Petr Chaluš: České školství za Fialovy vlády

Vzdělávání se mělo být jednou z vládních priorit. Časté výměny ministrů, podfinancování a další problémy ale zpomalily plánované změny. Co se podařilo a jaké kroky by měly následovat?

 

Zdroj: Deník Referendum 23. 9. 2025

 

Po volbách v roce 2021 se situace ve školství jevila velmi slibně. Programové prohlášení vlády vypadalo slibně a zdálo se, že vzdělávání bude jednou z vládních priorit. O vedení ministerstva školství usilovalo hnutí STAN, patrně kvůli nominaci Petra Gazdíka. Jenže právě personální obsazení ministerského postu se ukázalo být jedním z klíčových problémů školství ve volebním období 2021—2025.

Těžký start a výměny ministrů

Častá střídání ministrů školství patří k dlouhodobým problémům českého školství. Petr Gazdík nevydržel ani rok a odstoupil kvůli vazbám na osoby spojené s korupční kauzou. Jeho nástupce Vladimír Balaš (STAN) rovněž brzy odešel, tentokrát ze zdravotních důvodů. Prakticky polovina funkčního období tak byla ztracena, plnění plánů se zpomalovalo, celý sektor byl oslaben a znejistěn — jak už se to v minulosti stalo mnohokrát. Logickým důsledkem byl další pokles důvěry učitelů a odborných pracovníků ve smysluplné vedení a systematický rozvoj školství.

 

Současně byl začátek tohoto období objektivně náročný kvůli dopadům konfliktu na Ukrajině. Mnoho energie bylo věnováno integraci ukrajinských dětí do českého vzdělávacího systému. Poslední dva roky koaliční vlády se ministr Mikuláš Bek snažil dohnat, co se dalo — podařilo se dokončit digitalizaci přijímacích zkoušek na střední školy, provést alespoň částečnou revizi kurikula (RVP) pro mateřské a základní školy a těsně před volbami prosadit „velkou“ novelu školského zákona, která přinesla několik slíbených systémových změn.

Neustálé riziko podfinancování

 

V mnoha zemích je vzdělávání považováno za klíčovou investici do růstu bohatství a spokojenosti společnosti. Jenže výsledky nejsou tak jednoduše vidět jako kus nové dálnice a projevují se v delším horizontu, než je jedno volební období. Pokud je politická kultura zaměřená především na rychlý zisk politických bodů a okamžité výsledky pro voliče, ministerstvo školství se snadno stává okrajovou prioritou.

 

Některá prosazovaná řešení a způsob jejich provedení pak působí jako snaha o přežití, třebaže jsou odůvodňovány snahou o zefektivnění systému. Největší kritika současné vlády v oblasti školství se týká právě zejména nesplnění slibu zajistit dostatečné financování, které bylo formulováno ve dvou klíčových závazcích:

— získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD.

— garantovat platy učitelů na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy.

Pokud jde o podíl HDP investovaný do vzdělávání, který umožňuje mezinárodní srovnání výdajů jednotlivých zemí, lze kvůli složité metodice a dostupnosti dat vyhodnocovat trendy až se zpožděním. Teprve v příštích letech tak bude zřejmé, jaký vývoj nastal za období této vlády. Již nyní je však zřejmé — a vláda to sama připouští — že průměru zemí OECD jsme nedosáhli a ani k němu v dohledné době nedospějeme.

 

S odstupem se navíc může ukázat, že jsme se tomuto cíli během funkčního období vlády ani nepřiblížili. Podle studie CERGE se u garantovaných platů učitelů naopak vzdalujeme od slíbené úrovně. To představuje závažné pochybení, zejména v situaci, kdy hrozí oslabení demokratických stran ve volbách. Přitom by stačilo dodržet daný závazek a brát vážně téma, které veřejnost oprávněně vnímá jako prioritu — investice do vzdělávání jsou investicí do budoucích generací a tedy do celé společnosti.

Co se podařilo a co méně

Svůj pohled na to, co z programového prohlášení vlády bylo splněno a co nikoli, zveřejnil například EDUin. Výsledek však nelze posoudit zcela objektivně — některé dopady se projeví až s odstupem a v mnoha případech záleží na detailech provedení. Přínosné je proto nejen hodnotit naplňování vládních slibů, ale také zvažovat současné období v kontextu dlouhodobého vývoje českého vzdělávacího systému.

 

 

1. Strategie, dlouhodobé záměry a evropské peníze směřují dobrým směrem

 

Již existující Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ byla dále zpřesněna a konkretizována prostřednictvím Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy 2023—2027. Tento dokument je formulován velmi ambiciózně a obsahuje konkrétní kroky, jako je zvyšování kvality škol, snižování nerovností, inovace obsahu i forem výuky, posílení profesní podpory učitelů a modernizace jejich vzdělávání či zefektivnění řízení školství.

 

Nezávislé vyhodnocení naplňování všech plánovaných opatření by však vyžadovalo rozsáhlou analytickou práci. Průběžné hodnocení v rámci MŠMT zpravidla potvrzuje samo sobě, že cíle plní. Zajímavý pohled tradičně přinášejí kontroly NKÚ, avšak žádná se dosud přímo nevztahovala k oblasti vzdělávání v období současné vlády. K dosažení řady cílů zároveň významně přispěly prostředky z evropských fondů — například v oblasti snižování nerovností podporou škol s vyšším podílem žáků ze znevýhodněného prostředí či v podpoře digitalizace a rozvoje digitálních dovedností.

 

 

2. Proběhla inovace národního kurikula mateřských a základních škol, střední školy se nestihly

 

Podařilo se zpracovat nové rámcové vzdělávací programy (národní osnovy) pro mateřské a základní školy a byla zahájena jejich implementace. Ta je rozložena do několika let, nicméně od září 2025 již reálně probíhá. Nové kurikulum klade důraz na kompetence, které žáci budou potřebovat v budoucí společnosti a na měnícím se trhu práce — například na kritické a kontextuální myšlení, schopnost pracovat s velkým množstvím informací a novými technologiemi, péči o vlastní zdraví, efektivní komunikaci i odolnost vůči krizím a změnám.

 

Všechny vzdělávací oblasti byly smysluplně aktualizovány a inovací prošla také jejich struktura. Jedním z příkladů je Osobnostní a sociální výchova, zahrnující etický i kariérový rozvoj žáků, která se stala plnohodnotným vzdělávacím oborem.

 

Škoda je, že v tomto volebním období se proces inovace kurikula podařilo dotáhnout jen zčásti. Rámcové vzdělávací programy pro střední školy nebyly inovovány, přestože se s tím jednoznačně počítalo. Pozitivním krokem je alespoň pilotní spuštění nového typu střední školy — všeobecného lycea — a příprava rámcových programů právě pro tento obor. Dále byla zahájena práce na úpravě celé struktury oborů středního vzdělávání. Tyto kroky mají do budoucna potenciál změnit dlouhodobě nevyhovující stav českého středního školství, které čelí řadě systémových problémů.

 

Patří mezi ně zejména přijímací řízení, jež posiluje sociální nerovnosti a které ani digitalizace přijímaček nedokázala vyřešit; nedostatečná kapacita všeobecného středního vzdělávání vzhledem k rostoucí poptávce; konzervativní přístup k obsahu a metodám výuky na většině gymnázií; kumulace sociálně znevýhodněných žáků v učebních oborech bez maturity, kde je obtížné zajistit srovnatelnou kvalitu vzdělávání; a nakonec i samotná maturita, která je dlouhodobě kritizována pro svou odtrženost od skutečných cílů středního vzdělávání.

 

Určitý posun by v této oblasti mohla přinést takzvaná velká novela školského zákona, jež zavádí možnost komplexní profilové práce jako součásti maturity. Ta umožní studentům alespoň v omezené míře smysluplněji a praktičtěji prokázat nabyté kompetence.

3. Digitalizovaly se přijímací zkoušky na střední školy, nerovnosti nesnížily  

Digitalizace přijímacího řízení přinesla větší transparentnost do celého procesu přechodu mezi základní a střední školou. Zefektivnila některé kroky a zpříjemnila průběh pro uchazeče, rodiče i školy. Umožnila také lepší dostupnost informací o středních školách a jejich oborech, včetně dat o výsledcích z předchozích let. Díky tomu se snížila nejistota mnoha rodin, které rychleji získaly přehled o výsledku a možnostech přihlášek do dalších kol.

 

Digitalizace tedy bezpochyby přinesla řadu konkrétních výhod, ale zároveň i určité nevýhody. Patří mezi ně například odlidštění procesu: pořadí škol v přihlášce je dnes závazné a nelze jej flexibilně upravovat prostřednictvím osobní komunikace mezi uchazečem a školou. Rozhodující roli hraje algoritmus, který sice eliminuje lidské chyby a bývá spravedlivější, zároveň však vzbuzuje obavy z přílišné závislosti na technickém řešení.

Samotná digitalizace ovšem nemůže napravit systémové nerovnosti přijímacího řízení. Státní testy z matematiky a českého jazyka se staly soutěží o body, která jen částečně souvisí s obsahem a cíli základního vzdělávání. Pro žáky bez možnosti zaplatit si soukromou přípravu představují výraznou bariéru. Přísné a stresující podmínky testu, včetně penalizace za drobné formální chyby, zvyšují nerovné šance. Žáci bez silné rodinné podpory tak často ztrácejí možnost postupu na maturitní obory, čímž se jim uzavírá i cesta na vysokou školu. Již v patnácti letech jsou tak směrováni na vzdělávací dráhu, která vede k vyšším kvalifikacím jen pro část populace.

 

Tento problém dále prohlubuje obecný přístup mnoha škol, které kladou důraz na srovnávací hodnocení výsledků místo na individuální podporu a formativní hodnocení, deklarované jako priorita ve strategických dokumentech. V praxi to často znamená, že žáci z méně podnětného rodinného prostředí jsou opakovaně označováni jako „slabší“, což nerovnosti ještě posiluje. Samozřejmě existuje mnoho učitelů, kteří dokáží výuku individualizovat a cíleně podporovat znevýhodněné žáky. Přesto převažující systém hodnocení založený na známkách zatím více reprodukuje než snižuje sociální nerovnosti.

 

 

4. Bylo zavedeno formativní slovní hodnocení v 1. a 2. ročníku

 

V rámci takzvané malé novely školského zákona se podařilo zmírnit náročnost zahájení školní docházky. Cílem bylo snížit počet odkladů, které byly dlouhodobě vysoké zejména kvůli stresu spojenému s nadměrnými požadavky na žáky v prvních ročnících základní školy.

 

Při vstupu do školy je zásadní především motivace dětí k učení a vytvoření pozitivního vztahu ke škole, což je v českém školství dlouhodobě problém. Potvrzuje to například zpráva Česká školní inspekce, v níž se uvádí, že mezinárodní šetření PISA 2022 poukázalo na nepříliš optimistické vnímání kvality vztahů mezi žáky a učiteli; index kvality těchto vztahů u České republiky dosáhl nejnižších hodnot ze všech sledovaných zemí OECD a EU.

 

Formativní slovní hodnocení je příležitostí se zaměřit na podporu dětí v učení místo nic neříkající známky, zejména u menších dětí je to zjevně trend v mnoha zemích, a konečně tedy i u nás. 

 

5. Stabilizovala se pozice školní psychologů a sociálních pedagogů

 

Rostoucí problémy s duševním zdravím dětí a mladých lidí vyžadovaly kromě inovace kurikula také stabilizaci školních poradenských služeb. Revidované rámcové vzdělávací programy posílily Osobnostní a sociální výchovu, Výchovu ke zdraví a bezpečí a celkové začlenění wellbeingových principů do školního prostředí.

Takzvaná velká novela školského zákona přinesla klíčový krok — jasné vymezení práce a financování školních psychologů a sociálních pedagogů. Pozice sociálních pedagogů navíc mohou významně přispět ke snižování nerovností ve vzdělávání. Obě tyto role díky legislativnímu ukotvení dlouhodobě podporují žáky i učitele, zlepšují atmosféru ve škole a pomáhají předcházet šikaně, závislostem a dalším rizikům, která ohrožují nejen kvalitu vzdělávání, ale i celkový zdravý rozvoj dětí.

 

 

6. Profesní podpora učitelů vzrostla, stále je co zlepšovat

 

Pokrok nastal v oblasti přípravy učitelů a jejich profesní podpory. Inovace ve vysokoškolských studijních programech přípravy učitelů kladou větší důraz na praktické zkušenosti. Novela zákona o pedagogických pracovnících přispěla k posílení podpory začínajících učitelů prostřednictvím takzvaného uvádějícího učitele.

 

Bouřlivou diskusi vyvolala větší flexibilita kvalifikačních požadavků na učitelskou profesi, která u části veřejnosti a odborné veřejnosti vzbuzuje nejistotu, zda je učitelská profese brána dostatečně vážně. Přesto přetrvává potřeba větší podpory rozvoje systému supervizí, sebezkušenostního vzdělávání a programů zaměřených na osobnostní a sociální rozvoj učitelů.

 

 

Závěrem

 

V současné situaci je zásadní:

— Posílení rozpočtu školství na nadcházející rok, což umožní realizaci klíčových opatření, jak podrobně uvádí PAQ Research.

— Důsledná implementace revidovaných RVP základního vzdělávání, se zaměřením na inovativní přístup, praktičnost pro život a podporu pozitivní atmosféry ve školách. Tento proces bude vyžadovat několik let systematické práce.

— Revize RVP středního vzdělávání tak, aby celý systém na sebe logicky navazoval, a odvážné inovace přijímacích i maturitních zkoušek, aby lépe naplňovaly cíle vzdělávání.

— Inovace struktury středních škol, s cílem zlepšit průchodnost systému a nabídku všeobecného vzdělávání. Je zřejmé, že většina kvalifikací současné generace směřuje na úroveň EQF 6 (bakalářské studium), a je proto nezbytné neuzavírat tyto možnosti v patnácti letech výběrem nematuritní cesty.

— Individuální podpora studentů a posílení systému kariérového poradenství, zejména při přechodu mezi střední a vysokou školou, aby se snížila míra nedokončení a zvýšila šance na úspěšné dokončení studia.

— Dlouhodobý cíl — směřovat ke vzdělané společnosti, která kromě ekonomické výkonnosti posiluje soudržnost, demokratické hodnoty a celkovou životní spokojenost.

Takový přístup umožňuje postupný a cílený rozvoj vzdělávacího systému, který zajišťuje jeho dlouhodobou kvalitu, posiluje společenskou soudržnost a celkovou životní spokojenost.