Matyáš Boháček je zázračné dítě české vědy a největší naděje ve vývoji umělé inteligence. Studuje na Stanfordu, zaujal CNN, jeho aplikace pomáhají neslyšícím i v boji s dezinformacemi. A to je pořád teprve na začátku.
Zdroj: Proč
ne, magazín Hospodářských novin 12. 4. 2024
Když držíte
prst na tepu nejžhavější technologie současnosti, možná by vás napadla
otázka, jak na tom vydělat. Matyáš Boháček to ale takhle nemá. Umí sice
s generativní umělou inteligencí vytvořit zázraky a díky studiu
na Stanfordově univerzitě v srdci Silicon Valley je přímo
v epicentru AI dění, na výdělek ale nemyslí.
„Můj sen je
být profesorem, mít vědeckou laboratoř, dělat výzkum a předávat znalosti
dál, aby to nebylo k obohacení jen jedné firmy,“ říká devatenáctiletý
student. „Může se to změnit, ale to je teď moje vize.“
Boháček
patří k nejnadějnějším jménům v oboru umělé inteligence
a potažmo české vědy. Jako gymnazista zaujal dvěma inovativními projekty
a teď už coby vysokoškolák začíná hrát nejvyšší světovou ligu. Prvním
rokem studuje v Kalifornii na Stanfordu, jedné z nejlepších
vysokých škol světa, kterou prošli Elon Musk či zakladatel Googlu Larry Page.
Na bakalářském studiu, kde jsou všehovšudy dva Češi, je Boháček
na oboru počítačových věd se zaměřením na umělou inteligenci
a forenzní analytiku médií.
Na léto
se pak přesouvá o něco severněji, na neméně prestižní Kalifornskou
univerzitu v Berkeley, do skupiny profesora Hanyho Farida, což je
jeden z největších světových odborníků na odhalování takzvaných
deepfaků. Právě zmanipulovaná videa, která na první pohled vypadají
reálně, jsou hlavním objektem Boháčkova zájmu. Že v tomto oboru už teď
patří k naprosté špičce, se ukázalo loni na podzim, když se jeho
práce dostala na stanici CNN.
S profesorem
Faridem vytvořili falešné video s jedním z nejslavnějších televizních
moderátorů světa. Anderson Cooper v něm říká věty, které nikdy nevyšly
z jeho úst. Boháček chtěl ukázat, jak jednoduše lze věrohodně vypadající
deepfake vytvořit. Sám Cooper byl ze svého digitálního klonu paf.
„Umělá
inteligence, to je pro mě něco neskutečně fascinujícího a pozitivního.
Umožní to automatizovat vědecké bádání, které doteď trvalo dlouho a bylo
nákladné. V medicíně, chemii nebo biologii to umožní velký skok dopředu,“
říká Boháček. „Na druhou stranu vidím velká rizika. Silicon Valley
k umělé inteligenci přistupuje podle své mentality ‚move fast and break
things‘, což může přinést veliké problémy.“
Boháček tím
myslí zejména masivní vlnu dezinformací a právě deepfakeových videí. „AI
jako prakticky každá technologie má prostě dvě strany mince,“ podotýká.
Ve světě informací, kde brzy bude těžké či nemožné rozlišit realitu
od podvodu, budou obě dvě strany zbrojit. Budou vznikat čím dál lepší
nástroje na tvorbu podvrženého obsahu nebo naopak na jeho odhalování.
Kde hrozí
manipulace
Na které
straně stojí Boháček, je jasné – spolu se dvěma kamarády vyvinul nástroj
Verifee.ai, který si nainstalujete jako rozšíření do webového prohlížeče
a bude vám ukazovat důvěryhodnost článků, na které jste klikli.
„Používají ho tisíce lidí, primárně senioři, kteří se v online mediálním
světě moc neorientují. Většinou jim ho instalují jejich děti nebo vnuci, aby je
ochránili před dezinformacemi,“ říká Boháček.
Brzy
zaznamenali s ještě nehotovou verzí Verifee.ai velký úspěch: vyhráli první
místo v hackathonu Robothon. „Na rozdíl od předchozích AI
modelů, které byly natrénované na konkrétních textech, u nichž bylo
specifikované, co je fake a co real, my jsme na to šli jinak.
Vytvořili jsme paletu několika desítek faktorů od banálních věcí,
například jestli tam je clickbaitový titulek nebo jestli je uvedený autor, až
po detekci projevů nenávisti či argumentačních faulů. Ve výsledku
dáváme uživateli semafor: tahle zpráva je spíš důvěryhodná, tady spíš hrozí
manipulace apod.,“ vysvětluje Boháček a dodává, že po hackatlonu jim
s dalším rozvojem Verifee.ai pomáhal odborník na umělou inteligenci
Jan Romportl.
„Matyáš je
jeden z nejschopnějších lidí, které jsem kdy v životě poznal. Nejen
že má obrovské odborné kompetence a je nesmírně produktivní
a inteligentní, ale zároveň je i osobnostně na výši, jak svojí
emoční vyzrálostí, tak i empatií a integritou,“ říká Romportl, který
vedl výzkum umělé inteligence v O2 a nyní působí jako nezávislý
konzultant.
Podle jeho
slov není Boháček typický „geniální geek“, který je sice brilantní v jedné
oblasti, ale unikají mu širší souvislosti světa. „Matyáš naopak všechny tyto
komplexní aspekty fungování světa a lidí vnímá, což je velmi dobře. Skvěle
se mi s ním spolupracovalo, a kdyby neodešel na Stanford, tak
dnes máme start‑up spolu. Nicméně je dobře, že odešel. Takových start‑upů totiž
ještě v budoucnu založí hromadu a ve většině případů bude mít
šanci na obrovský úspěch.
“
Slova
chvály pro Boháčka má i další přední Čech v oblasti umělé
inteligence – Michal Pěchouček, vedoucí Centra umělé inteligence
na Fakultě elektrotechnické na ČVUT a technický ředitel
společnosti Gen, dříve známé jako Avast. „Matyáš je inteligentní, ale hlavně
velmi kreativní, vizionářský a extrémně pracovitý. Co dělá, to dotahuje.
Navíc málokterý student pražské střední školy dokáže zaujmout slavného
profesora v Berkeley do té míry, že ho přizve do svého vědeckého
projektu,“ zdůrazňuje Pěchouček.
Stanice
techniků na Vyšehradě
Boháček
pochází z pražské rodiny, která toho s technologiemi nebo vědou věru
neměla mnoho společného. Maminka dělá personalistku a tatínek manažera
v hygienických a potravinářských službách. K počítačům se dostal
o víkendech u babičky v Klánovicích – přes den chodil
na zahradu a do lesa, večer zasedl před monitor. Začínal hrami,
už v šesti letech se ale dostal k lehkému programování. Vytvořil si
první webové stránky, jakoby e‑shop, kde „prodával“ věci, které předtím babičce
sebral ze spíže.
Už
na Základní škole Kladská bylo znát, že z tohoto kluka něco bude.
Vzkřísil nefungující školní radu a stal se jejím předsedou. Pak byl jako
delegát zvolen za Prahu do Národního parlamentu dětí a mládeže.
Během
základky chodil do Stanice techniků při DDM Vyšehrad, kde vyvíjel své
první mobilní aplikace. Jedna z nich se chytla: jmenovala se Newskit
a agregovala zprávy z nejrůznějších médií, dokázala je třídit
do kategorií a podle událostí. Boháček se do ní během osmé třídy
nepustil jen tak z plezíru, nýbrž jako reakce na způsob, jakým jeho
vrstevníci (ne)konzumují zpravodajství. „Moje generace tráví čas
na sociálních sítích, ale že by šli do prohlížeče číst si zprávy? To
jsem u nich opravdu neviděl,“ vypráví.
Svými zájmy
a dovednostmi vynikal i posléze na Gymnáziu Jana Keplera.
„U Matyáše je vzácné mimořádné nadání a zároveň skvělá sociální
zdatnost, empatie a altruismus. Během studia dělal spoustu věcí navíc pro
školu, pro spolužáky a pak i tu známou aplikaci pro znakovou řeč,“
odkazuje ředitel gymnázia Karel Žďárek na aplikaci Spoter, která překládá
znakový jazyk do textové podoby. Bylo mu teprve 14 let.
K aplikaci,
která využívá umělou inteligenci na rozlišování jednotlivých výrazů
znakové řeči, se dostal díky Newskitu. „V roce 2019 jsem vyhrál stipendium
na hlavní vývojářskou konferenci Applu. Součástí byly i individuální
konzultace s jejich vývojáři. Když jsem seděl s lidmi z týmu,
který se stará o přístupnost jejich softwaru, přišel ke mně neslyšící
člověk a začal znakovat. V ten moment se mi v hlavě rozsvítila
žárovka,“ vypráví Boháček, jak vznikl nápad na Spoter. „Pro neslyšící lidi
je psaný jazyk neintuitivní a těžký. Když musí číst nebo psát, je to pro
mnoho z nich nepříjemná zkušenost.“
S aplikací
vyhrál soutěž Česká hlavička v kategorii Řešení pro budoucnost
a objel prestižní vědecké konference na Havaji a v New
Orleans. V zahraničí jeho práce vzbudila pozornost – na světě je
totiž zhruba 70 milionů neslyšících či nedoslýchavých osob. Spoter jim dokáže
výrazně usnadnit život: namísto psaní na klávesnici stačí nahrát video se
znakovým jazykem a aplikace ho převede do textového překladu.
Spoter
využívá model strojového učení, který je ve srovnání s předchozími
metodami přesnější a až jedenáctkrát rychlejší. Boháčkovi se ho podařilo
vyvinout pod odborným vedením doktora Marka Hrúze ze Západočeské
univerzity v Plzni. „Právě on mě zasvětil do světa vědy
a výzkumu,“ přibližuje mladý vědec s tím, že se tam naučil, jak
tvořit trénovací sady pro strojové učení či jak trénovat velké jazykové modely.
„Doktor Hrúz mi věnoval hodně času, i když jsem byl jen nějaký náhodný
středoškolák z Prahy. Za to jsem mu hodně vděčný.“
Do Plzně
dojížděl nejprve jeden den v týdnu, když měl na gymnáziu individuální
plán. Pak ovšem přišel covid a Boháčkovi pomohl. „Na rozdíl
od většiny lidí byl pro mě covid vlastně docela osvobozující,“ popisuje.
„Byl jsem doma, školu jsem si vyřešil během pár hodin a pak mohl dělat
na vědeckých projektech. Místo sezení v lavici jsem si mohl dělat
věci, jak jsem potřeboval.“
Místo, kam
patřím
Po maturitě
poslal Boháček přihlášky na deset elitních škol ve Spojených státech
a byl nadšený, že vyšel jím preferovaný Stanford, ležící zhruba
na půl cesty mezi San Franciskem a San Jose. „Přijímací zkoušky byly
velmi holistické: standardizované testy z angličtiny a matematiky,
podobně jako jsou u nás Scio testy. Ale nejvíce pak dají na eseje
na různá témata a dodatečné body za známky ze střední školy
a dobrovolné aktivity. Dohromady jsem v rámci všech přijímacích řízení
udělal 56 různých esejí – a ChatGPT je na to zakázaný,“ říká
s úsměvem Boháček, který na koleji bydlí s více než dvoumetrovým
a přes
Na bakalářském
studiu na Stanfordu stráví čtyři roky, přičemž jeden z nich vyjde
na 90 tisíc dolarů (2,1 milionu korun). To by si jeho rodina nemohla jen
tak dovolit, Boháček ovšem dostal stipendium od movitých krajanů –
dvě třetiny platí Ivana Tykač, manželka uhelného miliardáře a zakladatelka
dobročinné iniciativy Women for Women, zbývající třetinu pokryje nadace
společnosti Progresus.
Prestižní
univerzita, v podstatě na dohled od sídla Googlu či Facebooku,
leží v srdci Silicon Valley. „Cítím, že to je místo, kam patřím. Stanford
je skvělý, inspirativní, plný energie. Pořád se tu něco děje, možnosti jsou
neuvěřitelné. Za první dva trimestry jsem se toho strašně moc naučil,“
vypráví Boháček. „Už jen mít možnost si jít sednout na konzultaci
s lidmi, kteří mají Nobelovu cenu a říkat jim křestním jménem…
V každé kavárně se tu řeší AI, co se v oboru děje nového.“
O tom,
že Stanford je přímo v těžišti vývoje umělé inteligence, je přesvědčený
i Michal Pěchouček. „Nemůže být v této době na lepším místě.
Matyáš je tam přímo ve středu AI dění,“ míní.
Boháček
ovšem netrpí přehnaným technooptimismem. Vidí i negativní dopady
překotného vývoje umělé inteligence a zdůrazňuje, že aspekty jejího
rozvoje je třeba pečlivě studovat. Ideálně pod jeho oblíbeným heslem „move
responsibly even at the cost of moving slow“ (postupujte zodpovědně,
i kdyby to mělo být pomalu).
„Matyáš buď
udělá na nějaké skvělé americké univerzitě doktorát a pak díru
do světa ve vědě. Anebo postaví start‑up, který bude měnit svět.
Myslím, že do Česka se Matyáš vrátí, až svoji americkou zkušenost využije
na maximum – proto na něj nespěchejte, jen tak zpátky nebude,“
říká Pěchouček.
„Je hrozně důležité, aby právě lidé jako Matyáš měli co největší vliv na utváření budoucího světa v tomto kritickém a křehkém civilizačním momentu, kdy budeme svědky velkých globálních transformací s obrovskými dopady,“ přidává se Romportl. „Když Matyáš bude přímo v první linii, zvyšuje se šance pro nás pro všechny, že to dobře dopadne.“
Žádné komentáře:
Okomentovat