Anna Brzybohatá: Stále se nedaří vyřešit vysoké množství odkladů dětí, nástup povinné docházky odsouvá zhruba 20 procent rodin. Školství také troskotá na individualizaci ve vzdělávání.

Do školky musí děti chodit povinně od pěti let věku, povinné předškolní vzdělávání se v Česku zavedlo od školního roku 2017/2018. Do posledního ročníku školky tak musí nastupovat děti, kterým má být v první třídě šest let. S odkladem ale nastupují do školy až sedmileté děti. Fakt, že se dlouhodobě nedaří snížit počet dětí, které mají o rok odloženou povinnou docházku, potvrzují i data výroční zprávy České školní inspekce.

 

Zdroj: Beduín 3/2024, 15. 1. 2024

 

V uplynulém školním roce byl v mateřských školách podíl šestiletých a starších dětí 19 procent, o rok dříve to bylo 20 procent. I ve školním roce 2017/2018 bylo dětí s odkladem ve školkách 19 procent. 

 

Hlavními odůvodněními, proč děti mají odklad, jsou:

— celková nezralost – ve 37 procentech

— logopedické vady a poruchy řeči – ve 22 procentech

— celkový opožděný vývoj řeči – v 9 procentech

— sociální nezralost – v 7 procentech 

 

A to není jediná věc, na kterou Česká školní inspekce ve spojitosti s docházkou dětí do mateřské školy upozorňuje. Od roku 2017 klesl také podíl dětí, které do školky opravdu chodí. „Naopak stoupl podíl dětí, které se vzdělávají individuálně na základě oznámení rodičů – konkrétně z 1464 na 2525 dětí,” ukazuje znepokojující data výroční zpráva ČŠI. Proč je to problém, kterého by si mělo české školství začít všímat a snažit se ho rychle vyřešit, vysvětluje analytička EDUinu Nikola Šrámková.

 

„Kvalitní předškolní vzdělávání v raném dětství podporuje rozvoj osobnosti, vytváří předpoklady pro další vzdělávání, a pomáhá tak snižovat sociální nerovnost. Je zvláště významné pro děti ze znevýhodněného prostředí, které na jejich vzdělávací potřeby mnohdy nedokáže adekvátně reagovat. Z různých dokumentů vyplývá, že právě tyto děti se předškolního vzdělávání zpravidla neúčastní. Současně se objevuje trend, že i když jsou tyto děti zapsány do předškolního vzdělávání, do škol buď pravidelně nedochází, nebo se vzdělávají individuálně. A pedagogové pak při ověřování zjišťují, že se s dětmi příliš nepracovalo,” vyjmenovává s tím, že v zahraničí se řeší i to, komu individuální vzdělávání dětí ze škole povolí. „Na Slovensku může individuální předškolní vzdělávání poskytovat pouze osoba, která má minimálně maturitní vzdělání. U nás takové pravidlo není,“ dodává Šrámková. 

 

Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je v odkladech Česko „na špičce” a zvažuje se, jestli je ministerstvo nezakáže úplně – v Německu mají odklad jen dvě procenta dětí, v Belgii necelé procento, ve Francii tuhle možnost děti nemají vůbec. Potřeba je ale dodat také to, že docházku do školky komplikují nedostatečné kapacity mateřinek, především ve velkých městech a jejich okolí, nebo jiné trvalé bydliště, než kde rodiny skutečně žijí. To je důležité hlavně kvůli spádovosti, podle které se přednostně přijímají zájemci s trvalým bydlištěm ve spádovém obvodu školky. Zejména děti ze socioekonomicky znevýhodněných rodin často tuto podmínku nesplňují, jelikož rodina nemá hlášený trvalý pobyt v místě, kde skutečně bydlí. 

 

„Další skupinou dětí, pro které je podmínka trvalého bydliště limitující, jsou děti cizinců. Přitom právě děti ze socioekonomicky znevýhodněných rodin a děti s odlišným mateřským jazykem potřebují obvykle zvýšenou míru podpory, aby dokázaly dorovnat rozdíly vzniklé sociálním vyloučením a jazykovou bariérou,” doplňuje ve výroční zprávě ČŠI. Inspektoři u mateřských škol upozorňují také na nedostatečnou diagnostiku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nebo chybějící mladé učitele, které se nedaří do školství nalákat.

 

Věk se ukazuje jako možný problém také u základních škol. Ve věku 51+ je v českých školách přes 67 procent ředitelů. Meziročně se sice zvýšil počet uchazečů o ředitelský post o jednoho na celkem tři, ale i tak se ve čtvrtině konkurzů přihlásil pouze jeden uchazeč. O pozici tak není vysoký zájem a do budoucna to společně s vysokým věkovým průměrem ředitelů může znamenat problém. Nejčastějším důvodem pro vyhlášení konkurzu byla totiž rezignace ředitele, konkrétně ve 35 procentech, a druhým nejčastějším důvodem byl právě jeho odchod do důchodu, konkrétně ve 28 procentech. 

 

Výzva čeká učitele také v rámci inkluze. Na základních školách jsou nejrychleji rostoucí skupinou žáků cizinci, což se dá částečně přičíst válce na Ukrajině. Ve školním roce 2021/2022 byl jejich podíl tři procenta, ve školním roce 2022/2023 to bylo už sedm procent, což je více než dvojnásobný nárůst. V tuzemských školách jsou to dlouhodobě zejména Slováci, Vietnamci, Rusové a Ukrajinci. Nejvyšší zastoupení cizinců připadá kromě hlavního města Prahy (16 procent) také na Karlovarský kraj (11 procent) a Plzeňský kraj (10 procent). 

 

Jak v mateřských, tak v základních školách se podle inspektorů dlouhodobě nedaří individualizovat výuku. To je důležité pro všechny děti, nejen ty se zvláštními vzdělávacími potřebami, jak vysvětluje Nikola Šrámková. „Jde o přizpůsobení výuky individuálním potřebám žáků, jako je učební styl, motivace, tempo, nadání, schopnosti jednotlivých dětí a jiná specifika, která mají. S tím souvisí i používání různých metod, které nejlépe vyhovují potřebám každého žáka, aby si mohli efektivně osvojit dané učivo a plně se rozvíjet,” přibližuje analytička EDUinu.

 

Data ukazují, že i když je zřejmé mírné zlepšení, stále pouze v 16 procentech školek se vzdělávání individualizuje a „vychází z kvalitně prováděného hodnocení dětí v rámci diagnostiky, jehož závěry jsou zohledňovány v plánování na úrovni třídy, přes jeho realizaci až k vyhodnocení naplnění stanovených cílů a přijetí dalších adekvátních opatření pro další pedagogickou práci,” píší inspektoři. To ale znamená, že více než 80 procent školek neumí přizpůsobovat vzdělávání potřebám dětí, což se týká i nadaných jedinců. Ve sledovaném záměrném individualizovaném přístupu k dětem se nejvíce využívají aktivity na pomoc v oblasti nedostatků a problémů, naopak minimálně se pedagogové zaměřují na podporu silných stránek a rozvoj potenciálního nadání každého dítěte ve třídě. 

 

Že by se situace v rámci individualizace zlepšovala aspoň na základních školách, se podle dat ČŠI také říct nedá – v 64 procentech navštívených škol pedagogové při plánování a realizaci výuky nezohledňovali uspokojivě potřeby a výsledky práce žáků. Individualizaci vzdělávání se nevěnují ani ředitelé v rámci školení, kdy jim většinu zabere administrativa. Přes 71 procent ředitelů se věnuje u dalšího vzdělávání legislativní oblasti, 58 procent řízení pedagogického procesu, 51 procent organizačnímu řízení školy, 46 procent dovednostem v ICT a 44 procent se dále školí v ekonomické a finanční oblasti. K individualizaci vzdělávání a pedagogické diagnostice se dostane jen 13,5 procenta ředitelů základních škol.

 

Inspektoři upozorňují také na nízkou aprobovanost učitelů, kteří nakonec předměty vyučují, a to především u výtvarné, hudební i tělesné výchovy, cizích jazyků a informačních technologií.