Jednotná přijímací zkouška (JPZ) je součástí českého vzdělávacího systému již více než deset let. Tento časový odstup vytváří dostatečný prostor pro vyhodnocení jejích dopadů na vzdělávání v kontextu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Považujeme to za důležité i s ohledem na probíhající revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) a na výzvu, kterou bude pro školy představovat implementace nového kurikula.
Zdroj: SKAV
14. 5. 2026
Zkušenosti ze škol potvrzují, že JPZ jako
jednorázová zkouška se zásadním dopadem na další vzdělávací dráhu dětí výrazně
formuje obsah a metody výuky v závěrečných ročnících základní školy způsobem,
který není v souladu s deklarovanými cíli kurikula. Ve školách vytváří silné
„skryté kurikulum“, které soustřeďuje pozornost především na přípravu na
testované typy úloh a znalosti potřebné pro úspěch u přijímací zkoušky. Pokud
nedojde ke změně, tento rozpor se dále prohloubí s implementací revidovaného
RVP ZV, které v souladu se Strategií 2030+ klade důraz na rozvoj klíčových
kompetencí, základních gramotností, wellbeing žáků a individualizaci výuky.
Zavedení
jednorázové zkoušky s vysokým dopadem na budoucnost žáků a žákyň je
problematické i v jiných ohledech. Výzkumy dlouhodobě upozorňují, že silná
závislost přijímacího řízení na standardizovaných testech:
— prohlubuje vzdělávací nerovnosti, protože úspěch
je významně ovlivněn socioekonomickým zázemím rodiny,
— podporuje rozvoj paralelního systému placených
přípravných kurzů a doučování,
— vede ke zužování kurikula a omezení výuky na
testované oblasti.
Mezinárodní zkušenosti přitom ukazují, že problémem
není samotná existence standardizovaného ověřování, ale jeho dominantní role v
přijímacím procesu a důsledky, které jsou s výsledkem testu spojeny. OECD proto
opakovaně doporučuje kombinovat standardizované testy s dalšími formami
hodnocení a systematicky sledovat jejich dopady na různé skupiny žactva.
O negativních dopadech JPZ na děti a na vzdělávání
na základních školách diskutuje široká i odborná veřejnost už od jejího
zavedení. Tato diskuse se ale příliš zaměřuje na nápravu organizačních a
obsahových chyb v kontextu současné podoby JPZ. Chybí širší debata o tom, jakou
funkci má JPZ v českém vzdělávacím systému plnit. Otevřít tuto diskusi znamená
mimo jiné odpovědět na otázku, zda má být JPZ i nadále nástrojem pro řešení
nedostatku míst na středoškolských oborech, kde zájem žáků a žákyň a jejich
rodičů dlouhodobě převyšuje nabídku škol.
Za zcela zásadní považujeme, aby tato diskuse
vycházela z datově podložené evaluace dopadů současné podoby JPZ na učení dětí,
výuku na základních školách, vzdělávací nerovnosti i další vzdělávací dráhy
žáků. Je třeba sledovat nejen výsledky testů, ale také to, jak JPZ ovlivňuje
každodenní práci škol a vzdělávací šance různých skupin dětí. Taková data
českému vzdělávacímu systému deset let po zavedení JPZ výrazně chybí.
Odbornou a veřejnou debatu o podobě JPZ a šířeji o
přechodu ze základního do středního vzdělávání je třeba vést za účasti všech
relevantních aktérů – státu, zřizovatelů, škol, odborné veřejnosti i rodičů – a
hledat nikoli kosmetická, ale systémová řešení opírající se o data. Nelze se
přitom spoléhat pouze na technické úpravy testů nebo organizace přijímacího
řízení v současné podobě.
Znamená
to zejména:
— najít cestu, jak zajistit dostatečné kapacity v
oborech středních škol, o které mají žáci a žákyně i jejich rodiče dlouhodobě
zájem. Bez řešení přetlaku na některých školách bude JPZ nadále sloužit
především jako nástroj pro rozřazování dětí,
— proměnit obsah a formu JPZ tak, aby byla v
souladu s cíli kurikula, jehož smyslem je „utvářet a postupně u žáků rozvíjet
klíčové kompetence a základní gramotnosti a poskytnout jim spolehlivý základ
všeobecného vzdělávání“,
— otevřít také debatu o dopadech JPZ na wellbeing
žáků a jejich motivaci k učení.
Po
deseti letech existence JPZ nastal čas zhodnotit její dopady na vzdělávání a
vést otevřenou odbornou debatu nad jejím smyslem, funkcí a budoucí podobou.
Pokud nedojde k proměně JPZ, hrozí, že budeme za dalších deset let stále
diskutovat o stejném problému: že přijímací zkouška zvyšuje nerovnosti a
fakticky určuje, co se děti ve škole učí, bez ohledu na deklarované cíle
vzdělávací politiky a kurikula.
Tento dokument je výsledkem dlouhodobé expertní
práce členských organizací Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV),
které s předkládanými doporučeními vyjádřily shodu. Žádáme relevantní aktéry na
Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby tato doporučení zvážili a
zahrnuli je do následných kroků. SKAV nabízí MŠMT svoji podporu a spolupráci.
______________
Stálá
konference asociací ve vzdělávání (SKAV): reprezentujeme více než
tři desítky organizací působících ve vzdělávání. Jsme střešní platforma
sdružující různorodé organizace, které realizují progresivní změny ve
vzdělávání. Sdílíme společnou vizi a hodnoty a nabízíme prostor pro vzájemné
učení mezi organizacemi. Vytváříme konsensus na tématech klíčových pro proměnu
vzdělávání a společně je prosazujeme na systémové úrovni.
0 komentářů:
Okomentovat