Markéta Hronová: Děti čtou nejvíce do devíti let, pak klesá radost ze čtení. Jak je u literatury udržet plus 12 tipů na knihy pro teenagery

Domácí i zahraniční průzkumy z poslední doby upozorňují na fakt, že děti v předškolním a mladším školním věku čtou docela dost – rodiče se na to soustřeďují a skvělá je i nabídka knih. S nástupem puberty ale přichází problém.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 31. 7. 2026

 

 

Zhruba od devíti let klesá radost ze čtení i zájem o knihy. A nejviditelnější je to u chlapců. Podle letos vydané studie od londýnské nezávislé organizace National Literacy Trust si rádo čte téměř každé druhé dítě ve věku osm až 11 let. U starších dětí do 14 let je to už jen necelá třetina. Přitom děti samy říkají, že když narazí na knihu, která je chytne za srdce, přelouskají 300 stránek „na posezení“.

 

„Abychom děti u čtení knihy udrželi, je potřeba dodržet několik pravidel,“ říká Julie Dominika Zemanová z klubu Mravenčí chůvy, který pomáhá rodičům, ale třeba i učitelům s výběrem knih i správnou strategií, jak u dětí čtení podporovat.

 

Přečtěte si její rady i 12 tipů na knihy, které jsou u puberťáků oblíbené. A které by mohly zaujmout i ty vaše. 

 

Zásadní je, aby měli adolescenti možnost volby. Zorientovat se v tom, co všechno pro děti vychází, je však těžké. Teenageři to sami obvykle ještě nezvládnou a někdy potřebují pomoc od rodičů. „Zúžit dítěti výběr je opravdu důležité. Podle průzkumu Scholastic přes 80 procent dětí říká, že když si nakonec knihu samy vyberou, tak ji i přečtou,“ říká Zemanová.

 

Určitě je dobré vzít v úvahu jejich zájmy nebo jaké přečtené příběhy je už bavily, odrazit se dá třeba i od autora a hledat v podobném ranku. Při výběru knih by totiž rodiče kromě tématu měli zohlednit také náročnost textu i děje. Pokud dítěti doporučí text, který je nad jeho možnosti, nebo ho naopak podcení, nebude spokojené. „Rodiče často podsouvají dětem těžší příběhy, než které jsou reálně schopné zvládnout,“ upozorňuje Zemanová. Čtení není jen přelouskání písmenek, ale děje se při něm hodně důležitějších věcí. Dítě přemýšlí nad tím, co se bude dít dál, zamýšlí se nad motivacemi postav i nad tím, co v knize explicitně napsané není, ale je nutné si to domyslet. Výhodné jsou také knižní série, protože rozvíjejí jeden větší příběh. Děti konkrétní knižní svět už znají, pamatují si postavy a nemají tolik práce se do příběhu začíst. 

 

V období puberty také skvěle fungují doporučení mezi vrstevníky. Naopak s úspěchem se příliš nesetkává doporučení od rodičů typu: To jsem četl já v tvém věku, přečti si to taky, bude se ti to líbit.

 

Spousta lidí má možná čtení zafixované jako introvertní aktivitu, ale je to vlastně trochu i společenská záležitost. Je dobré mít s kým sdílet, co jsem přečetl a co si o tom myslím. Proto jsou v poslední době tak oblíbené různé čtenářské kluby. „Povídejte si s dětmi o tom, co četly, jak se podle nich postavy chovaly, co se jim na knize líbilo nebo nelíbilo,“ doporučuje Zemanová.

 

Pozor na otázky, na které existuje jen jedna správná odpověď. Kvízy a zkoušení z toho, co se v knize dělo, posouvají čtení do polohy výkonu – dítě pak neřeší, co si o knize myslí, ale co po něm chce dospělý. Podobně působí soutěže o počet přečtených knih. A stejnou logiku mají povinné čtenářské deníky. „Je to forma kontroly. Z příjemné činnosti se tím stane úkol a čtení si dítě spojí s výkonem místo s radostí,“ upozorňuje Zemanová. 

 

Zní to možná banálně, ale dospělým leckdy nedojde, že v nabitém dětském programu během školního roku k soustředěnému čtení chybí čas. Spoustu produktivního času tráví děti ve škole, pak na kroužcích a představa, že si pak budou před spaním ještě číst, je trochu lichá. A to zvláště v případě, že dítěti čtení nejde úplně hladce. Zároveň platí, že čím víc dítě čte, tím je to pro něj snazší, a samozřejmě i naopak, když čte málo, je to pro něj obtížné a motivace číst se mu pak těžko hledá. 

 

Pokles zájmu o knihy po devátém roce věku může podle výzkumů souviset i s tím, že rodiče mají pocit, že jejich děti už umí číst samy, a tak není potřeba jim předčítat. To je ale velká chyba. „Osvojování čtenářské gramotnosti probíhá postupně, není to věc, která se prostě stane, ale která se postupnými kroky vyvíjí a nikdy to není ukončená dovednost,“ vysvětluje Zemanová. Doporučení proto říkají, že rodiče by dětem měli předčítat až do 12 let nebo do doby, kdy o to samy stojí. 

 

Jaké knihy jsou mezi teenagery oblíbené? Stále je to Deník malého poseroutky, ale třeba také série Fotbaláci nebo nestárnoucí Čtyřlístek. U starších funguje například Hraničářův učeň nebo Eragon nebo série Dogman.

 

Podle Zemanové nevadí, pokud děti čtou braky, ale je důležité pohlídat, aby obsah nebyl vyloženě závadný. V poslední době je například velmi oblíbený žánr dark romance, kde se normalizují toxické vztahy a sexualizované násilí. Dospívající by tak mohli získat pocit, že takto mají vztahy vypadat. „V tomto velmi citlivém období se dítě teprve zorientovává v tom, jak fungují vztahy, a nechcete, aby si zrovna z těchto příběhů bralo příklad,“ upozorňuje.