Jana Hrubá: DOKUMENTY 35. NEMES se orientuje na transformaci přímo ve školách

pondělí 23. června 2014 · 0 komentářů

Ze sympatizantů Stanislava Červenky vzniká klub PAU jako kolektivní člen skupiny NEMES, která tehdy obrací svou pozornost k vnitřní reformě.

Stanislav Červenka, o kterém jsme psali minule, přednášel v Praze o své výuce bez známkování a mezi účastníky byla Miluše Havlínová, předsedkyně NEMES. Takhle nějak vznikají sítě.

Standa vzpomíná: „Milušku Havlínovou jsem poznal na jakési konferenci. Myslím, že to bylo v Praze. Tehdy jsem tam poprvé veřejně vyprávěl o tom, jak to dělám u nás ve škole. Pozvali mne tam jako vítěze pedagogické tvořivosti, na detaily si ovšem už nevzpomínám. Miluška za mnou tehdy po mém vystoupení zašla, projevila o moji práci zájem a nabídla mi členství v NEMES. S tím, že bych mohl kolem sebe shromáždit podobně "postižené" kolegy z praxe. No a ty jsem opravdu na základě článečku z UN pozval s její pomocí do Muzea J. A. Komenského. Sešlo se nás tehdy asi dvacet nebo třicet a pak už víš.“

Standa o tom tehdy napsal do měsíčníku Učitelský list, který klubu PAU nabídl publikační prostor a spolupráci.

„V sobotu dne 22. února 1992 se v Muzeu J. A. Komenského na Valdštejnském náměstí v Praze sešel na svém prvním a současně ustavujícím setkání klub „Přátel angažovaného učení“, zájmové sdružení, pracující v rámci skupiny NEMES.

Za zmínku stojí i způsob vzniku této skupiny. Zformovala se v podstatě jako zcela spontánní reakce na několikařádkovou výzvu, otištěnou počátkem školního roku v Učitelských novinách. Tato neformální iniciativa dnes sdružuje téměř dvě stovky zájemců o hledání nových a netradičních přístupů ve výchovně vzdělávací činnosti, o vnitřní školskou reformu a o angažované učení zejména. Pozoruhodnou skutečností je i to, že mezi členy PAU nenajdeme jen učitele, ale i řídící školské pracovníky, teoretiky pedagogického výzkumu, odborné asistenty a profesory vysokých škol, novináře, zástupce rodičovské veřejnosti a dokonce i studenty – budoucí učitele. Každým dnem se nám hlásí další a další zájemci o naši činnost…“

Zdroj: Červenka, Stanislav: Klub Přátel angažovaného učení. Učitelský list č. 4/1992, str. 2


Odmítnutí nálepek

Na své členské schůzi 20. 6. 1992 hodnotili členové NEMES činnost své organizace. Vyjadřovali se k dění kolem projektu transformace „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ a také se zamýšleli nad budoucností, nad otázkami, na které by se měla skupina NEMES zaměřit.

V době zveřejnění projektu NEMES byla jeho koncepce pro některé lidi příliš liberální, „pravicová“. V době před volbami byly pro někoho snahy NEMES náhle naopak příliš „levicové“. Členové NEMES odmítli toto „nálepkování“ a pokusili se přesněji charakterizovat svoji názorovou pozici „v řadě dílčích bipolárních dimenzí jako proces prosazování vždy té dimenze, o niž organizace usiluje, proti té, kterou popírá:
– Svoboda a odpovědnost jednotlivce versus státní paternalismus,
– dodržování pravidel a dohod versus anarchie,
– demokratický vs. manipulující přístup k občanovi,
– sociální rovnováha vs. socialistická rovnost,
– liberální (uvolňující závislost občana na státu) vs. etatistický (utužující závislost občana na státu),
– rozhodování na místní občansko-samosprávní úrovni vs. centralizace moci výkonnou složkou státu,
– škola – autonomní celek vs. škola – článek subordinace,
– učitel – svobodný tvůrce vs. učitel – vykonavatel předpisů,
– výuka orientovaná na jednotlivého žáka vs. orientovaná na normu,
– škola otevřená svému okolí a světu vs. uzavřená tradiční škola,
– škola jako místo k žití vs. škola jako místo přípravy na život,
– podpora potřeb a schopností každého jednotlivce (a tím zhodnocování lidského potenciálu ve společenský prospěch) vs. redukce vzdělávacích potřeb na potřeby společnosti (a tím omezování a zanedbávání potřeb a schopností jednotlivce, takže nemůže dojít k čerpání lidského potenciálu ve společný prospěch v plné míře),
– možnost volby relevantního vzdělání pro každého vs. špičkové vzdělání pro vyvolené, etc.
– vzdělávání orientované na postoje – dovednosti – znalosti vs. vzdělávání založené na znalostech.

Podobně se NEMES polarizovala od jiných i v doporučovaných přístupech k metodologii transformace:
– „Postupná a průběžná transformace vs. jednorázové reformy,
– vzdělávací politika je věcí veřejnosti vs. rozhodování o vzdělávání si přisvojuje jen určitá izolovaná skupina lidí a její orgány, např. učitelé, úředníci, řídící pracovníci, odborníci,
– konsensus o zásadách vzdělávací politiky vlády probíhá veřejnou diskusí a je závazný i pro MŠMT vs. vzdělávací systém a vzdělávání jsou bez koncepce ponechány na MŠMT, kde převažuje tendence mít nad nimi především kontrolu,
– participace všech příslušných subjektů na praktickém provádění vzdělávací politiky (na úrovni celonárodní i místní) vs. kabinetní politika státní exekutivy,
– vnitřní transformace vzdělávání podporovaná odpovídajícími zákonnými normami vs. vnitřní transformace blokovaná některými nevhodnými (zastaralými) právními normami, zejména pak omezujícími vyhláškami, směrnicemi a pokyny,
– změny v každé konkrétní škole iniciují učitelé, žáci a rodiče této školy vs. čekají na změny na základě nějakých celoplošných směrnic MŠMT, atp.“

Zdroj: Zpráva – členské shromáždění NEMES 20. 6. 1992, kopie dokumentu, archiv autorky


Jaká je naše škola a jakou chceme?

V druhé části zmíněné členské schůze pracovali členové formou dílny na téma „Naše škola na konci roku 1991/92“. V náhodně sestavených pěti skupinách diskutovali nad otázkami:
1. Posuďte a napište, v čem je naše současná škola nevyhovující a špatná, v čem není podle vašich představ (výčet negativ).
2. Posuďte a napište, v čem je naše škola naopak hodnotná a dobrá, v čem je podle vašich představ (výčet pozitiv).
3. Vyřešte a napište, jak byste si představovali změnit jednotlivá vámi uvedená negativa v pozitiva.
4. Připojte současná pozitiva, která chcete do budoucna zachovat a rozviňte o další doporučení.

Výsledky dílny byly podrobně zaznamenány a zpracovány. V komentáři se píše:

„Z rozsahu výstupů jednotlivých úkolů je zřejmé, že všechny skupiny při prozkoumávání školy a školství shledaly řadu negativních jevů. Jejich popisu (1. úkol) a následnému hledání řešení, jak je změnit v pozitivní jevy (3. úkol) věnovaly proto největší část svých elaborátů. Nebylo v povaze úkolu zabývat se poměrným výskytem negativních jevů. Šlo spíše o zmapování těch, které ještě existují a neubývají. Na druhé straně se dostalo místa i výčtu pozitivních jevů, které účastníci dílny citlivě zaznamenali. Na tyto ostrůvky pozitivní proměny zaměřujeme a chceme zaměřovat pozornost.

Jak je patrno z porovnání výstupů jednotlivých skupin, skupiny se buď shodují nebo doplňují v konkrétních charakteristikách dnešní školy i v navrhovaných řešeních. Shledané charakteristiky se navzájem nevylučují, ve svém souhrnu tvoří smysluplný celek, ačkoliv skupiny pracovaly odděleně. Nepřítomnost rozporů a polemických bodů může být způsobena jak shodou přítomných členů v koncepci školy, o niž se mohli opřít, tak vlastnostmi zadání v uskutečněné dílně, kdy pozornost byla zaměřena na charakteristiku a nápravu. Tentokrát nebylo uloženo popsat příčiny současných negativních jevů. Pokud o nich skupiny diskutovaly, neměly za úkol je zobrazit v odevzdaných výstupech. Zpracovatelka nevylučuje, že pozornějším promýšlením výstupů z dílny, uvedených až do podoby tohoto textu, budou nějaké rozpory objeveny. Bude dobré na ně upozornit.“

(Práci dílny vedla a výsledky zaznamenala Miluše Havlínová. Později je podrobněji zpracovala ve studii pro časopis Pedagogika.)

Zdroj: Záznam z dílny Naše škola na konci roku 1991/92, kopie, archiv autorky.


NEMES se obrací k vnitřní reformě

Na tomto členském shromáždění se členové shodli na dvou základních okruzích pro svou budoucí činnost: na podpoře transformace přímo na školách (v tom sehrál významnou úlohu klub PAU) a na potřebě intenzivní publikační činnosti. Z diskuse vzešla celá řada nápadů a podnětů k činnosti

„Do prvního okruhu patří vzdělávání vlastní členské základny, pořádání seminářů a dílen (i víkendových), zvát na ně zástupce státní správy a inspekce, výměna a zveřejňování dobrých zkušeností, jejich praktické ukázky, umožňovat práci učitele na rozvoji vlastní osobnosti, rozvoji tvořivého myšlení, poskytovat informační servis, podporovat PAU, vytvářet pracovní skupiny podle regionů, využít též víc nepedagogických členů NEMES, organizovat výjezdy. Vyhledávat další kontakty, snažit se o vytvoření více skupin jako je PAU, iniciovat školy NEMES, sloužit jako jejich konzultační centrum, vytvářet síť komunikace mezi ohnisky transformace, orientovat se více na rodiče, podporovat různá reformní hnutí, navazovat kontakty s odbornou veřejností, s institucemi i se zahraničními reformními proudy. Pro vnitřní transformaci by bylo žádoucí vypracovat modelový projekt, dílčí alternativní postupy, říci co teď s nadanými dětmi, publikovat návody, metody, rady.

Druhý okruh zahrnuje šíření myšlenek NEMES v rovině vědecké, pedagogické i v širší veřejnosti. Využívat masmédia, snažit se o pravidelné rubriky, šířit všechny kladné zkušenosti z domova i ciziny, podněcovat členy k publikační činnosti, propagaci výsledků, v čem a jak se myšlenky NEMES uplatnily.“

Zdroj: Zpráva – členské shromáždění NEMES 20. 6. 1992, kopie dokumentu, archiv autorky


Prázdninová přestávka

Vážení a milí čtenáři! Děkuji Vám, kteří jste po celý školní rok sledovali naši „mozaiku učitelského hnutí“. Nebylo Vás asi mnoho, ale o to víc si vážím Vašeho zájmu o dění minulé. Stále si totiž myslím, že je dobré se dívat nejen dopředu, ale také „ke kořenům“ idejí a také na to, jaké chyby se při jejich realizaci udělaly. Pak by se nestávalo tak často, že se znovu „objevují Ameriky“, že chyby se opakují a že špatná realizace přinese výsledek úplně jiný, než jsme zamýšleli. Historia magistra vitae! Tedy – měla by být...

Přeji Vám krásné prázdniny, hodně osvěžení a nových zážitků a po prázdninách se k našemu seriálu znovu vrátíme.


Jana Hrubá


Další díly seriálu najdete ZDE.