MŠMT se chystá zrušit známkování v prvních třech ročnících základní školy. Co tato změna přinese? Ke slovu by se mělo dostat tzv. kriteriální hodnocení, které ocení znalosti, dovednosti či pokroky žáka v rámci předmětu.
Zdroj: Eduin 3. 3. 2023
Známkování je tradice a ke škole
patří jako sezení v lavicích. Dnešní škola ale způsob, jak žáky hodnotit,
reviduje. Asi sedm procent škol vykročilo do neznáma a neznámkují (kromě
posledních ročníků, kdy to je povinné).
Rostoucí skupina učitelů a ředitelů
si myslí, že známky přinášejí více dilemat a problémů než funkčních řešení. A
myslí si to nyní i ministerstvo školství, které je chce zrušit v prvních třech
ročnících základní školy.
„Já už neznámkuji asi deset let,“
říká Kateřina Miturová ze Základní školy Petra Bezruče ve Frýdku-Místku.
Učí na prvním stupni v alternativním výukovém programu Začít spolu. Její
kolegyně v paralelních třídách s klasičtější formou výuky známky dávají, ale
rozdíly mezi třídami se podle učitelky s dvacetiletou praxí postupně stírají.
„Ke změně jsme my učitelé tak trochu i nuceni, děti jsou velmi různé, musíme k
nim přistupovat citlivě a individuálně,“ říká.
Místo vysvědčení s číslicemi
Kateřina Miturová píše svým žákům slovní hodnocení formou osobního dopisu.
Důraz ale klade na průběžné hodnocení během školního roku.
„Máme plán výuky na týden, měsíc i
pololetí a posun každého dítěte sleduji v jednotlivých úsecích. Místo známek
dávám smajlík, rovník a nesmajlík – mračík tomu neříkáme. Ten poslední
prakticky nepoužívám, v nízkých ročnících pro to není důvod,“ vysvětluje
učitelka. Informace o pokroku žáků zapisuje každý měsíc do „žákovské knížky“,
která se v její třídě nazývá Pirátským deníkem (výuka na prvním stupni má v
mnoha školách nějaké téma a v této třídě jsou to piráti).
Kromě toho se třikrát ročně schází s rodiči a jejich potomkem na společných hodnotících schůzkách – takzvaných triádách. Jedním z těchto rodičů je Tomáš Chrobák, profesí učitel matematiky a tělocviku, který do školy vodí svého syna Vojtu. „Jde mu matematika, ale hrozně nerad čte. Paní učitelka mu doporučila pravidelně čtení trénovat. Řekne mu, co mu jde a co ne, takhle podaná informace je pro něj přijatelná. Kdyby dostal čtyřku, tak se sekne,“ říká tatínek. Třídní učitelku svého syna za způsob, jak přistupuje k hodnocení, velmi chválí.
Slovní hodnocení za zenitem?
Když ministerstvo školství nedávno ohlásilo svůj plán zrušit známky v prvních třech ročnících základní školy, neaplaudovali mu ani učitelé, kteří jsou proti známkování. Na sociálních sítích se vyřinuly spíš obavy. Nejvíc se diskutovalo o zapeklitostech slovního hodnocení. Představa, že při aktuálním vytížení budou učitelé čtrnáct dní před vysvědčením po večerech sepisovat dopis každému ze třiceti dětí, které mají ve třídě, v mnohých vzbuzuje úzkost. Nadšení nejsou ani ti, kteří se jinak mohou pro děti rozkrájet.
„Bojím se zátěže, kterou by to přineslo, a upřímně si ani nejsem jistá, že
efekt odpovídá vynaložené práci,“ říká Petra Šubrtová, která učí čtvrťáky na
prvním stupni základní školy Petřiny Sever v Praze 6.
Slovní hodnocení se donedávna
prezentovalo jako nejlepší alternativa známek a bylo doporučováno i
ministerstvem jako příklad dobré praxe. V současnosti se ale mluví i o jeho
slabinách. Velkou debatu o tom vedli v brněnské škole Filipka.
„Naši učitelé byli na stáži v
Německu ve škole, kde od ryze slovního hodnocení upustili, přešli na
kriteriální hodnocení se slovním doprovodem,“ říká ředitelka Ruth Konvalinková.
Ona a její sbor zvažovali, zda německou školu nenásledovat. „Slovní hodnocení
je pracné, kromě samotného napsání je třeba dělat i korektury, to zabere další
čas. A nejvíc kolegyně trápila obava, že z takto pracně vytvořeného vysvědčení
děti a rodiče nevyčtou dostatečně jasnou informaci.“
Tím se dotýká další slabé stránky
slovního hodnocení, na kterou poukazují rodiče, ale i žáci – a tou je v mnoha
případech jeho neurčitost, vágnost. „Jeden sedmák nám dal zpětnou vazbu, nad
kterou jsme dost přemýšleli. Řekl nám, že slovní hodnocení je takové chození
kolem horké kaše, vyhýbání se tomu nazvat věci pravými jmény a že se mu zdá
pokrytecké,“ říká ředitelka.
„Z našich analýz vyplývá, že v zahraničí má vysvědčení komplexnější podobu než u nás,“ říká Jana Kratochvílová, vedoucí projektu Vysvědčení jinak, který v roce 2021 vznikl na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V době, kdy se pedagogové snaží o formativní hodnocení neboli o zpětnou vazbu, která žákům má pomoci při učení, aktuální podoba vysvědčení s jednou číslicí u každého předmětu podle ní není uspokojivá. Proto její tým vyvíjí jiný model.
„Není to ale směrem ke slovnímu hodnocení, to je možná již poněkud překonaná forma,“ domnívá se docentka Kratochvílová „Nový formát by měl lépe odrážet celostní přístup k dětem a jejich vzdělávání. Slovní hodnocení se v něm kombinuje s hodnocením kriteriálním,“ říká akademička, která má za sebou desetiletou zkušenost s vedením základní školy.
Známkování není objektivní, potvrdili čeští vědci. Volají po psaném hodnocení
O kriteriálním hodnocení, které v rámci jednoho předmětu zohlední různé znalosti a dovednosti, mluví i ministerstvo školství. „Rozhodně nechceme místo známek zavádět povinné slovní hodnocení formou dopisu,“ říká ředitel odboru základního vzdělávání a mládeže Michal Černý. „To je velmi pracné a někteří učitelé ho prostě nezvládnou. Kriteriální hodnocení se po krátkém proškolení může naučit každý,“ říká Michal Černý.
Rozhodnutí ministerstva přepnout na
jiný systém Jana Kratochvílová oceňuje: „Nazrál na to čas, jen ten přechod musí
být dobře připravený, školy musí dostat dobrou podporu,“ komentuje ministerský
záměr. Posloužit mohou i výsledky jejího projektu, o kterých průběžně s
ministerstvem komunikuje.
„Pilotujeme jej na dvanácti školách, od malotřídek až po velké školy. Všechny měly nějakou zkušenost s formativním hodnocením, žádná z nich ale dosud nepoužívala kriteriální hodnocení. Pár škol nakonec do projektu nevstoupilo, protože potřebují nejdřív dozrát, musejí na sobě zapracovat. Vysvědčení je jen třešnička na dortu celého procesu hodnocení. To důležité se odehrává v průběhu roku,“ říká docentka Kratochvílová.
Zvládnutí učiva, pokroky, výdrž i zájem
Průběžné kriteriální hodnocení, které pracuje s podrobnými etapovými cíli, používá i škola Filipka. Na vysvědčení ale zachovala slovní hodnocení – dopis učitele žákovi. „Nechtěli jsme se vzdát vztahové kvality, kterou umožňuje. Vzdělávání je pro nás na prvním místě věc vztahu mezi učitelem a dítětem,“ říká Ruth Konvalinková. Na podporu učitelů při psaní vysvědčení ale rozpracovali v klasifikačním řádu sadu patnácti oblastí, jako je zvládnutí učiva, osvojení dovedností, zájem, výdrž, pokrok…
K daným oblastem se učitel může u
každého dítěte vyjádřit pomocí šesti až sedmi stupňové škály hodnotících
výroků. „Snažili jsme se o výstižnost, škála zahrnuje i otevřený popis
neúspěchu. Jednotlivé stupně lze vyjádřit vždy několika alternativními
synonymy,“ popisuje nový systém ředitelka. A jako vodítko, jak vysvědčení číst,
škola klasifikační řád předkládá i jeho „adresátům“. „Rozhodli jsme se, že děti
i rodiče musíme naučit vysvědčení informačně vytěžit. Je to věc práce se školní
komunitou,“ říká ředitelka.
Kriteriální hodnocení během roku
zavedli z vlastní iniciativy i někteří učitelé ve školách, kde se stále na
vysvědčení dávají známky. Petra Šubrtová ze školy v Praze 6 v prvním
a druhém ročníku dává na vysvědčení jedničky, ale ve výuce známky nepoužívá. „A
zrušila bych je i na vysvědčení, které vnímám spíš jako společenskou
záležitost. Ve svých pedagogických začátcích bych ale nic podobného neřekla,“
směje se.
V první a druhé třídě by nejradši
zrušila i vysvědčení. „Užitečnější by bylo proškolit učitele v kvalitní,
rychlé, kriteriální zpětné vazbě v průběhu celého roku, to je to podstatné,“
myslí si.
Kromě toho, že jim dává co
nejčastější zpětnou vazbu, vede své žáčky k sebehodnocení. „Docela rychle se to
naučí. Předkládám jim různé kategorie dovedností – říkáme tomu ‚pokroky‘. Jsou
to kritéria rozpracovaná do celkem velkých podrobností: umím vyjmenovaná slova
po ‚b‘, poznám příbuzná slova vyjmenovaných slov po ‚b‘ a tak dále. A oni se hodnotí
v kolonce ‚jak se vidím já‘. V další kolonce je prostor pro mé hodnocení – to
je ‚jak mě vidí Petra‘,“ popisuje učitelka.
Malí žáci jsou podle ní realisté a ohodnotí se většinou správně. Od třetí třídy ale své žáky známkuje i v hodinách. „Sami si o to řekli. Jsou ve věku, kdy to už unesou bez šrámů,“ domnívá se.
Ke změně pomohla i distanční výuka
Část českých učitelů začala o
hodnocení přemýšlet jinak během distanční výuky. „Učitelé se na známky začali
dívat jinýma očima, začali víc vnímat, že je třeba se orientovat v procesu
učení, a nikoli jen ohodnotit výsledek,“ říká vrchní školní
inspektor Tomáš Zatloukal.
To může potvrdit Markéta Vokurková,
která učí na prvním stupni základní školy v pražských Kunraticích. „V
lockdownech jsme na děti neviděli, takže jsem rodičům psala návody, čeho si
všímat: jak drží tužku, jestli počítá na prstech… Pomohlo mi to uspořádat si
myšlenky, co a jak hodnotit. Důležité je pracovat s cíli vzdělávání, na to se
teď zaměřuji,“ říká učitelka, která také nyní hodnotí kriteriálně. „Mám ve
třídě 32 dětí a snažím se vyvinout systém, který zvládnu a je srozumitelný i
pro rodiče,“ říká.
0 komentářů:
Okomentovat