Soukromé školy proti zrušení dotací

Reagujeme na slova pana Ing. Janoty v rozhovoru dnes pro www.idnes, který konstatoval , že „máme špatnou strukturu výdajů, že jsme roky zavírali oči nad tím, jak rostly mandatorní výdaje, které tak vytěsňovaly výdaje na investice, vědu, vzdělání, si všichni dobře uvědomujeme“. Odstupující pan ministr Ing. Kalousek ale dne 30. 4. 2009 předložil do vlády materiál „Výdajové rámce státního rozpočtu na roky 2010 až 2012“, kde chce soukromému školství omezit či odejmout dotace.

V České republice je vše možné. Bylo přijato vládní prohlášení, kde (cituji): „Vláda chce zajistit rovnost podpory vzdělání bez ohledu na zřizovatele školy“ a zároveň ministr shodné vlády navrhuje praktickou likvidaci soukromého sektoru ekonomickými nástroji, který byl po revoluci pracně vydobytý. Těžko najít v českém školství jiný sektor škol, jenž by během relativně krátké doby dokázal vyrůst z bodu nula do tak svébytného, respektovaného a kvalitního seskupení, jakým jsou soukromé mateřské, základní, střední a nakonec i vyšší odborné školy. Toto seskupení vytvořilo za 20 let ve školství skutečně konkurenční prostředí.

Ke všemu tato úvaha na úsporu cca 4 mld. Kč je naprosto scestná, protože převedením cca 90 tisíc žáků ze soukromých škol do obecních a krajských škol přijde státní rozpočet na mzdách pedagogů na 4,2 mld. Kč. Ptáte se proč? Již dlouhodobě jsou soukromé školy pro státní rozpočet efektivnější, proti tzv. „státním školám“. Nepotřebují od státu a krajů náklady na investice, odpisy a zejména šetří provozní výdaje a tím i lépe hospodaří. To dokazují i statistiky a to i ve výdajích na přímé mzdy pedagogů.

Zde je vidět, že státní správa si s ovlivněním vývoje ekonomiky neví rady a snaží se ve státním rozpočtu ušetřit za každou cenu i vylitím „dítěte revoluce“ do kanálu. Všichni doufáme, že nakonec zvítězí zdravý rozum a našich 90 000 žáků a studentů nebude muset přecházet na „státní školy“. To by se týkalo také ztráty zaměstnání cca 25 000 pracovníků soukromých škol, nehledě na mezinárodní ostudu České republiky, která by prakticky pošlapala Lisabonskou smlouvu podruhé. Rozvoj potenciálu mezi veřejným sektorem a soukromým sektorem, dle Lisabonského strategického cíle 1.5., je jedním z hlavních úkolů zemí EU.

Návrhy prezentovány ministrem Kalouskem jsou mocenskou a politickou negací prosazování demokratických principů ve českém školství a nerespektováním svobodné volby vzdělávací cesty každého občana České republiky.

V Praze 6. 5. 2009

PaedDr. Vladimír Zelinka
předseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska o.s.
www.soukromeskoly.cz

Jana Hrubá: Jak Liška naplnil svoji koncepci

Při svém nástupu před půldruhým rokem představil 18. 12. 2007 ministr Ondřej Liška svoji koncepci na roky 2007–2010. Nebylo dáno vládě ani jemu, aby funkční období dokončili. Co stačil za tu krátkou dobu ze svých záměrů zrealizovat?


Původní prezentaci koncepce najdete ZDE.

O systémovém přístupu k realizaci změn, který si předsevzal, se hovořit dá. Ministr jako jeden z mála stačil sledovat, usměrňovat a v provázanosti manažersky řídit celou řadu zásadních oblastí resortu. Dařilo se mu získávat politickou podporu pro jednotlivé aktivity, dokonce občas i v oblasti financování. V legislativní oblasti byly připraveny dvě novely školského zákona, z nichž první už vstoupila v platnost. Novela zákona o pedagogických pracovnících čeká na schválení v Poslanecké sněmovně.

Ministerstvo otevřel a opravdu zavedl týmovou práci. Rozhýbal úředníky (ba i některé již obrůstající mechem), přivedl nové lidi, ustavil několik pracovních skupin z odborníků i lidí z praxe, které odvedly spoustu práce. Na MŠMT se konečně začalo pracovat s analýzami a daty a využívat je pro rozhodování. Na tiskových konferencích vystupoval ministr obvykle se svými spolupracovníky, nechal je hovořit o dané problematice a odpovídat na dotazy. Všechny výstupy činnosti MŠMT byly zveřejňovány. Ministr dovedl naslouchat a byl schopen o celé řadě problémů hovořit zasvěceně a bez papírů, ba dokonce s entuziasmem. Někteří odpůrci jakýchkoli změn ve školství začali na internetu unisono volat: „Liško, už dost!“

Podle vyjádření na TK se nepodařilo připravit personální a procesní audit MŠMT, který se např. na ministerstvu zahraničí dělal několik let. Ministr chtěl odstřihnout různá lobby a příživníky. Zůstává otázkou, kdo z následovníků se tohoto úkolu bude chtít ujmout.

Mimořádně kvalitním public relations Liška pronikl do médií a dostal do nich celou řadu školských témat. Aktivitou kolem standardu profese učitele se mu podařilo dokonce rozhýbat už léta hynoucí diskusi mezi učiteli, byť často nesouhlasící se změnami. Diskutovala se i příprava učitelů, rostoucí nekázeň žáků a otázka mužů do škol. Celospolečenská debata se ovšem nerozvinula, pro politiky je vzdělávání ve skutečnosti stále nezajímavé.

Řízení evropských fondů se podle ministra stabilizovalo, skluz v operačním programu Výzkum a vývoj pro inovace byl dohnán. Některé předimenzované projekty z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost byly pozastaveny nebo přepracovány. Bylo předloženo 22 národních projektů, v realizaci je zatím deset. Bohužel zásadní oblast podpory učitelů zaostala. Čerpání prostředků ve spolupráci s kraji probíhá, bylo vyhlášeno 94 výzev, přijato 4 685 projektů v objemu 38 mld Kč.

Kurikulární reforma běží. Ministr při všech příležitostech vystupoval zásadně proreformně a zdůrazňoval nevyhnutelnost změn. Na středních školách se připravují ŠVP, tentokrát už s podporou projektů z ESF. S podporou projektu funguje web RVP, na tvorbě systému DVPP se pracuje v NIDV. Postoj učitelů k reformě, výuka ve školách ani informovanost veřejnosti se však příliš nezměnily.

V oblasti financování byly v dohodě s odbory posíleny finance na nadtarifní složky o 4,5 mld Kč. Nedávné rozhodnutí vlády o zvýšení platů státním zaměstnancům o 3,5 % bez posílení rozpočtu ale tuto částku o 1,3 mld snižuje. Prací na standardech profese učitele byl učiněn krok k hodnocení učitelů podle kvality práce. Ministr doufá, že jeho nástupci budou v práci na standardu pokračovat. Plánovaný nový model financování se v dokumentech ministerstva doposud neobjevil.

Byla dokončena Bílá kniha terciárního vzdělávání, reakce akademické obce na návrhy změn je ale dosud rozporuplná. Byl spuštěn národní projekt pro podporu reformy a připravuje se věcný záměr nového zákona o terciárním vzdělávání. S reprezentanty vysokých škol bylo dohodnuto, jak se budou podílet.

V oblasti koncepcí bylo Liškovo ministerstvo mimořádně plodné. Předložilo protikrizový balíček „Vzdělat a vydělat“, ucelený program do roku 2015, který navrhuje investice ve výši 80 miliard na zkvalitnění českého školství.

Byla připravena implementace Strategie rozvoje celoživotního učení a systému ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj, Akční plán středního odborného školství, Koncepce ICT ve školství. Poprvé od roku 2001 byla provedena analýza relevance a plnění cílů Bílé knihy, která ukazuje bílá místa, nové aspekty a kontext úlohy vzdělávací politiky. Doporučení expertů bohužel už nemohla být posouzena a realizována.

Ministr se výrazně angažoval v kulturně sociální dimenzi vzdělávání. Založil pro tuto oblast novou skupinu v čele s náměstkem. Podle ministra nastal zásadní posun ve vnímání potřeby individualizace vzdělávání. Ve spolupráci s dalšími ministerstvy, především MPSV, byl zpracován Akční plán transformace systému práce s ohroženými dětmi a rodinami. Připravuje se legislativa.


Co se nepodařilo?

Založit Radu pro vzdělávání složenou z významných osobností. Spolupráce s odborníky na tvorbě dokumentů však byla úspěšně navázána.

Plánovaná fúze přímo řízených ústavů VÚP a NIDV se pozdržela. Měla by se uskutečnit od 1. 7. 2009, kdy má vzniknout nová instituce Národního pedagogického institutu.

Jasný koncept a realizační model státní maturity byl sice zpracován, ale pro finanční náročnost (jak bylo sděleno veřejnosti) došlo k personálním změnám a redukcím a v současnosti má veřejnost pochybnosti o termínu spuštění. Ministr řekl, že je přesvědčen o realizovatelnosti bezpečného logistického modelu státní maturity podle harmonogramu. Maturita se stala prioritou pro jeho nástupkyni – novou ministryni Miroslavu Kopicovou.


Největší zásluha

Ministr Liška začal jako první výrazně a při všech příležitostech argumentovat, mluvit a psát o nutnosti masivních investic do vzdělávání. Chce v tom pokračovat i jako řadový poslanec. Ve svém dopisu pracovníkům školství na rozloučenou o tom píše: „V programech všech politických stran si můžete přečíst o podpoře vzdělávání, ale po volbách je realita vždycky někde jinde. Jak je to možné? Dvě stě tisíc učitelů a jeden ministr školství prostě v desetimilionové zemi nepředstavují dostatečnou sílu, která by zbytek politických elit přiměla k dodržování předvolebních slibů. Výsledkem je situace, kdy se ministr školství se svými vládními kolegy musí dohadovat o řádově nižší částky, než by bylo ve skutečnosti potřeba. Proč kvůli školám nevyjdou lidé do ulic? Dokud si široká veřejnost neuvědomí, že bez vzdělání je naše malá země (nedisponující výraznějšími přírodními zdroji) změní v montovnu a zdroj levné pracovní síly, nestane se nic. Ministryně a ministři školství budou bojovat o dílčí zlepšení, ale půjde v podstatě o drobečkovou politiku. Výraznou změnu nelze očekávat, dokud si ji lidé nevynutí.“

K tomu snad zbývá jen dodat: Co se ale bude muset se školstvím stát, aby taková situace nastala?

Materiály z bilanční tiskové konference najdete ZDE.