly jeho výkony zhodnoceny různými učiteli. Ve známce se totiž nemusí odrážet
jen měřitelné znalosti a dovednosti žáků, ale také mnoho dalších
neměřitelných aspektů, které často nesouvisí s úrovní znalostí
a dovedností, jako například aktivita žáka v hodině, celkový přístup
k předmětu, domácí úkoly a kvalita domácí přípravy, zapomínání
pomůcek či vyrušování při vyučování.
Známky jako mocenský nástroj
V tomto ohledu bývají používány spíš jako donucovací mocenský
nástroj, a to jak ze strany učitelů, tak rodičů. Kromě toho, kvůli
nálepkování a srovnávání s ostatními, ke kterému známkování leckdy
automaticky vede, mohou známky negativně ovlivnit sebepojetí a sebevědomí
dítěte a být tak pro dětskou duši velmi škodlivé.
Někteří kritici rušení známek namítají, že nebudou-li žáci
známkováni od první třídy, budou pro ně později známky o to větší „náraz“.
Tento argument ale pouze dokazuje, že známky nejsou mnohdy používané jako
zpětná vazba s užitečnou informační hodnotou, ale jen jako manipulační
prostředek ve formě cukru a biče.
Navíc je velká šance, že po zavedení záměru ministerstva zrušit
známky v prvních třech letech školy zjistí, že k domnělému „nárazu“
nemusí dojít vůbec nikdy. Děti budou žít život bez známek a naplno se
prokáže, že nejsou k učení a životu vůbec potřeba.
I ministerstvo ve svých úvahách připouští, že se praxe školy bez známek
výhledově posune i do vyšších ročníků.
Řešením by tedy opravdu mohlo být slovní hodnocení. Pokud je dobře
napsané, podává kvalitní zpětnou vazbu o výsledcích učení a informuje
o úrovni znalostí, dovedností a kompetencí dítěte. Kromě toho může
také poukázat na oblasti, ve kterých je potřeba se zlepšit, a poskytuje
tak podporu pro další učení. Je však naprosto zásadní, aby bylo psáno popisným
a věcným jazykem a zcela konkrétně pojmenovalo, čeho dítě ve svém
učení dosáhlo a na jaké úrovni.
Jak může vypadat slovní hodnocení
Milý
Petře, máš za sebou první pololetí 2. třídy a nyní dostáváš
vysvědčení se slovním hodnocením. V naší třídě se podílíš na vytváření
bezpečného prostředí. S respektem přistupuješ ke svým spolužákům, dokážeš
prosadit svůj názor a poskytuješ i ostatním prostor se vyjádřit.
S nadšením se zapojuješ do činností v hodinách, nejraději pracuješ ve
skupině, protože si rád vyslechneš více názorů.
Dokážeš
zajímavě vyprávět příhody ze svého života. Čteš plynule a s jistotou. Také
dokážeš vyprávět, o čem jsi četl, a propojíš text s vlastními zkušenostmi.
Položíš otázku a najdeš na ni v textu odpověď. Rozlišíš druhy vět
a čteš je se správnou melodií. Zcela samostatně sestavíš z daných
slov smysluplnou větu.
Napíšeš správně základní
pravopisné jevy (zápis ú/ů, krátké a dlouhé samohlásky), rozlišíš malá
a velká písmena. Vymýšlíš slova nadřazená, podřazená, souřadná
a protikladná. Se slovy souznačnými potřebuješ občas pomoci. Píšeš
správně, čitelně a pečlivě tvary tiskacích i psacích písmen.
Nejraději používáš písmo tiskací.
Bezchybně sčítáš a odčítáš
čísla do 20 i s přechodem desítky. Samostatně přečteš, zapíšeš,
zobrazíš a porovnáš čísla od 0 do 100. Bez problémů sčítáš
a odčítáš desítky v oboru 0–100. Při počítání využíváš číselnou osu.
Dokážeš snadno vyřešit i jednoduché slovní úlohy. Zvládneš narýsovat bod,
přímku, úsečku a přesně změřit délku úsečky. Pojmenuješ a rozeznáš
geometrické tvary.
Popíšeš bezpečnou cestu do
školy. Pojmenuješ členy rodiny a své blízké příbuzné. Zajímavě popíšeš
svůj pokoj. Vyjmenuješ roční období a měsíce v roce a poutavě
vyprávíš o změnách v podzimní přírodě. Vyjmenuješ ovoce
a zeleninu, kterou máš rád. Víš, jak se starat o domácí mazlíčky.
Rozumíš jednoduchým anglickým
otázkám a pokynům a aktivně na ně reaguješ. Zopakuješ anglická slova
se správnou výslovností a znáš jejich význam. Rád zpíváš anglické písně
a doprovodíš je pohybem. Zazpíváš a hrou na tělo doprovodíš písničky,
které jsme se naučili.
Při výtvarných činnostech
využíváš svou představivost a fantazii. K malbě a kresbě
přistupuješ tvořivě. Při pracovních činnostech nejraději pracuješ
s papírem. Bezpečně zacházíš s pomůckami a potřebnými nástroji.
Při výuce plavání zdokonaluješ techniku plaveckého způsobu znak a kraul.
Osvojil sis pohybové hry a průpravná cvičení s míčem.
(Ukázka autentického
závěrečného slovního hodnocení žáka v pololetí 2. ročníku ZŠ)
Napsat opravdu kvalitní slovní hodnocení není úplně jednoduchá
záležitost a jeho tvorba má několik úskalí. Tím prvním je velké množství
času a energie, které sepsání slovního hodnocení pro každé dítě vyžaduje.
Slovní hodnocení musí být konkrétní
Je nutné, aby bylo individualizované a velmi konkrétně
popisovalo úroveň znalostí a dovedností v souvislosti
s očekávanými výstupy jednotlivých předmětů uvedenými v Rámcovém
vzdělávacím programu. Pokud je slovní hodnocení formulované jen obecně, nemá
pro dítě ani rodiče žádnou informační hodnotu a v podstatě je pak podobným
nicneříkajícím vyjádřením, jako je známka.
Dalším úskalím je, že při psaní slovního hodnocení může učitel
lehce sklouznout k posuzování dítěte a jeho osobnosti stereotypními,
i když třeba naoko líbivými frázemi typu Jsi šikovná, pečlivá
a svědomitá dívka nebo Jsi chytrý, kamarádský
a pilný chlapec. A to ještě v tom
lepším případě, když učitel dítě chválí a hodnotí pozitivně. V případě
negativního hodnocení by mohlo k posuzování dítěte docházet nijak
neskrývanou kritikou typu Jsi nepořádný lajdák nebo
negativním porovnáním s ostatními. Každopádně takové slovní hodnocení je
ubližující pro utváření sebepojetí dítěte, nezdravé pro vývoj jeho osobnosti,
a může tak mít stejně škodlivé efekty jako známka.
Kvalitní zpětná vazba
Jak by tedy mělo vypadat skutečně užitečné školní hodnocení?
Nejprve je dobré vědět, že v rámci učení dochází k hodnocení
přirozeně. Když se člověk něco učí, automaticky sleduje svůj pokrok
a zjišťuje, kde se nachází na cestě k cíli. Každý tak sám nejlépe ví,
co umí, co neumí a co z toho se chce ještě naučit a kolik úsilí
tomu chce věnovat. Součástí práce učitele v moderní škole by měla být
kontinuální podpora tohoto přirozeného procesu.
Jádrem této podpory je formativní přístup založený na bezpečném
prostředí, respektující komunikaci s dítětem a ponechání mu
zodpovědnosti za jeho vlastní učení. Prostřednictvím formativního hodnocení
poskytuje učitel dítěti v procesu učení průběžnou kvalitní zpětnou vazbu,
jejíž podmínkou je, stejně jako u slovního hodnocení, používání popisného
a neposuzujícího jazyka.
Zároveň je také vhodné děti podporovat ve spolupráci
s vrstevníky, při které se přirozeně objevuje vzájemná zpětná vazba. Pro
kvalitní učení je rovněž velmi podstatné dávat dětem prostor k vlastnímu
ústnímu či písemnému sebehodnocení. Učitel k tomuto účelu může dětem
nabídnout různé sebehodnotící nástroje, jako jsou například dotazníky,
myšlenkové mapy, mapy učebního pokroku, škály různých podob nebo portfolio.
Pokud budou učitelé pravidelně využívat všech těchto možností, které formativní
přístup nabízí, vytvoří tím prostor pro vnitřní motivaci dětí a podpoří
tak jejich přirozené procesy učení.
Školní hodnocení je nepochybně primárně přínosné pro žáky
a jejich učení, nicméně i rodiče potřebují mít informace
o průběhu a výsledcích vzdělávání svých dětí a mají na ně
zákonné právo. K tomuto účelu slouží třeba pracovní sešity a jiné
učební materiály dítěte, do kterých mohou rodiče nahlížet každý den, průběžné
informace od učitele, možnost přijít se podívat do hodin či konzultovat
s učitelem, a také závěrečné sumativní hodnocení na vysvědčení.
Nicméně, ve školách stále častěji dochází k sumativnímu
hodnocení jednou za pololetí také na společných konzultacích, tzv. triádách či tripartitách, při kterých je
přítomno dítě, učitel a rodiče. Jejich cílem je informovat rodiče
o učení jejich dítěte a mohou být koncipovány i na základě
sebehodnotícího nástroje dítěte, který může být detailně ústně či písemně
okomentován i učitelem. Takto pojaté triády jsou jistě dostatečnou zpětnou
vazbou s vysokou informační hodnotou.
Školské sci-fi, nebo cesta ke
kvalitnímu vzdělávání?
Při aplikaci všech zmíněných podob hodnocení v každodenní
školní praxi se smysl závěrečného hodnocení na vysvědčení velmi rychle ztrácí.
Zkusme teď popustit uzdu své fantazii a zamyslet se nad tím, jak by to
mohlo vypadat, kdyby se současný záměr ministerstva posunul ještě o krok
dál. Co by se vlastně stalo, kdyby se v první, druhé a třetí třídě
místo známek zrušilo celé vysvědčení? Na konci roku by žáci místo něj mohli
dostávat pouze oficiální Potvrzení o úspěšném ukončení ročníku. Bylo by to
až příliš velké školské sci-fi, nebo cesta k moderní škole?
Tou prvotní otázkou by mělo být, k čemu vlastně oficiální
sumativní hodnocení v prvních třech ročnících základní školy slouží.
V některých životních a pracovních situacích je
oficiální sumativní hodnocení úrovně znalostí a dovedností pochopitelně
vyžadováno. Jde například o maturitní zkoušku, státní závěrečnou zkoušku
na vysoké škole nebo certifikát o jazykové či odborné způsobilosti.
Ale mít takový certifikát dvakrát ročně v každém ročníku
základní školy je snad až příliš velký luxus, nebo možná zbytečnost. Vždyť co
se stane, když někdo školní vysvědčení ihned po jeho obdržení zmačká
a zahodí? Nestane se vůbec nic, protože kdo ho ve skutečnosti potřebuje?
Dítě vysvědčení ke svému učení rozhodně nepotřebuje, a navíc
ve chvíli, kdy jej dostává, může být již jeho úroveň znalostí a dovedností
na jiné úrovni, než vysvědčení udává. Učitel musí vysvědčení napsat, ale
následně ho již nevyužívá. Pokud by se učitelé nemuseli vysvědčením
a vším, co s jeho tvorbou souvisí, zabývat, měli by více času na
užitečnější a smysluplnější věci.
Zbývají tedy rodiče a prarodiče. Ti mají několik možností,
jak průběžně sledovat pokroky v učení svého dítěte, a kromě toho jsou
o jeho úrovni znalostí a dovedností detailně informováni v rámci
pravidelných triád. Není tedy potřeba, aby školy vydávaly oficiální certifikát
na konci každého pololetí. Pokud vysvědčení v první, druhé a třetí
třídě zmizí, nikoho to neohrozí. Jeho zrušení povede ke zkvalitnění výuky
a přinese úlevu všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat