Ondřej Šteffl: Socialistické financování škol. Zaplatíme cokoliv, co odučíte

Když se v Řecku začala řešit v roce 2009 finanční krize, ukázalo se mimo jiné, že tam byla financovaná i škola, která měla sedm žáků a k tomu dvanáct učitelů. České regionální školství se potýká s nedostatkem financí, což negativně ovlivňuje nejen platy učitelů, ale i celkovou kvalitu vzdělávání. Málokdo přitom vzpomene, že jsme v roce 2017 schválili a v roce 2020 zavedli socialistický systém financování škol na principu „každému podle jeho potřeb“. Pravda s jistými hranicemi, kterým se říká „PhMax“ a které 12 učitelů na sedm žáků neumožňují. I tak jde ale o rozhazovačný systém.

Zdroj: Hospodářské noviny 8. 7. 2024

 

Do roku 2020 byl systém financování škol přehledný. Školy dostávaly peníze podle počtu žáků, tak jako v 95 procentech všech zemí v EU i OECD. Princip peníze na žáka podporoval efektivní hospodaření a vytvářel určitý tlak na kvalitu. Systém měl pravda nějaké problémy, zejména se peníze nepředvídatelně a někdy i neprůhledně přerozdělovaly v krajích. Problémy bylo potřeba řešit, ale sociálnědemokratická vláda pod vedením Kateřiny Valachové vylila s vaničkou i dítě a prosadila systém, který nemá ve světě obdoby. Nyní jsou školy financovány tzv. „na odučenou hodinu“. Je to podobné, jako by lékař dostával peníze nikoli podle toho, kolik pacientů ošetří, ale podle toho, jakou má ordinační dobu. Prakticky to znamená, že škola může zvyšovat počet učitelů, dělit třídy na skupiny, zavádět volitelné předměty. A dostává tolik peněz, kolik na to potřebuje.

 

Nový systém má určitě přínosy. Zejména umožňuje školám více dělit třídy, zavádět tandemovou výuku, zvyšovat individualizaci výuky apod. Samé dobré věci. Nicméně je drahý a má další zásadní nevýhody.

 

Zaprvé, otevření finančních stavidel vedlo k neudržitelnému nárůstu výdajů. Ministr Mikuláš Bek říká, že nový systém generuje čtyři tisíce nových úvazků ročně, každý rok po dobu pěti let. Pokud to bude pokračovat, bude na to potřeba nejméně dalších cca 20 miliard korun. Kdyby se stejná částka dala na platy současných učitelů, a ne těch nových, mohly by se zvýšit platy o 14 procent. Není tedy divu, že byl nedávno přijat zákon, který PhMax snížil o pět procent. Což ale situaci řeší jen marginálně.

 

Zadruhé, školy byly dřív motivovány k tomu, aby poskytovaly vzdělání co největšímu počtu dětí po co nejdelší dobu. Dnes, kdy finance nejsou přímo vázány na počet žáků, chybí tlak na vedení školy či zřizovatele, ze které děti odchází. Škola dokonce i ušetří, když má méně žáků. Proto také u nás za poslední roky rapidně roste tzv. drop out, tedy podíl dětí, které nedokončí žádnou střední školu, což EU pokládá za klíčový ukazatel kvality vzdělávacího systému.

 

Zatřetí, v předchozím systému školy soutěžily o žáky, což vytvářelo určitý tlak na zlepšování kvality výuky. Čím horší škola, čím méně žáků, tím méně peněz a tím i třeba nižší odměny učitelů. A naopak. Dnes ale, když žáci kvůli nekvalitní výuce odcházejí, to může být každému jedno.

 

Výsledkem je, že školy sice mají více možností, jak peníze využít, ale celkový nedostatek financí vede k nízkým platům učitelů a neefektivnímu hospodaření.

 

Vrátit se k předchozímu principu financování, upravenému tak, aby kompenzoval tehdejší nedostatky, nebude snadné. Nejenže nyní nejsou zdroje, ale změna by znamenala snížení rozpočtu pro mnohé školy, což by mělo přímý dopad na kvalitu výuky. Pokud však chceme dosáhnout udržitelného a efektivního financování školství, je nutný návrat k přehlednému principu financování na žáka s dílčími korekcemi podle podmínek školy. Takovému, jaký se využívá prakticky v celém světě. To bude vyžadovat nejen politickou vůli, ale i pečlivě promyšlené reformy, které zajistí, že zdroje budou využívány tam, kde jsou nejvíce potřeba.

 

Autor je ředitel vzdělávací společnosti Scio.