V českém prostředí bývá zvykem odpovídat na otázku Jak se vede? alespoň mírně nejistě. Jde to, jakž takž, no to víš, pořád stejně… Jdou nám lépe negativa, snadno vidíme to, co je tak nějak na pytel. Tento postoj často prosakuje i do debat o tom, jak se daří našemu vzdělávání. Vidíme, co se nedotáhlo, stále se nedaří, a i když jsme pokročili, stále nemáme…
