Václav Pešička, Vendula Kryštofová: Převis na gymnáziích. Roste zájem o všeobecné vzdělávání, míní ekonom Münich

Letos bude nezvykle tvrdý boj o střední školy. Důvodem je přestup deváťáků základních škol jako populačně nejsilnějšího ročníku potomků tzv. Husákových dětí. Ti už bojovali o školky, základní školy a teď o ty střední. Bojovat budou ale asi i o ty vysoké, protože školství se na tento zvýšený zájem dosud nijak zvlášť nepřipravovalo. Jak moc vzdělané lidi potřebuje česká ekonomika?

Zdroj: irozhlas.cz 2. 3. 2023

 

Školství bude muset počítat s velkým náporem studentů na střední školy i v příštích letech. Podle statistiků až do roku 2030 se na ně bude ročně hlásit okolo 100 tisíc dětí. Tím dojde k ještě většímu nedostatku míst na čtyřletých, ale i víceletých gymnáziích.

 

V situaci, kdy nemají jisté přijetí ani ti žáci, kteří měli výborný prospěch, se tak po letech opět dostáváme do situace, kdy se vybírá tzv. na jistotu alespoň jedna škola, kam je velká šance se dostat, a ne na dvě školy, na které by se dostat chtěli.

 

Toto způsobí přetlak i na odborných školách, takže ani ty se náporu nevyhnou.

 

Více studentů v odborných školách je ale nyní potřeba. Česká průmyslově orientovaná ekonomika dlouhá léta totiž volá po větším zájmu o technické obory a roky se mluví o reformě středního školství právě tímto směrem, což je ale opačný směr proti celosvětovému trendu.

 

Podle ekonoma Daniela Münicha z CERGE-EI je v ČR velmi malý podíl gymnázií, na které by se děti ze základních škol mohly hlásit.

 

V roce 1989 na 1 gymnazistu připadal 1 vysokoškolák. Dnes na 1 připadají 2. Tedy jednou tolik. Není divu že G, jako přípravka na VŠ, jsou dnes velmi nedostatkovým zbožím. (Daniel Münich (@Daniel_Munich) March 1, 2023)

 

Podíl, který tu máme dnes, odpovídá totiž době, kdy se na vysoké školy hlásilo okolo 20 procent populace. Dnes už se na ně ale hlásí na 50 procent studentů.

 

„Pouze malé části studentů z těch 50 procent je dopřáno, aby se na vysokou školu mohla připravovat na gymnáziích. Ostatním zbudou odborné školy, přičemž některé jsou skutečně přípravou na další vzdělávání, ale těch oborů je opravdu hodně.“

 

„Pokud tedy někdo půjde studovat například slaboproudou techniku, tak má pak na výběr pouze VUT nebo ČVUT a všechny další cesty mu jsou uzavřeny,“ říká Münich.

V Česku chybí technická lycea

Kvůli této logice zaostáváme za Západem. A pokud chce ČR zlepšit své vysoké školství, musí nejprve něco udělat i s tím středním, jak uvádí Münich.

 

„Já neříkám, že musíme zavírat střední odborné školy, ale je nutné redukovat počet oborů a mít technická lycea. V podstatě mít střední školu, která bude více orientovaná na technicko-přírodovědní věci než na ty společenské a humanitní.“

 

„Tím obsahem by se měla přiblížit tomu, co se učí na gymnáziích, tedy bude to obecnější učivo, které nezavírá dveře na jiný obor vysoké školy,“ vysvětluje.

Potřeba naučit se učit?

Česká ekonomika i byznys o sobě tvrdí, že prochází čtvrtou průmyslovou revolucí a že budou potřebovat více tzv. soft skills, tedy aby se zaměstnanci naučili rychle učit to, co je zrovna potřeba.

V souvislosti se středním vzděláním ale není možné určit, co od něj byznys ideálně potřebuje, jelikož jeho zájmy nejsou dlouhodobé, ale spíše krátkodobé.

 

Navíc, jak uvádí Münich, žádná firma nedokáže předpovídat, jaké požadavky na dovednosti budou potřeba například za 10 let.

 

Já jsem vystudoval slaboproudou elektrotechniku. Věděl jsem, jak funguje televize, jak funguje telefon a co se stane, když zvednete sluchátko. Dnes ani lidé nevědí, jak telefon vypadal, natož aby někoho zajímalo, co se stane, když zvedne sluchátko.“

 

„To znamená, že všechno, co jsem se tehdy naučil, propadlo, až na nějaké obecnější principy elektrikářství, které jsou ale dlouhodobě užitečné,“ míní.

 

V dnešní době a nejenom v byznysu je tedy poptávka především po obecném vzdělání a schopnosti rychle a dobře se učit novým věcem přímo v pracovním prostředí.

 

„Lidé žijí a budou žít ve velice složitém světě, kde jsou důležité nejen jazyky, ale i gramotnost ekonomická, sociální, politická, informační atd.“

 

„A když mluvíme o základním a středním školství, tak to je poslední chvíle, kdy se tyto znalosti a dovednosti k těm lidem mohou dostat, pokud se jim nedostanou od rodičů. Teprve po tomto se mohou začít řešit zájmy byznysu a toho, kolik bude muset investovat do vzdělání nově najatých pracovníků,“ dodává.