Miroslav Harant: Pokud budou školy před umělou inteligencí zavírat oči, dnešní děti na trhu práce neobstojí, varuje expert

Podle průzkumu Národního pedagogického institutu ČR (NPI) používá umělou inteligenci přes 53 procent učitelů základních škol, ale jen 17 procent ji zařazuje do výuky. Mezi některými převládá ohledně AI skepse. „Umělá inteligence je jako dynamit – záleží na tom, jak ji využijeme,“ říká v rozhovoru pro iRozhlas.cz Tomáš Matoušek, mluvčí organizace EDUin, který dříve působil mimo jiné i v NPI na oddělení Podpora škol v kontextu digitalizace.

 

Zdroj: iRozhlas.cz 4. 5. 2025

 

„Učitelé s umělou inteligencí budou podvádět stejně jako žáci,“ řekl nedávno učitel Pavel Hodál v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Souhlasíte s tímto výrokem?

Nemyslím, že s umělou inteligencí nutně musí všichni učitelé podvádět. Je to samozřejmě asi líbivá zkratka, ale i sám Národní pedagogický institut nabízí učitelům AI jako pomocníka.

Učitelé mohou umělou inteligenci podle institutu využít jak při administrativních úkonech, tak při opravování nebo sestavování písemek. Není to tedy něco, co by mělo být zakázané, ale i samotná státní instituce k tomu vybízí. Proto si nemyslím, že je to úplně podvádění.

 

A jak na školách využití umělé inteligence vypadá? Když ne učitelé, podvádějí žáci?

Je několik způsobů, jak s tím žáci mohou pracovat. Třeba v matematice si mohou nechat vygenerovat příklady, které si potom procvičují, kdy jim robot může ukázat postup, jak to udělat správně – a to není nutně podvádění, ale opravdu trénink.

 

Mohou pomocí toho vypracovávat i domácí úkoly nebo prezentace a podobně. Jak tady upozorňují odborníci, je důležité si uvědomit, že pokud učitel zadá domácí úkol ve stylu „napiš slohovou práci“, tak i oni sami přiznávají, že by k tomu umělou inteligenci využili – stačí napsat pomocí promptu, ať AI napíše nějaké vyprávění a použili by to.

 

To znamená, že se domácí úkoly musí proměnit a uzpůsobit. Je skutečně potřeba, aby byly dnes takové, že k tomu umělou inteligenci třeba použijete, ale jenom částečně, jako dílčí krok. Rozhodně by to nemělo být tak, že za vás úkoly kompletně udělá umělá inteligence, protože potom už ani nedávají smysl.

 

A pokud se bavíme o použití ve škole, někteří učitelé jsou k tomu ještě skeptičtí, jiní to využívají částečně. Může to ale sloužit i k odbourávání nerovnosti. Ve třídách jsou některé děti napřed, jiné potřebují více času. Dětem, které mají splněno a mají vypracované to, co ve škole mají mít hotové, může učitel dát za úkol pracovat s AI, ať tam něco zkouší nebo ať vytvoří pro spolužáky nějaký kvíz a podobně.

Národní pedagogický institut vydal sedmero doporučení pro ředitele, učitele, žáky i rodiče, jak s umělou inteligencí ve školství pracovat. Je tedy právě to, co jste zmínil, ten způsob, který z toho vyplývá?

Ano, přesně tak.

Mohlo by se používání umělé inteligence na školách nějakým způsobem promítnout i legislativně, třeba do školského zákona?

To se asi pravděpodobně nepromítne, ale v nových rámcových vzdělávacích programech je používání umělé inteligence zakotvené, je na to kladený důraz a Národní pedagogický institut hodně tlačí právě digitalizaci. To je určitě cesta, kterou se vydat.

 

Takže by to školy měly mít zakotveno v rámcových vzdělávacích programech…

Přesně tak. Už to tam i je, dokonce novinkou je, že je digitalizace i v rámcových vzdělávacích programech pro předškolní vzdělávání. Tedy že děti ve školkách by měly umět vyjmenovat, jaká digitální zařízení doma používají, k čemu je používají, a tak dále. To je už bohužel diskutabilní a nejsem si jistý, jestli je to úplně správně.

Legislativně se tuto problematiku snaží uchopit některé zahraniční státy, v současnosti je to téma například i ve Spojených státech. Podle médií chystá administrativa prezidenta Donalda Trumpa úpravu, podle které by měly umělou inteligenci povinně implementovat do výuky všechny americké základní školy. Myslíte si, že to je v tomto ohledu správná cesta?

 

Určitě bychom ji měli využívat a neměli bychom si říkat, že to je slepá ulička. Zase bychom ale neměli celou výuku nebo domácí přípravu postavit jen na využívání AI. Ano, měli bychom ji zapojit, ale měl by to být spíš doplněk.

 

 

Testy i pokyny pro rodiče

 

Vraťme se ještě k Národnímu pedagogickému institutu, který loni vypracoval průzkum, ve kterém se mimo jiné zaměřil i na využití umělé inteligence na školách. Jaké z něj můžete vyvodit závěry?

Ze šetření víme, že mezi základními školami umělou inteligenci používá přes 53 procent učitelů a do výuky ji zařazuje zatím pouze 17 procent z nich. Na středních školách pak pracuje s umělou inteligencí 55 procent vyučujících a do výuky ji zařazuje 40 procent.

A vámi zmíněný propad mezi učiteli, kteří používají AI při přípravě na vyučování, a těmi, kteří ji i zařazují do vyučování: důvodem prozatím může být třeba i strach, že programy nebudou správně fungovat, nebo nejistota, jak to děti bude bavit a podobně. Obecně totiž s těmito nástroji pracují učitelé, kteří jsou si v jejich využívání jistější.

Kde se ztrácí podíl učitelů, kteří využívají umělou inteligenci i ve výuce? Znamená to, že už ji většina učitelů využívá třeba k přípravě písemek, ale do výuky ji ještě nezařadili?

Přesně tak, kromě toho to může být i třeba příprava vzkazů pro rodiče, co mají mít děti s sebou na školní výlet, v kolik je odjezd, kdy se navrátí a podobně. V tomto směru je využití AI opravdu velké.

 

Jakým způsobem lze nástroje umělé inteligence efektivně využít přímo ve výuce?

Můžeme je používat v každém předmětu – v češtině si třeba můžeme vygenerovat text, na kterém určíme jednotlivé slohové útvary, pravopis, gramatiku. Případně můžeme uvažovat o tom, v jakém období text mohl vzniknout. Umělá inteligence v tomto může sloužit jako takový trenažér například maturantům v rozborech textů.

 

V dějepise můžeme třeba zase vytvořit fiktivní postavu Karla IV. a ptát se ho na jeho dobu. Takové věci ty nástroje zvládají perfektně. V zeměpise se díky tomu můžeme podívat na místa po celé planetě anebo v tělocviku pomocí chytrých hodinek můžeme změřit svoje výkony, a pak je promítat do tabulek.

 

V hudební výchově můžete zase třeba složit písničku. Na internetu je takto pomocí umělé inteligence zhudebněná celá Kytice, takže i to může být nástroj, jak se děti mohou učit texty nebo básničky.

 

Jak se ale konkrétně v tomto případě staví školství k problematice AI a autorských práv?

Zatím čekáme, jak se k tomu postaví Evropská unie. Určitě to je ale v něčem špatně, když si třeba lidé nechávají dělat svoje postavičky ve stylu hollywoodských studií, protože to už autorská práva porušuje. Rozhodně jde o něco, co bude potřeba do budoucna ošetřit.

 

Dokážete odhadnout, jak rychle by mohlo české školství implementovat umělou inteligenci do výuky u většiny učitelů?

Myslím, že se to během několika let určitě promění. Ten podíl bude mnohem větší, a to i z důvodu, že na to tlačí ministerstvo školství prostřednictvím Národního pedagogického institutu.

 

Opravdu je potřeba s těmi nástroji držet krok, protože nevíme, jaké pozice a profese tady budou za deset patnáct let. Pokud dnes budeme zavírat oči před AI, tak to děti může jednoho dne doběhnout – nebudou schopné pracovat v reálném čase s novými technologiemi a novými nástroji, protože nebudou mít některé digitální kompetence.

 

 

Obavy a rizika

 

Máte zpětnou vazbu přímo od učitelů, jak na používání umělé inteligence ve výuce reagují oni?

Umělá inteligence měla v Česku hlavní boom až v době po covidu, což je velké štěstí, protože pandemie byla takovým velkým milníkem, kdy se učitelé stali gramotnějšími v práci s počítačem. Dnes už jsou na tyto nástroje připravenější a mohou využít celou škálu podpory od Národního pedagogického institutu a dalších organizací.

 

Učitelé, kteří už dnes umí tyto nástroje používat, je dál používat chtějí a mají jak se zlepšovat. Někteří učitelé jsou ale samozřejmě takoví, že se toho obávají, případně i u nich přetrvávají pohledy typu, že s tím žáci budou podvádět a podobně.

 

Řekl byste, že umělá inteligence české školství v současné podobě ovlivňuje spíš pozitivním, nebo negativním směrem?

Za mě rozhodně pozitivním. Vidíme to na celé škále příkladů, ať už když je žák dál a napřed nebo aby učitel mohl různě členit práci. Myslím, že v českém školství je to určitě přínosné a nemyslím si, že by to v zahraničí bylo jinak.

 

Umělá inteligence je takový dynamit. Záleží na tom, jak ho použijete. Buď ho můžete použít špatně k tomu, třeba abyste vyloupili banku, anebo ho používáte pro dobré a praktické účely, třeba stavbu železniční tratě. Opravdu záleží, kdo a jak tyto nástroje používá.

Rozhodně si myslím, že má umělá inteligence potenciál k tomu, abychom ji využili k dobrým věcem, aby nám pomáhala, byť se bohužel objevují i negativní případy jako ten, kdy se žák zamiloval do chatbota a z neopětované lásky bohužel spáchal sebevraždu.

Na tento příběh upozornily nedávno dvě speciální epizody Vinohradské 12. Jak můžeme upozorňovat děti na rizika, které umělá inteligence představuje?

Je potřeba tam nastavit prevenci, nejen doma z pohledu rodičů, ale aby i učitelé ve školách zmiňovali přínosy i zápory umělé inteligence. Neměli bychom zapomenout, že nemůžeme spoléhat jenom na AI, že má stále určitou chybovost a není to náš kamarád, není to náš parťák, ale jen dílčí nástroj v rámci nějakých postupů, se kterými nám může pomáhat.

 

Rodiče i učitelé mohou na stránkách Národního pedagogického institutu najít materiály, jak s umělou inteligencí pracovat a jak ji vysvětlovat dětem.

 

Vraťme se na začátek, a to k výroku, který používání umělé inteligence označil za podvádění. Co se musí stát pro to, abychom používání AI nevnímali právě jako podvádění?

Chce to určitě čas a dostat více pod kůži. Lidé se vždy obávali nových nástrojů, i třeba kalkulaček, kdy se někteří báli toho, že lidé přestanou přemýšlet a počítat. Dnes vidíme, že nám kalkulačky usnadňují některé procesy, urychlují je, ale i nadále mozek používáme a v tomto směru jsme nezakrněli.