Dnešní systém je lepší, než byl ten minulý, ale stále má daleko k dokonalosti. Stále není ani spravedlivý, ani efektivní. Nemá smysl si jej hýčkat a na dlouho jej betonovat.
Zdroj: Seznam Zprávy 25. 5. 2024
Letošní modernizované
přijímací zkoušky na střední školy sice ještě neskončily, ale nejnáročnější
fáze je snad již za námi. Je už zřejmé, že šlo o velkou změnu
k lepšímu.
Zpětně je s podivem,
jak dlouho se změna odkládala, jak dlouho byly přehlíženy problémy – jak
kvůli strachu ze změn, tak kvůli nedostatku představivosti. Navíc ke změně
došlo až kvůli loňskému úplnému kolapsu přijímacího řízení a také díky
odvaze dvou lidí: ministra školství a ředitele Cermatu.
Hrozí ale, že tento
modernizační krok bude na dlouho posledním – ze stejných příčin jako
předtím. Přitom máme dlouhou řadu důvodů, proč reformní kroky dokončit.
Modernizovaný systém
přijímaček odhalil nepříjemnou pravdu, kterou původní systém jaksi milosrdně
skrýval. Nesoulad mezi strukturou nabídky středních škol a poptávky po
středoškolském vzdělání je v Česku ještě mnohem větší, než si mnozí
představovali.
V původním systému dvou
přihlášek se spousta uchazečů na své nejpreferovanější školy vůbec nehlásila.
Měli strach. Riskovali by totiž neúspěch v prvním kole přijímaček, kdy
budou přijatelné školy rozebrány a na ně zbudou jen školy buď nezajímavé,
nebo třeba jen obtížně dopravně dostupné.
Mnohé z těchto
opatrných nešťastníků následně zachraňovalo frenetické obvolávání
a obíhání škol jejich rodiči ve zcela neřízeném a chaotickém druhém
kole. Tento systém, otevřeně nepřátelský a nespravedlivý vůči rodičům,
žákům i školám, jsme přesto provozovali celé dvě dekády. V roce
2005 byl dokonce systém dočasně zredukován na jedinou přihlášku.
Z ministerstva školství tehdy zaznívala úplně pomýlená myšlenka, že díky
tomuto kroku se nabídka s poptávkou ještě více vyrovnají.
Nový systém tří
prioritizovaných přihlášek spolu s digitalizací a centrálně uplatněným
algoritmem rozdělování uchazečů mezi školy přinesl řadu zlepšení.
Samotné rozšíření výběru
škol ze dvou na tři rozšířil uchazečům „menu“ o 50 procent.
Algoritmus předurčil jako ideální řazení škol na přihlášce podle skutečných
osobních preferencí, nikoli podle toho, kam se lze pravděpodobněji dostat.
Snížení tlaku na strategizování přineslo jistou úlevu a snížilo nároky na
shánění a vyhodnocování informací na straně rodičů.
Po prvním kole odpadlo
frenetické obíhání škol. Nejlépe to dnes dokážou posoudit rodiče, kteří na
vlastní kůži (přesněji řečeno na kůži vlastních dětí) a na vlastní nervy
zažili starý i nový systém.
Na druhé straně rodiče,
jejichž děti letos propadly do druhého kola, tyto změny zase tolik nepotěší.
Jsou totiž v ještě horší situaci než v minulých letech. Sehnat
„rozumnou“ školu bude i pro akční rodiče složitější.
Vzdělání nejsou dostihy
Data generovaná novým
systémem ještě více odhalila již zmíněný a dlouho bagatelizovaný problém
obrovského nesouladu mezi strukturou nabídky škol a tím, co by žáci chtěli
studovat. Díky systému tří přihlášek totiž oslabil strach se na nejžádanější
školy hlásit. Výsledkem byl dobře patrný obrovský přetlak na gymnáziích
a v oblasti všeobecného vzdělávání.
Soulad mezi nabídkou
a poptávkou ovšem nezajistí reforma přijímaček. Řešením je pouze společné
restrukturalizační úsilí ministerstva školství a krajů jako zřizovatelů
středních škol. Doufejme, že nová zjištění zvýší ochotu krajských politických
reprezentací k rychlejší proměně nabídky středoškolského vzdělání.
V novém systému sice odpadla
potřeba strategizovat s pořadím škol na přihlášce, ale stále silně
přítomná je potřeba strategizovat při výběru tří škol. Což nadále zkresluje
data o struktuře poptávky. Problém omezení na tři školy je dále zhoršován
i velkým počtem středoškolských oborů, ze kterých si uchazeči musejí
vybírat. Toto omezení se přirozeně nejvíce projevilo ve velkých městech
a jejich okolí. Tam se totiž v dostupné vzdálenosti nabízí mnohem
více škol, ale hlásit se smíte jen na tři. Proto i v novém systému pořád
hraje (příliš) významnou roli podpora rodičů při aktivním shánění
a strategickém vyhodnocování informací.
Také letos museli uchazeči
a rodiče podávat přihlášky, aniž měli sebemenší ponětí, jak posléze napíší
testy. Tento aspekt výrazně snižuje racionalitu výběru škol a snižuje
efektivitu a spravedlnost výsledků přijímaček. Jistě, dostihové sázky se
přece také uzavírají před tím, než koně vyrazí na trať. Ale vzdělávání by přece
jenom nemělo být primárně zdrojem zábavy pro diváky.
Nový systém také, stejně
jako starý, dál přehlíží žáky, kteří se na maturitní obory vůbec nepřihlásí.
Ačkoli mnozí z nich jistě na studium maturitního oboru mají, nedozvědí se
o tom ani od učitelů, ani od rodičů. A z přijímacích testů se to
dozvědět nemohou, protože je vůbec nedělají – testy se píší až po podání
přihlášek. Přitom právě tito zapomenutí žáci a jejich potenciál by měli
být předmětem zájmu státu a případných podpůrných opatření.
Nezůstat v půli cesty
Letošní změny přijímaček asi
představují maximum toho, co bylo možné realizovat v krátkém čase, který jsme
měli po loňském neomluvitelném chaosu k dispozici. To ale neznamená, že
máme hotovo a další změny by měly navazovat.
Na podzim loňského roku
jsem ve svém komentáři ještě rýsoval implementaci změn
v přijímačkách na jaře 2025. Po půlroce je jasné, že jsem byl tehdy
přehnaně optimistický. Ale žádoucí změny a důvody stojí za rekapitulaci.
Uchazeči by měli podávat
přihlášky na střední školy až v okamžiku, kdy budou známy jejich výsledky
v přijímacích testech. Testy by měli povinně psát všichni deváťáci, nejen
ti, kterým rodiče či učitelé doporučili přihlášku na maturitní obor. Díky
tomuto kroku nebude nutné omezovat počet škol na přihlášce na tři. Vše bude
také uzavřeno hned v prvním kole. Přijímací testy lze v tomto systému
také konat na půdě základních škol, tedy v prostředí žákům známém –
ovšem pod dozorem učitelů z jiných škol.
Školy, které chtějí mít
nadále i své vlastní testy, si uchazeče mohou zvát na základě výsledků
v jednotné přijímací zkoušce, známek na vysvědčení, prioritního pořadí
školy uvedeného na přihlášce či podle dalších kritérií.
Dotažení podoby přijímaček
bude mít řadu přínosů. Začneme se konečně dozvídat něco o vzdělávacích
výsledcích žáků, kteří se dosud na maturitní obory nehlásili. Někteří
z nich se díky tomu dozvědí, že mají na víc, a přihlásí se (a
dostanou se) na maturitní obory. Výrazně se sníží informační a strategická
diskriminace žáků se sociálně slabším rodinným zázemím. Rodičům
i uchazečům se ještě o něco více uleví od nervozity, protože nebudou
nuceni vybírat na přihlášku jen tři školy. Systém bude ve výsledku
spravedlivější a efektivnější. Stát a krajští zřizovatelé škol
konečně dostanou nezkreslené informace o nabídce a poptávce –
a ocitnou se pod větším tlakem s jejich nerovnováhou něco dělat.
Lepší, ale pořád špatný
Dnešní systém je lepší, než
byl ten minulý, ale stále má daleko k dokonalosti. Nadále znevýhodňuje
žáky se slabším sociálním zázemím, nadále generuje zkreslené informace
o struktuře poptávky. Stále není ani spravedlivý, ani efektivní. Nemá
smysl si jej hýčkat a na dlouho jej betonovat.
Popsané další změny
v přijímačkách však budou opět vyžadovat změny zákonů a prováděcích
předpisů, což je proces zdlouhavý. Školy si budou muset další změny osvojit.
I to chvíli trvá.
Teď, na prahu léta 2024, lze proto stěží očekávat, že se změny podaří připravit už pro přijímačky na jaře roku 2025. Úleva z lepší funkčnosti dnešního systému, únava ze změn i strach ze změn dalších, to všechno může snahu o dotažení reformy přijímaček odsunout na vedlejší kolej. Byla by to chyba. Není radno usínat na vavřínech. Příprava dalších změn by měla začít co nejdřív, aby systém mohla dotáhnout k dokonalosti vláda vzešlá z příštích voleb. Tedy nejlépe už pro jaro roku 2026, nejpozději rok poté.
Žádné komentáře:
Okomentovat