Julie Hrstková: Zlaté české ručičky potřebují k výdělkům také dobře vzdělané mozečky. Na to ale české školství nemyslí

Přijímací zkoušky na střední školy mají děti za sebou, sociální sítě jsou plné úloh, které zadavatelům přišly jako nezbytné pro další vzdělávání, zatímco skoro všem ostatním jako nesmyslné týrání… A odborníci opět rozebírají kvalitu českého školství, které je sice veřejné a otevřené všem, reálně je ale čím dál víc elitářské.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 22. 4. 2025

 

Znovu se vrací debata, zda podpořit všeobecné vzdělávání, které pak děti vede k tak „nesmyslným“ studiím, jako je filozofie, regionalistika či politologie. Nebo trvat i nadále na specializaci v co možná nejranějším věku a plnit tak zbožná přání majitelů průmyslových a stavebních gigantů, kteří si neustále stěžují na nedostatek pracovní síly.

 

Možná není od věci se podívat na trh řemeslníků. Ano, přesně na ten trh, který je často zmiňován jako zlatý důl (kdo jiný by si měl vydělat víc než ten, kdo má zlaté ruce). Trh, který je opředený mytickými pověstmi o nedostupnosti lidí, o tom, že se na řemeslníka čeká tu měsíce, tu dokonce i roky. Zkrátka, kdo v určitém věku nemá svého „známého“ elektrikáře a instalatéra, ten nemá ve společnosti žádnou váhu.

 

Realita je – jako vždy – o dost přízemnější. Určitě je pravda, že inzeráty na všemožných pracovních webech oplývají přehršlí nabídek na práci topenáře, betonáře, jeřábníka, elektrikáře či zedníka. Pohled na nabízenou odměnu naznačuje, proč je těch inzerátů tolik. Například firma z Prahy, která o sobě tvrdí, že je „stabilní společností působící v mezinárodním prostředí“, nabízí obdobným profesím nástupní plat mezi 27 a 30 tisíci měsíčně. Průměrný nástupní plat na plný úvazek na pozici údržbář v Praze je pak 38 500 Kč/měsíc. Ano, existují i lepší nabídky, nicméně většina z nich je spojena s provizí z prodeje čehokoliv, což nemá s řemeslem společného vůbec nic.

 

Připomeňme, že průměrná mzda v posledním čtvrtletí loňského roku v celé republice stoupla na 49 229 korun měsíčně. Průměrná mzda v Praze činila podle Českého statistického úřadu ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 dokonce 59 870 korun, což je zhruba dvojnásobek toho, co nabízejí firmy hledající řemeslné profese. Reálně jsou nabídky v Praze pod průměrnou mzdou v Karlovarském kraji, který si dlouhodobě drží nejnižší mzdovou úroveň.

 

Společenský status řemeslníka ovšem nevyplývá z jeho mizerně placené práce pro firmu, byť s mezinárodním působením. Tyto práce Češi rádi přenechají uprchlíkům z Ukrajiny, kteří jsou už dávno skutečnou páteří českého stavebnictví a jejich práce po letech působení v ČR není o nic méně kvalitní než „našinců“.

 

Řemesla si zkrátka žádají vznik vlastní firmy nebo alespoň živnosti. Nutno uznat, že český daňový řád je vůči těmto profesím velmi vstřícný a někdejší myšlenka, že by i tyto profese měly mít registrační pokladnu, nebo dokonce elektronickou evidenci tržeb dávno upadla do zapomnění. Střet s realitou pak bývá pro mnoho klientů řemeslníků léčbou šokem – ne všichni vysokoškolští pracovníci jsou ochotni akceptovat, že si „dobrý muž“ dokáže za hodinu čištění odpadu vydělat zhruba tolik, kolik oni za několik dní intelektuální práce. I proto se ve společnosti pohlíží na rekonstrukce, přestavbu či výstavbu čehokoliv jako na zlatý grál, k jehož dosažení je nutné prodat ledvinu.

 

Ve skutečnosti dnes máme přetlak nabídky nad poptávkou. Počet řemeslníků, kteří své služby nabízejí online a je pro ně normální faktura, prudce roste. Samotní řemeslníci pak potvrzují, že v současné době vyrábějí víc cenových kalkulací než samotných staveb a realizací. Poptávka je slabší, klienti si zvykli více vybírat a nejsou zvědavi na typickou větu „to nejde“, případně „nějak se domluvíme, přece byste nechtěl fakturu“. Od první poptávky na webu k realizaci nové koupelny mohou uplynout jen tři dny. I to je dnes realita.

 

Menší poptávka vyžaduje od řemeslníků nejen větší dovednosti a víc poctivosti, ale především schopnost myslet. Tedy udělat kvalitní a gramotnou nabídku, zlepšit svoji propagaci ať už na webu, nebo na sociálních sítích, víc spolupracovat s ostatními profesemi, zkrátka víc manažerských schopností. Stále platí, že k tomu řemeslník nepotřebuje číst Vergilia v originále, ale upřímně, kolik ředitelů nadnárodních společností s naprosto nesrovnatelnými příjmy by si jej dnes umělo přečíst?

 

Robotizace, automatizace, výrazný posun v materiálech, to vše zjednodušuje práci nejen v továrnách u pásu. Ani umělá inteligence ale nedokáže nahradit všechny a všechno. Čím větší rozsah znalostí, tím lépe. Pro všechny – dodavatele i odběratele na všech úrovních obchodního styku. Bohužel na tohle české školství nemyslí.