Úspěch reformy školství závisí na několika faktorech: nadšení učitelů, zapojení rodičů i aktivním přístupu ministerstva. Bez toho bude revize rámcových vzdělávacích programů jen další idealistický papír.
Zdroj: Seznam
Zprávy 5. 4. 2024
Volejte
sláva a tři dny se radujte! Začala modernizace zkostnatělého českého
základního školství, po níž všichni roky volají. Vypadá to nadějně, protože existuje
elementární shoda mezi odborníky i hlavními politickými silami, co
a jak se má změnit.
Návrh
nových rámcových vzdělávacích programů (RVP), podle nichž školy vyučují,
nedávno představil ministr školství Mikuláš Bek z hnutí STAN. Chce, aby
bylo „méně biflování, zato více porozumění a kompetencí“.
Což
o to, je to hezké čtení. Musíme ubrat v učení encyklopedických
znalostí, které si dnešní děti dokážou vyhledat v mobilu rychleji, než jim
je paní učitelka vůbec stačí předložit. Naopak musíme děti naučit, jak se
v tom všem vyznat. Aby měly kompetence, dovednosti a základní
gramotnosti, které jim umožní obstát v rychle se měnícím světě.
Je
to důležité, protože podle různých studií budou dvě třetiny dnešních
prvňáčků dělat povolání, která ještě dnes ani neexistují. I proto navržená
reforma učiva vypadá logicky. Vždyť je také výsledkem desítek kulatých stolů
a debat stovek odborníků z různých oborů a předmětů.
Jistě,
zůstaly drobné vady na kráse. Třeba to, že původně měla být revize RVP hotova
už v září 2022. Nebo to, že experti se ani po dlouhých diskuzích
nedokázali shodnout úplně na všem – třeba jestli se mají povinně učit dva cizí
jazyky, nebo stačí jeden. Anebo to, že jak se pořád měnili ministři školství,
nikdo nedokázal bouchnut do stolu: Bude to takhle.
Plány
versus realita
Nechme to
už být, trvalo to, ale konečně je alespoň hotovo. Problém je dnes jinde –
existuje riziko, že smělé plány narazí na realitu sboroven. Tedy na odmítnutí
desetitisíců učitelek a učitelů, z nichž jsou mnozí konzervativní
a žádné novoty nechtějí.
Takoví
budou i nadále vyžadovat bezchybně zpaměti vyjmenovat všechny čeledi
blanokřídlého hmyzu, reforma nereforma. Dál budou trvat na vysvětlení, jak
a proč se stavěly mohyly v pozdní době bronzové – třeba místo
několikatýdenního rozboru toho, jak se mohlo stát, že se Hitler v době
krize dostal v Německu k moci.
Ano, revize
osnov vypadá rozumně, ale Ministerstvo školství ji nemá jak prosadit nebo
vymáhat. I kdyby byla napsaná zlatým písmem na zdi katedrály na Pražském
hradě, pokud změny nevezmou za své ve školách, nic se bohužel nezmění.
Chytrých
dokumentů, při jejichž čtení pokyvujete hlavu, máme dost. Po prostudování
Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ máte dojem, že už brzy dostihneme
světové vzdělávací špičky, jako jsou Estonsko, Tchaj-wan nebo Jižní Korea. Po
přečtení Bílé knihy terciárního vzdělávání z roku 2008 se divíte,
proč se k nám ještě nejezdí učit z britského Oxfordu nebo amerického
Harvardu.
Tušíte správně
– smělé plány vždy zůstanou na papíře. Narazí na realitu českého vzdělávání,
kde ministerstvo sepisuje koncepce, ale základní školy nakonec řídí obce,
střední školy patří krajům a vysoké školy mají svou nedotknutelnou
autonomii. Od ministra všichni chtějí jediné – aby jim poslal včas peníze.
A ne aby jim kecal do toho, jak mají učit.
Jedno
ministerstvo, čtyři tisíce lídrů
Zůstaňme
u základního školství, jehož se aktuální změna týká. Je rozdrobené, těžko
se řídí. Z celkových 4 300 základek má 25 procent škol méně než
50 žáků. Povede se všude kýžené změny uvést do praxe? Záležet bude nejen
na učitelích ve sborovnách, ale také na nás rodičích. Abychom si pořád jen
nestěžovali: za nás se učili Přemyslovci takhle, my to tak chceme
i dneska!
Nejvíc ovšem
záleží na ředitelích a ředitelkách, kteří mají být pedagogickými vůdci.
Jenže kde sehnat 4300 osvícených lídrů? V naprosté většině se do
konkurzů na ředitele hlásí jediný zájemce.
Má to
řešení: sloučit malé školy do větších celků. A zároveň ubrat ředitelům
provozní povinnosti s chodem školy, aby se mohli věnovat kvalitě výuky
a péči o zlepšování dovedností učitelů. Dnes jim na to podle průzkumů
zbývá dvacet procent času. Ministerstvo bude muset se zaváděním novinek co
nejvíc pomáhat, školit pedagogy, vycházet vstříc.
Závěrem
nutno dodat, že už dnes – navzdory starým rámcovým vzdělávacím programům –
existuje spousta skvělých škol, kde mají štěstí na osvícené ředitele
a zapálené učitele. Už dávno vyučují moderně, prostor si našli.
A zdaleka to nemusejí být školy jen v bohatých centrech.
Třeba do
malé vesničky Střílky na Kroměřížsku, která má šest set obyvatel a lišky
tu dávají dobrou noc, rodiče vozí děti z okolních měst. Mají tady školu,
která před lety byla na zavření, ale nadšený pedagogický tým z ní udělal
poptávaný klenot. S výukou robotiky, rozšířenou angličtinou, Hejného
matematikou nebo výukou kritického myšlení.
Tento
příklad ukazuje, že pokud jsou někde aktivní učitelé, nad RVP mávnou ruku
s tím, že už dnes jim umožňují udělat si výuku po svém. Ostatně, vždyť
jsou to také „rámcové“ programy, žádné podrobné osnovy popisující, co přesně
kterou hodinu vyučovat.
Povede se
tedy reforma vzdělávání? Ano, pokud změny přijmou samotní učitelé. Ano, pokud
je budeme vyžadovat my rodiče a přestaneme se bát, že naše děti budou
kvůli kompetenčně pojaté výuce hloupé a budou jim chybět znalosti. Ano,
pokud Ministerstvo školství nezůstane jen u nového dokumentu a také
se zaváděním novinek školám aktivně pomůže.
Držme si
všichni navzájem palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat