O podpoře NPI ČR, kterou poskytuje učitelům a dalším pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům při práci s heterogenním kolektivem, jsme mluvili s Andreou Cibulkovou, ředitelkou odboru Podpora žáků, poradenství a společné vzdělávání.
Zdroj: Veronika Lucká Loosová, Edurevue.npi.cz, 7. 2. 2024
Kdy jste se poprvé setkala s pojmem heterogenita, heterogenní kolektiv?
Významněji
to bylo asi při mém mnohaletém učitelském působení. Doplňovala jsem si další
vzdělání na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v rámci tohoto studia jsem
čerpala i inspiraci pro vlastní práci. Pracovala jsem na základní škole při
středisku výchovné péče, kde se ve třídě střídali žáci a žákyně různých
ročníků a přicházeli z odlišných kmenových škol. Výuka vyžadovala kromě jiného
promyšlenou přípravu na každou vyučovací hodinu a zvládnutý management třídy.
Byla to pro mne velmi cenná profesní zkušenost; úžasná práce s dětmi a mládeží,
která mne dodnes inspiruje. Ale bez ohledu na to, ve které škole nebo ve které
době učíte, lze říci, že každá školní třída je heterogenní. Ať už z
pohledu genderu, věku, zkušeností, individuálních potřeb a zájmů dítěte, či
třeba s ohledem na prostředí, ze kterého dítě do školy přichází.
Zmínila jste individuální přístup, nutnost důkladné přípravy,
jak ale by měla práce s heterogenním kolektivem vypadat?
Škola je místem,
kde se dítě učí chápat svět kolem sebe, porozumět mu, ale také sobě. Je třeba
podněcovat a udržet přirozenou zvídavost a angažovanost dětí a vytvořit ve
školách takové prostředí, aby děti chodily do školy rády a měly možnost zažít
úspěch. A to bez ohledu na to, z jakého prostředí přicházejí či zda mají nějaký
hendikep. Naším úkolem je minimalizovat překážky, které brání dítěti ve
vzdělávání, respektovat jeho individualitu a pracovat s odlišností jako s
přidanou hodnotou, nikoliv jako s nevýhodou.
Učitelova
práce s pestrým kolektivem je hodně o přípravě na výuku; o organizaci výuky a
třídním managementu; o vytváření podnětného učebního prostředí, úloh a úkolů,
aby žádné dítě nezůstalo stranou a mělo možnost zapojit se. Také je to o
metodách, které umožňují spolupráci dětí a vzájemné učení se; o nastavení a
dodržování třídních pravidel a rituálů k podpoře žádoucího chování.
Každé dítě
je jiné a každé má právo na podporu rozvoje vlastního potenciálu k dosažení
svého maxima. V tomto ohledu je práce učitele náročná a je skutečnou výzvou.
Důležitá je spolupráce celého týmu školy, ale i pedagogů ve školských
zařízeních a také pracovníků školských poradenských zařízení, kteří svou
činností do podpory inkluze ve vzdělávání významně vstupují.
Sama jste teď použila dva pojmy, inkluzivní vzdělávání a práce s
heterogenním kolektivem. Můžete vysvětlit rozdíl mezi oběma pojmy? Jsou to
ekvivalenty, navazují na sebe?
Já bych
spíš označila výraz práce
s heterogenním kolektivem jako jednu z komponent inkluzivního
vzdělávání. Inkluze je o vytváření rovných příležitostí ve vzdělávání, a to je
téma, které několik posledních desetiletí rezonuje školskými systémy mnoha
zemí. Lze říct, že neexistuje jednotná konceptualizace inkluzivního vzdělávání.
Jeden z konceptů například akcentuje kategorizaci dětí se speciálními
vzdělávacími potřebami a jejich zapojování do hlavního vzdělávacího proudu.
Další koncept nahlíží na inkluzi ve vzdělávání jako na budování školy pro
všechny. Tento model má tři nosné pilíře*: inkluzivní politika jako společné
plánování k podpoře rozmanitosti; inkluzivní kultura jako sdílení společných
hodnot; a inkluzivní
praxe. Tu můžeme zjednodušeně popsat jako vytváření prostoru ke
vzdělávání pro všechny děti v dané škole, třídě a práci s různorodostí ve
skupině. A zde jsme zpět u termínu práce s heterogenním kolektivem.
Jak konkrétně Národní pedagogický institut podporuje učitele,
školy při práci s heterogenním kolektivem?
Vzdělávání
a podporu poskytujeme v celé šíři daného tématu centrálně i regionálně prostřednictvím
našich krajských pracovišť. Nabízíme vzdělávací kurzy, webináře, stáže,
podcasty, metodické materiály a doporučení, konzultace, reportáže ze škol,
virtuální hospitace aj. Věnujeme se jak práci s heterogenní třídou obecně,
tak podpoře učitelů při vzdělávání například dětí s odlišným mateřským jazykem,
se sluchovým a jiným zdravotním postižením, dále se věnujeme tématu nadání,
kontextu sociálního znevýhodnění, nebo podpoře učitelů žáků s lehkým mentálním
postižením při výuce nové
Takže se dá říci, že se věnujete i poměrně minoritním skupinám.
Co konkrétně děláte například pro sluchově postižené?
V rámci
dlouhodobého úkolu jsme ve spolupráci s odborníky z komunity Neslyšících
připravili metodickou podporu pro učitele žáků se sluchovým postižením v mateřských,
základních a středních školách pro předměty Český znakový jazyk a Český jazyk
jako druhý jazyk. Jedná se o publikace Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením (1. a 2. část), Výuka českého znakového jazyka I. a II. a dále různé pracovní listy k výuce českého jazyka jako druhého
jazyka k rozvoji sociokulturních dovedností.
Několikrát jsme zmínily, jak důležité je prostředí ve škole…
Ano,
věnujeme se i podpoře duševního zdraví dětí i pedagogů. Protože si uvědomujeme,
jak je důležité nastavit příznivé, vstřícné a bezpečné klima ve škole,
připravili jsme webináře na témata třídnických hodin, třídního
managementu a práce s třídními pravidly. Nabízíme vzdělávací akce na téma
psychohygieny, syndromu vyhoření, relaxačních technik; věnujeme se rovněž práci
s traumatem a tématu smrti jako součásti krizového plánu školy, a dále
problematice specifik komunikace s dospívajícími s depresivním prožíváním
a sebepoškozováním.
V rámci
problematiky primární prevence rizikového chování nabízíme vzdělávací kurzy
např. k tématům šikana a agresivní chování; kyberšikana; sebevražedné chování;
poruchy příjmu potravy. Spolupracovali jsme na přípravě aktualizace příloh k
Metodickému doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže,
jedná se konkrétně o témata poruchy příjmu potravy; psychická krize duševní
onemocnění. Také realizujeme metodická setkání krajských školských koordinátorů
primární prevence rizikového chování a metodiků prevence
pedagogicko-psychologických poraden.
Jak vypadá podpora poradenského systému?
V rámci
podpory poradenského systému nabízíme pracovníkům školských poradenských
zařízení vzdělávání v používání diagnostických nástrojů; věnujeme se i jejich
distribuci. Aktuálně vyvíjíme unikátní diagnostické nástroje. Jedná se
například o dotazník sociálního znevýhodnění a dále o škálu pro posouzení
adaptivního chování, která se může stát vhodným nástrojem v kontextu procesu
diferenciální diagnostiky. Kvartálně pořádáme kulaté stoly s vedoucími
pracovníky školských poradenských zařízení; průběžně zodpovídáme dotazy ze
školského terénu. V krajích působí naši koordinátoři logopedické péče a krajští
koordinátoři péče o osoby s poruchou autistického spektra, kteří především
poskytují konzultační činnost školám, školským poradenským zařízením.
Připravili
jsme metodické materiály a doporučení, například pro poskytování služeb školských poradenských zařízení žákům s
nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka a z odlišného kulturního
prostředí nebo kariérové poradenství ve školských poradenských zařízeních pro
žáky s poruchou autistického spektra. V kontextu podpory edukace
ukrajinských dětí nabízíme seminář k tématu ukrajinského poradenského systému,
zjišťování školní zralosti u dětí z Ukrajiny a podporu jejich adaptace; dále
seminář na téma sestavení diagnostické baterie na míru žákům s češtinou jako
druhým jazykem. Metodická podpora směřuje i k pracovníkům ve školských
zařízeních pro výkon ústavní výchovy, kde nabízíme např. vzdělávací akce k
intervenčním postupům, k možnostem práce s dětmi s rizikovým chováním; věnujeme
se např. i tématu práv a povinností dětí i zaměstnanců v zařízeních ústavní
a ochranné výchovy.
Jak se k podpoře mohou zájemci dostat?
Nabídku
vzdělávacích a dalších aktivit lze nalézt jednak na webu Národního pedagogického institutu,
dále v newsletterech, které pravidelně zasíláme do škol a školských zařízení.
Metodickou podporu a inspiraci nabízíme na webu zapojmevsechny.cz;
poradenské tematice se věnujeme na webu poradenstvi.npi.cz. V
každém krajském městě působí regionální pracoviště NPI ČR.
Jak vznikají náměty na podporu, publikace, metodiky a s jakými
dalšími subjekty spolupracujete?
Národní
pedagogický institut je organizací přímo řízenou ministerstvem školství. Naší
úlohou je přenášet vize MŠMT do školského terénu v celé České republice
prostřednictvím plnění zadaných úkolů. Také mapujeme terén a díky regionálnímu
kontextu a celostátní působnosti máme přehled o konkrétních potřebách
škol. Spolupracujeme i s dalšími subjekty ve vzdělávání, jako jsou nadace,
neziskové organizace, vysoké školy, Česká školní inspekce, Úřad vlády ČR,
profesní asociace a sdružení, krajské vzdělávací instituce a další, a
samozřejmě se školami a školskými zařízeními. S organizací SOFA jsme
například v roce 2023 připravili tutoriál ke
kartě KID, která napomáhá pedagogům, ale i dalším profesím identifikovat
ohrožené dítě. V letech 2022–2023 jsme za finanční podpory mezinárodní
organizace UNICEF podpořili vzdělávacími a dalšími aktivitami pedagogy
ve více než 3 000 základních a mateřských školách v České republice.
____________________
Andrea Cibulková absolvovala Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a Pedagogickou fakultu UK v Praze. Působila ve školském zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče, pracovala jako učitelka na základní a střední škole.
V Národním ústavu pro
vzdělávání se následně specializovala na vzdělávací projekty zabývající se
podporou pedagogických pracovníků v kontextu inkluzivního vzdělávání. Je
členkou Výboru pro vzdělávání Romů při ÚV. V NPI ČR působí na pozici
ředitelky odboru
Žádné komentáře:
Okomentovat