Vojtěch Kadaňka: Seškrtali povinné předměty, cení si svobody. Jak to funguje na alternativním gymnáziu

Povinné předměty srazili na naprosté minimum. Místo toho se na gymnáziu da Vinci rozhodli dát studentům co nejvyšší míru svobody. A podpořit je v jejich vlastních projektech. Za přístupem, který se odvrací od klasické výuky, si tu učitelé stojí. Přiznávají však, že se nehodí pro každého. Jak funguje jedno z nejstarších alternativních gymnázií v Česku, zjišťovala redakce Aktuálně.cz v reportáži.

 

Zdroj: Aktuálně.cz 28. 10. 2025. Publikováno v rámci Chytrého Česka, společného projektu Aktuálně.cz a Nadace České spořitelny zaměřeného na vzdělávání.

 

Budova gymnázia da Vinci v Dolních Břežanech nabízí příjemné kulisy. Stěny vymalované špinavou bílou působí teple, atmosféru podtrhuje i obložení z dřevěného masivu. Prostoru však nejvíce pomáhá množství přírodního světla z velkorysých oken orientovaných hlavně do zeleného bloku školní zahrady.

 

"Dobrá mikina, Vítku," zdraví studenti Víta Borčany, učitele společenských věd a dějepisu, když spolu se zástupkyní ředitele Janou Němečkovou a s redaktorem Aktuálně.cz vchází do třídy.

 

Po vyrušení pokračuje zdánlivě klasická docházka. "Dneska pracuje z domova?" ptá se Němečková po studentce, kterou zběžným pohledem nenašla sedět v lavici. Absence tu zřejmě není problém.

 

Třída, kde právě řeší maturitní projekty a pomaturitní směřování studentů, připomíná spíš pracovní poradu než klasickou výuku. Žáci sdílí, jak pokročili od posledního setkání a co potřebují dotáhnout. Učitelé jim dávají prostor a nabízí konzultaci.

 

Na škole da Vinci se děti už devět let vzdělávají trochu jinak. Svobodněji a volněji, než je na českých školách obvyklé. "Náš přístup je asi v rozporu se společenským vnímáním vzdělání, ale dáme za něj ruku do ohně," zdůrazňuje Borčany.

 

"Nejdeme jedním směrem pedagogiky. Spíš se snažíme operativně využívat různé přístupy tam, kde nám dávají smysl," vysvětluje s tím, že nechce školu škatulkovat. 

Podstatnou částí vychází z pragmatické pedagogiky. Tedy přístupu, který dává důraz na pracovní činnost, praxi a užitečnost. "Moje představa je v zásadě taková, že čím šílenější, tím lepší," usmívá se Borčany.

 

Borčany uvádí i příklad. Když spolu s kolegy se studenty probírali historii dělnického hnutí, zosnovali ve škole fingovanou stávku. "Studenti se zmocnili rozhlasu, protestovali a dožadovali se zaměstnaneckých práv, zdravotního a sociálního pojištění, maximální pracovní doby a podobně," líčí učitel.

 

Děti si tak podle něj zhmotní látku, kterou zrovna probírají. "Najdou si v ní praktický význam a vytvoří si zkušenost, díky které si toho samozřejmě zapamatují víc," shrnuje Borčany.

 

 

Držíme se osnov, říká vedení

 

Zástupkyně ředitele Jana Němečková se nicméně brání tomu mluvit o škole jako o alternativní. "My se v duchu přesně držíme rámcových vzdělávacích osnov ve smyslu zaměření se na kompetence studentů," popisuje.

 

Škola ale srazila povinné hodiny na nejmenší možné minimum. A k cíli se tu dostávají jinak než klasickým biflováním a známkováním.

 

Odlišný přístup představuje specifickou výzvu i pro učitele. "Je jednodušší odvyprávět látku a otestovat studenty, kteří mě moc nezajímají, protože si je z pozice autority učitele srovnám do latě tak, že nikdo během hodiny moc nemluví. Což se hodí, takže je jen oznámkuju a jdu domů," nastiňuje Němečková, co ji samotnou odrazovalo v předchozích školách, na kterých působila.

 

Přístup školy da Vinci si naopak pochvaluje, více odpovídá jejím pedagogickým hodnotám. "Nelíbilo se mi, že jsme na předchozích školách nepracovali se silnými stránkami studentů. Že žáci trávili čas na tom, aby školou prolezli, místo toho aby rozvíjeli, v čem jsou silní a cítí se dobře," uzavírá zástupkyně.

 

 

Místo chemie předvolební debata

 

Studentům na školních projektech viditelně záleží, jak dokresluje další hodina, kterou reportér Aktuálně.cz navštívil.

 

"Hlavní cíl je zachytit míru sekularizace českého politického prostoru, popsat míru vlivu náboženských organizací na konkrétní politiky a strany. Přemýšlím ale, nakolik má smysl dělat výstup v podobě podcastu," chrlí hned na začátku hodiny jeden ze studentů.

 

Podobně ambiciózní projekty prezentují i další studenti. Třeba čtvrťák Tobiáš v rámci svého projektu letos uspořádal velkou politickou debatu se středočeskými kandidáty do sněmovny. "Já to bral hlavně jako příležitost, kterou mi škola dala – zorganizovat takto velký projekt. Nemyslím, že bych jinde takovou možnost měl," pochvaluje si student.

 

 

Studenti mluví i do řízení školy

 

Přístup školy, který dává velký důraz na autonomii, svobodu i zodpovědnost studentů, prosakuje i mimo samotné studium. Přes samosprávu mají studenti nezvykle velký prostor promlouvat i do samotného řízení školy.

 

Škola si svou vnitřní demokracii buduje několika institucemi, nejakčnější je zřejmě koordinační tým složený z angažovaných studentů. "Před pár lety se nám s koordinačním týmem povedlo překopat, jak se na škole učí sexuální výchova," pyšní se studentka a členka týmu Viktorie.

 

Se spolužáky prý vnímali, že ačkoliv je jejich škola poměrně progresivní a otevřená, v sexuální výchově pokulhávala. "Nezdálo se nám, že by výuka fungovala, nebyla efektivní. Opakovaly se tam za nás zastaralé pohledy," popisuje nedostatky Viktorie. Společně tak vytvořili sérii návrhů na vylepšení, dlouze je s vyučujícími rozebrali a hodiny společně proměnili.

 

Učitelé na studentech často nechávají i každodenní záležitosti. "Máme docela malou jídelnu, kde se všichni naráz nenajedí. Mohli jsme rychle vytvořit rozpis, radši jsme to ale nechali na sněmu studentů. Jasně, pár měsíců se dohadovali a start byl asi chaotičtější. To, že si studenti vyzkouší proces vymýšlení a vyjednávání vlastního plánu, za nás ale bylo mnohem hodnotnější," popisuje Borčany.

 

 

Škola se neustále adaptuje

 

Svoboda a tzv. samořízené vzdělávání si však žádají svoji oběť. "Všechno, co tu vidíte, samozřejmě stálo ohromné množství práce, i když to třeba na první dobrou není vidět," říká po jedné z hodin Němečková.

 

Podle učitelů z da Vinci není prakticky možné pro zdejší výuku vytvořit materiály a osnovy, ze kterých by bylo možné čerpat klidně řadu let. "Musíme pořád přemýšlet, co by konkrétní studenti mohli potřebovat, jak každý rok trochu přenastavit fungování. Zároveň se do toho musíme upozadit, nevzít iniciativu, ale nechat studenty, ať si k věcem dojdou sami," popisuje zástupkyně.

 

Dodává, že pro klasického kantora je těžké upozadit se a držet se spíše role průvodce. Během let se tak škola musela s řadou učitelů i žáků, kteří se s jejím fungováním neztotožnili, rozloučit.

 

"Musel jsem se naučit vyzrát a nechat některé věci být. Ne všechny studenty budou naše předměty zajímat, tak to v životě je," přitakává Borčany.

 

Jejich slova potvrzuje i ředitel školy Jiří Bureš. Otevřeně mluví o tom, že přístup, kterému se sami v da Vinci už více než 15 let fungování instituce učí, nefunguje pro každého. Nezávisle na tom, jestli jde o skvělé a talentované učitele.

 

"My zkrátka nejsme škola pro sólisty ani pro lidi, kteří potřebují mít vše jasně nalajnované a potřebují mít nástroje jako známky a berou postavení učitele jako nějaké absolutní autority," říká Bureš. 

 

 

"Ryba smrdí od hlavy"

 

Ředitel vysvětluje, že jeho škola je od svého vzniku založená na nějakých hodnotách – svobodě, zodpovědnosti, respektujícím přístupu. "Žít tyto hodnoty se snažím i já z pozice ředitele," říká Bureš.

 

Systém, kdy si vedení zakládá hlavně na důvěře a podpoře sboru, než aby se učitelům detailně dívalo pod ruce, je podle něj nutné neustále udržovat.

 

"Práce funguje, když se posloucháme a jednáme spolu s respektem, jak učitelé mezi sebou, tak se studenty, rodiči. Lidé ale pořád rotují a vždy si musíme upevňovat, že je O. K., když jako ředitel nejsem nijak postavený nad nimi," dodává.

 

Právě sám ředitel Bureš je podle některých ve zdejší škole největším volnomyšlenkářem a demokratem. "Ryba smrdí od hlavy," říká s nadsázkou učitel Borčany.

 

 

 

 

________________________

 

Škola da Vinci v Dolních Břežanech začala fungovat v roce 2009 nejdříve jako mateřská. V průběhu let přibyli oba stupně základní školy a v roce 2015 také gymnázium, to je tak jedním z nejdéle fungujících alternativních gymnázií v Česku.

Škola se přímo nehlásí k žádnému z etablovaných směrů alternativního vzdělávání. Podle učitelů využívají jednotlivé prvky podle toho, jak jim to přijde vhodné. Klíčový důraz tak dávají hlavně na hodnoty, jako samo-řízené vzdělávání a respektující přístup. Naopak se snaží minimalizovat známkování, testy a frontální výuku.

Všechny stupně dnes navštěvuje okolo 300 dětí. Roční školné vyjde na gymnáziu na 108 500 korun.