Odborné stanovisko SKAV: 10 let s jednotnou přijímací zkouškou

Jednotná přijímací zkouška (JPZ) je součástí českého vzdělávacího systému již více než deset let. Tento časový odstup vytváří dostatečný prostor pro vyhodnocení jejích dopadů na vzdělávání v kontextu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Považujeme to za důležité i s ohledem na probíhající revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) a na výzvu, kterou bude pro školy představovat implementace nového kurikula.

 

Zdroj: SKAV 14. 5. 2026

 

 

Zkušenosti ze škol potvrzují, že JPZ jako jednorázová zkouška se zásadním dopadem na další vzdělávací dráhu dětí výrazně formuje obsah a metody výuky v závěrečných ročnících základní školy způsobem, který není v souladu s deklarovanými cíli kurikula. Ve školách vytváří silné „skryté kurikulum“, které soustřeďuje pozornost především na přípravu na testované typy úloh a znalosti potřebné pro úspěch u přijímací zkoušky. Pokud nedojde ke změně, tento rozpor se dále prohloubí s implementací revidovaného RVP ZV, které v souladu se Strategií 2030+ klade důraz na rozvoj klíčových kompetencí, základních gramotností, wellbeing žáků a individualizaci výuky.

 

Zavedení jednorázové zkoušky s vysokým dopadem na budoucnost žáků a žákyň je problematické i v jiných ohledech. Výzkumy dlouhodobě upozorňují, že silná závislost přijímacího řízení na standardizovaných testech:

— prohlubuje vzdělávací nerovnosti, protože úspěch je významně ovlivněn socioekonomickým zázemím rodiny,

— podporuje rozvoj paralelního systému placených přípravných kurzů a doučování,

— vede ke zužování kurikula a omezení výuky na testované oblasti.

 

Mezinárodní zkušenosti přitom ukazují, že problémem není samotná existence standardizovaného ověřování, ale jeho dominantní role v přijímacím procesu a důsledky, které jsou s výsledkem testu spojeny. OECD proto opakovaně doporučuje kombinovat standardizované testy s dalšími formami hodnocení a systematicky sledovat jejich dopady na různé skupiny žactva.

 

O negativních dopadech JPZ na děti a na vzdělávání na základních školách diskutuje široká i odborná veřejnost už od jejího zavedení. Tato diskuse se ale příliš zaměřuje na nápravu organizačních a obsahových chyb v kontextu současné podoby JPZ. Chybí širší debata o tom, jakou funkci má JPZ v českém vzdělávacím systému plnit. Otevřít tuto diskusi znamená mimo jiné odpovědět na otázku, zda má být JPZ i nadále nástrojem pro řešení nedostatku míst na středoškolských oborech, kde zájem žáků a žákyň a jejich rodičů dlouhodobě převyšuje nabídku škol.

 

Za zcela zásadní považujeme, aby tato diskuse vycházela z datově podložené evaluace dopadů současné podoby JPZ na učení dětí, výuku na základních školách, vzdělávací nerovnosti i další vzdělávací dráhy žáků. Je třeba sledovat nejen výsledky testů, ale také to, jak JPZ ovlivňuje každodenní práci škol a vzdělávací šance různých skupin dětí. Taková data českému vzdělávacímu systému deset let po zavedení JPZ výrazně chybí.

 

Odbornou a veřejnou debatu o podobě JPZ a šířeji o přechodu ze základního do středního vzdělávání je třeba vést za účasti všech relevantních aktérů – státu, zřizovatelů, škol, odborné veřejnosti i rodičů – a hledat nikoli kosmetická, ale systémová řešení opírající se o data. Nelze se přitom spoléhat pouze na technické úpravy testů nebo organizace přijímacího řízení v současné podobě.

 

Znamená to zejména:

 

— najít cestu, jak zajistit dostatečné kapacity v oborech středních škol, o které mají žáci a žákyně i jejich rodiče dlouhodobě zájem. Bez řešení přetlaku na některých školách bude JPZ nadále sloužit především jako nástroj pro rozřazování dětí,

 

— proměnit obsah a formu JPZ tak, aby byla v souladu s cíli kurikula, jehož smyslem je „utvářet a postupně u žáků rozvíjet klíčové kompetence a základní gramotnosti a poskytnout jim spolehlivý základ všeobecného vzdělávání“,

 

— otevřít také debatu o dopadech JPZ na wellbeing žáků a jejich motivaci k učení.

 

Po deseti letech existence JPZ nastal čas zhodnotit její dopady na vzdělávání a vést otevřenou odbornou debatu nad jejím smyslem, funkcí a budoucí podobou. Pokud nedojde k proměně JPZ, hrozí, že budeme za dalších deset let stále diskutovat o stejném problému: že přijímací zkouška zvyšuje nerovnosti a fakticky určuje, co se děti ve škole učí, bez ohledu na deklarované cíle vzdělávací politiky a kurikula.

 

Tento dokument je výsledkem dlouhodobé expertní práce členských organizací Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV), které s předkládanými doporučeními vyjádřily shodu. Žádáme relevantní aktéry na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby tato doporučení zvážili a zahrnuli je do následných kroků. SKAV nabízí MŠMT svoji podporu a spolupráci.

 

 

 

 

______________

 

Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV): reprezentujeme více než tři desítky organizací působících ve vzdělávání. Jsme střešní platforma sdružující různorodé organizace, které realizují progresivní změny ve vzdělávání. Sdílíme společnou vizi a hodnoty a nabízíme prostor pro vzájemné učení mezi organizacemi. Vytváříme konsensus na tématech klíčových pro proměnu vzdělávání a společně je prosazujeme na systémové úrovni.